Hořím
Simona Bagarová
Rozhovory s lidmi, kteří pečují o staré a umírající v domovech seniorů, hospicech a nemocnicích. Pečovatelé, zdravotníci, ošetřovatelé, kteří vnímají svou profesi jako dar a lidskost a empatii jako její podstatu. Kniha o obyčejných zázracích a hlubokých poznáních z každodenního kontaktu s pacienty a klienty. Rozhovory s lidmi, kteří nevylezli na himalájské osmitisícovky, nevynalezli nové léky, nepřekonali žádné rekordy, ale dokázali mnohem víc. Kniha zdrtí i povzbudí. Je to kniha dramat, která se odehrávají kdesi v podvědomí, v nenápadné osobní statečnosti, v překonávání odporu a nechuti, v dotycích rukou, dramat, která se netýkají ničeho menšího než posledních věcí člověka. Kniha o tom, před čím zavíráme oči, ale co většinu z nás stejně jednou dohoní. Ať už jako ty, o které je třeba pečovat, nebo jako ty, kteří musí pečovat o své blízké.... celý text
Přidat komentář
Myšlenka je moc krásná a dobrá pro lidi úplně mimo obor,
Pokud jste v oboru nic moc nového nepřinese a je prostě jen soubor rozhovorů, autorka se do toho snaží vnést nějaké vlastní,,nadmyšlenky", ale moc mi to tam nesedělo.
Taky má knížka takový teď moderní formát, že je třeba věta jen do půlky na další straně fotka s citátem a až za další stranou zbytek věty, proč?
Kniha je v podstatě soubor rozhovorů s lidmi pracujícími v sociálních službách - zejména v domovech pro seniory. Na můj vkus je to čtivě napsané a líbí se mi i fotky - vždy je fajn si pod příběhem zobrazit i konkrétní tvář. Kniha určitě nutí k zamyšlení. Na jednu stranu ve mě vzbudila naději, ale také obavy, neboť současný systém péče nejen o seniory není v Česku koncipován dobře a dlouhodobě udržitelně. Jsem ráda, že ještě v oboru existují srdcaři, kteří celý systém drží nad vodou.
Poslechnuto jako audiokniha načteno více interprety.
Ze své pozice sociální pracovnice v domově pro seniory musím vyzdvihnout především to, jak moc je kniha realistická. Práce se seniory a umírajícími je náročná a bohužel lidí, kteří jí dělají opravdu s láskou a dokážou vnímat skutečné potřeby seniorů, bránit jejich práva a důstojnost je podle mě stále málo. V této oblasti máme jako společnost velké nedostatky a máme co zlepšovat. Kniha ukazuje také na to, jak je důležitá komunikace a spolupráce s rodinou, podpora rodinných vazeb A ačkoliv mi zcela nesedla forma této knihy (tj. rozhovory) a asi by se mi více líbilo její zpracování více formou příběhů, myslím si, že se autorce kniha velmi povedla a její záměr se zdařil. Knihu bych zařadila mezi povinnou literaturu pro všechny, kteří studují sociální práci. A určitě by bylo i přínosné, aby se více rozšířila mezi pracovníky v sociálních službách. Mohlo by jim to pomoci si ujasnit svou pracovní pozici, opět nalézt svůj směr a motivaci.
Je to úžasně informativní kniha; balík inspirace pro instituce, zdravotníky, pečovatele, NÁS.
A náruč podnětů, podpory, zkušeností a reálného pohledu na náročnost domácí péče.
Hltala jsem všechny rozhovory, hodně jsem ale ocenila právě ten s Janou, která pečovala doma. Jak to začalo, probíhalo, co zažila, jak to vnímala, nesla... A kam ji to posunulo. Totiž to, co od sebe odstrkujeme a nechcem na to ani pomyslet, může potkat každého z nás. V obou rolích. Popírání nepomůže.
A tak tahle knížka svítí, naléhá, burcuje a vnáší naději do temnoty témat, o kterých ze strachu ani nemluvíme. O tvářích smrti, (od)loučení, zmatenosti. Vytrácení se.
Obav nás nezbaví. Ale hlasem těch několika úžasných jedinců nám s láskyplnou herdou očkuje myšlenku, že panika pro nás není jediné řešení. A že slovo "nejde" můžeme mít až úplně na konci abecedy možností.
Moc se mi líbí komentář od Jana283.
Jak stručně se dá vystihnout podstata, pokud to člověk umí... :)
Krásně se poslouchá audiokniha, jejíž koupí lze přispět dobré věci.
Veľmi silná a veľmi potrebná kniha. Jednak že so svetom to nevyzerá tak beznádejne, pokiaľ sú medzi nami ľudia ako títo opatrovatelia, a že ten mladý chlapec na konci je až neskutočný, no a jednak tie výpovede sú také autentické, úprimné, nič neprikrášľujúce... neexistuje, že to niekoho nechá chladným a nezačne si klásť veľa veľa dôležitých otázok. Viac takýchto kníh.
Kniha rozhovorů s lidmi pečujícími o seniory, lidi nesoběstačné anebo terminálně nemocné. Citlivě a zároveň emocionálně přibližuje tabuizované téma umírání, bilancování života, loučení se, a to ze strany umírajících i pozůstalých. Zajímavá forma dialogu: autorka otázky nepokládá přímo "nahlas", ale jakoby v duchu.
Po prvním přečtení a týdenní pauze jsem se do knihy pustil ještě podruhé a více si všímal druhé (a asi hlavní) roviny, totiž že v knize primárně nejde o staré či umírající, tedy o klienty, ale zejména o jejich pečovatele, o jejich pracovní podmínky, motivace, zkušenosti, boj s vyhořením... Respondenti jsou vybráni výborně, reprezentativně, možná bych jako posledního nezařadil Dominika, ale některou z dam. To je ale kosmetická připomínka. I z druhého čtení mám pocit, že kniha je dobrá.
Oceňuju fotografický doprovod, fotografie začínají rukama nebo detailem a postupně víc a víc odhalují identitu respondenta. Zajímavé. Jen možná nemusely být tak mrňavé.
A bohužel musím autorku a nakladatele zepsout za interpunkci: neoddělovat vedlejší větu od hlavní čárkou je pro mě stále projev buď naprostého neumětelství a buranství - anebo neúcty ke čtenáři i češtině. Pak se člověk na straně 124 třeba dočte o "bazénku, kterej měl osum stupňů čtyři minuty". To se v nakladatelství Archa nenajde aspoň jeden člověk s dokončeným základním vzděláním?-)
Při rozhovorech jsem nestačil žasnout kolik po tomhle světě chodí andělů. Andělů všech pohlaví a věku, co svoje životní vyhoření a neúspěch léčí pomocí seniorům. A daří se jim to. Chtěl bych, abych mohl být na svoji práci taky tak hrdý. Přeji dotazovaným, aby byli a byli co nejdéle.
Pět plus jeden rozhovor. Čtyři ženy a dva muži. Prostřednictvím péče o lidi vysokého věku se starají, aby svět byl lepším místem. Pro mne skvělá kniha, protože velmi konkrétní. Člověk se nedozví jen, že má někdo demenci nebo Alzheimera, ale jak se tyhle odpornosti projevují na fyzickém a každodenním fungování. Nedozví se jen, že má být pečující a laskavý, ale jak lze tu péči a laskavost prakticky projevit. A že cesta k tomu, aby člověk zvládl to zdánlivě nezvládnutelné (péči o druhé i vlastní život), je u každého jiná. Veliké díky.
Kniha je psaná formou rozhovorů s několika pečovateli, kteří pracují převážně se starými lidmi, s lidmi s demencí nebo odkázaných na nemocniční lůžko. Rozhodně bych si přála jednou skončit v rukou některých z těchto pečovatelů, kteří mají srdce na dlani. Sama pracuji jako sestřička v nemocnici a tím mi bylo toto téma ještě bližší. Uvědomila jsem si spoustu věcí, které je potřeba v péči o seniory v našem zdravotním systému zlepšovat a našla i spoustu věcí ,které mohu zlepšovat i sama na sobě. Kniha se mi opravdu líbila a rozhodně ji doporučuji přečíst všem, které toto téma zajímá.
Kromě papírové knihy a audioknihy nyní existuje i podcast na mujRozhlas, který se od audioknihy asi nepatrně liší. Pevně doufám, že se dostane do ruky či do ucha každému, kdo tyhle životně důležité rozhovory o lidské důstojnosti, pro sebe nebo své nejbližší bude potřebovat. Je to výborná a velice poctivá protiváha neetické eutanazie.
Před každým osudem z knihy se hluboce skláním a je mým velkým přáním, aby budoucnost patřila co možná nejhlubší lidskosti, ale i statečnosti, odvaze a humoru podle jejich vzoru.
Oprávněně patří do 10. bodu letošní Čtenářské výzvy - Kniha o boji za lidská práva.
10/10
Poslouchala jsem jako velmi povedeně namluvenou audioknihu. Upřímné a zajímavé rozhovory plné silných příběhů. Člověku se hned lépe žije když ví, že na světě existují takoví lidé jako je autorka knihy a pečovatelé, kteří svou práci berou opravdu vážně a snaží se zajistit lidem důstojné stáří a stále zlepšovat podmínky v oboru.
Rozhovory s lidmi, kteří mají co říct.
Výjimečnými lidmi.
Takovými, se kterými i přes stránky knihy cítíte, že by vám bylo hřejivě dobře.
Jsou to pečovatelé z domovů pro seniory a z hospiců.
Že se vás to netýká?
Kéž by!
Je to kniha, u které možná budete plakat, možná si v sobě něco uspořádáte. Možná to bude bolet, ale určitě vás to obohatí!
Díky za tuhle knihu, která ukazuje hluboké lidství.
Díky za ni a za to, že ukazuje hodnotu pečovatelské profese.
Se seniory pracuji dvacet let, takže kniha ke mně hluboce promlouvala a připomínala mi mé vlastní příběhy, ty hezké, i ty se kterými se člověk smiřuje těžko.
Výborná kniha, měla by to být bible pro zaměstnance v pečovatelských službách. Dává naději pro zlepšení péče. Měla jsem tatínka 5 let v Domově pro seniory a přesto, že péče byla dobrá, ke konci již bylo znát jak moc se jede na zisk.
Smutné... Ale těchto 5 rozhovorů ukazuje, že se lze krásně chovat ke klientům. Přeji jim stálý entuziasmus a radost ze své práce.
Velmi silná a inspirativní kniha, ke které se budu určitě vracet. Jak mnoho se dá učit od druhých, když člověk chce... Jak mnoho může dát, pokud chce... Držím palce všem aktérům, aby nepřestali hořet...
Štítky knihy
smrt rozhovory umírání sociální péče hospic péče o seniory lidská práva rozhlasové zpracování
HořímKniha Hořím je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 87x |
| Čtenářské výzvě | 22x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 14x |
| Chystám se číst | 117x |
| Chci si koupit | 41x |
| dalších seznamech | 2x |
Rozhodně doporučuji k přečtení/poslechu. Vše skvěle shrnula @Chesterton.