veriszv
komentáře u knih
Chaloupka na muřích nožkách
Sophie Anderson
Bylo to krásný!
Mělo to všechno, co by měl správný příběh mít a ještě něco navíc.
Bylo to milé, něžné, dobrodružné a navíc s přesahem.
Nesmím také zapomenout zmínit, že kniha je překrásně zpracovaná i po grafické stránce.
Zkrátka pokud hledáte čtení pro děti nebo pro dětskou duši ve vás samotných, tohle je ono, slibuju!
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Spíše než o sci-fi se jedná o psychologický román, takže se určitě nenechte odradit.
Je to příběh o lidech, chovajících se jako roboti. O robotech, chovajících se víc lidsky než lidé. Ale především je to příběh o lidství jako takovém a jeho nenahraditelnosti.
Je to smutné, poetické a melancholické.
Je to pomalé vyprávění, postavené na zdánlivě obyčejných scénách, ze kterých autor dokáže vykouzlit neobyčejné emoce.
I tak si ale myslím, podle reakcí, které jsem zaznamenala, že mě to nezasáhlo tak, jako ostatní. Nějak to ke mně naplno neproniklo. Nicméně je to skvělá kniha a určitě ji můžu doporučit dál.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Nejprve jsem si říkala, že takových podobných příběhů z dob komunismu už jsem četla spoustu. Ale pak mě autorka dostala na skvělý vývoj postav, kde krásně ukázala, že nic není černobílé.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Informace, postřehy a hlavně souvislosti!
Opravdu výborná kniha, díky které jsem si spoustu věcí uvědomila, poskládala a propojila.
Tabery spojuje do celků, předkládá fakta a nabízí podložené závěry. S těmi samozřejmě nemusíte souhlasit, ale pokud ne, tak spíše z ideologických důvodů.
I přes těžší téma se kniha čte velice dobře a je to opravdu přístupný text.
Já jsem tedy navíc poslouchala jako audioknihu, kterou načetli Jiří Dvořák a Ivan Trojan a to bylo skvělý.
Kocour, který zachraňoval knihy
Sósuke Nacukawa
Tváří se to jako pohádkové čtení a ona je to přitom tvrdá realita knižního světa.
Kniha ke čtenáři mluví v obrazech, ale nese v sobě spoustu myšlenek, které vedou k přemýšlení každého, kdo má knihy alespoň trochu rád.
Spíše než nějakého velkolepého příběhu se zde dočkáte polemizování nad postavením a významem knih v současné době, což nemusí sednout každému, ale mě přemýšlet o mém vztahu ke knihám a knižním světě moc bavilo.
Pokud máte chuť, vstupte taky do knižních labyrintů, ze kterých vás snad? Rintaró Nacuki a kocour zase vyvedou zpátky…
Hořím
Simona Bagarová
Rozhovory s lidmi, kteří mají co říct.
Výjimečnými lidmi.
Takovými, se kterými i přes stránky knihy cítíte, že by vám bylo hřejivě dobře.
Jsou to pečovatelé z domovů pro seniory a z hospiců.
Že se vás to netýká?
Kéž by!
Je to kniha, u které možná budete plakat, možná si v sobě něco uspořádáte. Možná to bude bolet, ale určitě vás to obohatí!
Díky za tuhle knihu, která ukazuje hluboké lidství.
Díky za ni a za to, že ukazuje hodnotu pečovatelské profese.
Mary Jane
Jessica Anya Blau
Mary Jane je jedna z těch knih, u kterých jsem se usmívala od začátku do konce.
Milá oddechovka, která toho má ale v sobě tolik k zamyšlení! A navíc na člověka dýchne dobrou náladu.
Mary Jane je čtrnáctiletá holka, která žije ve velmi spořádané rodině. Na léto si najde brigádu, hlídání pětileté Izzy, a tak většinu léta stráví v rodině, která je úplně diametrálně odlišná od té její. A Mary Jane zjišťuje, že mnohem důležitější, než mít každý den teplou večeři je, aby vás po té večeři někdo objal a řekl, že vás má rád.
Knížka o dospívání, sebepoznávání, předsudcích a taky o tom, že není tak důležité, co si myslí ostatní.
K tomu všemu spousta hudby a vůně léta.
Já myslím, že Mary Jane si nejde nezamilovat. Mě tenhle příběh moc bavil a ráda se k němu někdy vrátím.
Dívka beze jména
Lisa Regan
Moje druhé setkání s Lisou Regan bylo snad ještě lepší, než to první.
Asi tak pětkrát jsem si myslela, že už vím, jak to celé bylo, ale ani jednou jsem se netrefila.
Což je sice pozitivní v tom, že otáčíte stránku za stránkou, horší je, že to občas působí trochu překombinovaně. Nicméně Josie Quinn je prostě vyšetřovatelka, které fandíte od začátku do konce, a tak mě to prostě bavilo.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
“Člověk musí být v Arktidě sám, aby ji zažil doopravdy.”
Tato kniha je zážitek. Vezme vás tam, kam se většina z nás asi jen tak na dovolenou nevydá. A ukáže vám život v jeho podstatě. Protože tam daleko na Severu, tam se řeší jen život sám, na nic jiného v tom nekonečném prostoru není prostor.
Před autorkou smekám a zůstávám v nekonečném úžasu.
Čtení o přírodě, která je popsaná tak, až se tají dech. Taky se tu ale dočtete o stavech duše v místě, kde lišky dávají dobrou noc.
Krásné, obohacující, pokorné a tiché, jako když padá sníh.
Leonard a Hladový Paul
Rónán Hession
“Odzbrojující román kladoucí prostou otázku: Mohou dobří lidé změnit svět?”
Tak začíná anotace Leonarda a Hladového Paula. Já bych to asi úplně tak velkolepě neviděla, tak pozor na to, abyste nebyli zklamaní.
Nicméně já zklamaná nakonec nebyla. Jedná se o velmi milou knihu, která se hodí do období, kdy všechno stojí za ***** (doplňte dle libosti). Tohle je totiž taková ta milá kniha o milých lidech, která je jako měkoučká deka, co zahřeje u srdce.
Jedná se o komorní příběh dvou svobodných třicátníků, kteří jsou úplně obyčejní a klidně by mohli být vašimi sousedy. V jejich obyčejnosti, laskavosti a pokorném přístupu k životu je ale něco neobyčejného a neuvěřitelně uklidňujícího.
Děje tu moc nenajdete. Knížka plyne pomalu a spíš vám opravdu předá takový klid a milý pocit než cokoli jiného, takže jen varování, pokud na knihy bez děje moc nejste, tak tahle vás asi nenadchne.
Pokud jste při čtení těchto pár mých řádků dostali pocit, že je to kniha pro vás, tak ji zkuste, dýchne na vás klid.
Sedem manželov Evelyn Hugovej
Taylor Jenkins Reid
Atmosféra Hollywoodu, silné charaktery, zakázaná láska, neskutečná životní cesta jedné ženy, která je popsána tak věrohodně, že stejně jako u Daisy Jones přemýšlíte, jestli není skutečná.
Evelyn vás místy bude rozčilovat, místy ji nebudete chápat, místy vám jí bude líto a místy ji budete obdivovat. Jedno je jisté, chladnými vás nenechá.
Kniha má v sobě mnoho těžkých témat, ale i tak je neskutečně čtivá a stránky mizí pod rukama. I ta angličtina se dá zvládnout a není moc náročná, i když nechápu, jak je možné, že u nás kniha stále nevyšla…
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Opět skvěle vystavěný a uvěřitelný příběh, dokonce jsem si v jednu chvíli myslela, že jsem na to přišla... Samozřejmě jsem byla úplně vedle.
Na autorčiných knihách se mi líbí ten psychologický rozbor postav, díky kterému jsou všichni reální. A taky to, že to nejsou žádné krváky.
No zkrátka, já se určitě časem pustím do další autorčiny knihy.
Černé jazyky
Dita Táborská
Dita Táborská letos vydala svoji třetí knihu a já, jelikož mě její román Běsa nadchnul, jsem ji nedočkavě vyhlížela.
A mám radost, protože opět nezklamala!
Příběh tentokrát opouští české vody a odehrává se na Tchaj-wanu. Je skvělé, že autorka nenechala prostředí jen jako zajímavou kulisu, ale využila ho k vykreslení nám vzdálené kultury, kde se nehraje na emoce, společnost je víc než jednotlivec a hlavní je nevypadnout z role vzorňáka. Navíc také prostřednictvím vzpomínek postav dala trochu nahlédnout i na konflikt s pevninskou Čínou.
Nicméně stěžejní jsou opět vztahy, na kterých kniha stojí.
Hlavní postavou je Bao, náměstek na ministerstvu, emočně absolutně plochý, starající se o jediné, o jediné na Tchaj-wanu důležité, aby nikdy neztratil svou tvář.
Postupně prostřednictvím Baa nahlížíme do poničených vztahů v celé jeho rodině.
V druhé části knihy nám dá autorka možnost podívat se na svět i očima vedlejších postav a příběh tak skvěle vygraduje a uzavře.
Možná je to jen tolik odlišnou kulturou a mentalitou, ale pro mě je tato kniha dokonalým ztvárněním zatvrzelosti srdce a toho, jak špatně člověk může skončit, když místo na lásce lpí na pravidlech.
Jsou knihy, ze kterých jsem nadšená hned po dočtení a potom moje nadšení postupně opadává. A pak jsou knihy, ze kterých jsem po dočtení čím dál víc nadšená, protože ještě nějakou dobu žiju v příběhu a přemýšlím nad ním.
Černé jazyky jsou ten druhý případ, a proto knihu určitě doporučuju k přečtení!
No a já
Delphine de Vigan
Delphine de Vigan je minimalistka. Každé slovo v jejích příbězích má své místo, důvod a autorka s nimi rozhodně neplýtvá. Přitom se ale jako čtenář necítíte ochuzeně. O co je příběh kratší, o to je silnější a rozhodně nad ním budete chvíli přemýšlet.
Téma vyčlenění, osamělosti a touhy někam patřit se nese celým příběhem a rovněž propojuje nadprůměrně nadané dítě a dívku, která nemá své doma. Na životě Lou je ale navíc vidět, že i doma se nemusíme cítit úplně doma.
Je to silné, dojemné, lidské a hluboké. Na druhou stranu mi to, obzvláště po zmínění Malého prince, přišlo možná v některých bodech až trochu moc naivní a pohádkové. Nicméně určitě nelituju, že jsem se do knihy pustila a můžu ji doporučit dál.
Černý merkurit
Vojtěch Matocha
Prašina je skvělá záležitost a platí to stejně tak i o druhém díle.
Temné uličky, napětí a dobrodružství. Ideální pro kluky i holky no a taky rodiče, nebo alespoň mě se to líbilo.
Ze začátku druhého dílu jsem si říkala, že je to dost podobné jako jednička, pořád jen ztrácení v uličkách, pronásledování,...
Ale dala jsem tomu čas a nakonec se mi dvojka snad líbila ještě víc než ten první díl.
Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
Stejně jako v prvním díle, i ve druhém sledujeme postupně čtyři příběhy návratu do minulosti, které jsou propojeny místem kavárny i lidmi, kteří se v nich prolínají. První díl Než vystydne káva se mi moc líbil, ale úplně unesená jsme z něj nebyla. Naopak druhý díl mi dal teda zabrat... Nevím, jestli jsem byla v jiném rozpoložení já nebo jestli byly ty příběhy o tolik silnější, každopádně mě všechny čtyři zasáhly a já bulela jak želva...
Budu doufat, že u nás vyjde i třetí díl a k těm dvěma se ještě někdy vrátím. Stojí za to!
Marťan
Andy Weir
Ocitnout se sám na Marsu není zrovna ideální. Mark Watney na rudé planetě ale zůstal, naštěstí není člověk co se vzdává...
Ale jako opravdu... tolik chuti do života a životního optimismu mi přišlo až příliš nereálné, ale dobře, třeba takoví lidé vážně existují.
Celá ta kniha je neskutečně originální, propracovaná a vtipná, protože Markův humor, je prostě skvělý.
Pokud se do něj taky budete pouštět, připravte se na to, že je tam strašně moc technických věcí a prostě... hodně fyziky a chemie, to jsem přeskakovala i ve škole, takže i v knize jsem občas ty řádky jen tak prolítávala a ani jsem se nesnažila to pochopit. Nicméně oceňuju, že tam byly, protože bez nich by to nedávalo smysl.
Takže jo, byla to super exkurze na Mars, užila jsem si to, díky!
Druhé město
Michal Ajvaz
Musím konstatovat, že ač jsem si myslela, že mám velkou fantazii, na tohle bohužel nestačila.
Autorovy popisy jsou fascinující, je nad moje chápání a vlastně obdivuju, jak může mít někdo takovou představivost. Na druhou stranu jsou to naprosto nesouvislé věci kladené na sebe až to bylo občas úmorné. Taková snaha propojit toho co nejvíc nespojitelného za každou cenu. V půlce jsem si říkala, že je to Alenka v říši divů v Praze, ale ještě o něco víc bizarní. Možná bych v knize viděla větší kouzlo, kdybych lépe znala Prahu... těžko říct. Na mě prostě kabáty, co se mění ve vojáky byly už moc...
Navíc jsem asi v tomto případě nevhodně zvolila audioknihu. Vůbec mi nesedl interpret a bylo tam prostě tolik podivna, že bych to asi lépe pobrala očima než ušima...
Vzdelaná
Tara Westover
Během čtení jsem si několikrát říkala, že tohle už je moc, že už je to přehnaně přehnaný... A pak jsem si musela opět uvědomit, že tohle se ale stalo, protože je to autobiografie...
Obdivuji sílu jakou musela Tara mít, aby se z tohoto prostředí dostala tam, kde je dnes.
Víc už asi říkat nemusím, prostě si ji přečtěte.
Věř mi
J. P. Delaney (p)
Tenhle thriller na mě byl až moc...
Moc překombinovanej, trochu moc krutej (ale tohle je asi tím, že já všeobecně ty krutosti prostě nemám ráda, někomu to asi nepřijde), a prostě jsem z něj vůbec nebyla nadšená. Líbila se mi ale zajímavá forma, kdy jsou některé scény, díky tomu, že je Claire herečka, popisovány jako herecký scénář. To bylo fajn ozvláštnění. A taky se mi líbila Veronika Khek Kubařová, která načetla audioverzi, to se za mě taky povedlo.
No ale celkově za mě špatný, nicméně vím, že když kniha vyšla, byla přijímána celkem s nadšením. Asi jsem výjimka.