veverka@ořech komentáře u knih

Guenassia mě prostě baví. Pro mě toto byla čtvrtá kniha, kterou jsem od tohoto autora četla. Jakmile je čtenář seznámen s hlavními protagonisty románu, děj se rozjede na plné obrátky. Hltala jsem každou stránku a nepřestávala se bavit.

3 08.03.2022

Výborné oddechové čtení, u něhož jsem se příjemně bavila.

Krutá pravda? Neřekla bych. Autor se pustil do psaní se záměrem, že ukáže svým krajanům, jak si svého jižního souseda (čili Česko) idealizují. Snažil se jim vyvrátit, že během několikadenní dovolené nemohou tuto zemi dobře poznat. Z toho důvodu vytahuje v knize samá negativa a míchá "páté přes deváté". Vzniká tak paskvil, naprostou nesourodý text postrádající pointu, nějakou vůdčí myšlenku. Zároveň je patrné, že autor není příliš obeznámený s českými reáliemi a dějinami. Vychází především z vlastních zkušeností a zdrojů typu "jedna paní povídala"...

3 26.05.2020

Krásná knížka pro malé čtenáře - předškoláky. Oceňuji především grafické zpracování. Poté, co si děti přečtou jednotlivé příběhy s dospělými, tak si mohou sami listovat, prohlížet obrázky. Co mě překvapilo, byla nevhodně zvolená slova u posledního příběhu. Nevím, proč by malá myška měla zařvat na psa "ty prase!". Myslím, že autorka mohla myščin hněv vyjádřit jiným způsobem. Přece jenom - jedná se o knihu určenou pro malé děti, nekažme jim mluvu hned v raném dětství.

3 01.02.2018

Z této knihy si budu především pamatovat tento citát: Celý život se řídím heslem, že z ničeho, co dělám, a co chci, nesmím slevovat. Jakmile totiž začtete ustupovat, ničeho nedosáhnete.

3 09.09.2017

Alena Mornštajnová opět nezklamala. Po Slepé mapě další vydařené dílo, které jsem "zhltla" během jednoho víkendu.

Moc hezky napsaná kniha. Potěšilo mě, že někdo tak zajímavě zpracoval události po válce, kdy se Židé vraceli (a nevraceli) do svých domovů. Peter Stein stojí na prahu dospělosti, je sám, netuší, co se stalo s jeho blízkými, kvůli válce nedokončil ani základní vzdělání... přesto však neztrácí naději a nevzdává se. Navazuje nová přátelství a snaží se začít žít nový život, přičemž musí překonat nejednu překážku.

2 04.03.2024

Toto očité svědectví je dalším střípkem do mozaiky všech dalších, které už byly napsány. Prostě hlas každého přeživšího vězně je jedinečný.
Stanisław Głowa převážnou část svého pobytu strávil na nemocničním bloku. Jako nejpůsobivější a nejohavnější pro mě bylo čtení o skupině chlapců, která do nemocnice přišla, aby podstoupila smrt fenolovými injekcemi. Než k tomu došlo, čekali na smrt mnoho hodin a personál (polští vězni) ty malé kluky bavil a snažil se je všemožně rozptýlit, dokonce pro ně zorganizoval nějaké jídlo.

2 30.08.2022

Velmi zajímavě a přehledně strukturované vzpomínky sedláka - starosty obce Dzików - na život v 2. polovině 19. století. Dzików se nacházel poblíž Tarnobrzegu, na území Haliče, která tehdy byla součástí Rakousko-Uherska. Domnívám se, že mnohé aspekty života selského stavu, které Słomka popisuje, lze vztáhnout taktéž na české země.
Přestože vzpomínky byly sepsány před více než sto lety, text je čtivý a zajímavý.

2 02.02.2022

Skvělě napsané příběhy, životní osudy žen - Židovek za 2. světové války. Herbichová ukázala, jak by se mělo o holocaustu psát, umí naslouchat a také čtivou formou příběhy předávat dál.

2 18.11.2021

Kniha přináší obrazy konce války (líčí např. konec varšavského povstání, deportaci povstalecké nemocnice, pochod smrti vězňů z Osvětimi) a následně se soustředí na události, které následovaly po odchodu nacistů z tábora. Na vznik a provoz nemocnice, kterou řídil Józef Bellert.
Kniha nepopisuje žádný souvislý děj, ani chronologicky psaný životopis Józefa Bellerta, každá kapitola přináší obraz, z něhož si čtenář může poskládat mozaiku a poznat atmosféru měsíců, kdy po osvobození osvětimského tábora na jeho území působila nemocnice.

2 02.09.2020

Kniha se líbila. Oceňuji především dobře vykreslené prostředí Ostravy, Je jasné, že autorka těžila ze svým osobních zážitků, že hodně za svůj život v Ostravě odpozorovala. Ty postavy opravdu typově do tohoto specifického prostředí zapadají.
Mrzela mne jedna věc - informace o knize napsané na zadní straně obálky. Proč je v ní spojler?! To by vydavatelství nemělo čtenářům dělat! Zvláště když se jedná o román s detektivní zápletkou. Někdy méně informací je více.

2 31.10.2019

Svědci Jehovovi - jistě každému z nás aspoň jednou zaklepali na dveře a chtěli s námi povídat o svých "pravdách". Snažili se nás přizvat do svého společenství...
Jaké to však je, když někdo v tomto společenství vyrůstá, je těmito dogmaty krmem od útlého mládí. Od malička je veden svou matkou "k pravdě" a sleduje, že ostatní lidé (otec, kamarádi) žijí jinak, vyznávají jiné hodnoty. Hlavní hrdina Honza ve svém nitru neustále zápasí, prožívá jednu frustraci za druhou, klade si mnoho otázek a marně hledá na ně uspokojivou odpověď.
Autor se v tomto románu vypsal ze svého dětství, ze svého hledání své osobní cesty.
Kniha se čte velmi dobře, často až se zatajeným dechem sledujeme, jak se popisované situace nakonec rozuzlí. Kniha je kompozičně sestavena z mnoha obrazů, není to souvislý děj, ale obrazy postupného Honzova zrání, obraz mnoha aspektů nestandardní výchovy, který je rovněž doplňován zdůvodněním, proč se to či ono musí zrovna takto dělat. Kdyby někdo nevěděl o tomto společenství vůbec nic, tak v této knize nalezne vysvětlení, proč svědci Jehovovi odmítají slavit Vánoce, narozeniny apod.

2 14.01.2019

Poté, co jsem dočetla Člověka Gabriela, jsem měla nutkavou potřebu přečíst si také pokračování. Tak moc jsem se gěšila na autorčin styl vyprávění a jazyk. Je možné, že má očekávání byla příliš velká, prvním dílem si totiž Kateřina Dubská nastavila laťku poměrně dost vysoko. Dcery jsem četla s rozporuplnými pocity. Na jednu stranu byl příběh jako takový zajímavý, postavy se v něm poznávaly a proplétaly přirozeně a nenuceně, na druhou stranu mě vadilo přílišné expování sexu. Myslím, že to bylo zbytečné a ublížilo to celkovému dojmu.

2 04.09.2017

Tato kniha bezesporu stojí za přečtení, ačkoliv jsem ji dočítala s rozporuplnými pocity. S mnoha myšlenkami Elišky Haškové-Coolidge jsem souhlasila, nicméně mě překvapily některé autorčiny komentáře naší politické scény (hlavně z posledních let), které se mi zdály v rozporu s tím, co autorka hlásá - slušné vystupování, čestnost, nezkorumpovanost atd.

2 12.07.2017

Tuto knihu jsem si zapůjčila v knihovně jako inspiraci před zavařovací sezónou. Musím uznat, že je graficky velmi pěkná a působivá. Celková struktura jednotlivých kapitol je také přehledná, což oceníte zvláště, pokud chcete něco zpětně dohledat. Uvedené recepty jsou zajímavé, ačkoliv ne všechny lze v našich končinách uvařit (např. džem z plodů opuncie), nicméně přesto pokládám tuto knihu za užitečnou inspiraci. Jediné, co mě na knize mrzelo a kvůli čemu jí nedávám vysoké hodnocení, je jazyk. Hovorový jazyk plný expresivních výrazů bych u takovýchto textu nečekala, navíc ta neustálá kritika a plivání na všechny, kteří nějakým způsobem autorce ublížili, mě rušilo a ubíralo na celkovém dojmu.

2 24.06.2017

Autor v mnohém navazuje na gotické romány psané od poloviny 18. stol. v době preromantismu a romantismu. Oblíbené byly především v Anglii - proto jedna z postav románu čte Otrantský zámek.
V díle nechybí tajemno, nadpřirozené jevy, horor - morbidní popisy vražd. Děj je situován do prostředí Nového Města pražského, především do kostelů, které se tam nacházejí. Popisy kostelů jsou prokládány úvahami o architektuře a historických událostech, které vedly k necitlivým zásahům a přestavbám původně gotických staveb.
Autorův vyprávěcí styl je velmi čtivý, psaný krásnou a květnatou češtinou. Popisy staré Prahy jsou působivé. Jsem zvědavá, jak bude tento román působit na filmovém plátně.

2 14.02.2017

Líbila se. Příjemné, oddechové čtení na pár dní.
Amelia je mladá dívka, která se náhodou setká s Aleksem, skinhedem. Každý je jiný, zdánlivě je vlastně nemůže nic spojovat. Amelie však postupně poznává, co se skrývá pod Aleksovou vyholenou hlavou. A taky Aleks se mění.
Přestože je jasné, jak se děj bude vyvíjet, autorka se vyhnula moralizování, prvoplánovanému kýči.
Škoda jen toho podtitulku, že "On je skinhead a její dědeček zahynul v Osvětimi" - o jejím dědečkovi tam je jenom zmínka, pár vět, nic víc. Nečekejte, že je to další příběh, jehož část se odehrává v koncentračním táboře...

1 26.01.2024

Zajímavě napsaná kniha. Henryk vychází nejen ze svých (dětských) prožitků, ale taky zápisků svého otce, proto mohl popsat, co se dělo v Osvětimi, než se roztočilo kolo holocaustu, které Židy "semlelo". Domnívám se, že popisované události z prvních válečných let - židovská kancelář, snahy o vyřízení emigrací - je málo známé a doplňují mnoho svědectví, které již bylo vydáno.

1 10.10.2023

Kniha nebyla špatná, ale v některých částech mohla být stručnější. Mnohé myšlenky babičky Božidary jsou pěkné a pravdivé, s dalšími by bylo možné polemizovat... Celkově však nelituji, že jsem si tu knihu přečetla, nicméně nebude patřit k "srdcovkách", ke kterým se po čase ráda vracím.

1 21.06.2023