wiana82 komentáře u knih
Jako milovnici labradorů mě velmi potěšilo, jak dopadl Bo - mnohem lépe než jeho páníček...Opět velmi čtivé, napínavé, akční....Můj nový oblíbený autor, po kterékoli jeho knize sáhnu, nikdy se nenudím!
Moje druhá kniha od autorky a zase mě velmi bavila. První byla Dům ozvěn, takže také duchařina a také pěkně čtivá.
1) její knihy mě okamžitě dostaly atmosférou příběhu, bavily mě obě dvě časové linie
2) překvapil mě vývoj postavy a chování u Lyndsey, 3/4 knihy u mě byla kladná, milá hrdinka
3) proč Alex? to mě zamrzelo.
Za poslední dobu první kniha, která mě okamžitě vtáhla do děje a nepustila až do poslední stránky, proto 5*. Napínavé, čtivé, akční i trochu zamilované. Moje první kniha od Harlana, mám teď chuť přečíst všechny jeho knihy!
Pro mě zajímavý pohled do smýšlení násilníka Kevina, který nechápe, proč ho jeho žena opustila, když se přece měla tak dobře, všude ji vozil a za to, že ji občas uhodil - za to si přece mohla sama, měla se líp chovat...
Po dlouhé době jsem "zhltla" knihu za tak krátký čas....A přestože nejsem typ, co rád čte povídky - na mě jsou moc krátké a mrzí mě, že jsem moc rychle u konce - tak mě potěšilo, že měly příběhy společné prvky a postavy....během čtení druhého příběhu už jsem uhodla o kom bude ten třetí:-)
Ano ano - když má člověk nějaké tajemství a dlouho ho nikomu nepoví, tak je s časem stále těžší a těžší o něm mluvit, až se to překlopí v to, že se spíš snaží zapomenout a vzít si tajemství do hrobu, a myslí si, že prozrazení už by bylo spíš na škodu a všem ublížilo...určitě doporučuju k přečtení, začátek pro mě trochu rozpačitý, ale celkově to rozhodně stálo za to!
Hvězdičku ubírám za tu epizodu se srdcem - to mi přišlo až moc přitažené za vlasy...ale jinak velmi čtivě napsaná kniha, okamžitě jsem byla vtažená do děje, krásný příběh a v jednu chvíli jsem měla slzy v očích... moje druhá kniha od autora a určitě ne poslední...
Bohužel jsem celou první polovinu knihy bojovala s touhou knihu odložit a už se k ní nevracet....tak nezáživné to pro mě bylo...ale přehoupla se polovina knihy (což je bohužel přes 200 stran) a konečně jsem se začínala těšit a zajímat se o to, jak to dopadne...Celkový dojem je takový, že jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale další pokračování- jestli bude, už si nepořídím...
"Ale jinak nechodíte ven? Nemáte přátele? Nikoho blízkého? Žádné kontakty........s jednadvacátým stoletím?"
"Žádné.....a vy?"
Docela vystihující...je to o tom, že člověk potřebuje přátele, když je má, je hned šťastnější...a jak moc rodiče dokážou ovlivnit (zkazit) život svých dětí....
Postupem času jsem si oblíbila všechny postavy z této série (Lincolna, Amélii, Rona P., Mela Coopera, Lona Selitta) a těším se až zase otevřu další knihu a začtu se do příběhu, ve kterém všichni vystupují...tak nějak mi už přijde, že jsou skuteční a jakékoli téma by s nimi J.Deaver vymyslel, s chutí si to přečtu!
Kniha mě hodně zasáhla...chvíli se mi ani nechtělo číst dál a ne proto, že bych se nudila, ale proto, že mi z pár situací bylo opravdu úzko...že neexistuje dobré řešení pro všechny...
"Odpustit potřebuješ jenom jednou. Nesnášet musíš celý den a každý den"..
I když bylo vysvětleno, proč se Oceloř přidal na stranu Meghan, nějak mi to asi nestačilo k pochopení, proč jí byl tak moc oddaný (když si představím, jak vystupoval v prvním dílu)...Celkově mě to bavilo moc, ale i když bych se ráda dozvěděla pár drobností - která jsou nejspíš rozvedena v dalších dílech, dovedu si představit takový konec celé série...
Četlo se dobře, nenáročné, ale mám několik výhrad....Cameron byl pro mě až moc ideální - nereálný kluk, bez jediné chybičky...a co mi hodně vadilo během čtení, jak se opakovaly fráze typu: spadla mi brada (pořád někomu padala brada a to by mě zajímalo, jestli to je věc překladu), kroucení palců u nohou atd...Zkusila jsem a stačilo:-)
Lidé si spoustu věcí jen myslí a neřeknou je nahlas...a přitom mluvit spolu je základem porozumění...Blanka s Liborem i Blančini rodiče jsou toho příkladem...ten konec jak Olina stoupá k tatínkově chalupě a co vidí je to nejsmutnější z celé knihy...knihy Petry Soukupové mám moc ráda a těším se na další!
Po pár letech jsem si knihu přečetla podruhé a i podruhé mě stejně hodně bavila, i když znám pointu. A mohu dopředu říct, že za pár let si knihu přečtu nejspíš znovu....Pro mě jedna z mála oddychovek, co mohu číst stále dokola:-) Dobrý nápad, velmi dobře napsaný!
Četla jsem hned po Rosemary má děťátko a ten společný rys obou knih nešel přehlédnout....obě knihy hodnotím vysoko, byl to obojí silný zážitek! První knihu bych radši nečetla v těhotenství, druhou v případě, že manžel navštěvuje pánský klub!
Čtu případy Lincolna Rhyma postupně a u tohoto dílu mi trvalo malinko déle, než jsem se začetla...myslela jsem, že téma elektrika mě nebude moc bavit, ale tak hezky to v jedné kapitole vysvětlil, jak je to s proudem, odporem a napětím, že i moje malá představivost to pochopila.....od té doby už mě kniha i pohltila, jako ty ostatní předtím...
Začátek byl na mě trochu moc "abstraktní", nešlo mi se začíst, ale po pár kapitolách už jsem nepustila knihu z ruky a myslím, že na ní budu ještě dlouho myslet. Opravdu stojí za to si přečíst!
Já hodnotím velmi dobře...Neměla jsem vůbec problém se začíst, naopak spíš knihu odložit. Nechybělo tam pro mě potřebné napětí a touha dozvědět se co nejdřív jak to dopadne. Mě spíš trochu dostávala ta drzost lidí, vůči policii, která vyšetřuje vraždu. Téměř všichni podezřelí byli dost vulgární k policii, nespolupracující, nevím, možná je to už normální stav. Určitě časem přečtu další knihu!
Velmi zajímavě napsané sourozenecké, rodinné vztahy očima dětí...já jsem jedináček, tak mi občas přišlo, že je to až příliš "husté"...opravdu mají sourozenci mezi sebou tak hrozné vztahy? Je to i dost poučná kniha: nemít jedno dítě raději než druhé (nebo ať to aspoň není poznat), nenutit děti k něčemu, pro co nemají vlohy....může samotná matka plnohodnotně vychovat své děti? .....hodně k zamyšlení, knihu jsem dočetla a musela se pustit do něčeho veselejšího....i teď po měsíci na ty příběhy stále myslím...