ZÓNA komentáře u knih

Tahle kniha je znepokojivou sondou do budoucnosti lidstva. Příběh plyne poklidným tempem a odhaluje z naší lidskosti to, co bychom raději zatajili před jinými lidmi...
Faber je neutrální sci-fista. Jeho vyjádření budoucnosti je milé, i když zároveň bolestivé. On se nestará o vědeckost. On popisuje budoucnost naší společnosti. Není nereálná, není ani příjemné to zjišťovat.
V podstatě je příběh banální. Možná již mnohdy použitý v povídkách, či snad i románech. Jen ten přílišný důraz na víru je tu jaksi navíc...
Jak já jsem pochopil, Faber nás donutí nahlédnout do našeho nitra. Odhalit naši dobrotu i zlobu. Vyznat se. A pochopit.
Z hlediska literárního tomu všemu chybí kapka většího napětí. Ale ono tam je. Ale Faber ho umí umě skrývat. Ono totiž o napětí nejde v první řadě. V první řadě jde o každého z nás......

110 27.10.2017

Nejsem studijní typ... :-)
Uvažuji dokonce i nad tím, jaký jsem typ člověka...
Kniha je napsána velice pragmaticky. Ale zároveň i se zaujetím.
Pochopil jsem zmíněné jazyky lásky. Vnímal jsem dokonce i manželské příběhy, nad kterými ovšem mnohdy zůstával rozum stát... Uvedu kapitolu LÁSKA PROMĚŇUJE...
Autor nám nevnucuje svoje přesvědčení jako dogma. Ono by to ostatně ani nefungovalo... Všechny jeho manželské páry byly velice vstřícné a k nápravě manželství ochotné. Přesto si myslím, že ne všichni jsou z takového "těsta".
Neodmítám tuto knihu. Je v ní kus pravdy.
Sám jsem si po přečtení sedl a hledal svůj jazyk lásky.
Zřejmě je pro mne důležité UJIŠTĚNÍ...
Moje bývalá žena mi ho dávala opravdu jen sporadicky...
A čím jsem já rozbil svoje manželství?? Už to nejde vrátit zpět a tudíž nejde aplikovat.
Budu ovšem upřímný... Na svoji bývalou ženu jsem během sedmnácti let vyzkoušel všech pět jazyků lásky, ale úspěšný jsem nebyl. Ale pokud půjdu ještě více do hloubky, v posledních letech jsem zanedbával POZORNOST. Ale i kdybych dokázal udržet i nadále všech pět jazyků tak si myslím, že by hledala šestý.... :-)
Kolik je takových žen a mužů mezi námi??
Ale pokud má kniha vyvolat tato dilemata a odkrýt naše vnitřní rozpory, tak je správné, že existuje...
Ale návod na lásku?? Necítíte v tom jistou patetičnost?

111 07.10.2017

Jak pojmenovat tyto krásné básně?
Napadají mě dvě slova - laskavá poezie...
Jaroslav Seifert se svými slovy dotýká našich lepších já...
Po přečtení každé básně se v srdci rozezní zvon, v očích se zalesknou slzy a duší se prožene především smutek. Básně na mě tak působí, i když mnohdy to na první pohled tak nevypadá.
Seifert je v této poloze nepřekonatelný...
Samozřejmě vás dostane titulní báseň, poté nikdy nezapomenete na ROZHOVOR, ale co s vámi udělá VÁNOČNÍ KOLEDA? Rozerve vás na kusy, udělá vás "takhle maličkým", nebo "takhle maličkou" a pokud při této básni nebudete plakat, tak nemáte srdce....

118 02.10.2017

Nerad tak činím, ale Krchovský ode mne poprvé nedostává nejvyšší hodnocení.
Jakoby v této sbírce nechtěl šokovat, měl málo napnutý luk...
O to větší zklamání je to po prvním verši, který sbírku básní otevírá - to je vskutku zásah do srdce!!!
Nicméně, schází tomu zběsilost, obscénnosti, živelnost a více života. Možná jsem příliš přísným kritikem, ale pokud chci zachovat správnou míru, nemohu jinak než takto.
Přesto na pana Krchovského nezanevřu, ono to ostatně není možné... Jeho osobitý styl nikým jiným nahradit nejde. Zatím jsem na nikoho podobného nenarazil... :-)

98 27.09.2017

Když už nic jiného, po přečtení této knihy může každý amatérský básník snít o svém knižním štěstí... :-)
Řidič kamionu nám předkládá svoji tvorbu, která není složitá... Je hodně pocitová, o lásce, ale musím být kritický, v básních postrádám hloubku a originalitu. Možná je to problém všech rádoby básníků, kteří si hrají se slovy a s vnitřní bolestí, nebo radostí. Ale sevřít v mysli nádheru a vzletnost a přenést tyto atributy na papír a v čtenářích vyvolat emoce, slzy, husí kůži, nebo smutek - to již dokáže málokdo.
Petru Haitovi se tohle u mě osobně nepodařilo.
Ale hodnotím jeho básně s nadhledem člověka, který též rád skládá básničky, ale odvahu předložit je široké veřejnosti, tu zatím nemá...
Básník je poeta. Nádherný člověk, který rozkládá svoji duši na papír. Jen málokomu se tohle povede tak, aby čtenář věděl, že se seznámil s právě takovým člověkem...

83 25.09.2017

Velice chytré...
Jiné hodnocení mě nenapadá. Není to ani vzletné, ani zamilované, ani ambiciózní... :-)
Jsou to básně opravdu k přemýšlení, které v sobě mají hloubku, realitu i humor.
Některé jsou mistrovsky podané, svojí křehkostí dokáží vykouzlit na tváří slzu...Rád bych některé vyzdvihl, protože názvy básní mnohdy napoví a člověk se k nim poté rád vrací...NANEČISTO, KÁMÁSÚTRA, MUŽI JSOU KŘEHCÍ...
Poslední jmenovaná báseň mi připadá jako poselství... Nepochopíte, pokud si tuto sbírku básní nepřečtete... :-)

94 11.09.2017

Básně z 19. století...
Jsem již zřejmě zkažený touto dobou, současnými vyjadřovacími schopnostmi žijících básníků, nebo velikány typu Seiferta, či Holana.
Možná je to i tím, že jsem příliš zaměřený na českou tvorbu, snad si i myslím, že česká báseň je našinci nejbližší...
Básně Emily Dickinsonové v této sbírce opěvují především svět, přírodu, ale dotknou se občas i lásky, smrti, možná i rozjímají nad lidským údělem.
Nechci hodnotit kvalitu básní. Tomu v tomto případě nelze dostát.
Jen ta atmosféra mě jaksi nechytila za srdce, ale našel bych pár titulů, které jsem si předčítáním opakoval, protože byly krásné.
Americká poezie předminulého století zřejmě není můj šálek kávy. Příliš otřepaná věta, že? Nicméně dokonale vystihuje moje pocity po přečtení... :-)

87 03.09.2017

Tak dlouho jsem tento příběh opomíjel. Je tak krátký, jako je nicotný život člověka vůči vesmíru, který ho obklopuje...
Je smutný. Je originální a přitom prostý. Možná první láskyplná sci-fi jakou jsem kdy četl... Proč musel být konec takový? Abychom pochopili? Pochopili, že vždy vyhrají Ti, kteří jsou falešní a nepřátelští? Nebo mi něco uniká?
Žít v lásce nepřísluší jen člověku. Láska je svět a hvězdy a všichni co dokáží přemýšlet a vnímat druhé. Milovat srdcem a ne očima.
Kéž by tak smýšleli všichni.
Když už nic jiného, tak tato kniha může spojit nepřátele a ty, kteří se zrovna pokouší udělat něco zlého. Vyvěrá z ní totiž láska, přátelství, soucit a něha. A tohle vše by mělo být vlastní každému z nás...
Zamiloval jsem si tento příběh a budu ho číst svým vnoučatům... Pokud nějaké budou... :-)

281 20.08.2017

Jak jinak nazvat tuto knihu, nežli krásnou literaturou??
Nečekejte napětí, nesnažte se o rychlý spád děje. Vnímejte krásu literatury jako celku se všemi jeho nuancemi.
Tento Holanďan vytvořil z banální zápletky velkolepý román. Pohrává si s city jednotlivých postav, dává nahlédnout do soukromí takového rázu, které se až rdousí z toho, že je někdo třetí přítomen. Někdo bude znechucen, někdo vzrušením ani dýchat nebude. Je na každém z nás, abychom si podmanili některou z postav příběhu. Není jich mnoho a na každou z nich budete ještě dlouho vzpomínat... To vám garantuji... :-)
Já sám jsem si zamiloval Agnes, doktora Curlewa a paní Foxovou...
Myslím, že téma KVÍTKU je dobře obeznámené všem čtenářům a není třeba ho ani v nejmenším připomínat. Četba byla velice příjemná. Nakolik je to překladem pana Janiše, to nemohu posoudit. V každém případě je skvělý. Pan Faber používá ve svém příběhu obhroublá slova, nicméně jsou zřejmě na místě, protože lidé jsou takoví jací jsou, bohaté lidi nevyjímaje. Oblíbil jsem si jeho styl psaní, protože i při popisných scénách se nenudíte. Čtete a čtete... Závěr vás možná vyděsí, zklame, nebo rozechvěje... Na každou povahu může působit jinak...
Tato geniální sonda do hlubin města Londýna, do nitra prostitutek a zámožných lidí mě ohromila. Kdyby pokračovala třeba i dvoutisící stranou, nenudila by. Děj není složitý. Je nabitý láskou, chtíčem, touhou, odporem a vírou. V jakém pořadí pro vás-to již musíte ohodnotit sami. Já vyzdvihuji ODPOR !!
Musíte si KVÍTEK přečíst... Má tolik kouzla kolik unesete a ještě mnohem, mnohem víc...

146 02.08.2017

Malá, útlá sbírka neobvyklých básní. Jakoby broumovská, odlehlá krajina kolorovala myšlenky neznámých básníků Bohem zapomenutého světa. Verše to nejsou veselé, ba naopak. Ale neotřelé, jisté si svou mladostí a odvahou.
Nerozuměl jsem polským autorům a to je škoda. Přesto mi kniha zaplnila duši bolestí, ale i nadějí. Nikdy ve svých komentářích necituji. Zde udělám výjimku u autorky, kterou miluji. Dokonale vystihla broumovskou samotu, syrovost zdejšího podnebí v několika málo verších: VĚRA KOPECKÁ -
CESTOU DO SKAL

Poštolka zavěšená nad polem
Jak dětská hračka
ze stropu
vesmírného pokoje

Nese smrt

Aby zachovala život
Svůj

A přesto, že v knize publikovali neznámí básníci, není tato báseň ojedinělá.
Každý z nás může psát poezii. Může vypovědět světu o sobě. Poezie nám tu naději a možnost dává...

88 18.07.2017

Byť miluji poezii, jméno Vladimíra Holana pro mě dosud bylo jen pouhým slovem z učebnice literatury.
Objevil jsem tuto malou knížečku a zamiloval se do jejího názvu. Tak láskyplná, krásná věta...
Básně uvnitř jsou mnohdy syrové, kruté a hloubavé zároveň. Málo z nich je jasných, milých a lehce čitelných.
Všechny však jsou silné, je v nich cit a láska, bolest i strach, utrpení a smrt. Vzlyky nad životem v této sbírce ovšem nehledejte. Holan byl zřejmě mužem pravým, básníkem z podstaty, který tvořil, protože znal a věděl...
Velice povedený je i doslov Rudolfa Kvíze, a je to o to pozoruhodnější, protože tyto části knih pro jejich většinovou nudu, zpravidla nečtu...
Složitost Holana svádí k tomu, aby jej člověk nosil stále při sobě. Ženy v kabelce, muži v náprsní kapse. Představa obou pohlaví sedících na lavičce v parku a čtoucí Holana, je vskutku nadčasová...

98 24.06.2017

S básněmi je to jako v životě... Někdy se daří, jindy nepříliš. Seifertova krásná, malá knížečka byla velkým lákadlem, nicméně první polovina knihy mě neoslovila. Ale to nepovažuji za mínus pro svoje hodnocení.
Druhá polovina knihy vše vynahrazuje a básně jako BÁSNÍK, S KOKETNÍ DÁMOU, či DÝM CIGARETY jsou útěchou pro smutnou duši.
Považuji tuto sbírku básní za něžné rozpětí mladistvých křídel geniálního básníka. Jeho pozdější tvorbu považuji za výjimečnou. Proto "pouze" čtyři hvězdičky... :-))

97 29.05.2017

Krchovského zřejmě líbá múza živočišna...
Jeho krátké verše rozvrátí vaši rovnováhu, rozpohybují vám bránici a občas se budete i červenat a přemýšlet nad tím, zda jde vůbec něco tak obyčejného ztvárnit básnickou formou...
Pan Krchovský nehledá ve svých verších obal básním, zahrne čtenáře přímo reálnými myšlenkami a dá jim rychlost a směr, až ho nakonec udeří na solar plexus... :-)
Zamiloval jsem si jeho syrovost, jeho humor i obscénnosti. Dá si říci, že je mistrem krátkého verše... Tato sbírka to jen potvrzuje... I když PAMPERSKY se vymykají a jsou přímo geniálním počinem... To si fakt musí přečíst každý... :-))

104 16.05.2017

Kniha mi byla předčítána a já se bavil i přemýšlel. Byl nadšený z veršů, témat i odvahy autora.
Pan Krchovský dokáže šokovat... Z nevinného začátku básně přejde v syrově drsnou pointu. Jeho odvaha pracovat s myšlenkami ve své nahotě je příkladná.
Sám skládám básně... Dá-li se tomu tak říkat... A Krchovského talentem bych nepohrdl... I když jeho básně nejsou vzletné, něžné a romantické, přesto jsou krásné, mistrné a nepřekonatelné svým životem, který v sobě mají a skrývají...

103 16.04.2017

Velice šarmantně napsané. Autorka nesklouzla do sítě psychothrilleru a nedala tak důvod k šťourání se v zápletce, či vyústění pointy...
Kdo z nás se nestal obětí toho, čím si musela projít mně tolik sympatická, charismatická Jodi? Jistě, není nás možná většina, možná je, ale v každém případě má málokdo takovou touhu se pomstít. A uskutečnit pomstu.
Děj románu nic neskrývá. Hraje s otevřenými kartami a čtenář již od první kapitoly ví a zná... Jen pomalu odkrývá tajemství všech postav a to tak dokonale, že je to jako byste je znali od sousedů, nebo naproti přes ulici. Tento román mě fascinoval. Nemohl jsem kvůli němu spát, musel jsem číst i v hluboké noci. A bylo mi Jodi moc líto... Bylo mi líto i Todda... Láskou se někdy plýtvá... Láska se rozmělňuje a přitom je jen jedna... Todd to věděl, ale nepochopil...
A je mi i moc líto, že paní Harrisonová již nic dalšího nenapíše...

96 16.01.2017

Tato kniha je jako řeka... Teče tak rychle,že nestačíte sledovat ubíhající břeh... Ale to je jen metafora, přiblížit čtenáři děj a význam všech použitých slov je nadmíru obtížné.
Kniha se čte výborně. Má v sobě tolik touhy, tolik vášně, tolik nečestnosti i zvrhlosti, že ji můžete klidně i odložit. Přesto by se tento krok dal považovat za chybný.
Příběh všech zúčastněných spěje k nečekanému rozuzlení. A pokud autor s tímto záměrem počítal (a já o tom nepochybuji), tak láska je opravdu věčná a trvá skutečně tak dlouho, jako život sám...

93 13.01.2017

Netuším, nakolik je doceněna tato sbírka poezie, nakolik je doceněna tato autorka. Každý zamilovaný, nebo právě svojí láskou opuštěný člověk, by tyto básně měl mít za povinnou četbu.
Paní Kopecká má ve svých básních atmosféru. Noříte se hlouběji do pocitů zamilovaných, opouštěných i toužících, nebo naopak klesáte v pocitech zmaru, nejistoty a utrpení. Slova jsou klenotem autorky. Skládá z nich něco, co nelze popsat výstižněji, než jako snění o lásce. O všech jejich rozměrech, o tom všem zklamání i nadšení, vzpomínání i prožívání.
Nevím, proč tato autorka není veřejně známou umělkyní. Vůbec je smutné, že poezie je minoritním žánrem.
Opusťte, prosím, materiální svět a ponořte se do řádků psaných ženou, která má neuvěřitelně něžné srdce...

89 28.12.2016

Cunningham je pan spisovatel. Jeho myšlenky, obsah vět, úzký prostor pro vyprávění a přitom schopnost dokonat skvělý román. Kdyby měl o 400 stran více nenudil by. Postavy jsou úměrné obsahu, umí zaujmout a přitom o nich mnoho nevíme.
Cunningham často píše o homosexualitě, ale jeho pojetí je příjemné a gayové jsou v podstatě normálními lidmi. V podstatě milými jedinci.
Cunningham svůj román gradoval. Posledních 100 stran přelétnete jedním dechem. Příběh o umírání, smrti a zároveň životě a naději, lásce a utrpení.
Čtu Cunninghama často. Myslím, že je to spisovatel pro náročnější čtenáře, ale jeho příběhy dokážou zaujmout i širší masy, z jeho knih si každý něco odnese. Myslím si, že je to autor patřící mezi TOP 20 na světě. Ale možná, že jsem k němu příliš přísný...

103 17.12.2016

Knihou jsem zaskočen. Balancuje svým zaměřením mezi pohádkou a slabým odvarem horroru. Více než dvě třetiny jsou bohapustým vyprávěním o jedné rodině s malým dítětem, která chce větší byt. Zbytek si autor domyslel tak, aby mohl svoji novou knihu nazvat thrillerem. Dobře.
Jenže čtenář již jistě četl jiné knihy, které to s žánrem thrilleru myslí seriózně. Opravdu vycucaný závěr knihy nikterak neděsí. Mně osobně by se mnohem víc líbilo, kdyby spisovatel Winters zapracoval na reálnosti štěnic a nějakým způsobem omráčil čtenáře syrovostí jejich skutečné podstaty.
Kniha se nečetla špatně, postavy se snažily zaujmout, ale ve výsledku byly stejně vlažné, jako kniha sama.
Možná jsou tři hvězdičky moc, ale za pokus o vytržení z vlastní pohodlnosti příliš neuklízet, uděluji právě tento počet bodů. I když z internetu jsem se nedozvěděl, zda skutečně štěnice pocházejí ze špíny. Nu, ale co kdyby... :-)

92 10.10.2016

Neatraktivní prostředí, zvláštní postavy a s prominutím, příšerná obálka knihy.
Děj knihy je nudný, popisuje osudy dvou postav a ukrajuje z jejich reálnosti svým až dětinským popisem. Sexuální scény jsou ploché, reálie a dialogy nepřesvědčivé. Rád bych ocenil alespoň příběh, ale je natolik banální, že jeho vyústění nepřekvapí.
Jakoby autorka vařila z horké kaše. Na můj vkus je kniha příliš obsáhlá, na to málo co v sobě ukrývá.
Jednu hvězdičku dávám za snahu spisovatelky a druhou za postavu Kláry, kterou mám stále před očima. Možná právě ona byla zlomovým okamžikem knihy. Ale autorka chtěla jinak...

85 21.08.2016