JackieDecker
komentáře u částí děl
Vtipná, jednoduchá povídka. Na nic si nehraje, ničím nepřekvapí a kromě možného znechucení nad svým tématem nabízí jen lehké uculení se nad absurdností situace, do níž se hlavní hrdina dostal. Asi to opět nebyl můj šálek kávy, na druhé straně umím si to představit jako vtipnou vložku (vložku jako vusvku prosím) z nějaké humoristické sbírky povídek o absurdních situací s automaty.
Škoda faktických chyb. Škoda odstavce kde ich formu nahradila er forma. Dějově se mi ale povídka líbila. Tady byla úplně škoda, že erotická scéna nemohla být delší, kvůli maximálnímu povolenému rozsahu. Inu, není pošťák, jako pošťák :D Někdy je zkrátka třeba si podzimní večery i zpříjemnit. Bohužel musím ty faktické chyby zohlednit v hodnocení s tím se nedá nic dělat. Ale dojem z povídky je dobrý.
Název povídky mi přišlo, že nijak nesouvisí s obsahem. Ačkoliv možná obrazně řečeno, by se to tak dalo i vyložit. Člověk při čtení vnímá tu hmatatelnou atmosféru zoufalství a nezdaru a vůbec nechápe, proč se ten zničený muž tak ztěžka drápe ke stolu. Je tam krev, on je zničený z něčeho co měl udělat, kvůli své ženě a... konec celý zdárný příběh, kterému bych býtvala mohla dát i čtyři nebo pět hvězdiček, namísto pozitivního dojmu, zanechal po sobě jen obrovské zklamání... Což je škoda, protože povídku sráží opět do vod průměru.
Historický kontext povídky úplně neposoudím. Chápu zápletku, chápu pointu, ale podobně jako autorka komentáře pode mnou si nejsem jistá tím, "proč obyčejná Němka utíká půl roku po válce před Rudou armádou". Na druhé straně se povídka četla příjemně, jako zatím všechny, neboť je řazena coby třetí v pořadí. Dobrá slovní zásoba, dobré dávkování příběhu. Nemám tomu co vytknout. Asi v jedné větě se někde při korekturách ztratilo jedno slůvko, ale to se občas stane.
Každopádně "dobře" je za 3. Vím, že jsem možná zbytečně přísná, ale chci mít rezervu, kdybych natrefila na nějakou opravdovou perlu, která by si zasloužila hvězdiček víc. Nehledě na to, že to, co si čtenář pamatuje, jsou buď ty opravdu skvělé povídky, nebo ty opravdu špatné. A toto nepatří ani do jedné z těch kategorií.
Jde o odpočinkové čtení krátkého rozsahu. Přesně tedy splňuje parametry soutěže.
Povídka, ve sborníku zařazená jako druhá v pořadí. Četla se dobře, autorčin styl byl vtipný. S málem slov si dokázala poradit s popisy kvalitním způsobem. Co se děje samotného týče... řekněme, že to nebyl můj šálek kávy. Zase na druhé straně, těžko mohu snižovat hodnocení jen za to, že mi povídka nesedla svým tématem. Za mě šlo o průměrnou četbu. Za zpracování bych možná půl hvězdičky přidala, ale to databáze knih neumožňuje, proto dávám 3 hvězdičky.
Povídka se četla dobře, rychle plynula. Měla v sobě takové až skoro vánoční kouzlo. Dojem mi zkazilo jen ztvárnění Měsíce a závěr. Popravdě když Světlík prohlásil: "Co kdybychom navštívili Měsíc?" myslela jsem že tohle je konec. Že ten zvláštní přelud, který propůjčil na krátkou chvíli ženě mládí, toho večera přišel naposledy a že povídka skončí její smrtí. To by se mi líbilo asi víc, než když se ukázalo, že je pouze v psychiatrické léčebně. Na druhé straně, asi taky dobře.
Na této povídce je znát, že není psaná úplným amatérem. Protože jsem si jméno autora přečetla až po jejím dočtení, nevyrušovalo mne ze čtenářského zážitku, ale zpětně musím říct, že to na povídce bylo znát. Povídka je kompaktní, příběh vyvážený, konec neukončený přesně tím způsobem, že víme vše, co jsme vědět chtěli a přece se můžeme rozhodnout sami, jak se Kryštof nakonec zachoval. Hlavní postava nebyla nudná, ani netrpěla neduhy neuvěřitelnosti. Příběh byl čtivý. Jednoznačně že sborníku nejlépe řemeslně zvládnutý. Takže objektivně musím dát 5 hvězdiček. Mrzí mne jen to, že ve výsledku to není nic, na co bych dlouho vzpomínala. Povídka neměla žádnou přidanou hodnotu, která by mě jako ve čtenáři zanechala nezapomenutelný dojem. Ale dat ji jen 4 hvězdičky by znamenalo muset snížit hodnocení všem ostatním ve sborníku.
Jak jsou některé povídky složité až tak, že je autor nezvládne a sám se do děje zamotal, až neví jak ven, tak tato byla pro změnu přehnaně jednoduchá. Asi se jí nedá vytknout nic jiného než naprosto zřejmá přímočarost a jednoduchost. Četla se lehce. Ničím nepřekvapila, ničím neohromila. Prostě taková nemastná, neslaná povídka.
Povídka se navzdory všemu četla slušně. Vadila mi prolhana hlavní hrdinka, jejíž motiv víceméně dával smysl, ale už nedávalo smysl nic kolem. Inspektor Jiří na dívku reaguje stylem: "Odstup satane." a to i když jistě ví, co je zač. Pět mrtvých? Co bysme se tím zabývali... Sofie přijde vrátit plášť Viktorovi a když je Jiřím odmítnuta, Viktor za ní vyběhne a vyšetřují sami. Takže něco jako pracovní doba se u zdejších detektivů asi nenosí. A scéna v kostele mě rozsekala nejvíc. Viktor ji před knězem donutí pustit zbraň, vysvětlí ji, že kněze nesmí zabít a pak spolu tomu samému můži, který je celou dobu poslouchal vyhrožují že ho zabíjí, když neodpoví. A závěr? Jeden vrah je mrtvý. Jako to má ale dopad pro Viktora? Jistě porušil spoustu předpisů... To se ale nedozvíme, protože jeden tatík si neumí dát jedna a jedna dohromady :). Za mě čtivost není všechno. Nelze vystavět detektivní povídku na tom, že aby jedna postava vyznivala chytře, ostatní se budou chovat jako po lobotomii...
Nádherně poetická povídka, plná krásných obratů, ale předně nádherné atmosféry. Pravda ale je, že používat originální názvy rostlin a zvířat bez jejich popisu je špatný nápad, protože čtenář je vnímá pak jen jako vymyšlená slova beze smyslu. Což v této povídce opravdu byly, protože v tak malém formátu povídky nelze se věnovat každému stromečku, nebo vymyšlenému broučkovi. Atmosféra ale byla vskutku výjimečná. Škoda jen, že závěr leč se snažil o originalitu, působil ve výsledku poněkud mdle. Z hlavní postavy příběhu se stala vedlejší, přesto si před ní lord Brím připadal skutečně. Příběh skončil, přesto se nerozplynuli. Co přesně je pointou tohoto příběhu? Že postavy žijí i potom co příběh skončí? Zkrátka povídka se krásně četla, ale nebyla zdaleka tak domyslena, jak se pokoušela tvářit.
Takto, toto by byla skvělá povídka. Pro mě naprosto úžasná, kdyby... A to je přesně to slůvko, které naznačuje, že vše před ním bylo zbytečné a důležité je jen to, co přijde.
Povídka nás zavádí do násilnostmi sžíraného města, kam vtrhlo vojsko nového krále, aby potrestalo vraždu toho předchozího. Hlavní postavou je generál. Čestný, schopný, který si bývalého krále vážil a nyní slouží jeho synovi. Královrazi, kteří mají být ztrestáni na hrdle jsou zde Magici, kouzelníci, čarodějové... jejichž Koncil, krále zabil při jednání. Alespoň to tvrdí oficialni zdroje, jak to nakonec bylo nebo nebylo si musí každý přečíst sám. No a tak vojsko vrthlo do města s cílem Magiky najít a popravit. Lidé se vzbouřili a i na těch, kteří nebyli vrahy páchali lynč. Zajímavé však je, že obyčejní vojáci a obyčejní lidé tam vraždí čaroděje a za celou dobu se nikdo z nich nebránil magií. S výjimkou toho posledního, který se ráčil jednou rozplynout a jednou seslal psychické kouzlo na vyvolání vzpomínek mrtvého člověka. Takže takto, máme zde svět, kde z kouzelníků umí kouzlit jen jeden a zbytek tam existuje jen proto, aby vojáci a lid měli koho zabíjet. Navíc ani chování toho rozbouřeneho davu lidí nebylo věrohodně popsáno, což je škoda. Dav totiž neútočil tak, že by se prostě vzedmul a všechno vydrancoval a vyzabíjel všechny Magiky. Dav někoho ukamenoval, pak si počkal až vojáci povedou dalšího a toho ukamenoval taky... No prostě divná věc. Asi by to fungovalo lépe, kdyby nešlo o Koncil Magiků, ale o nějakou městskou Radu nezávislého městského státu, kam král vyrazil na jednání. Sice by pak nefungovalo to psychické kouzlo, i když i to by se dalo udelat nějak jinak (třeba by si dotyčný městský konšel zaplatil služby nějakého Magika, kdyb Magikové nebyli označeni za vrahy, a ten by kouzlo vyvolal. Nebo by se dal vymyslet jiný "důkaz"). Každopádně takto to prostě a jednoduše nefunguje, což mě mrzí, protože psychologie hlavní postavy byla opravdu dobře zmáknutá...
Dala bych pět hvězdiček, ale takto musím stejně jako v případě Cvrdlikáčka snížit hodnocení o dvě hvězdičky.
Špatné přání je další pohádkově laděnou povídkou. Četla se docela příjemně a došlo i na zajímavé rozuzlení. Ne zcela překvapivé, ale konec nebyl nijak zlý. Myslím tím na povídku. Na druhé straně až na pár vtipných míst nemám co přímo vypíchnout. Byl to v rámci sborníku příjemně čtivý průměr.
Příběh je jednoduchý. Možná až moc. Jednoduchý příběh, pro jednoduchého čtenáře.
Vadil mi přítomný čas, a fakt, že Verena byla psaná ich formou. Od začátku bylo jasné, že to bude romantika. Ale tento druh romantiky mě prekvapive nevadil.
Jo, jsou tam nelogicnosti. Tvrz se rozpadá, že nevydrží ani magické ochrany. Ta ženská je tak mocná, že se na ni boji poslat armádu, ale pak ji premuze zlodejka. Ve výsledku byla Edwiga jako Gandalf ve filmu. Mocný čaroděj, mocný čaroděj a ve výsledku sešle jedno světlo a zapálí pár šišek za 6 filmů :).
Ale při čtení mě nerušily.
Osobně k povídce přistupují jako k pohádce. Ty také nebývají stoprocentně promyšlené, ale mohou si to dovolit díky tomu, že jsou čím jsou.
Tahle povídka se mi líbila velice. Eco, je zajímavý charakter, konec povídky byl do jisté míry překvapivý, nádherně sugestivní popisy... Jediné, co mi maličko mrzelo, byl doktorův "vyšetřovací" postup. Když už ty játra našel a pomyslel si, že mimo něj je na hradě ještě někdo kdo zná pravdu, čekala bych, že se pokusí kontaktovat lékáře, který prováděl pitvu. Protože i když tam na tom nikomu nezáleželo, pochybuji, že pitvu prováděl řezník, i v horském panství museli mít doktory, i když obvykle nebalzamovali. To je jasné. No zkrátka, dalo by se to asi víc rozpracovat, ale jinak skvělá povídka.
Slušná práce. Povídka má ucelený příběh, bez nějakých protiřečeních si. Fantasy western, proč ne. Vývoj zajímavý, konec naprosto v pořádku. Trochu mi to připomnělo Pistolnika od Stephena Kinga, ale i Hraběte Monte Christo. Neřeknu čím, nemusím spoilerovat v každém komentáři :). Ale bohužel ve mě povídka nezanechává žádný hlubší dojem, což je škoda.
Steampunk mám ráda. Autorův styl je čtivý. Příběh byl zajímavý. Ale tedy v takové povídce se dopustit faktické chyby!
Budu citovat : Cvrdlikacek dokáže tímto svým nástrojem prorazit pevnou hmotu (jakoukoliv). Jakmile z ní zobák vytáhne, vzniknuvší otvor se neprodyšně uzavře - jako kdyby tam nikdy nebyl.
Toto se dozvídáme hned na začátku povídky. Cvrdlikacek hraje v příběhu důležitou roli. Agent ho chce použít ke krádeži tekutiny v rámci průmyslové špionáže. Ptáček výdaje tekutinu z nádrže a ani kapka neukapne, ale když začne útočit na lidi je všude najednou spousta krve! Jak to??? Tak buď se po utoku vše hermeticky uzavre, nebo ne! Neexistuje aby jednou ano, a jednou ne!
Chtěla jsem dát povídce čtyři hvězdičky, tři za příběh a zpracování, jednu z mé lásky ke steampunku ale takto mohu dát jen dvě, protože ani v oblíbeném žánru nemůžu odpustit něco tak okateho.
Tato povídka se mi líbila více než ta první, měla nádherný poetický nádech, plná obrazotvornych slovních spojení. Také s uceleným dějem. Velmi se mi líbilo střídání přítomnosti se střípky z minulosti. Postavy byly zajímavé a zasloužily by si více protostoru. Možná toho patosu na konci bylo trochu moc. A Colomarovu usmíření nevěřím, ale jinak jsem si čtení náramně užila
Povídka to nebyla špatná, právě jsem ji dočetla a jsem plná dojmů. Pozitivních i negativních. Ale to bývá vždy. Ono když jde o alternativní realitu jsem s tím vždycky na štiru. Ale to je můj problém, že :). Takže trochu objektivněji. Povídka je čtivá a má spád. Oceňuji zvládnutí ich formy a minulý čas. Nemá smysl stěžovat si na absenci popisů, protože jich tam je opravdu pomálu, ale při formátu soutěžní povídky, kdy se musíte vejít do předem daného počtu znaků je těžké zaobírat se prostředím. Navíc je to ich firma a pro hlavního hrdinu je tato alternativní Praha domovem, takže co by popisoval víc než musí? Ale mrzelo mě to. Ráda bych ten svět pochopila.
Každopádně se jedná o dílo ve světě na principu Futuramy (tuna nejrůznějších ras, mutantů démonů, elementů, zombií... žijících pospolu. ) , jen bez humoru. Takový mix Futuramy a Planety pokladů v trochu cyberpunkovem duchu s detektivní zápletkou. Zprvu mě odrazoval název povídky ale k příběhu perfektně sedí. Rozhodně přečtení nelituji a myslím že místo ve sborníku si plně zaslouží.
Co mě ještě mrzelo byl hlavní zaporak. Toho i jeho poražení považuji za nejslabší část jinak dobre povídky.
Naprostá pecka, co se týče sci-fi povídek. Ze dvou prací dělící se o jednu knihu ta lepší. Naprosto bravůrní příběh, zpracování a dokonalý konec, který v čtenáři zanechá pocit, že se mu snad zastavilo srdce. Až po chvilce si člověk uvědomí, že zapomněl dýchat. A kdyby si to neuvědomil, tak v ten moment zemře. Možné s nemožným si zde podávají ruce v závěrečných plamenech. Děkuji autorovi, za jeden z nejsilnějších povídkových zážitků.
Tuhle povídku jsem před lety četla. Sdílela stejnou knihu jako povídka od Karla Veverky Bruster. Rozhodně to nebyla špatná práce, Bruster se mi líbil víc, proto dávám jen 4 hvězdy.