zuzule787 komentáře u knih

Při cestě k Temné věži jsem si po více než dvaceti letech opět přečetla tuto knihu, která pro mě v té době byla jednou z nejlepších, které jsem kdy četla. Vzpomínám si, že jsem jí četla o prázdninách na brigádě v infocentru a proklínala všechny, kteří mě vyrušovali od čtení :-). A skvělá je stále, ne skvělá.. Je úžasná, napínavá, krutá, pravdivá, upozorňující a varující.. Nechtěla bych podobnou věc zažít a přitom stačí tak málo aby se něco podobného mohlo stát.. Postavy zde jsou popsané jako nikde jinde. Moc mě bavila první část knihy, kde se seznamujeme s hlavními hrdiny, ale i s postavami, které třeba žádnou další roli nemají, ale i ti dostali prostor a dokreslují hrůzu epidemie. Ze scén, které na mě asi nejvíc zapůsobili bych vyzdvihla popis pohřbu Franina tatínka, Lloyda ve vězení, Popeláčovu cestu k Temnému muži a Nickova strádání.. Skvělá byla i postava sociologa Glena a jeho absolutně pravdivé postřehy týkající se lidské společnosti. Nicka a Toma musí mít rád snad každý, svatá dobroto, a Harold? Dobrý nebo zlý? Hlavně nešťastný a zatvrzelý.. Mohla bych pokračovat i s dalšími, ale je to zbytečné, všechny postavy budí emoce a i když jsou rozděleny na strany Dobra a Zla, tak jejich určení až tak jednoznačné není a postupem času se mění. Jednoduše řečeno - Svědectví je a bude vždy moje jednička mezi postapo romány.

To bylo tááák hezký :-) I po letech na mě tato "pohádka" stále funguje. Baví mě příběh, postavy, vyprávění vypravěčem a Flagg je super záporňák. Sice bych to své dceři zatím jako pohádku na dobrou noc nečetla, ale až bude větší, tak jí tuto knížku určitě nenápadně podsunu.. Je plná zla, podlosti, nenávisti, ale hlavně lásky, statečnosti, odvahy a přátelství a o tom je stále moc fajn číst.

4 21.02.2024

Příjemný návrat do světa smrtek, poznání nových postav, míst, ale i setkání se starými známými. Nemám moc ráda povídky, ale tyto mě mě bavily. Některé více, některé méně, ale rozhodně to byla jedna z nejlepších povídkových knih, které jsem četla. Většina příběhů mě držela v napětí a mnohdy jsem se i pobavila. Těžko se mi Shustermanovo universum opouští, ale musím uznat, že to bylo super :-)

5 09.02.2024

Musím maličko snížit hodnocení, ale je to jenom kvůli rozvleklosti, pomalejšímu tempu a množství postav, které mi přišli zbytečné. Jinak si i tato kniha zachovává vysokou úroveň vyprávění, napětí a dobře napsaných hlavních postav. Sice Rowan a Citra byli trochu upozaděni, což mě mrzí, ale chápu, že byly pro děj důležitější okamžiky okolo smrtky Faradaye, Zvona a Goddarda - který jak fakt skvělý záporák :-) Budu se opakovat, ale mým favoritem je opět Nimbus. Jeho vyznání prostřednictvím Jeri bylo jednou z nejsilnějších chvílí této knihy a řešení, které pro lidstvo připravil... No, překvapilo mě to, ale proč ne.. Nečekala jsem od této série nic zvláštního a dostala jsem opravdu mnoho. Pan Shusterman se tímto řadí mezi mé oblíbence :-)

4 29.01.2024

Nimbus je skvělý, jak kniha tak i postava. Nechtěla bych být na jeho místě a mít s lidmi takovou trpělivost, ale zase - udělal si to tak sám:-) To jenom okrajem. Druhý díl se mi četl o mnoho lépe, bylo to svižné, akční, napínavé, se spoustou postav, míst a událostí. Popsaný svět už pro mě nebyl překvapením a tak jsem se mohla víc věnovat bojům o moc mezi dvěma frakcemi smrtek. Bylo to super.. Vzkříšení postav a ten konec? Epické a smutné. Na nic nečekám a čtu dal..:-)

3 16.01.2024

Vůbec jsem nevěděla, co od této knihy čekat. Začátek se mi vlekl, ale možná to nebyla až tak vina knihy, že jsem se nedokázala začíst, protože mi dlouho trvalo než jsem se srovnala s myšlenkou kosení - pro mě vraždění, ať už ho vykonávala smrtka starého nebo nového vyznání. Hrozně se mi to příčilo a proto si myslím, že tato kniha moc není pro děti a nebo možná právě je. Třeba mladí nebudou až tak citlivě koukat na etickou otázku nesmrtelnosti a kosení. Postupně jsem se s tím ale srovnala a začala jsem knihu vnímat víc jako souboj těch " dobrých a zlých" a pak už se mi četlo lépe.. Takže ve finále musím říct, že ano, je to dobré, popsaný svět je originální, místy velmi krutý, ale opravdu zajímavý a já jdu pokračovat s dalším dílem..

6 07.01.2024

Nemůžu říct že bych byla vyloženě zklamaná, ale nadšená rozhodně ne. U hodně povídek jsem měla co dělat abych udržela pozornost. Od Kinga pro měl nejlepší Věnování. Sice se mi trochu bouřil žaludek, ale nápad a zpracování super. Od Simmonse byla lepší Metastáza, ale určitě nejzajímavější a nejčtivější byla Martinova Proměna kůže. Ta mi opravdu sedla jak postavami, dějem, tempem vyprávění a dovedla bych jí klidně číst ještě déle..

1 08.12.2023

(SPOILER) Dočteno.. Nechvátala jsem, některé pasáže četla vícekrát abych si je prožila a zapamatovala a hlavně proto, že jsem nechtěla aby to skončilo. Abych musela číst to, co jsem tušila že přijde a když to přišlo, tak i při nejlepší vůli mě to rozsekalo a já slzela jak blázen. Obrečela jsem každého člena ka-tet, kteří mi byli po několik měsíců skoro rodinou. Za svůj čtenářský život jsem už od Kinga přečetla určitě přes třicet knih a to, že se v nich objevují narážky na knihy jiné jsem věděla a mám to ráda, ale že vlastně většina toho, co King píše více méně souvisí s Temnou věží tak moc, jsem si neuměla představit. Ta promyšlenost vytvořeného univerza, časových rovin, dějů a postav je neuvěřitelná. Občas si myslím, že při psaní některých pasáží Mistr nebyl úplně při smyslech (což on sám nepopírá), ale takovou fantazii a umění to čtenáři vyprávět má opravdu jenom on. Jeho postavu v této knize jsem opravdu neměla ráda, rozčilovala mě jeho nerozhodnost a zbabělost i když si to v poslední chvíli trochu vyžehlil. Závěrečné souboje s Mordredem a Karmínovým králem byli trochu uspěchané (nechci říct odfláklé) a to mě trochu mrzí. Oproti tomu pasáž s Dandelem byla skvělá. Úplný konec se mi hodně líbil, protože nabízí mnohé a ka je přece kolo.. A já bych nejradši zase vzala do ruky Pistolníka a začala číst znovu.. Díky, sai Kingu za toto úžasné dílo. Nikdy jsem nic takového nečetla a pochybuji, že někdy ještě budu.

2 20.11.2023

Skvělý díl. Na jedné straně sledujeme rozpolcenou Susannah, kterou Mia doslova unesla do New Yorku roku 1999, kde chce porodit Chlapíčka. Susannah jí s tím má pomoc a my se s nimi dostáváme kromě New Yorku i na místa, která jsou jinde.. Kde vlastně? Ukrytá v mysli, podvědomí, vzpomínkách, jiných kdy a kde, kterými se to v této sérii jenom hemží, protože svět se hnul, stále se hýbe a bořitelé pracují příliš rychle.. Výborně jsou popsané vnitřní hovory obou žen a jejich "souboje" o moc.. Ale ještě o něco víc se mi líbila dějová linka Rolanda a Eddieho, kteří šli získat od pana Věže velmi důležitou parcelu. Od pana Věže, kterého bych nejradši profackovala, tak moc mě štval - musím uznat, že je to skvěle napsaná postava :-) Další cesta je zavedla k jejich stvořiteli, samotnému Kingovi, kterého zde nacházejí jako slabého, zbabělého na alkoholu závislého člověka a snaží se ho přesvědčit aby dál psal o Temné věži i když jsou síly, které s tímto nesouhlasí.. Strašně chci vědět, jak to bude pokračovat, jak Callahan s Jakem a Ochem vtrhnou mezi upíry, zda i Roland s Eddiem najdou k nim cestu, ale na druhou stranu se hrozně bojím jak to vše skončí a že to vlastně skončí..

1 19.10.2023

Já už vlastně nevím co psát, abych se pořád neopakovala. Jasné je, že tato sága je něco unikátního a mně velmi blízkého. Naše skupina se opět vydala na cestu, ale moc daleko nedošli, protože byli požádáni o pomoc lidí z městečka Calla Bryn Sturgis, kterým Vlci unášejí děti a vrací je jako skoro nepoužitelné šmejdy. To je rámec tohoto dílu, ale během něj si stihneme párkrát odskočit do New Yorku roku 1977, přečíst si o osudech otce Callahana poté co opustil Jerusalem's Lot a strachovat se Susannah. Poznáme městečko, ve kterém si naši poutníci na malou chvíli užijí "obyčejného" života - spánek v posteli, klučičí přátelství, ale i strach a napětí z toho, co budou muset vykonat a obětovat na jejich další cestě k Temné věži. Moc se mi líbí, jaký muž se stal z Eddieho ve srovnání s tím jaký byl, když se dostal do Středosvěta.. Tato kniha se četla úplně sama, žádná hluchá místa, děj ubíhal závratnou rychlostí a to, že dlouho připravovaná bitva s Vlky zabrala jenom pár stránek mi nevadí. Tak nějak jsem to i čekala.. Moc se těším na další díl, protože jsem zvědavá jak se děje, místa, události a osudy všech možných postav budou proplétat dál. Protože to, co tady pan King vymýšlí mi chvílemi hlava nebere, ale strašně mě to baví a proto říkám díky.. :-)

1 06.10.2023

Poprvé jsem tuto knihu četla asi před dvaceti lety a už jsem si děj, kromě toho, že je o upírech moc nepamatovala. Nyní, při čtení Vlků z Cally jsem si ji kvůli postavě otce Callahana přečetla znovu a vůbec nelituji. Návrat k této rané Kingově knize byl pro mě jako návrat domů. Popisy postav (a že jich tady bylo), prostředí, událostí, pocitů.. Skvělé..
Zápletka sice klasická, ale moc jsem hlavním postavám fandila a osud některých z nich mě trochu mrzel. Teď se ale těším zpátky na cestu k Temné věži a další osud otce Callahana a zajímalo by mě jestli už v roce 1975 King věděl, že jeho postavu ještě použije..

9 07.09.2023

Moc hezký díl zasazený dějově mezi 4. a 5. román, kdy Roland svým přátelům vypráví příběh v příběhu - Závan klíčovou dírkou. Příběh, který mu vyprávěla jeho matka a který on povídá chlapci, jež přežil řádění zvěrodlaka. Tento příběh byl pro mě mnohem napínavější a lepší než samotné pátrání po zvěrodlakovi. Mám moc ráda odhalování Rolandova mládí a poznávání toho jaký byl v dobách než se pustil do putování k Temné věži. Už se těším na další cestu ka-tet a jdu s vámi plna obav, ale i očekávání..

2 22.08.2023

Tak tohle bylo něco, to tedy bylo.. Už ani nevím jak dlouho vlastně mám rozečtenou Temnou věž. Pistolníka i Tři vyvolené jsem za tu dobu přečetla 2x vždy s tím, že teď už tu sérii konečně pokořím. Vždy jsem ale začala číst něco jiného. Hlavně to bylo způsobené tím, že jsem prostě tyto knihy nechtěla číst v elektronické podobě. Jsem schopna ve čtečce číst všechno, ale knihy pana Kinga pro mě vždycky byly výjimka, ale tahej se 700 stránkovou knížkou v kabelce, že? Tak jsem po letech podlehla a Pustiny a Čaroděje a sklo zvládla ve čtečce.. A přežila jsem to.. Co jsem tedy málem nepřežila bylo čtení o Rolandově minulosti, osudové lásce, přátelství a krutosti ka. Číst jeden z nejlepších milostných příběhů s vidinou neodvratného konce, který stejně nakonec překonal mé očekávání. Myslím, že tohle kromě pana Kinga umí jen málo spisovatelů - vtáhnout čtenáře do děje a nechat ho trpět spolu se svými hrdiny. Propracovanost povah postav, popisy prostředí i situací, to je prostě skvělé. Několikrát jsem se musela v textu vracet a číst si určité pasáže znovu, jen pro hloubku obsahu a nebo pro to, abych se ujistila, jestli to tak opravdu je.. A to je to, co mě baví a to, proč si stále myslím, že pan King je jeden z nejlepších a Roland je pro mě hrdina s velkým "H".. Díky, sai..

2 28.07.2023

Třetí díl dočten a zbyl ve mně pocit, že to prostě není dotažené do konce. Jasně i takové konce knih jsou, ale tady mi to přijde divné kvůli povaze hlavní hrdinky Juliette, která se stále snažila hledat odpovědi a vymýšlet i nemožné aby zachránila všechny lidi. Tak proč se nepokusila kontaktovat i ostatní sila? Varovat je? Nebo na to časem přijdou sami? A ten uspěchaný a až moc happy konec? Ještě mohla zjistit, že je jako zázrakem těhotná a už by to bylo jako opravdu z amerického romantického filmu.. Ale dost kritiky.. Třetí díl se mi četl nejlépe. Bylo v něm nejvíce akce, napětí, deprese, smutku, ale i naděje a přátelství. Oceňuji prozření Donalda, a to co nakonec udělal. A celá myšlenka o konci světa a jeho restartu po x stovkách let? Tak důkladně promyšleném novém začátku? Děsivě reálné..

4 29.06.2023

Turnus je trochu lepší než Silo. Alespoň tedy z toho pohledu, že jsem se dokázala začíst hned. Bavilo mě střídání časových období, skoky mezi Sily a postavami a hlavně jsem ráda za odpovědi na otázky, kterých jsem byla po přečtení prvního dílu plna.. Na většinu jsem odpovědi dostala, ale spousta jich ještě zůstala. Stále mou oblíbenou postavou zůstává Sólo a jeho boj o přežití v Silu 17. Představa, že bych něco takového musela zažít.. čistá hrůza.. Těším se na poslední díl až se všechny postavy propojí a jsem zvědavá jak to vlastně doopravdy je..

3 21.06.2023

Mám postapokalyptické romány ráda, pár už jsem jich přečetla a tento nebyl špatný. Začátek knihy se mi sice četl hodně těžko, několikrát jsem u toho skoro usnula, nemohla jsem se pořádně soustředit a i jsem si říkala jak je možné, že je román tak dobře hodnocený, když je to tak zdlouhavě napsaný? Nápad života v silu hodně dobrý, pro mě s klaustrofobií sice nemyslitelný, ale popisy jednotlivých pater a cestování mezi nimi jsem si kupodivu docela užívala. Trochu bych brala větší psychologické vykreslení postav, víc se o nich dozvědět. To snad bylo jen u postav Bernarda a Sóla a "milostný" vztah ústřední dvojice? Nevěrohodný, ale třeba další díl ukáže víc.. Jsem zvědavá a vlastně se i těším, jak to bude pokračovat..

7 06.06.2023

Bylo mi jasné do čeho jdu a přece mě povaha Langa fascinovala. Od dětství komandován otcem, který byl fakt blázen, slabošská matka a strýc, kterého obdivoval. Myslím si, že to byl těžký autista s ještě dalšími psychickými problémy. Prostě ideální adept na vojáka, protože plnění rozkazů a čest sloužit vlasti pro něj bylo víc než vlastní svědomí a rodina. Se svými organizačními schopnostmi a cílevědomou snahou plnit úkoly se brzy dostal hodně vysoko a ikdyž nesouhlasil s tím co dělal, neudělal nic proti.. Je to hrozné, ale tak to bylo. Tato kniha ve mě zanechala nehezké pocity na člověka, který byl podle mého slaboch, který měl problém mít svoji vlastní vůli..

3 20.05.2023

Mám trochu rozporuplné pocity. Rozhodně je to dobrá kniha, skvěle napsaná. Nenudila jsem se ani chvíli a v okamžicích výbuchu, prvního deště nebo napadení nepřátelskou bandou jsem skoro ani nedýchala a vše prožívala z přáteli z Malevilu. Výborný je popis hlavních postav, jejich vztahy, pocity.. Ale.. Vše je na mě až moc.. Neomylný Emanuel, který je sympaťák, to ano, ale mít pořád pravdu, vždycky vymyslet to, co všechny zachrání a všechny ženy po něm touží.. A ženy? Pan Merle má o nich opravdu ne moc dobré mínění a kdoví jaký s nimi měl osobně problém.. Copak všechny ženy té doby byly jenom hloupé pipky nemyslící na nic jiného něž sex a to je jedno s kým? Dobře z toho vychází pouze jedna, ale té není dáno moc prostoru. To jsou ale jenom takové drobnosti v porovnání s tím, jak se mi ta kniha líbila a jaký dojem ve mně zanechala. Je i o tom, jak se lidé dají snadno manipulovat, když jim někdo nabídne trochu jistoty a o náboženských fanaticích, kteří dokážou být strašně nebezpeční. Dočetla jsem ji před týdnem a stále nad ní přemýšlím - a to je dobré znamení :-)

14 15.05.2023

S každou další přečtenou knížkou můj obdiv k paní Agatě Christie roste. Když si uvědomím jak staré tyto detektivky jsou a i přes to obsahují vše, co dobrý příběh má mít. Zde jsme se setkali s rodinou, kterou terorizuje přímo odporně zlá matka, které přeje smrt snad úplně každý (i já) a každý je proto z její vraždy podezřelý. Poirot na scénu přichází až v polovině knihy a má jen jeden den na to aby případ rozlouskl. Mně osobně se asi líbila víc první část knihy, kdy jsme se důkladně seznámili s postavami. Oceňuji jejich dokonalé psychologické vykreslení, strach a pohnutky a moc se mi líbily rozhovory slečny Kingové a doktora Gerarda. Rozuzlení bylo na můj vkus trochu uspěchané, ale jsem ráda, že vše dobře dopadlo..

11 28.04.2023

Zatím asi nejlepší Agatha Christie, z těch tří, které jsem četla. Mám moc ráda televizní zpracování s Davidem Suchetem a tak jsem byla zvědavá na knihu - a skvělé. Každá z velkého množství postav zde měla své místo a opodstatnění a bavilo mě ty propletence sledovat. Zápletka hodna Shakespeara - nešťastná láska, úkladná vražda, skoro všichni mající motiv a to vše na parníku plujícím po Nilu. Ještě víc než obvykle mě zde bavil Poirot a jeho skoro věštecké schopnosti..

13 24.04.2023