Vyděděnec a jiné povídky

30.05.2023

Čtyři hvězdičky jsou spíše z nostalgie a jako hold doyenovi žánru. Hodně mi ty povídky připomínaly E. A. Poea, především svou popisností a bohatou slovní zásobou. Vadily mi ovšem formulace "a bylo tam něco tak strašného/hrozného/příšerného, že to nejde ani slovy popsat".

19.05.2023

Všechny povídky jsem poslouchala audio.
Hlavní povídka Vyděděnec byla skvostně čtena velmi zastřeným hlasem.
Povídka Krysy ve zdech byla zvláštní, ale povídka hudba Ericha Zanna se mi moc nelíbila.

11.12.2019

Naprosto skvostné a originální vydání několika zásadních povídek od Lovecrafta. Určitě jedna z mála publikací, když tápete, jak s Lovecraftem začít. Grafické zpracování perfektně vykresluje pochmurnou atmosféru a knížka se dá vcelku rychle přelouskat. Bohužel se ale hůře shání (okamžitě berte, pokud na ni narazíte), ovšem pro fandy je to moc pěkné zpestření knihovničky.

22.04.2019

S několika povídkami H.P. Lovecrafta jsem se setkala už dřív, věděla jsem tedy, co od knížky můžu čekat - že to pro mě nebude úplně to "pravé ořechové". Přesto jsem měla radost, když jsem "Vyděděnce" vyhrála: nakladatelství Dokořán se s tímto vydáním hororové klasiky skutečně pomazlilo a výsledkem je hotové umělecké dílo. Brožované vydání na běžném papíře, bez ilustrací a s jednoduchou grafickou úpravou by zdaleka tolik nepodpořilo temnou atmosféru jednotlivých příběhů. Nepatrnou výhradu mám k polevení pozornosti při korekturách poslední povídky, tam se namnožilo pár přehlédnutí.

Vyčkala jsem pro jistotu patřičně pochmurné nálady, abych si četbu co nejlépe užila. Lovecraft má dar vtáhnout čtenáře do své doby; ocitala jsem se v mlhou zahalených uličkách, osvícených plynovými lampami, kde na mokrých kočičích hlavách zní klapot koňských kopyt a drkotání kočárů... Nebo v potemnělých hradech, tichých (až na znepokojivé zvuky), plných děsivých stínů.
Se stavbou příběhů je to horší: obvykle (zcela zaměnitelný) vypravěč popisuje své někdejší zážitky nebo pátrá v něčích zápiscích - zde by se k oživení přímo nabízela forma různých deníků či výstřižků, ovšem Lovecraft ji nevyužívá. S dialogy se čtenář také nepotká a čím delší povídka byla, tím více mi jejich absence vadila, čtení vázlo a nevítané návštěvy se dožadovala vtěrka Nuda. Tenhle stav naštěstí nastal jen u "Volání Cthulhu", kde autor třemi různými liniemi líčil totéž a já si v závěru říkala: "A to bylo všechno? Kde je nějaká gradace, dechberoucí finále nebo alespoň skvělá pointa?" Překvapení jsem se nedočkala žádného a občas jednání postav vzbudilo shovívavý úsměv ve chvíli, kdy se na mých vlasech měla zřejmě projevit erekce z hrůzy.

Uznávám Lovecraftův přínos a jsem ráda, že inspiroval nemálo mých oblíbených spisovatelů, pro mě však tato sbírka zůstane na pohled, na omak i na přičichnutí perfektně zpracovanou knihou, s povídkami sice vyrovnané, leč "pouze" lehce nadprůměrné kvality. Soudobější tvorba je mi zkrátka bližší a čtvrtá hvězda je čistě poklonou za již vychválené luxusní provedení.

30.11.2018

Průměrná sbírka povídek, v tomto případě nejlepší kusem je titulní Vyděděnec - 50 %

22.04.2018

Už dlouho jsem si chtěl od Lovecrafta něco přečíst. Tolik z mých oblíbenců bylo ovlivněno jeho tvorbou. Lovecraft byl velikou inspirací nejen pro Stephena Kinga a G.R.R. Martina, ale třeba i Justina Roilanda a Dana Harmona (Tvůrci Ricka a Mortyho) nebo Hidetaka Miyazakiho (Tvůrce Dark souls). Zajímalo mě, co je na něm tolik výjimečné, tudíž má očekávání byla vysoká...

A nejsem vůbec zklamán. Nad každým příběhem se drží zvláštně snová, skoro "kafkovská" záclona. Je to něco jako mlha hned časně zrána, kdy se vzbudíte dřív než obvykle, vykouknete z okna a jste ještě natolik rozespalí, že sotva rozeznáte sen od bdění. Takové jsou Lovecraftovi povídky - připomínají noční můry a ona zvláštní mlha se nad nimi drží od začátku do konce. Lovecraft jen postupně usměrňuje její množství.

Způsob jakým je čtenáři vyprávěn příběh je podobný jako byste se přibližovali k nějaké starobylé, pošramocené vile zapadlé v mlze. Už od počátku vidíte obrys, matně tušíte, kam směřujete. Důležitější než kam jdete, ale je, kudy tam jdete. Procházíte dlouhatááánským dvorkem. Cosi v mlze šramotí. Cosi v ní šustí větvemi. Cosi v ní praská klacíky. Cosi v ní číhá. Co tam je? Číhá to na vás? Proč to tam je?

Čekáte, že čím blíž budete, tím více se dvorek vyjasní, ale je tomu naopak. Lépe vidíte místo, kam jdete, ale ten dvorek, kterým procházíte je stále nejasnější. A právě v této nejednoznačnosti, nejistotě cosi číhá. Vy i Lovecraft víte, že tam něco je. Jenže co? Jdete blíž a blíž ke dveřím a když už konečně vejdete do domu a zdá se, že jste prošli celým dvorkem, dojde vám jak málo jste vlastně viděli, slyšeli, vnímali, věděli. A v ten moment se To (ať už je to cokoliv ) odhalí.

A co se vlastně skrývalo v mlze?

Těžko říct. Lovecraftovi povídky lze vyložit jako brilantní metafory na noční můry potvrzující myšlenky hlubinné psychologie. Stejně tak se dá tvrdit, že autor čtenáři předhazuje, jak málo víme a vnímáme. A jak málo toho vůbec jsme schopni vnímat. A že je to tak dobře, protože kdybychom věděli o všem, co se děje v hlubinách, zcvokli bychom se z toho. Nebo chtěl Lovecraft vážně jen strašit.

Na každý pád jsou Vyděděnec i jiné Lovecraftovi povídky silný a neopakovatelný zážitek.

11.10.2017

Miniatúra mapujúca výber z pera majstra kozmického hororu, a môjho (viac než) obľúbenca. Do rúk sa čitateľovi dostáva originálne poňatá zbierka (i menej) známych Lovecraftových príbehov. Už samotné diela navodzujú plíživú atmosféru desu, a ilustrácie v tomto diela ju vizuálne potvrdzujú. Všetkým záujemcov o dielo H. P. Lovecrafta môžem iba odporučiť. A pre šialencov a nadšencov tohto autora povinnosť (som rád, že daný titul mám v knižnici).

02.01.2016

The Call of Ktulu. Písně se mohou jmenovat všelijak, ale tento název mi vždycky ležel v hlavě. Něco za ním vězelo. Něco tajemného. Nejdřív zvonivé vybrnkávání na nezkreslené kytary následované přechodem do tvrdší části, kdy kytary nekompromisně odsekávají rytmus, do něhož vtrhne nespoutané sólo plné napětí, které se po zničujícím ataku na posluchačovy uši přece jen uklidní a přejde zpět do tiché pasáže.
To byl důvod, proč jsem tuto knihu četl. Potřeboval jsem tu povídku poznat. Byla znepokojivá, stejně jako ty ostatní. Takovým starosvětským způsobem se snažila vzbudit strach, tíseň a obavy. Z věcí, které se kolem nás mohou skrývat a které nevidíme. Byl to téměř ten dětský strach z temných plesnivých koutů, šramotivých zvuků, tajných rituálů a neznámých stvoření. Které tam někde mohou být...

17.11.2015

Konečně jsem se dostal k HPL. A z této série povídek se mi asi nejvíce líbila hned ta první, Vyděděnec. Bohužel mi to moc hororové nepřišlo, možná až Krysy ve zdech, ale četlo se to moc dobře. Zpracování je taky výjimečné. A ještě jedno tu musím napsat - Cthulhu

21.06.2014

Je to temné. Je to zvrácené. A je to neskutečné dobré. Samotné zpracování knihy po výtvarné stránce je pomyslnou třešničkou na dortu.

25.04.2014

Atmosférické povídky, nejvíce se mi líbila povídka Vyděděnec a Krysy ve zdech. Hrůzu mi sice nenaháněli,ale atmosféru měli hutnou :-)(strach sem měl až když sem šel sám po tmě do práce a do mysly se mi vkrádali obrazy z povídek... zřejmě mě volalo Cthulhu). Navíc, knížka je moc krásně zpracovaná, takže do knihovničky doporučuji. Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn!

27.10.2013

Mé křičení ze spaní mluví za vše...

27.03.2013

V době kdy to psal,to asi bylo něco speciálního.Ale teď nic moc.
Každopádně jedna hvězda je za to,jak kniha vypadá.

09.03.2013

Podotýkám, že knížku jsem nečetl a ani nebudu, protože všechny povídky už dávno znám.
Chci jen ohodnotit grafické zpracování dílka. Je opravdu krásně udělaná, ale hrozně malinkatá a podle mě pěkně drahá.

14.01.2011

Splněný sen každého fanouška žánru. Jsem rád, že někdo opět Lovecrafta vydává, že se o něj perou hned tři nakladatelství a že ho vydalo právě Dokořan. Tohle „nežánrové“ nakladatelství se s tím vůbec nepáralo a místo ušmudlaného paperbacku nám nabídlo skutečnou lahůdku. A vážně nekecám. Už dlouho se mi nestalo, abych nějakou knihu četl s takovým nadšením a potěšením. Vyděděnec disponuje praktickým formátem, křídovým papírem, atmosferickými ilustracemi, „ďábelským“ číslováním a efektivně využitým přebalem. Takže jak říkám, prostě splněný sen fanouška žánru a bibliofila, který si nepotrpí nejen na příběh. Texty jsou zvolené dobře, prostě tak, aby čtenář poznal Lovecrafta ze všech jeho stran, při čemž se projevuje fakt, že patřil k mistrům perfektně vybudované atmosféry. Kvalita textů je vyrovnaná, při čemž nejslabšími dvěma začíná a končí. Což je jediný důvod, proč nedávám knize pět hvězdiček.