Bruster

Povídka od: Karel Veverka
Z knihy: Těšíme se na vás!


Popis není zatím k dispozici.

Komentáře (2)

Přidat komentář

Terva
10.06.2021 5 z 5

„...čekala mě u bazénku
s tyrkysově modrou vodou.
Byla nahoře bez,
takže má představivost
protentokrát přišla o práci“.

Pan Karel Veverka toho moc nenapsal. Jen pár povídek a naštěstí mu tato vyšla ve společné knize s Peter Hetešou. Bruster je velmi mrazivý příběh o nebezpečí umělé inteligence, hlavně v tom čase, kdy převezme od uživatele všechny úkoly a rozjede se na vlastní jednání. Ten systém už známe z několika příběhů. Třeba Trávníkář nebo Já, robot. Pan Veverka si to však pojal po svém a rozjel napínavý příběh o umělém nakopírovaném člověku do počítače, který se ujal vlastní iniciativy a rozjel z lidstvem smrtící partii.

Malá ochutnávka:
Přepínal jsem kanály, dokud jsem na jednom z nich nenarazil na perfektní soutěž. Jmenovalo se to Desetkrát nic, pak pic nebo tak nějak. Záplava přihlouplého a oplzlého hnusu, která se vevalila z obrazovky do mýho bejváku, mě naplnila vírou, že na tom s inteligencí nejsem tak špatně a že to v životě určitě někam dotáhnu.

Velmi povedený příběh, plný překvapení, s pohledem do možného budoucího světa. Mrazivé jsou restaurace bez lidské obsluhy a rozesmáli mě Maxovi buzíci. (Jsou stejní, jako Kopřivovo ebeni). Ovšem, co je na celém příběhu to nejlepší, to je až na konci. Mrazivé vyústění celé té tragédie vás donutí nad tím vším popřemýšlet. Jistá nevyhnutelná nutnost hlavního hrdiny vás dožene k slzám. Za to si určitě zaslouží pět motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Měl jsem dojem, že většina lidí si nesundá telefonní sluchátka snad ani při milování.

JackieDecker
01.10.2017 5 z 5

Naprostá pecka, co se týče sci-fi povídek. Ze dvou prací dělící se o jednu knihu ta lepší. Naprosto bravůrní příběh, zpracování a dokonalý konec, který v čtenáři zanechá pocit, že se mu snad zastavilo srdce. Až po chvilce si člověk uvědomí, že zapomněl dýchat. A kdyby si to neuvědomil, tak v ten moment zemře. Možné s nemožným si zde podávají ruce v závěrečných plamenech. Děkuji autorovi, za jeden z nejsilnějších povídkových zážitků.