Viky007 komentáře u knih

(SPOILER) Já se přečtení Kultiho hrozně bránila - odrazovala mě anotace i obálka, navíc jsem se bála, že to bude příběh pro puberťáky. Ale dotlačila mě k tomu kamarádka (udělaly jsme výzvu, ona si přečte Osvícení od Kinga :-D). Musím říct, že jsem ráda, že jsem knize dala šanci. Je to sice dost nepravděpodobný příběh, ale komu to vadí? Já se musela pořád smát, takže humorem se opravdu nešetřilo. Trochu mi teda vadila ta porno scéna na konci, protože se tam vůbec nehodila a lehce zkazila celkový dojem (sex v knize je ok, ale podrobný popis s vulgárními výrazy se tam prostě nehodil). Taky mě štvala Salina věta "musím si natáhnout pomyslné ponožky velké holky" a to, že si musela skoro při každém setkání s Kultim představovat, že kadí :-D. Vážně to nepotřebuju číst na každé druhé stránce :-D. A pak tu jsou ještě překlepy, které se sem tam objevují. Za tyhle věci bych tak půl hvězdičky strhla, ale jelikož mě kniha dokázala rozesmát, tak dávám plný počet.

9 01.09.2020

Je to zatraceně složitá kniha, ale s tím jsem už tak trochu počítala, když jsem se do ní pouštěla. Po prvních 30 stranách jsem měla chuť s tím švihnout, ale nakonec jsem ráda, že jsem vytrvala. Virginia Woolfová umí brilantně vykreslit kouzlo přítomného okamžiku. Pomaličku, stránku po stránce, vykresluje své postavy tak dokonale, že skutečně ožívají. Mě osobně nejvíc zaujal osud Petera a Septima. Kromě toho jde v knize dost cítit kritika společenského systému, ať už je to válka, společenské vrstvy, feminismus (např. volební právo žen) a politická situace jako taková. Celkově je můj dojem z knihy dobrý. Chvilkami smutné, ale mnohými pocity, které tyto postavy mají, si procházíme i dnes, i když možná trochu jinak. Určitě tedy knihu doporučuju, jen je třeba se připravit, že to opravdu není lehké čtení. Čtenář musí být naprosto soustředěný - já sama jsem se občas vracela, jelikož jsem si nebyla jistá, čí myšlenkové pochody vlastně čtu. Jo, a ještě musím ocenit doslov Martina Hilského. Zkrátka... rozhodně to stálo za to.

6 28.07.2020

Tak tohle byla asi ta nejnudnější kniha, jakou jsem kdy četla. Kdyby to autorka zkrátila o polovinu, vůbec nic by se nestalo. Co se týče děje a postav... no... nestačila jsem zírat. Kniha se hodí maximálně tak na podpal, ke čtení to fakt není. Theresa je naivní husa, která za Hardinem neustále dolézala a ve všem si protiřečila (miluje ho, nebo nenávidí? Ksakru, tak ať si vybere!). Hardin má skoro jistě nějakou poruchu osobnosti a taky je zdatný manipulátor. Už to úplně vidím, jak se za pár let vezmou a ona se ocitne v začarovaném kruhu domácího násilí. Ať mi nikdo neříká, že to má dobrý vliv na holky (hlavně ty mladší), které to čtou. Fakt skvělá práce, autorko!
Kdyby byl ten děj aspoň trochu zajímavý, ale ono se to točilo jen kolem hádek a sexu, pořád dokola, což podle mě nestačí. A zajímavé je, že ti dva neměli vůbec nic společného. Co vlastně kromě těchto dvou věcí dělali? Možná se ještě bavili o knížkách, to je tak jediné plus (i když Pýcha a předsudek a Na Větrné hůrce už je dost ohrané téma). A slovní obrat "protočila jsem oči" mě vytáčel do běla. Stejně jako Theresina matka, která nejspíš žila ještě v jiném stolení. Tož tak. Jsem ráda, že to mám za sebou.

Já tyhle knihy obvykle nečtu, ale nalákalo mě vysoké hodnocení a téma - tedy proč se někteří lidé rozhodnou žít bez lidí v přírodě, konkrétně na Šumavě. A rozhodně nelituji. Rozhovory jsou přirozené, nenucené a dotýkají se zajímavých témat. Tedy nejen odchodu do samoty, ale je to jakási sonda do duše těchto lidí. Jaký byl jejich život, proč se tak rozhodli, jaké zastávají názory, jestli jsou věřící... vážně mě to chytlo. Někteří teda byli celkem cvoci, když to napíšu lehce pejorativně, ale jiné slovo se v tomto případě hledá těžko. Já raději nazývám věci pravými jmény. Na druhou stranu, když nikomu neubližují, tak co na tom? Každý máme nějakou tu svoji výstřednost, no ne? Zajímavé taky bylo, jak byli všichni respondenti inteligentní. To se pozná už z jejich odpovědí. A to je možná i jeden z důvodů, proč se jejich cesty ubíraly tímto směrem.

Každopádně doporučuji všemi deseti. O této knize budu ještě dlouho přemýšlet.

14 11.07.2020

(SPOILER) Byla to docela milá knížka, ale něco tomu chybělo. Hodně mi vadily časté nelogičnosti a předvídatelnost. Líbila se mi myšlenka, že ženská nesedí na zadku a nečeká, ale vezme aktivitu do svých rukou a jde svého manžela zachránit. I když to bylo naprosto nereálné, ale s tím se člověk musí smířit. Trochu zvláštní mi ovšem přišlo, jak se na konci knihy choval Martin. Celou knihu se vlastně seznamujeme s Martinem i Poppy, takže si nemyslím, že by opravdu reagoval takhle. Jasně, chápu PTSD, ale prostě jeho reakce byly v rozporu s jeho charakterem.
A hlavně mě vytočilo, že mu tak vadilo, jakým způsobem ho Poppy vysvobodila. Prostě ranila jeho ego. Přitom prakticky neměla na vybranou.

Knihu už si nejspíš nepřečtu, ale nakonec se mi to docela líbilo. Rozhodně se hodí k nějakému deštivému odpoledni.

2 30.06.2020

Atticus je zvláštní umělec. Jeho básně nejsou žádná veledíla podle přísných básnických pravidel, která žáci středních škol budou rozebírat v hodinách literatury. Někdy i pouhá myšlenka, kratičká a jednoduchá, se nás může dotknout. Ke knize se budu ráda vracet. Jeho slova přinášejí útěchu a naději v tomto zvláštním světě...

"Cítím, že v každé dívce
žije
rarášek,
a když se dostane na svobodu,
bude utíkat a tančit na travnatých pláních
až do skonání světa.
A až ta dívka vyroste,
rarášek se ukryje,
ale pořád tam je,
nezbedně jí vykukuje z očí
a zpoza brýlí na čtení
a čeká,
až se jednoho dne znovu roztančí." (str. 142)

8 06.06.2020

Jen introvert dokáže pochopit a ocenit tuhle útlou knížečku. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo je takový mimoň. Na druhou stranu si myslím, že kdyby byli všichni extroverti, byla by to pěkná nuda. Jsme možná nenápadní, ale bez nás by to teda nešlo (a taky se umíme ozvat, když na to dojde!). Za sebe bych ocenila snad jen trochu pochopení, protože my si ty baterky opravdu dobíjíme jinak :).

14 19.05.2020

S několika přáteli jsme udělali výzvu - Jeho banán si dokola předáváme a každý tam vpisuje své poznámky. Když ohodnotím tuto knihu z literárního hlediska, tak prostě ten odpad dát musím. To se nedalo - styl psaní příšerný, postavy jednaly iracionálně a děj to bohužel nemělo žádný (už od začátku jde jenom o sex, i když si hlavní hrdinové namlouvají něco jiného). Plus ta příšerná předvídatelnost. Po poslední stránce mám pocit, že si budu muset naordinovat nějakého Kinga, protože tolik cukru nedávám :-D.

Ovšem pokud chcete vypnout mozek a na pár hodin se něčím zabavit, je to fajn volba. Jen nad tím prostě nesmíte přemýšlet. Já jsem se teda bavila hlavně nad poznámkami svých kolegů, ale takový pitomoučký příběh občas taky neuškodí.

Na tohle prostě musíte mít náladu. Je to napsané dost zvláštně - chvilkami to zavání šílenstvím, pak zase humorem. Suzanna nám však přináší možnost nahlédnout do psychiatrické léčebny v 60. letech a nezkresleně popisuje, jak taková "léčba" tenkrát probíhala. Určitě bych ji doporučila všem čtenářům, kteří se zajímají o psychologii, nebo se zkrátka chtějí dozvědět něco víc o hraniční poruše osobnosti, kterou autorka trpí.

Ještě bych dodala, že film je taky celkem povedený, ale kniha je lepší :-)

7 12.02.2020

Přečteno na jeden zátah ve vlaku. Už chápu, proč je kniha tak vychvalovaná. Jsou to totiž stále aktuální témata - rodinné vztahy, dospívání, touha po dokonalosti, jakási věčná nespokojenost, domácí násilí,... Petra Dvořáková dokázala reálně vykreslit postavy a uměla se vcítit do dospívajícího děvčete. Myslíte, že je charakter matky přehnaný a černobílý? Neřekla bych. Vždyť kolik takových matek je, bohužel. Postava matky mě zaujala možná ještě víc, než samotná Bára. Ta touha mít všechno dokonalé, perfektní, věčná nespokojenost a stěžování si... evidentně sama potřebovala psychologa. Ale už dlouho mi někdo takhle nelezl na nervy, to je fakt. Z postavy otce mám husinu ještě teď, to snad ani nemusím komentovat. Co mě ovšem vytočilo, byl rozhovor učitelek s Bárou o možném problému - říct dítěti, které je možná týrané, že by to znamenalo sociálku a že by mohla skončit v dětském domově... to prostě považuju za naprosté selhání ze strany pedagogů.

Můžeme se ptát, co je a co není týrání. Co je ještě morální a co není. Kde jsou vlastně ty správné hranice? Tím vším se kniha zabývá. Třešničkou na dortu byla symbolika v podobě vran. Konec si mohl každý vyložit podle sebe, ale myslím, že je jasné, co se Báře nakonec stalo.

21 12.02.2020

Sice to už není ono, ale pořád mě to baví. Maddie je konečně o něco sympatičtější a oceňuju propojení s Bratrstvem, i když dle mého názoru mohly mít Volavky trochu víc prostoru. Taky mi tam chyběl Halt s Willem, ale zase nemůžu chtít všechno, že jo. Závěr byl takový zvláštní, na můj vkus moc jednoduchý. Dimon mi přišel neuvěřitelně hloupý, tak snad bude příští záporák chytřejší a lstivější, aby to mělo ty správné grády :-D.

6 11.02.2020

Popravdě stále nechápu, proč jsme si to v rámci studia museli přečíst. Neříkám, že to bylo špatně napsané, ale nepřineslo mi to vůbec nic nového. S trochou nadsázky bych řekla, že bych si většinu těch informací dokázala odvodit selským rozumem. Téma je to ale důležité, o tom žádná.

1 09.02.2020

Musím říct, že příběh Vélina si mě svým způsobem získal. Jde vidět, že si dal autor záležet, celý tenhle fantasy svět má docela dobře promyšlený. A hlavní hrdina mi přirostl k srdci, je to charakter. Trochu jako Gerald ze Zaklínače, jen víc zásadový, mravní.
V první polovině jsem hltala stránku za stránkou, protože Vélinův výcvik mě fakt bavil. Pak se to ale zlomilo a já měla problém knihu dočíst. Vlastně to přicházelo ve vlnách - chvíli fakt čtivé, pak zdlouhavé a nudné. Když k tomu připočtu složitá a podobná jména postav, neustálé intriky a zmatené dějové linky, musím ty dvě hvězdičky prostě ubrat. Možná jsem Píseň krve četla v nevhodný čas, ale místy jsem v tom měla guláš. Další díly si ale určitě přečtu, jen se na to musím správně naladit.

7 22.01.2020

I když už nejsem cílová skupina, kniha se mi fakt líbila. Do Cath jsem se dokázala okamžitě vcítit, jelikož jsem taky introvert a trochu sociofobik. Jen mě tam bohužel štvaly časté úryvky o Simonovi Snowovi, které byly prostě... nudné. Měla jsem nutkání je přeskakovat, ale nakonec jsem to nějak zvládla. A taky mi přišlo, že Cath to měla až moc jednoduché - víceméně měla štěstí na lidi. Ze své zkušenosti můžu říct, že takhle to bohužel moc často nefunguje. Vlastně si kamarády a kluka hledat nemusela - oni si ji našli sami :-D.

6 26.12.2019

Uf, tenhle příběh mi dal pěkně zabrat. Musím říct, že s každou další knihou obdivuji Torey čím dál víc. Obdivuji, že nad těmito "rozbitými" dětmi nezlomí hůl, nevzdá to s nimi. Kevinův případ bych nejspíš nazvala "jeden krok vpřed, dva kroky zpátky". Práce s ním musela být extrémně vyčerpávající a úplně jsem z textu cítila tu beznaděj. Přesto knihu doporučuji všemi deseti, určitě nebudete litovat.

7 17.12.2019

Jako vždy se jedná o skvělou knihu, ve které Torey popisuje svou práci s dětmi s poruchami chování a traumaty. Z podobných příběhů jsem vždycky trochu vykolejená, ale zároveň ve mně zanechávají jakousi naději, že ve světě není jen zlo, ale i kus dobra. Torey je opravdu úžasná, moc se mi líbí její způsoby práce. Jen je smutné, že je na světě tolik dětí, které by zasluhovaly stejnou péči, ale z různých důvodů se jim nedostane. Většina lidí děti jako Cass ihned odsoudí, ale nikdy nevíte, kolik bolesti se skrývá pod tou tvrdou maskou. Prostě... má to smysl!

6 05.12.2019

Přiznám se, že jsem jako první viděla seriál (ano, jsem barbar), který mě naprosto okouzlil. Knížka jako taková nebyla špatná, ale seriál zatím vede. Možná, že kdybych první četla knihu, bylo by to naopak, těžko říct. Příběh je skvělý a originální, nechybí sympatické postavy, humor i napětí. Plusem je navíc divoká skotská příroda a Skotové - nikdy bych nevěřila, že chlap v kiltu může být sexy :-D. Vytknout však musím jistou roztříštěnost příběhu a občasnou naivitu, viz souboj s vlkem, který byl víc než vtipný. Jinak ale knihu doporučuju. Sice je to čtivo na víc dní, ale zase si to čtenář opravdu vychutná.

9 31.10.2019

Konečně jsem tuhle strašnou knihu dočetla. Teda oprava - kniha strašná není, ale ten obsah... Nemůžu uvěřit, že se něco takového opravdu dělo. Že se dají lidem až takovým způsobem vymýt mozky. Jsem ráda, jak to s Carolyn nakonec dopadlo. Její odvaha a chytrost je obdivuhodná. I když bez kapky štěstí by to samozřejmě nešlo. Knize dávám pět hvězdiček, protože je napsaná opravdu dobře (i když je hodně rozvláčná, jak už tady zaznělo) a navíc slouží jako varování.

5 21.10.2019

Je pravda, že se jedná o příběh, na který nejspíš velmi rychle zapomenu, ale přesto má kniha své kouzlo. Vtáhne vás a vy se jen necháte unášet. Celkově bych ji charakterizovala slovem milá - tedy správná volba pro chladné podzimní večery, někde u krbu a s hrnkem čaje :-). Škoda jen, že některé dějové linky nebyly tolik propracované. A závěr byl na můj vkus až moc urychlený, jako by autorka nevěděla, jak knihu ukončit. Ale i tak se mi to moc líbilo.

8 16.10.2019

Po státnicích jsem potřebovala něco jednoduchého, u čeho bych nemusela tolik přemýšlet. Scarlet je prostě oddechovka, ale nechybí ani napětí a špetka romantiky, takže já jsem spokojená. Jen mě mrzí, co se nakonec stalo s babičkou. Přijde mi, že autorka ten její potenciál moc nevyužila, ve finále tam byla k ničemu. A taky mi trochu vadilo střídání pohledů Scarlet a Cinder - hlavně když jsem neustále čekala na to, kdy se dají Scarlet s Vlkem dohromady, tak to mělo trochu rušivý efekt. Evidentně mám v sobě pořád kousek puberťačky :-D.

5 13.09.2019