Zemlja komentáře u knih
Nějak jsem tu umanutost jako mladá čtenářka nechápala. No, ani jako stará.
Trochu jsem se bála, že to nedopadne dobře. Zpočátku je podivnost a odlišnost jakoby zábavná, novinka. Ale postupně začíná děsit, když si uvědomíte, že je to napořád a nebude to jiné. Peklo pro rodiče. Musejí být silní.
Dostala jsem ji. Už jsem byla trochu opatrná a předpojatá - to jako i já začnu číst jako většina národa "severskou detektivku"? Přežila jsem to. Bylo to v zimě, u kamen, nic jiněho se moc nedalo dělat. Pozornost udržela. Je to dobře napsané. Nepokračovala jsem ale, s výjimkou jedné od toho nejznámějšího...
Napínavý, drsný příběh. Poutavé čtení, zajímavé líčení událostí, šťavnaté a uvěřitelné postavy.
Česká klasika. Učebnice hmyzu. Chytrá knížka. Podmiňovací způsob minulý, kdo ho dnes používá?
Bavilo mě to, co souviselo s archetypy v literatuře. Vše je ale strašně zdlouhavé, natahované, a totéž několikrát opakované.
První knížka od P. Soukupové, kterou jsem četla. Byla jsem příjemně překvapená. Typy postav, dialogy, obojí vystiženo, ze života, takové čilé to bylo.
Knížka po rodičích, retro. Bavila mě. Jméno Gabra mě trochu iritovalo, nerozuměla jsem mu. Zábavné čtení, milé.
Jak nebezpečné mohou být pubertální holčičky, kterým hormony zatemňují úsudek.
Četla jsem ji jako první a na prvním místě mezi jeho knihami ji zatím mám. Jen na ni dotírá kratičký Spánek.
Mám ji ráda. Sympatické ženské hrdinky vystavené razantní změně poměrů. Nevzdávají se. Dopadne to dobře. Spokojenost.
Řekla bych, že tahle tolik neodsejpá. Odehrává se na zajímavém místě, jehož popis by mě opět zlákal k návštěvě.
Zase přitažlivý popis místa. Trochu jsem se ztrácela v obyvatelích vsi, kdo a kde s kým bydlí, v jakém jsou vztahu. Pátrání zdlouhavější. Ke konci už to mířilo k jedné osobě, no.
Četla jsem ji jako první od Coelha. Okouzleně, napjatá, čekala jsem bláhově nějaký konkrétní návod, který tam samozřejmě nebyl. Ale byla jedna z těch lepších. Mnohé jeho knihy mě neoslovily, nebavily. Jako by s dalšími tituly už neměl čím střílet.
Autorčiny detektivky mě většinou baví. V téhle ale bylo přitažlivější představovat si krajinu, snad bych tam i jela, než sledovat zápletku.
Dobrý nápad. Holka, hurá. Takže to budou holky číst. Nešikovné popisy situací. Na tom by se Sarurnin s dědečkem vyřádili, až by zkoušeli, jestli to tak mohlo být.
Začala jsem ji číst po knize Hodiny, která zmiňuje autorku i knihu. No, nutila jsem se do toho. Je to pomalé, nedějové. Prostě se v tom topíte. Moc jsem to/postavu, nechápala.