Zelený_Drak komentáře u knih

Čtvrtá lepší než třetí, ale že by ve mně vzbudila nadšení, to se říct nedá. Mám doma nachystanou ještě jednu knihu od Clarka a než bych se pustila do ní, zaposlouchala jsem se raději do Starého zákona. A to mě příběhy o tom, jak se praly různé kmeny Židů někde kolem Eufratu nijak zvlášť neberou. Tedy si z toho každý může udělat představu o tom, jak mě kniha bavila. Vlastně mě i celkem bavila a ani autorovi nevyčítám, že v každém dalším dílu pozměnil pravidla, ale nebyla jsem spokojená s úplným závěrem. Děj je tisíc let v budoucnosti jen proto, aby se dalo věrohodně tvrdit, že lidstvo už je technologicky i psychologicky na takové výši, že na monolity stačí. Z představ o budoucnosti mě asi nejvíc zaujala myšlenka, že obřízka chlapců dělaná v USA běžně z kosmetických důvodů bude jednou považována za nesmyslné mrzačení. Zajímalo by mě, jestli tisíc let bude na takový pokrok stačit.

4 15.06.2023

Nevím, co bych napsala a ještě to tu nepadlo. Clarke odbývá všechny "sci" momenty a dává prostor "fi", ale ta "fi" se týká hlavně postav a politického vývoje na Zemi. Jak jsem si u prvních dvou dílů stěžovala, že postavy nejsou dost plastické, tak tady bych doplnila, že nejen, že nejsou dost plastické, ale navíc mají moc prostoru na úkor děje. Střih a všichni jsou na Ganymedu? Proč? Proč jsem dostala příběh majitele obou vesmírných lodí, ale ne pár stránek napínavého vyvrcholení děje na Europě? Celý třetí díl vypadá jako reklama na "3001: Poslední vesmírná odysea". (Asi jako 1. série "The Book of Boba Fett" je reklama na 3. sérii "The Mandalorian".)

2 17.05.2023

Nevyhovoval mi styl, jakým je kniha napsaná. Nesnáším nahodilé odkazy na slavné (z nichž většinu ani neznám) a jen zabírají místo tomu podstatnému a rozptylují pozornost. Kniha je asi docela zajímavá pro lidi, kteří sami nebyli úspěšní ve škole a rádi by nějak pomohli svým dětem, aby pochodily lépe. Není příliš zajímavá mimo běžný školní systém. Respektive v tu chvíli, je zajímavých jen několik kapitol, jako rozhodování, plánování apd. Ale v knize není mnoho prostoru pro podrobnosti. Většina knihy by se dala shrnout asi takto:
1. Věnujte se svému dítěti.
2. Zajistěte, aby vaše dítě mělo podněty všeho druhu.
3. Důležitá je cesta, ne cíl. (Soustředění na cíl zhoršuje výkon.)
4. Postarejte se, aby děti dostávaly kvalitní a pestrou stravu a dodržovaly pitný režim.
5. Veďte děti k samostatnosti a od mala je učte rozhodovat. (Nechte rozhodnutí na dítěti v mezích rodinných možností.)
6. Když je cíl moc velký a demotivující, vymyslete menší splnitelnější dílčí cíle.
7. Bojujte proti perfekcionismu a přesvědčení, že vše se musí povést hned a dokonale.
8. Naučte dítě pracovat s poznámkami. (To se to ale budete muset nejdřív naučit sami.)
9. Naučte dítě používat k opakování více zdrojů (poznámky, sebetestování, nahrávky).
10. Naučte dítě učit se od nejdůležitějšího k detailům.

Jsou tam i věci, se kterými nesouhlasím, jako nácvik práce pod tlakem (protože ve škole se testuje "na čas"). Intelektuální práce, se nemá dělat pod tlakem. Pak dostanete pokřivené dospělé, kteří bez vnějšího tlaku nepracují, takže možná budou docela dobří zaměstnanci, ale určitě ne inovativní géniové.

17.05.2023

Druhá knížka od Lema, kterou jsem četla. Nebylo to špatné, ale také to nebylo nic, k čemu bych se chtěla vracet. Hlavní hrdina Ijon Tichý mi byl celkem lhostejný a nejvíc mě bavila myšlenka odzbrojení Země a evoluce strojů. Konec se mi líbil také. Ale nesedí mi Lemova rozvláčnost.

16.05.2023

U každé další povídky jsem si říkala, že knihu odložím. Jediná povídka, která se mi líbila, je "Sto třicet sedm vteřin" a tu jsem jako "Sto třicet sedm sekund" nedávno četla v jiné sbírce, takže tady jsem se k ní nevracela. Pak přišly na řadu hry a tam bylo naopak několik skvělých svižných kousků. "A existujete vlastně vůbec, pane Johnsi?" a "Propletenec" nadhazují docela zajímavé otázky týkající se umělých náhrad a transplantací. "Věrný robot" pro mě patří do katgorie zábavných blbinek, které mě vždy osloví. Hry s profesorem Tarantogou také nebyly špatné, ale týkaly se hlavněc cestování časem a to mě aktuálně moc nebere. Lem psal dobře, ale myslím, že moc neuměl konce a často hlavní myšlenku rozpitvá tak, že čtenář může zapomenout, co za myšlenku to vlastně bylo.

16.05.2023

Může to být klasika a zásadní dílo subžánru, ale ode mě ani jednu hvězdičku. Dávám přednost pozdějším následovníkům. Tady mě nezaujalo vůbec nic. Velmi nepřehledný styl psaní (kterému překlad opravdu nepřidává). Z knihy jsem jeden den přečetla asi 50 stran a další den jsem se marně snažila rozpomenout, co jsem to vlastně rozečetla, jestli vůbec něco. Po dvou týdnech už si nepamatuju ani jak to dopadlo.

(SPOILER) Ze všech Kirbyho obálek Úžasných Zeměploch se mi nejvíc líbí tahle. Všechny příběhy se Smrtěm mě při prvním čtení naprosto odrovnaly. Smrť je pro mě asi to nejoriginálnější na celé Zeměploše. Samozřejmě, že nějakou tu antropomorfní personifikaci smrti má ve fantasy kdekdo. Ale nikdy předtím a nikdy potom, jsem nenarazila na autora, který by si troufl udělat právě z této postavy (a to v té tradiční podobě) jednoho z hlavních hrdinů hned pěti románů. Možná mezi nimi není ta nejlepší kniha, kterou kdy Pratchett napsal (možná je), ale ukažte mi někoho dalšího, kdo si na tohle troufnul a fungovalo to (mimo folklór a pohádky). Hm? Nikdo? Asi ne. Tedy četla jsem "Smrt a jiné vrcholy mého života", ale to mě o svých kvalitách nepřesvědčilo. Můžou se mi nakonec víc líbit jiné zeměplošské knihy, ale za Smrtě a jeho pět knih bude mít Pratchett už vždycky obdiv umělecké části mého já. A to i přesto, že je netáhne jen skrze tuto postavu a vždy přihodí nějaké druhé housle. V tomto případě Rumpála Žičku (a pytel mágů k tomu). Kdybych knihu poprvé četla až teď, asi by mě tak neohromila, ale že jsem ji četla poprvé ve 12 letech, vybavilo se mi, jak zásadní pro mě byla. Pro mládež "nudnější" Smrťovu dějovou linku jsem si pamatovala mnohem lépe, než "atraktivní" dění v Ankh-Morporku.

U nás asi každý viděl pohádku "Dařbuján a Pandrhola" nebo nějakou její předlohu četl. Sekáč je vlastně založen na stejné myšlence. Co by se stalo, kdyby ze světa zmizela smrt? V tomto případě kdyby zmizel Smrť? Takže na jedné straně tady máme Smrtě a poměrně vážnou linku o tom, že je tady jeden tradicionlista, který má tu vadu, že si jaksi vypěstoval osobnost, ale zato se věnuje každému stéblu zvlášť a mohl by být nahrazen zcela neosobní smrtí milionů. Sklizňostrojem. Někým, kdo chce vládnout. Na druhé straně je dravec nebo parazit, kterému se může postavit jen Rumpál Žička, který se ve svých posledních dnech odváže jako nikdy v životě. To ale i jiní mágové. Hlavně děkan.

Krleš! Sadařina!

*

Co však je na Vypočítavých borovicích nejzajímavější, je způsob, jakým počítají.
Když si tyto rostliny mlhavě uvědomily, že lidé dokáží odhadnout stáří podle počtu jejich letokruhů, došly jakýmsi zvláštním myšlenkovým postupem k názoru, že to je důvod, proč lidé stromy kácejí.
Takřka přes noc upravily svůj genetický kód a na jejich kmenech se zhruba v úrovni očí průměrně vysokého člověka objevila světlá čísla, která udávala jejich přesný věk. Za necelý rok jako rostlinný druh téměř vyhynuly kvůli náhlému rozvoji průmyslu na výrobu dřevěných ozdobně vyřezávaných domovních čísel. Přežilo jich jen několik v těch nejobtížněji dostupných místech Zeměplochy.

*

"Tak a teď, pane kolego," obrátil se k Žičkovi, "bych vás prosil, abyste si představil, že to, co držím v ruce -"
"To je v naprostém pořádku," přikývl s porozuměním Rumpál.
"Nejsem si tak docela jistý, zda vám to dokážu zatlouct do -"
"Mně to vůbec nevadí," ujišťoval ho Rumpál.
"Ne?"
"Základní myšlenka má zdravé jádro," pokračoval Rumpál. "Když mi podáte mrkev, ale budete myslet na zatloukání kůlu, mělo by to pravděpodobně stačit."
"To je od vás velmi laskavé," řekl Vzoromil. "Je vidět, že máte skutečně správný přístup k věci."
"I s mrkví budete žíti v našich srdcích navěky," dodal starší pAsák.
Výsměšek na něj vrhl kosý pohled a pak hodil dramatickým gestem mrkev na Rumpála.
"Tak, tu máš!" vykřikl.
"Díky," odpověděl Rumpál.

*

"Trvá to dlouho, než se vypěstuje takový trávník?"
"Asi tak pět set let, myslím."
"Ale, božíčku, to je mi opravdu strašně líto! Chtěl jsem do sklepení, ale nějak jsem si to špatně vyměřil."
"S tím si nelamte hlavu, pane Žičko," utěšoval ho trpaslík vesele. "Poslední dobou roste všechno jako blázen. Tu jámu ještě dneska odpoledne zasypu, oseju to travním semenem a pět set let uteče co by dup, uvidíte!"
"No, podle toho, jak se věci mají, to pravděpodobně skutečně uvidím," přikývl Rumpál zachmuřeně.

*

"Slyšel jsem, že nejste jenom mrtvý, ale že vás prý i pohřbili," naklonil se za ním zvědavě Afekt, když Rumpál šouravě vykročil.
"To je pravda."
"Pořádného chlapa ale jen tak něco nepoloží, a když už, tak zase vstane a jde dál, nemám pravdu?"

*

Vilík Klika si našel v dávno nepoužívané kovárně farmy špalík křídy, ze zbytků v koutě vytáhl kus prkna a chvíli velmi soustředěně psal. Pak připevnil prkno před kurník a zahnal k němu Cyrila.
TAK A TEĎ TO POŘÁDNĚ PŘEČTI, řekl.
Cyril chvíli krátkozrace zíral na nápis "kykyry-kíííí", vyvedený v pochmurném švabachu. Někde hluboko v jeho malém a bláznivém drůbežím mozku se však začalo náhle formovat jakési děsivé přesvědčení, že by se měl učit rychle, velmi rychle.

*

Hromada se otočila a vrhla se ke kvestorovi. Mágové ustoupili.
"Nemůže to být inteligentní, že ne?"
"Jediné, co to dokáže, je potulovat se pomalu kolem a požírat věci," odpověděl pohrdlivě děkan.
"Hoďte na to špičatý klobouk," ohrnul arcikancléř rty, "a můžete to prohlásit za člena fakulty."

*

"Víte, co mi to připomíná?" ozval se udýchaný Výsměšek, když se mezi nimi prodírali.
"Řekněte," zabručel starší pAsák.
"Tah lososů," odpověděl arcikancléř.
"Cože?"
"Ne v Ankhu, samozřejmě," pospíšil si Výsměšek. "Nevěřím, že by se losos dokázal dostat proti proudu v naší řece -"
"Leda že by se naučil chodit," dodal starší pAsák.

*

KORUNA? Hlas se mu chvěl nenávistí. JÁ NIKDY KORUNU NENOSIL!
Vy jste taky nikdy nechtěl vládnout.
Nový Smrť znovu napřáhl svou čepel.
...
ŽÁDNOU KORUNU, zasyčel Vilém Klika a upřel pohled přímo do kouře nad límcem černého pláště. ŽÁDNOU KORUNU. JEN PRÁCI.

5 27.04.2023

Druhá vesmírná odysea mě nadchla víc než ta první. Mám jen dvě výtky. Postavy pořád nejsou moc plastické (ale to mi vadí u knih ze druhé poloviny 20. století často) ani sympatické a autor to u mě táhne čistě na tom objevování vesmíru. Druhá je k závěru. Přišlo mi, že to trochu moc dramatizoval. No jistě, cesty prabytostí jsou nevyzpytatelné, ale při svých možnostech to určitě mohly zařídit tak, aby posádka zažila poklidný let a všechno to "ožehavé" se odehrálo až potom. Ale tak proč ne. Konec byl zajímavý a jsem zvědavá, o čem bude třetí odysea.

2 27.04.2023

(SPOILER) Třetí a čtvrtý díl jsou podle mého názoru jeden román ve dvou svazcích a proto je budu komentovat společně (a také proto, že jsem je přečetla hned po sobě a teď nevím, kde třetí končí a čtvrtý začíná). Tak toto Lokiho velké finále, po kterém jsem pokukovala deset let, než jsem se do něj pustila, byla docela nuda. Byly tam dobré nápady, ale zároveň tam často bylo znát, že autor se potřebuje zbavit všech postav, aby mohl odehrát apokalypsu a pak zase potřebuje postavy vytáhnout z klobouku (nebo z obrazu... nebo zpoza duhy). Lokiho sólo výlet mě moc nezaujal. Takových Oberonů a Titanií už jsem viděla. Asi by to nebyla polská fantasy napsaná mužem (četla jsem taky Białołęckou a u žen to, zdá se, pravidlem není není), kdyby hlavní hrdina nebyl věhlasný milovník. Vážně se těším až si přečtu fantasy nebo sci-fi od autora typu Ćwiek, Lewandowski, Przybyłek (doporučuji) a on se nebude snažit být další Sapkowski a napsat dalšího Geralta a místo toho napíše o hrdinovi, po kterém nezatoužila úplně každá žena, kterou kdy potkal. Takže vyhlášený milenec všech Loki je odklizený na velkou výpravu do země víl a čtenáři je jasné, že to je proto, aby nepřekážel ději. Erós a Jenni (omyl série, zpětně hodnoceno by se to bez ní docela dobře obešlo) překáží v Paříži a autor jim kreativně ale ne moc zábavně zachraňuje krky. Erós je nakonec asi nejkladnější hrdina. Asi mu nic jiného nezbývá, když pozici supernadsamce obsadil bůh lží. Bakchus má nakonec asi nejzajímavější linku. Jen je škoda, že je podán jako ustrašený tlustý bůh, který se musel až po tisících let vlastní existence přiučit od Lokiho, jak si poradit v nesnázích. Nemyslím, že jeden z těch krutějších řeckých bohů by takovou inspiraci potřeboval. Samotné finále mě dost zklamalo. Jasně, myšlenka pěkná, "filosofický" konec ("Bůh chtěl aby lidé měli ve svém konání svobodnou vůli a tu mají jen nevěřící lidé."), ale samo o sobě to není závěr, ze kterého bych byla celá vedle a příběh je tím úplně useknutý. Čtenář nedostane ani pár vydýchávacích stránek na téma "a co se stalo s tím nebo oním člověkem pak?". Vzato kol a kolem mě série jako celkem (tedy mínus vsuvka Mechanomania, tu jsem nečetla) docela bavila, ale ne tak, abych ji musela mít doma. Už proto, že znovu Lháře číst nebudu. Možná si ale někdy ještě přečtu ten půldíl, pokud se mi naskytne příležitost.

27.04.2023

(SPOILER) Třetí a čtvrtý díl jsou podle mého názoru jeden román ve dvou svazcích a proto je budu komentovat společně (a také proto, že jsem je přečetla hned po sobě a teď nevím, kde třetí končí a čtvrtý začíná). Tak toto Lokiho velké finále, po kterém jsem pokukovala deset let, než jsem se do něj pustila, byla docela nuda. Byly tam dobré nápady, ale zároveň tam často bylo znát, že autor se potřebuje zbavit všech postav, aby mohl odehrát apokalypsu a pak zase potřebuje postavy vytáhnout z klobouku (nebo z obrazu... nebo zpoza duhy). Lokiho sólo výlet mě moc nezaujal. Takových Oberonů a Titanií už jsem viděla. Asi by to nebyla polská fantasy napsaná mužem (četla jsem taky Białołęckou a u žen to, zdá se, pravidlem není není), kdyby hlavní hrdina nebyl věhlasný milovník. Vážně se těším až si přečtu fantasy nebo sci-fi od autora typu Ćwiek, Lewandowski, Przybyłek (doporučuji) a on se nebude snažit být další Sapkowski a napsat dalšího Geralta a místo toho napíše o hrdinovi, po kterém nezatoužila úplně každá žena, kterou kdy potkal. Takže vyhlášený milenec všech Loki je odklizený na velkou výpravu do země víl a čtenáři je jasné, že to je proto, aby nepřekážel ději. Erós a Jenni (omyl série, zpětně hodnoceno by se to bez ní docela dobře obešlo) překáží v Paříži a autor jim kreativně ale ne moc zábavně zachraňuje krky. Erós je nakonec asi nejkladnější hrdina. Asi mu nic jiného nezbývá, když pozici supernadsamce obsadil bůh lží. Bakchus má nakonec asi nejzajímavější linku. Jen je škoda, že je podán jako ustrašený tlustý bůh, který se musel až po tisících let vlastní existence přiučit od Lokiho, jak si poradit v nesnázích. Nemyslím, že jeden z těch krutějších řeckých bohů by takovou inspiraci potřeboval. Samotné finále mě dost zklamalo. Jasně, myšlenka pěkná, "filosofický" konec ("Bůh chtěl aby lidé měli ve svém konání svobodnou vůli a tu mají jen nevěřící lidé."), ale samo o sobě to není závěr, ze kterého bych byla celá vedle a příběh je tím úplně useknutý. Čtenář nedostane ani pár vydýchávacích stránek na téma "a co se stalo s tím nebo oním člověkem pak?". Vzato kol a kolem mě série jako celkem (tedy mínus vsuvka Mechanomania, tu jsem nečetla) docela bavila, ale ne tak, abych ji musela mít doma. Už proto, že znovu Lháře číst nebudu. Možná si ale někdy ještě přečtu ten půldíl, pokud se mi naskytne příležitost.

27.04.2023

Také druhá díl jsem četla v době vydání a vrátila jsem se k němu ze stejných důvodů jako k prvnímu. Názor mám v podstatě stejný jako na první díl. Přibyly postavy, což je dobře, protože jen s Lokim v hlavní roli se nedá příběh táhnout dlouho. Na druhou stranu, všechny nové postavy jsou opravdu vedlejší. Nikdo, koho bych si oblíbila nebo by mi záleželo na tom, co se s ním stane. Řečtí bohové vedle Lokiho působí jako amatéři, kteří nějakým zázrakem přežili do současnosti a přitom se za posledních 2000 let nijak zvlášť nepřizpůsobili. Přitom zrovna Bakchus a Erós by nemuseli být až tak marní paběrkáři víry. Loki je taková zvláštní kombinace zachránce koťátek a sociopata, který jde přes mrtvoly a má svůj tajný plán na ovládnutí světa. Navzdory tomu není čtenáři většinu času nesympatický, protože je vykreslován spíš jako "bůh, který dělá, co je potřeba", než jako "bůh, kterého byste nechtěli potkat". Většinou mi ti "záporáci", kteří se jen tak bez vysvětlení "nechovají moc záporně" (až na pár drobných detailů, o kterých se snad není potřeba zmiňovat, každý tu a tam někoho bez váhání zastřelí, když mu to dá za úkol archanděl Michael) jako postavy příliš realističtí nepřijdou. Loki není výjimka. Tím, že je bůh, se navíc velmi omezuje prostor pro vývoj postavy. Pokud autor chce přesvědčit čtenáře o vývoji boha, musí to opravdu umět podat. První i druhá várka příběhů se mi četla příjemně, ale potřetí už se do toho nepustím.

27.04.2023

Poprvé jsem knihu četla v době vydání a docela se mi tehdy líbila, i když jsem ji rozhodně počítala někam mezi "béčka" až "céčka". Podruhé už se mi líbila míň. Četla jsem ji proto, že jsem si chtěla připomenout, o co jde, než se pustím do 3. a 4. dílu, na které už jsem několikrát koukala během nákupu a váhala, zda je potřebuju nebo ne. No tak už vím, že ne. Znovu už Lháře číst nebudu. Jak už bylo mnohokrát řečeno, když je někdo bůh, tak je god-like badassary tak nějak nedostatečný výraz. O Lokiho se prostě nebojíte a nejen proto, že víte, že musí sehrát svou roli v soumraku bohů. Zapamatovatelné povídky pro mě jsou jen "Beránkova krev", "Proroctví", "Galerie" a "Tichá noc". A ani ty mě nijak zvlášť neoslnily. Myslím, že na to, aby mě tohle opravdu bavilo nejsem dost nadšený filmový divák. Určitě mi utekla půlka narážek na nějakou "klasiku", kterou jsem nikdy neviděla.

Clarkeho Vesmírnou odyseu jsem nikdy nečetla ani neviděla a tak nějak celkově jsem se o ni nezajímala. Zato jsem viděla Červeného trpaslíka, první sérii určitě dvakrát. Teď mám Červeného trpaslíka ještě raději než předtím. Z dvojice příběhů mě "2001: Vesmírná odysea" bavila víc než "Rajské fontány". Ne, že by byly špatné, ale po dobrodružnější výpravě k Jupiteru už mi výtah na orbitu nepřipadal tak zajímavý. Určitě si přečtu i další tři Vesmírné odysey. Většina postav by mohla být propracovanější, ale v kontextu své doby je to nadprůměrné sci-fi, které neurazí ani dnes.

1 26.04.2023

(SPOILER) Úplně první Zeměplocha (ale ne první kniha od Pratchetta), kterou jsem si v páté třídě půjčila v knihovně. Tehdy ji souběžně se mnou četla i máma a nedočetla. Nebavilo ji to. Já jsem se stala nadšeným čtenářem dalších dílů. Teď, když jsem knihu četla podruhé, trochu mě překvapilo, že jsem zvládla i "nudnější" části natáčení, ale myslím, že jsem se tehdy zrovna chtěla stát filmovým režisérem, takže to byla šťastná náhoda, že jsem si půjčila zrovna tuhle knihu. Dnes mě filmový průmysl zajímá asi tak, že vůbec. Na rozdíl od prvního čtení mě rozladilo, že se někteří trolové opakovaně dotazovali, zda budou moci sníst toho nebo onoho člověka (nebo psa), a to i ostatních trolů, tedy nemohlo jít o strašení. Také yettiové jedli maso. To není konzistentní s tvrzením, že trolové jedí kameny a maso je pro ně nejedlé. Dokonce to je vysvětlováno i přímo v tomto díle. Druhá věc, která se mi na knize zdála méně zdařilá, byl úplný konec. Zdá se mi, že by tam mělo být jasněji popsáno, co se stalo s Viktorem a Ginger. Já si tedy myslím, že nejméně jeden z nich zůstal v Holy Woodu a ráda bych věděla, jak nové "udržování vzpomínek" vypadá. Hádám, že ohně třikrát denně a zápisky o chození na záchod už to pak nebyly. Naopak jsem tentokrát asi více ocenila "Oswalda", "Společnost století Ovocného netopýra" a skutečnost, že tady se už konečně objevil můj nejoblíbenější arcikancléř. A úplně jsem zapomněla na to, jak se mágové maskovali za poctivé obchodníky. Moje nejoblíbenější pasáže jsou převážně ty s mágy, i když se nejedná zrovna o nosné části příběhu.

*
Zdálo se, že je to ideální muž.
"Takového chlapa potřebujeme," souhlasili všichni. "Dá to tady do pořádku. Nové koště. Venkovský mág. Návrat ke kouzlům myslivosti, k těm kořenům magie. Bodrý starý brach s dýmkou a přimhouřenýma, veselýma očima. Takový ten venkovský mudrc, který pozná jednu kytku od druhé, rozumí si v lese s každým zvířetem, ptákem nebo broukem a je bratrem a přítelem celému světu. Pravděpodobně spává pod širým nebem. Neudivilo by nás, kdyby rozuměl větru. Umí pojmenovat všechny stromy, na to vsaďte krk. A rozmlouvá s ptáky jejich vlastní řečí."
Vyslali posla. Výsměšek Hnědý si zhluboka povzdechl, vyprskl několik peprných nadávek, po krátkém hledání našel svou magickou hůl, která v zahradě podpírala strašáka, a vydal se na cestu.
"A kdyby s ním náhodou byly nějaké potíže," dodávali si mágové v hloubi svých lbí, "zbavit se člověka, který rozpráví se stromy, to by měla být velmi jednoduchá záležitost."
Pak dorazil na univerzitu a ukázalo se, že Výsměšek Hnědý skutečně hovoří k ptákům. Přesněji řečeno na ně křičel a jeho slova obvykle zněla: "Aby ti křídla uhnila, ty ksindle!"
Všechna zvířata, ryby i ptáci Výsměška Hnědého skutečně znali. Jejich vztah k němu byl tak vyhraněný, že v okruhu zhruba třiceti kilometrů kolem jeho pozemků se při spatření špičatého klobouku ukrývali, dávali na útěk, nebo ve výjimečných případech na něj podnikali sebevražedné útoky.
*
"No, chtěl jsem s vámi promluvit o jednom ze studentů, pane."
"O jednom ze studentů?" vyštěkl na něj arcikancléř.
"Ano, pane. To jsou takoví ti hubení, s bledými obličeji, vzpomínáte? My jsme totiž univerzita, víte? Musíme se s nimi smířit stejně jako s krysami "
*
Nikdy netoužil po tom stát se mágem. Nikdy vlastně nechtěl nic moc, kromě toho, aby mu všichni dali pokoj a nebudili ho před polednem. Když byl malý, říkali mu lidé věci jako: "A čím bys chtěl být, chlapečku?" a on pravidelně odpovídal: "Nevím, co byste pro mě měl?"
Tohle není odpověď, kterou by vám lidé trpěli dlouho. Lidem nestačilo, že jste, čím jste, oni chtěli, abyste neustále pracoval na tom stát se něčím jiným.
*
"Papíry, papíry, papíry," zabručel. "Kolik měl těch zatracených papírů, co?"
"Ehm 23 613, arcikancléři," odpověděl kvestor. "Vedl si o tom záznam."
"Podívejte se na tohle," ozval se arcikancléř. "Hvězdný numerátor Otáčkoměr k použití v církevních oblastech Močálmetr! Ten chlap byl blázen!"
"Měl velmi přesně uspořádanou mysl," odpověděl opatrně kvestor.
"To je totéž."
*
Použít na Navážku jízlivost bylo naprosto zbytečné, stejně jako bylo zbytečné použít na něj cokoli, myšlenkou počínaje a střešním trámem konče.
*
Jestliže je něco zavřeno za těžkými vraty a ta jsou zasypána v nitru kopce, nebude to asi proto, že by si lidé přáli, aby to noc co noc vylezlo a zaběhlo jim to umýt nádobí, že?
*
Univerzitní ošetřovna, respektive nemocniční pokoj nebyl velký a používal se jen velmi zřídka. Mágové bývali buď víceméně zdraví, nebo mrtví.
*
Arcikancléř zajistil jeden cíp mapy, který se neustále zvedal, přetékajícím popelníkem. Prstem přejel po špinavém pergamenu.
"Tady je napsáno Zde jsou draci," podivil se, "přímo uprostřed města. Zvláštní."
"To? To je jen Sluneční svatyně chorých draků lady Berankinové," odpověděl mu nepřítomně kvestor.
*
"No, víš, tam mně napadlo, že si před promítáním rychle prohlídnu film "
"Vážně?" zamračil se Kolík.
"A víš, co jsem našel uprostřed té části s hořícím městem? Pět minut filmu, na kterém není nic jiného než jeden a tentýž obrázek, talíř Hargových speciálních žebírek se sójovou omáčkou. Je mi jasné proč. Jenom mi není jasné, proč jsi to udělal takhle?"
Kolík se provinile ušklíbl. "No podívej, když jsem se doslechl, že jeden malý obrázek dokáže lidi přimět kupovat bůhví co, dokážeš si představit, co by s nimi udělalo tohle!"
*
Myšlenky se mu hnaly jako o závod. Jak se to říkalo o bozích? Když v ně lidé přestanou věřit, přestanou bohové existovat. A tak to bylo se vším. Realita je vlastně to, co se odehrává v lidských hlavách. A tady před ním byly stovky lidí, kteří pevně věřili tomu, co viděli na plátně...

8 18.04.2023

Není mi moc jasné, proč by měl člověk ukazovat dětem jablko, deštník, budík, kbelík, hrneček, talíř, květinu, boty, kartáček, kelímek, pastu, hřeben, kartáč a postýlku v leporelu, když většinu z toho snad má doma a dítě to vídá běžně. Možná jednou přehodnotím, ale zatím zaujala jen kachnička na hrnečku, medvídek na kartáčku a kelímku a kočka na postýlce. Chválím výrazné barvy. Ty pravděpodobně některé děti zaujmou.

17.04.2023

Erika jsem četla už potřetí. Je to první příběh s Mrakoplašem, který mám opravdu v oblibě. Jednak mám ráda příběhy na téma "pozor na to, co si přeješ", jednak je to jedna z mála Zeměploch, která je podle mého mínění snadno srozumitelná i pro čtenáře, kteří běžně fantasy příliš neholdují. Aztékové (Mayové? Inkové?), Trója, mýtus o stvoření světa a peklo by měli být známí snad téměř každému aspoň rámcově. Tedy by si parodii měl mít tentokrát šanci užít kdokoliv, kdo má všeobecné vzdělání. Zároveň je kniha krátká, takže ji zvládne i méně odhodlaný jedinec. Chápu, že pro některé velké fanoušky Zeměplochy může být naopak trochu zklamáním, ale podle mě je to propracovaná kniha a je to ta, kterou bych doporučila zkusit, kdyby se mě na Pratchetta zeptal někdo, kdo učí literaturu.

8 05.04.2023

Tato kniha je pro mě málo informativní. Věřím, že pomůže lidem, kteří nemají analytické myšlení a doteď je nenapadlo, že by je někdo (zejména odborník) mohl neúmyslně uvést v omyl. V takovém případě knihu doporučuji, protože díky ní se snad i málo analytický typ naučí, jaké otázky má pokládat, pokud o něčem potřebuje získat více informací. A to nejen ohledně těhotenství, ale ve zdravotnictví obecně.

05.04.2023

Nic jsem od toho nečekala a nebylo to nakonec tak úplně špatné. Bohužel, o hlavním hrdinovi jsem si zapamatovala hlavně to, že je mulat, což je podle mě dost slabá charakterizace. Raději bych znala jeho koníčky nebo nějakou tu historku o zlomeném srdci. Charakterizace ženských postav je na úrovni autorů laciného sci-fi a fantasy ze 60. let. O kterékoliv postavě bych chtěla vědět něco víc, než jakou má barvu kůže a prsa. Po fantasy stránce celkem v pořádku. Četla jsem Simona R. Greena (který mimochodem také pracuje se skákajícím vrahem, takže asi půjde o nějakou londýnskou "urban legend", ale neznám ji), takže bych si netroufla tvrdit, že to na můj vkus byla příliš přeplácaná slátanina. Nedávno jsem četla Stráže! Stráže!, takže další náhled na minulost britské policie mě potěšil, i když to bylo jen takové malé naťuknutí. Ještě mě bavily věty jako "Budu významný přínos." a podobné nezbytnosti vyjadřování moderního zaměstnance. Celkově mě to nijak neoslnilo a překlad nebyl zrovna povedený, ale četla jsem názory, že série se postupně zlepšuje (a to i od některých velmi kritických čtenářů), takže zkusím další díl.

5 05.04.2023

Vydržela jsem celý černý zápisník, pak jsem knihu odložila nedočtenou. Moje znalost japonské kultury není dostatečná k tomu, aby mě kniha zaujala navzdory neskutečně úmorné redundanci. Nevadí mi, že kniha není zrovna akční, těšila jsem se na něco komorního, co se odehraje víceméně v hlavě hlavního hrdiny, ale tento by se ve svých myšlenkách nemusel točit jak křeček běhající v kolečku. Jakkoliv to může být realistické, čtenářsky atraktivní to pro mě není. Od konce nečekám, žádné velké překvapení, takže chuť pokračovat ve čtení minimální. Nechávám bez hodnocení.

Z knihy jsem přečetla začátek a konec (od části kdy pohybliví hrdinové nechají Harryho se psem doma), dohromady zhruba čtvrtinu. Bohužel, zpracováním ani námětem mě kniha nezaujala natolik, abych ji chtěla číst celou. Po sci-fi stránce to nestálo za řeč. Doporučuji dát šanci třeba málo známé knize Virtuální dívka, ta zatím stárne lépe. Horory příliš nevyhledávám, ale nijak napínavé to nebylo. Konec mě nijak zvlášť nepřesvědčil o tom, že bych přeskočením 3/4 udělala životní chybu a úplný závěr mi přišel až trapný (jo, nápravu vztahu s puberťákem rodič určitě nejlépe zahájí tak, že mu rozšlape deadmetalová alba a strhá mu ze zdi plakáty). Nechávám bez hodnocení.