ZÓNA komentáře u knih

Jak hodnotit krásu z Faberova pera?
Přísluší, či nepřísluší člověku, jenž nepoznal zmar a bolest, při odcházení milovaného člověka?
Ryze literárně - je to skvost. Mezi až prozaickou poezií lze nalézt nádherné, melodické verše. Vždy na vás vykouknou jako nečekané sněženky na jaře. O to věrohodněji na vás zapůsobí. O to víc bude smrt milosrdnější.
Faber zřejmě tuto knihu napsat musel, aby se vyrovnal se smrtí své krásné ženy. Pochopil postupně vše, co ho bolelo. Rozloučil se s ženou, s kterou chtěl stárnout a zestárnout.
Za mě osobně -pane Fabere - jste muž, kterých je na světě málo. Bohužel. A všichni muži, ale i ženy, by si vaši ódu na lásku měli přečíst.
Láska může i bolet.
Některé básně jsou geniální. Geniální je Faber. Nedokážu posoudit, zda je možné, abych všemu v textu porozuměl. Ale již zmíněnou lásku, nelze přehlédnout. A té chtěl Faber složit hold.
Napsal nám všem, jak moc miloval svou ženu...

108 31.03.2018

Už jen to, že se jedná o milostnou poezii...
Už jen pro krásné črty nahých žen...
A samozřejmě pro samotné básně...
Kvůli tomu všemu se vyplatí tuto sbírku číst. Listovat si v ní a cítit ten příboj lásky, který by v každém životě člověka měl hrát hlavní roli. Bez žen jsou totiž muži ztracení a možná je to i naopak.
Jen hrdí jedinci doma počítají peníze a říkají si, že tohle je svět. Stačí si přečíst tyto básně a každý může pochopit o čem je život. V poezii tuto pravdu lze nalézt. Jen musí lidé chtít. Pan Jiří Žáček svými básněmi pojmenoval dokonalost mezi mužem a ženou. Sbírka OBEJMI MĚ je pravdou ve jménu lásky...

109 30.03.2018

Jak já se snažil...
Jakoby titul knihy korespondoval s náladou autora při tvoření povídek...
Neupírám některým originalitu, vtip a kreativitu, ale mnohé jsou pro mě absolutně nepochopitelné, psané navíc nesrozumitelným jazykem, autor používá přespříliš pojmenování, někdy až bajkovitá přirovnání...
I když je autor staršího data narození nežli jsem já sám, připadá mi mnohdy, že čtu text nějakého dvacetiletého mladíka.
Palahniukovými povídkami se vine jako had jedna spojitost. Sexuální narážky, podtexty, popisy... Je to účelové, nebo jen lidské a spontánní?
I když jsem jiného Palahniuka nečetl, tyto povídky mi ho zařadily do jisté kategorie autorů. Překvapí mě, pokud v jeho další tvorbě najdu více lidského citu, méně stoicismu a přijatelnou formu vyprávění...
Nechci předjímat, to by ode mne nebylo profesionální.
Takže soud této knihy- povídky jsem nedočetl, zklamaly mě a nejsem z nich nadšený... Rád bych byl...

87 27.03.2018

Hana není knihou o holocaustu. Kdyby jí byla, zařadila by se mezi spoustu dalších knih...
Je to příběh o neštěstí, o nenaplněné lásce a o útrapách mladé ženy, jaké by žádný člověk neměl nikdy zažít.
Sledovat postupný přerod krásné mladé dívky v ubitou a nešťastnou bytost, je více než krutým zážitkem.
Paní Mornštajnová je velice citlivou průvodkyní příběhu. Jeho bolest činí bolestivější, jeho zmar zmarem děsivějším, beznaděj dovede až za hranici příčetnosti.
Osudy zmíněných osob ještě dlouho budu nosit v sobě. A vždy si vzpomenu na homoli duše. Každý z nás ji má. A možná by bylo dobré, aby si každý z nás uvědomil její velikost, celistvost a snad i barvu.
Poučit se z chyb není jednoduché. Ale osud slečny Hany nám dává nahlédnout někam, kde nedržíme osud ve svých rukou a můžeme jen doufat, že lidé nejsou ve skutečnosti tací, jací jsou...

385 18.03.2018

Po celých 400 stran textu mi tento román přišel složitý. Překombinovaný. Na úzké ploše přespříliš informací a osudů postav. Posledních 150 stran byla agónie, smršť, znechucení, odpor a především smutek.
Smutek z víry, z otcovství, z nevinnosti a lásky. V knize není špetka radosti, byť se některé postavy snaží...
Přestože dávám nejvyšší hodnocení, dovolil bych si podotknout, že kniha by na svůj obsah měla být objemnější, mohla by být vícedílná a prospělo by to její kvalitě. MacDonaldová je mistryní popisu a zde svoje umění zbytečně upozaďuje nad tempem příběhu.
V některých závěrečných pasážích románu mi bylo až nevolno, netuším, kde tato autorka bere látku pro svoje příběhy.
Román má krásné postavy, dech beroucí závěr a rozmanitost dějů, které se nedají jen tak snadno napsat. Retrospektivní závěr knihy čtenáře umlčí definitivně. Prostě jen zaklapnete knihu a padnete na kolena...

111 11.03.2018

Román v mnoha ohledech maximálně nápaditý. Atmosféra příběhu působí až mysticky, protože v ději působící Američané zavítají do staré dobré Evropy.
V ději se čtenář těžce orientuje, více časových rovin působí nejprve složitým způsobem, ale postupem času vše zapadá na správné místo. Tedy téměř všechno...
Román o touze něco dokázat, něco znamenat, někam patřit. Směsice krásných dialogů hlavních postav. Muži si zřejmě zamilují Holly a autorčin popis policejní prohlídky se jim zřejmě nadlouho vryje do paměti... :-)
Ženy mají na výběr z více postav. Samozřejmě nejistý a zároveň charismatický Danny se nabízí nejsnadněji.
Závěr knihy je strhující. V tempu atletických sprinterů spějete ke konci příběhu. A když protnete cílovou pásku, nebudete tušit, zda jste zvítězili, či byli druzí.
A to je na tom všem to nejkrásnější... Věřte tomu...
S klidným svědomím mohu napsat, že jsem četl jeden z nejpůsobivějších konců knihy ve svém životě...

110 17.02.2018

Vhled do ženského nitra.
Většinou bolestivý. Dovede člověka k tomu, aby více pochopil ženský svět. Nadčasovou formou vyjádřené pocity. Básně vyjadřující frustraci i pomíjivé štěstí, lásku a smrt. Vše pohledem unavené, nebo nešťastné ženy. Tak málo skutečného štěstí.
Nečetl jsem básně vztahující se k historii. Ale její básně v próze mě úplně uhranuly. Je v nich tolik bolesti z války, tolik upřímné skepse.
Básně PATRIARCHÁT, NEJVĚTŠÍ LÁSKA, JEJÍ BŘICHO, VELMI SMUTNÁ ROZMLUVA NOČNÍ a ZÍTRA MĚ BUDOU KUCHAT zaslouží absolutorium.
Mám rád poezii, ale tato sbírka ji přivádí k jistým hranicím, kde mysl není chladná a kde srdce přestává tlouct.

103 06.02.2018

Tak tohle měl být thriller...
Promiňte, ale zápletka to byla spíše detektivní. Sice detektivů pomálu a v hlavní roli učitel angličtiny, který si spletl svoje povolání. Pomocí výrazných berliček dospěje až k odhalení pachatelů, které je na celé knize to nejzajímavější a kvůli kterému uděluji alespoň průměrné hodnocení. Postavy nejsou špatné, ale mírně průhledné.
Konzistentní napětí dobrého thrilleru nehledejte. Příběh je sice dobře napsán, sestaven, až naprogramován, ale neohromí. Chybí více tajemství,
větší provázanost děje a hlavně atmosféra, která vám rozvibruje srdce a nashromáždí v něm krev.
Je to jen další z mnoha knih, které nijak neulpí v našich srdcích.

101 05.02.2018

Nešťastný život mladého básníka ve smutných verších...
Tak na mě působí básně, které jsou smutné a bolavé, o rozčarování nad společností, údivem nad světem, který není svobodný a nad láskami, které nedošli naplnění.
Jsou zde básně o Janu Palachovi, hezké, citlivé a trpké.
Ale protože já v básních oceňuji především lásku a pocity zamilovanosti, touhu a krásu, ale také bolest a utrpení, vyzdvihl bych báseň PROČ BYCH SE TRÁPIL?, která mi přijde naprosto originální a nadčasová.
Nejsou to dokonalé verše. A jsou to verše mladé...
Jejich dokonalost již nestačil Jan Zajíc vybrousit. Jeho zbytečná smrt možná zhatila existenci mnoha brilantních básní...
Je mi to líto...

95 29.01.2018

Jak sám název knihy napovídá, Hana Maciuchová nám předkládá svůj básnický svět, svoji kulturní vyzrálost a zároveň šarm, s kterým žije a vnímá krásu slov.
Svoje vybrané básně obohatila autentickými komentáři, z kterých vyzařuje zkušenost, ale především láska a bolest. Jak moc musela milovat svého muže Jiřího Adamíru, nalezne pozorný čtenář mezi řádky.
Verše jsou krásné, mě obohatily a rozněžněly především kratší básně, ať už se jedná o Holana, Préverta, ale i pro mě neznámých Zuzany Novákové, Vojtecha Mihálika, či Czeslawa Milozse.
Hana Maciuchová nám svým herectvím dala možnost prožít spoustu příběhů i básní. Tímto výborem nám dala nahlédnout do své krásné duše.
Jak by asi vypadala sbírka každého z nás, mít tak tu možnost vydat takovouto knihu?

114 06.01.2018

S tou největší pokorou dávám pět hvězd!
Mika Waltari nás zavádí do drsného prostředí Finska, mezi obyčejné lidi a popisuje naprosto obyčejný příběh zcela neobyčejně!
Pár postav, které jako byste měli za sousedy. Natolik dobře je díky Waltarimu znáte.
A milujete je. Je Vám smutno, protože je to temný román. A usmíváte se, protože chvílemi probleskne i štěstí...
Příběh, který neoklame žádného čtenáře. Popisně dokonalý, s přesnými dialogy a citově neokoralý.
Pokud někdo chce zažít výlet někam, kde hraje prim zášť, ponížení, svár, ale i láska a touha, nechť sáhne po této knize. Nebude litovat!

132 29.12.2017

Milostný opus finského spisovatele Waltariho. Komorní záležitost, zamilované čtení bez sexu. Jak v dnešní době nereálné...
Sledujeme myšlenkový proces člověka, který nedokáže milovat bezmezně. Hledá ve svých pocitech jisté krajnosti, až opovržení nad sebou samým. Lásky opouští, byť stále miluje.
Waltari je mistr slova, mistr pocitů. Zatím jsem četl od Waltariho pouze historické knihy a žasnu nad kvalitou tohoto románu. Je výborný!
Nenechte se odradit jeho útlostí, na jeho stránkách najdete mnohé duševní intimnosti, které Vás obohatí. A o to by mělo jít v literatuře především...

111 25.12.2017

Má snad tato kniha vyvolat patos?
Nebo snad pomoci se zorientovat v Indii a popsat její nesporné krásy?
Příběh dvou vyhaslých lidí, vyčerpaných láskou a životem.
Autor knihy vytvořil sympatický manželský pár, který vyráží do daleké Asie, aby zachránil tonoucí se vztah.
Dialogy jsou zajímavé a uvěřitelné, znalost Indie fantastická, a tak není důvod nezačíst se.
Neobvyklá je forma vyprávění v 1.osobě, ale z pohledu více osob. Budu korektní a přiznám se, že jsem více fandil muži, než-li jeho ženě. I když v jistých momentech jsem moc dobře rozuměl jejímu životnímu zklamání.
Povedený je obzvlášť závěr knihy. Ještě dlouho si budete přehrávat atmosféru a dusivý pocit zmaru, který ve Vás zanechal...

91 10.12.2017

Když jsem si půjčoval tuto sbírku básní, resp.textů k písním, líbila se mi hlavně něhou vonící obálka.
Ale jaký zázrak se stal, když jsem otevřel knihu a začal vnímat rytmus básní, jejich až blahodárný vliv na moji duši.
Básně jsou teskné, psané často z pohledu žen, balisticky přesně zasahují čtenářovo otevřené srdce.
Již tu v komentářích zřejmě byla zmíněná báseň OČI STÁRNOUCÍCH ŽEN. Je klenotem této knihy, je bolestná vůči ženám, pravdivá k nabubřelým mužům a dokonale vystihující současný marnotratný svět.
Básní je plno a čtou se snadno. To je jejich deviza.
Vezměme si od Milana Poutníka k srdci jeho titulní báseň, která končí takto:

"Ještě jsou rána cítit létem
a slunce chodí pozdě spát,
ač je tu září, minul květen,
mám stále chuť tě milovat."

Jak příznačné ve všech ohledech...

98 27.11.2017

Petr Bezruč a jeho Slezské písně... :-)
Nebudu předstírat, že sbírka je dokonalá. Nicméně, plný počet hvězd, protože několik básní je nezapomenutelných, geniálních, smutných a některé dokonce šokují svojí čistotou, s jakou jsou podány, vyprávěny a především skvěle zrýmovány.
Na základní škole jsem znal jen OSTRAVU. Nyní jsem obohacen o několik básní, které nikdy nezapomenu. A když jsou vám ještě navíc recitovány, tak na konci básně v němém úžasu třeštíte oči. Tak jsou silné!!!
LABUTINKU řadím mezi nejsilnější básně české poezie všech dob... Krásné, jemné, láskyplné a bolestně smutné...

145 26.11.2017

Víte, Inču-čuna byl pro mě stěžejním Indiánem příběhu o Vinnetouovi. A také Nšo-či... Krásná jako jasná noc.
A samozřejmě Old Shatterhand. Tato trojice mě uhranula, spojila myšlenky spravedlnosti v jeden celek. Vinnetou byl jen jakýsi spojovací článek mezi bílými a Indiány. Nicméně se stal krásnou románovou postavou, která přetrvá staletí, podobně jako např. Sherlock Holmes, Buffalo Bill, nebo Hercul Poirot. :-)
Karl May dokázal vytvořit atmosféru příběhu, jako málokterý jiný autor westernů. Jednou se jistě k přečtení Vinnetoua vrátím, zavrtám se do deky a představím si modré nebe, zlé bělochy, spravedlivého Old Shatterhanda a jeho neomylnou pěst. Ta je totiž nepřekonatelnou klasikou žánru... U každého zásahu se mi zrychloval tep a zvětšoval obdiv k hlavní postavě.
A kuriozita... V dětství jsem se zúčastnil jediného maškarního bálu... Hádejte, za koho jsem šel... No jasně... A byl jsem neodolatelný... :-)))

194 17.11.2017

Western, to jsou Indiáni, nekonečné prérie, volně pobíhající mustangové, ale také zálesáci, bez kterých by tato literární série nebyla tím, čím je...
A právě příběh Old Deatha mi učaroval...
Každý díl Vinnetoua něčím ohromí a v tomto mi byl blízkým právě tento vyzáblý muž...
Vždy na něho budu vzpomínat s láskou a slzou v oku.
A jeden nesplněný sen...
Málokdy se odvolávám na filmaři zpracovanou literární předlohu. V druhém díle jsem na svého Old Deatha čekal marně. A nejen proto má u mě filmové zpracování Vinnetoua nejeden vroubek... Myslím, že zaslouženě...

163 17.11.2017

Zřejmě nejčtenější díl z trilogie.
Velmi jemný závěr a smutný konec nezachránil ani Old Shatterhand se svojí nekompromisní pěstí.
Jako malý chlapec jsem závěr knihy četl nesčetněkrát. Fascinovala mě smrt mého téměř blízkého přítele, s kterým jsem toho tolik prožil. Ale na druhou stranu jsem byl šťastný, že přežil Old Shatterhand...
Upřímně a od srdce - Vinnetou, nebýt postavy Old Shatterhanda, by nebyl tím, kým je...

158 17.11.2017

Pravděpodobně každý kdo četl KVÍTEK... , bude mít u JABLKA velká očekávání. A nic na tom nezmění ani FABERŮV prolog, ve kterém je mírně alibistický.
Ale on vstoupil na křehkou půdu pokračování a já musím napsat, že to bylo příliš odvážné. Uvítal bych raději KVÍTEK KARMÍNOVÝ A BÍLÝ 2, než tento pokus, přiblížit nám postavy z KVÍTKU jinak a jen částečně vypodobnit jejich budoucnost, či osud.
Některé povídky nejsou špatné, dokonce ta o Williamovi je mistrovská...
Ale ve výsledku je kniha hluchá a vzhledem k románu velice málo uspokojivá.
Možná, že milovníci povídek ocení kvalitní literární styl, který je opravdu na vysoké úrovni. Jen si nemyslím, že to budou čtenáři KVÍTKU... A hlavně kvůli nim vznikla tato útlá knížka, že pane FABERE?
Nicméně, jako nostalgie k nádhernému románu jsou tyto povídky příjemnou vzpomínkou na Agnes, Sugar, Williama, dr. Curlowa a další.
Ale příště bych si raději přál zcela nový, originální román... :-)

92 04.11.2017

Pocitový román...
Základní kostra příběhu je jednoduchá a neohromí ani úvod a závěr knihy.
Autorka ustrnula ve svém vývoji. Ocitla se v kruhu, z něhož nedokáže vystoupit. V KOTRMELCÍCH a VIKTORII se odehrál určitý progres, ale následné tituly jsou víceméně nudné.
Stále se opakující témata, zmar, deprese a neláska, ublížení a smutek. Tohle knihu provází. Kniha nemá spád a její čtení bolí...
Pro jakou cílovou skupinu autorka píše? Odpověď neznám...

85 03.11.2017