wooloong komentáře u knih

Musela jsem ocenit autorův styl, cit pro vykreslení krajiny i lidských charakterů, smysl pro humor a láskyplnou shovívavost k lidským slabostem. Vůbec bych se nedivila, kdyby si vzal Hašek pro svého Švejka inspiraci z Vojty Kudrny (Šupák). Zajímavý byl i exkurs do historie a porovnání se současností. Překvapilo mě, kolik Šumavanů odcházelo do světa za prací, a to nejen po Evropě, ale i za oceán.

Útlou knížkou jsem se prokousávala několik dní, přeci jen nejsem příliš zběhlá v přechodnících a dalších úskalích sto let staré literatury v původním znění a ještě okořeněné šumavským dialektem. Taky mě překvapil pravopis některých slov, například místo rameny ramenouma.

42 07.10.2023

(SPOILER) Geralt, který ještě v minulém díle horečně hledal Ciri, se najednou se svou bandou zasekl v Toussaintu u Marigoldovy dobré známé paní kněžny zvané Lasička. Najednou mají všichni hromadu času včetně Geralta, který si užívá lovu netvorů a milování s čarodějkou Fringillou. Při pátrání po jedné z nestvůr narazí na tajemnou komnatu (moc ráda bych byla za podrobnější informace o této záležitosti, kdo byla ta kostra na křesle a všechno okolo) a dozví se v ní, kde Yennefer vězní a mučí čaroděj Vilgefortz. Hned poté konečně sebere celou svou partu a vyráží Yennefer na pomoc. Zůstává pouze Marigold, protože chce zůstat s Lasičkou.

Ciri se už na konci minulého dílu dostala portálem Věže Vlaštovky do země Elfů. Ti od ní chtějí získat potomka, který by jim zajistil jejich bývalou moc, ale nějak se nedaří. Ciri se v elfském světě vydává stále dál a poznává, že jejich svět není zdaleka tak ideální, jak se na první pohled zdálo. Na scénu přichází opět její Koník z pouště, který dospěl v krásného bílého jednorožce, a díky němu a Kelpii začne cestovat mezi časy a světy (škoda, že tady nebyl potenciál využit mnohem víc). Při svém cestování se ocitne u čarodějky Nimue (Paní jezera) a ta jí pomůže dostat se na správné místo a do správného času, aby mohla zachránit týranou a vězněnou Yennefer. Jednorožec najednou mizí ze scény, zřejmě ho někde po cestě mezi světy Ciri vytrousila. Škoda.

Ciri přijíždí do Vilgefortzova hradu, což jsem úplně nepochopila, protože mladá zaklínačka, čarodějka a vládkyně času a světů se najednou ocitá naprosto bezbranná a vydaná napospas Vilgefortzovi a jeho drsným boys, aniž by měla v záloze nějaký plán B. Naštěstí se Geralt konečně vzpamatoval a dorazil na hrad chvilku po ní, takže začíná drsná bitva, ve které bojuje Geralt s Ciri, Yennefer a svou partou proti bandě padouchů a Ciri si to konečně vyřídí s Bonhartem a Geralt s Vilgefortzem, což by bylo nesmírně uspokojující, kdyby nenechal pan Sapkowski zabít Milwu, Regise, Cahira i tu hubatou Angouleme. To byla teda podpásovka.

Mezitím v lidském světě zuří parádně popsaná bitva u Brenny, zvláště scény z polního lazaretu byly velmi naturalistické a protiválečné se spoustou pozoruhodných postřehů a filosofických myšlenek. Líbilo se mi, že autor uzavřel osudy hrdinů z polního lazaretu, o každém se zmínil, co se s nimi stane v budoucnosti. To bych si bývala přála i u jiných postav, nějaké to finále a uzavření příběhu.

Na hrad dorazí též Emhyr se svými vojáky a ... bylo by to překvapení jako blázen, kdybych předtím neviděla seriál. Emhyr naštěstí na rozdíl od Habsburků a jiných vznešených rodů našeho světa upustí od nápadu vzít si skutečnou Ciri a spokojí se se sňatkem s její dvojnicí, což mu sice nezajistí exkluzivního potomka, ale politickou moc ano.

Ciri s Yennefer se zúčastní sněmu čarodějek, které už zase kují pikle na ovládnutí světa. Mají i plány s Ciri, která jim do toho ambiciózního světovládného plánu prostě hodí vidle. Á propos, na vidle ještě později dojde.

Geralt s Ciri a Yennefer najdou Marigolda právě ve chvíli, kdy kráčí na popraviště, což je jedna z mála humorných scén z této knihy. Marigold samozřejmě vyvázne (aspoň jeho neměl potřebu Andrzej zabít) a společně se vydávají do Rivie, kde dojde k pouliční bitce mezi lidmi a nelidmi a při níž je Geralt těžce raněn vidlemi dle sudby a Yen se ho snaží marně zachránit. Oba odplouvají na lodi společně s vládkyní světů Ciri na loďce na ostrov jablek (Avalon bych řekla) a do světa legendy o rytířích kulatého stolu.

No, nevím, dokázala bych si představit ucelenější závěr, v němž se všechny nitky pospojují, ale to by nemohl Sapkowski rozehrát tak velkolepou a košatou ságu. Jo, a kocourka Zrzka mi bylo fakt hodně líto včetně toho, jak s ním jeho rodina doslova zametla. A tý paní jsem to bleší kousnutí docela přála. Takhle se s kočičkama nezachází ... při psaní mě sleduje náš černý kocourek Merlin a s bráchou sibiřákem Utherem Pendragonem souhlasně přikyvují. Něco končí a něco začíná ...

(SPOILER) Banda pubertálních Potkanů to už začíná dost přehánět. Ke všem předchozím výstřelkům přidali ještě tetování a šňupání bílého prášku, a tak přichází trest. V našem světě by se to asi odbylo výčitkami od maminky, ráznějším řešením od tatínka a nějakým tím zarachem. Ve světě Zaklínače to není tak snadné. Potkani se ve vsi Žárlivost utkají s lovcem lidí a sadistou Bonhartem a nedopadne to vůbec dobře. Nikdo z Potkanů nepřežije, kromě Ciri, kterou Bonhart týrá a nutí ji bojovat v aréně.
Mezitím po Cirille pátrá kde kdo a díky vnímačce Joanně, která se Ciri snaží přečíst myšlenky, získá Ciri znovu svou čarodějnou moc a podaří se jí utéci navzdory vážnému zranění.

Tuto část příběhu vypráví Ciri v poustevně zneuznaného filosofa a nyní poustevníka Vysogota, který ji, těžce zraněnou, našel v bažinách a vyléčil.

Mezitím po Ciri pátrá také pasovaný rytíř Geralt z Rivie se svou partou (Cahir, Milwa, Marigold a Regis), poté, co se jim podaří dezertovat z vojska královny Meve. Hledají druidy, kteří by jim mohli poradit, kde se Ciri nachází. Jejich pátrání je sice vcelku dobrodružné, napínavé a zábavné, nicméně dost zmatené. Od Geralta, kterému Lvice z Cintry svěřila svou jedinou vnučku, bych čekala víc systematičnosti, prozíravosti a kompetence. Geraltova skupina do svých řad přibírá drzou a zemitou dívku Angouleme, do jejich putování se připletou ještě trpaslíci, jeden hodně zlý půlelf, banditi, chodící stromy a již jmenovaní druidi, kteří se s rasami, co se nechovají zrovna moc ekologicky, rozhodně nemažou.

Ani Yennefer není při hledání Ciri zrovna úspěšná, i když pro ni obětuje téměř vše, a její akce se na rozdíl od Geraltova bloudění jeví jako mnohem promyšlenější a účinnější. Nakonec si musí Ciri pomoci sama.

Na černé klisně Kelpii se vydává promrzlou zimní krajinou k Věži vlaštovky, která je druhým koncem portálu Věže racka, a doufá, že se dostane zpět na Thanned. Stíhá ji skupina pronásledovatelů v čele s Bonhartem, Riencem a Skellenem. Díky mlze na zamrzlém jezeře a svému umění bruslit získává Ciri značnou převahu a postupně vyřídí jednotlivé pronásledovatele. Obzvlášť Rience to pěkně schytal. Musím přiznat, že jsem si to fakt užila. Bonhart ovšem přišel jen o svou pýchu a Skellen si uhnal pořádné nachlazení. Navzdory tomu, že na místě Věže vlaštovky jsou jen ruiny, Ciri se podaří otevřít portál a ocitá se v jarní krajině a mezi Elfy.

Podle posledních událostí je jasné, že se všechny nitky příběhu sbíhají k jedné jediné osobě - čaroději Vilgefortzovi.

47 05.09.2023

(SPOILER) Každý z nás si holt musel projít pubertou. Někdo si na to od tatínka půjčil krabičku cigaret, někdo se pořádně opil a zvracel do roští za místním kulturákem, někdo si koupil za peníze z brigády motorku a balil na ni slečny ... princezna Cirilla alias Lvíče z Cintry alias Falka to vzala pěkně od podlahy a s bandou Potkanů loupí, pere se, občas někoho bez výčitek zabije a patřičně se věnuje své šikovné víc než kamarádce Mistle.

Yennefer se přidává do lóže čarodějek, kterou založila Fillippa Eilhart. Nejde o nic víc než o udržení vlivu magie na lidská království. A taky o Ciri.

Geralt si pořád léčí nějaké ty zlomeniny v Brokilonu, ale poté, co se dozvídá, že Ciri byla unesena do Nilfgaardu, se vydává za ní, aby ji zachránil před potencionálním sňatkem s císařem Emhyrem (a tedy potencionálním životě v krajkách, saténu, u prostřených stolů, z náruče nejmocnějšího muže světa). Geralt je prostě taťka, kterému není žádný chlapec pro jeho dcerušku dost dobrý.

Ale čtenář (stejně jako Emhyr) moc dobře ví, že do Nilfgaardu dorazila falešná Ciri. Geralt tedy excituje svůj meč a svou jankovitou Klepnu a vydává se do nepřátelského Nilfgaardu přes země, kde zuří válka. Přidává se k němu slavný básník, minnesenger, žvanil, věrný přítel a trochu fňukálek Marigold a taky lučištnice Milwa alias Maria. Na své cestě se setkávají s hromadami mrtvých, s utrpením a zoufalstvím, ale také s lidskou (a především trpasličí) soudržností a solidaritou.

Geralt, Marigold a Milwa se nejprve přidávají k trpasličí tlupě Zoltana Chivaye, která ochraňuje i několik žen a dětí, pak se k nim přidává tajemný bylinkář a felčar Regis a na milost vzatý stalker a nilfgaardský dezertér Cahir, muž (tedy spíš ještě chlapec) s okřídlenou helmicí z Ciriiných nočních můr. Geralt by nejprve nejradši celou tu smečku setřásl a putoval sám, ale nakonec musí i on, osamělý vlk, uznat, že ve smečce se loví a žije mnohem líp.

Křest ohněm končí na mostě přes Jarugu, kde se Geralt a Cahir přimotají k bitvě mezi Nilfgaardem a Rivií. Geralt musí opustit svou filosofii neutrality a Cahir si musí vybrat strany. Oba srážku dvou vojsk zdárně přežijí a Geralt je Meve - královnou Rivie, pasován (tedy spíše pafován, protože královna přišla při bitvě o přední zuby) na - Geralta z Rivie.

Navzdory okolnostem dokázal autor do knihy vložit i humorné a satirické prvky. Scéna s čarodějnicí, černým kocourem a pomateným knězem je jak vystřižená z Monty Pythonů a historka, proč se z Regise stal doživotní abstinent, je prostě kouzelná.

"Zpřeráželi mi všechny kosti v těle, uřízli mi hlavu, pokropili mne svěcenou vodou a zakopali. Dovedete si představit, jak jsem se cítil po vystřízlivění?"

(SPOILER) Yennefer by ráda poslala Ciri do školy čarodějek na Arethusu, ale okolnosti se poněkud vymknou kontrole. Čarodějnický ples začíná jako nudný banket pro snobské čaroděje a končí pořádným průšvihem. Geralt dostane na budku od Vilgefortze a nezbyde mu než si jít léčit rány do Brokilonu a Ciri prchá magickým portálem na Tor Lara.

To se ukáže jako dost špatný nápad, protože se octne na poušti, kde jí hrozí jednak dehydratace, jednak úžeh, jednak smrt hladem a jednak to, že se stane potravou bytostí, které připomínají obřího mravkolva. Část cesty ji doprovází hříbě jednorožce a svým chováním naprosto vyvrací pověst o jednorožcích a pannách. Zato umí na poušti vyčenichat vodu, a to není k zahození. Když je hříbě zraněno, Ciri nemá jinou možnost než použít magii ohně pro jeho záchranu. Hodně nebezpečná zkušenost.

Po dlouhé cestě do takzvané civilizace ji na pokraji smrti najde partička banditů, kteří sice mají vodu a jídlo, ale taky dost špatné vychování. A moc dobře vědí, kdo Ciri je, a jak velkou odměnu za ni mohou získat. Nakonec se jí společně s Kayleighem, zajatým Potkanem, podaří uprchnout.

Tak poznává smečku dětí, pro okolí nebezpečných vrahů a zlodějů, kterým ale nikdo nedal možnost volby, protože válka jim vzala všechny blízké a možnost normálního života.

Docela mě trápí, kam zmizelo hříbě jednorožce, a jestli se v příběhu ještě objeví. Dost jsem si ho oblíbila.

48 23.08.2023

V první části se Ciri cvičí v boji na Kaer Morhen a učí se být čarodějkou a také ženou pod vedením Triss Ranuncul. Ve druhé části se zdokonaluje zvládat Moc pod vedením Yennefer v klášteře Melitelé. Jenže Ciri je důležitou figurkou na šachovnici světa, a tak po ní pátrá kde kdo, včetně tajemného, krutého a urputného Rience.

52 18.08.2023

(SPOILER) Tak tohle byla jízda. Pro mě opravdu horor, protože, ač jsem spala v lese pod širákem mnohokrát, před nočním lesem mám respekt. Mnohem víc než duchové, příšery, hřbitovy a spousty krve mě vyděsí takové ty nenápadné odchylky od normálu, zastavené hodiny, tachometr, co se přetáčí pozpátku, mikina vlající na stromě, kterou tam nikdo nepověsil. Tyhle hororové prvky mi připomněly Trhlinu. Vypravěčský styl mi připomněl Blair Witch s působivou amatérskou kamerou. Autorčin vypravěčský styl je zdánlivě jednoduchý, ať už se týče dialogů, popisu postav, používání vtipů, které jsou notoricky známé jako meme na sociálních sítích, ale přesto drží čtenáře pod krkem, stupňuje napětí a nutí ho číst dál a dál. I konec byl v pohodě. To podstatné se vysvětlilo, pár otazníků zůstalo, ale to mi vůbec nevadilo, naopak. Výborný byl taky dobře zvolený prolog a epilog.

62 05.08.2023

Hodně čtivé, pohledy do minulosti, kde se postupně odhaluje příběh a motivace vraha, napínavé, promyšlená zápletka. Lepší než Kámen, nůžky, papír, který byl hodně na sílu.

43 03.08.2023

Konečně si může Kate, Tristan i čtenář odpočinout od sériových vrahů. Tenhle příběh je o ztraceném malém chlapci a odhalování toho, co se stalo před deseti lety u Ďáblových kamenů, a jak to všechno souvisí s ubitou sociální pracovnicí a velmi emotivní povídkou vydanou ve sbírce klubu amatérských spisovatelů. I když jsem rozuzlení odhadla už zhruba v polovině knihy, vůbec to nevadilo a závěr jsem si moc užila.

50 31.07.2023

No, ta zápletka mi přišla hodně přemrštěná, ale jinak jako vždy, krátké kapitoly, čtivé, překvapivý závěr.

46 28.07.2023

Jedna z těch lepších ze série o Jiřím Adamu z Dobronína. Zprvu se řeší jeden nalezený prstýnek a jedna ztracená snoubenka, aby se od půli knížky začaly hromadit mrtvoly a nakonec jde o záchranu celé Evropy. Nápad jistě dobrý ...

48 24.07.2023

Další série povídek o Geraltovi z Rivie. Nejlepší Hranice možností, Trochu se obětovat a Něco více, nejslabší, ale přesto hodně dobré, Střípek ledu a Věčný oheň.

48 24.07.2023

Tentokrát dost zklamání. Příběh nebyl úplně špatný, ale ta detektivní linka nějak nedržela pohromadě. A vrahovi jsem tu motivaci prostě nevěřila. Autorka umí lépe.

44 08.07.2023

Dlouho, předlouho jsem se Zaklínači vyhýbala, ani nevím proč. Fantasy mě baví. Poprvé jsem se s autorem setkala v Narrenturm a byla to celkem jízda. Pan Sapkowski je skvělý vypravěč s výborným smyslem pro humor a Geralt z Rivie je sympatická kombinace hustýho chlapíka a totálního losera. Běžím do knihovny pro další díly.

51 06.07.2023

O růžových slimácích z Mount Kaputar jsem neměla do té doby ani potuchy. Nesbo umí napsat poutavou detektivku a pěkně si pohrát se čtenářem, ale Nůž se mi líbil o malinko víc.

53 21.06.2023

Souhlasím ze ZuK1, že Kate a Tristan dostávají od všech svědků informace překvapivě snadno, stejně jako snadno dostávají informace od policie. Ale budiž, je to kriminální román, ne autentický příběh. Čte se dobře, nejen díky krátkým kapitolám a širokým řádkům.

54 12.06.2023

Napínavé čtení zase o jiném sériovém vrahounovi.

49 09.06.2023

(SPOILER) Hlavní hrdinka vyhozená od policie, co má kupu problémů, ale zato dobrý policajtský nos, fakt odporně zvrácenej Padouch, kterého Kate dostala za mříže (ale ještě předtím si s ním stačila uplést syna) padouchův Napodobitel, hromada obětí, grandfinále s hlavní hrdinkou v nesnázích, které potřebuje Padouch s Napodobitelem objasnit vše, co ještě nebylo řečeno a vysvětleno, místo aby vzal nohy na ramena a někde daleko si v anonymitě užíval znovunabyté svobody. Prostě takové klasické literární klišé o sériovém vrahovi a chytré a statečné vyšetřovatelce. Tohle jsme četli už hodněkrát, víme, co čekat, ale jdeme do toho znovu, protože je to (v tomto případě) dobře napsané.

59 04.06.2023

Čtyři hvězdičky jsou spíše z nostalgie a jako hold doyenovi žánru. Hodně mi ty povídky připomínaly E. A. Poea, především svou popisností a bohatou slovní zásobou. Vadily mi ovšem formulace "a bylo tam něco tak strašného/hrozného/příšerného, že to nejde ani slovy popsat".

36 30.05.2023

(SPOILER) Čtivá románová hříčka se záměnou osob. Pár věcí mi tam nesedělo, ale jinak jsem knihu jen těžko odkládala, autorka umí pěkně dávkovat napětí.

42 28.05.2023