vandalka komentáře u knih

Čteno dětem, na jejich přání, tentokrát byl s výběrem společného čtiva na řadě syn. Hraničářova učně se asi jen tak nezbavím :) Je to skutečně čtení pro tu střední dětskou věkovou kategorii, takže se zkusím držet trochu při zdi a brát to v potaz. Pro děti rozhodně poutavé a napínavé, i já jsem občas byla zvědavá, co z toho bude. Výchovný styl už trochu ustupuje stranou, ale nedokážu se přenést přes některé nedostatky:
- výrazná černobílost postav ve druhém dílu. Padouši jsou nejen skrz naskr zlí, jsou navíc oškliví, mají ošklivé koně (ano, ten bělouš není prostě bělouš, ale MRTVOLNĚ BLEDÝ kůň přeci!), ošklivě znějící hlas a samé ošklivé myšlenky. Kladné postavy sice občas ujedou, pravda, ale jinak jsou nesmírně soucitné, chápající a statečné ;) Prosté, příliš prosté.
- Aluze na evropský středověk jsou natolik silné, že bez problémů poznáte, čím se autor inspiroval. To by mi nevadilo vůbec, to je do jisté míry prima. Než se tam přiženou Skandijci s rohatými helmami (!) a všichni svorně popíjejí kávu.
- posedlost cliffhangery. Někdy jsou kapitoly tak krátké, že mám dojem, že si autor řekl - aha, cliffhanger! Musím to tu utnout a začít novou kapitolu.

Nicméně děti nadšené, až na ten konec, kdy dcera plakala jak želva, protože měla jiná očekávání a bylo jí to líto. Mně bylo líto jí a skončilo to načnutím třetího dílu :)

13 17.01.2022

Mohlo to být lepší, nebylo to špatné :)

Mám ráda čínskou literaturu, takže Parte jsem nečetla proto, že bych měla chuť na detektivku, ale protože jsem si chtěla udělat obrázek o tom, jaká detektivka našla takovou oblibu u čínských čtenářů. Což je samozřejmě nedobrý nápad - stejně jako by nějaký Číňan chtěl zjišťovat, co hýbe vodami českého literárního mainstreamu a pak nad tím vrtěl hlavou. Nicméně, i když jsem čekala něco lepšího, nakonec se příběh docela vyvrbil a druhá polovina mě zaujala více. Co jsem ovšem předem netušila je a) že se jedná pouze o první díl trilogie, takže detektivní zápletka není zcela rozřešena, b) jedná se o překlad anglického překladu (třebaže nakladatel v tiráži troufale tvrdí, že to je "překlad z anglického originálu", mu-he-he - no, bohužel, něco jako anglický originál neexistuje, originál je čínský.). Suma sumárum- kdybych Parte nečetla, vůbec nic by se nestalo, ale zábavné to bylo.

Abych byla ochotna si koupit i pokračování, musel by se nakladatel chytit za nos a nechat to konečně přeložit z čínštiny. Edice Vendeta spadá pod nakladatelství Dobrovský, takže čekat se dá cokoli - hrůzy typu edice Omega i schopnost nechat přeložit čínský román profesionálně a kvalitně z čínštiny, jako třeba v jejich edici Fobos román Řeka života a smrti. Jinak se mu na to můžu vykašlat a přečíst si rovnou ten anglický překlad, že ano. Za to ovšem autor nemůže, takže na mém hodnocení se to nijak neodráží. Čou Chao-chuej napsal slušnou, chytlavou detektivku plnou zvratů, z nichž některé jsem nečekala, takže milovníkům kriminálního žánru ji mohu v zásadě doporučit, třeba to pro ně bude zase něco jiného.

5 10.01.2022

Tragický, křehký příběh, který ten teatrální konec podle mě dokonale zabil.

5 13.11.2021

Jsem nesmírně ráda, že se Roy Jacobsen rozhodl napsat i tento neplánovaný čtvrtý díl. Je sice zase jiný, ale líbil se mi skoro stejně jako Ostrov. Až tedy na jeden moment, který všechno rozbourá, ale i to k životu patří. Krásně se mi do té doby četlo. Ach jo. Ale co už. Nicméně odhlédnu-li od hrůz, bylo velice poutavé sledovat i proměny poválečného Norska, postup moderní doby i do odlehlých koutů země a přesto se uklidňovat určitou bezvěkostí a věčností ostrova.

10 03.11.2021

Napínavý, zábavný příběh. Je to moje třetí kniha od Waltera Tevise a z tohoto hlediska je pro mě poněkud zklamáním, další euforie z Kroků slunce se nekoná, ale zase, jak už jsem psala, je to kniha nesmírně zábavná, poutavá, přečtete ji raz dva. Tevis se dopustil té zákeřnosti, že celý příběh postavil na své šachistické vášni, vysnil si postavu geniální siroty a obdařil ji těžkými začátky, závislostmi a šachistickou jasnozřivostí. Beth je dívka, která jde za svým, i když "to její" je dlouho zahrnuje skutečně více méně jen šachy. Proto je až neuvěřitelné, jak napínavě dokázal Tevis souboje na všelijakých turnajích popsat i pro naprosté šachové analfabety. Přesvědčil mě, že v té hře je hluboká a netušená krása, když jí člověk rozumí. Přesto je ten příběh tak nějak podivně okleštěný, ani propady k sedativům a alkoholu mu nedodaly potřebnou hloubku, ta krása a zábavnost tkví skutečně jen v šachu a ve snaze zvítězit. A to pro mě nebylo dost.

12 20.08.2021

Naprostá paráda, to jsem vůbec nečekala. Já mám asi v literatuře spoustu předsudků, pokud autor pochází z diaspory (nebo je, nedejbože, úplně jiné národnosti), vůbec se mi nechce věřit, že by dokázal napsat o Číně dost dobrou knihu. Madeleine Thien ale napsala knihu vyloženě výbornou a já se jdu okamžitě pídit po jejích dalších dílech, v angličtině, když to nejde jinak.

Neříkej, že nemáme nic. Pro mě je to v zásadě příběh "těch v Číně", Vrabčáka, matky Kudly, Bubliny a dalších. A je to i příběh hudby, což jsem už vůbec nečekala, navíc té západní, evropské. Čínští hudebníci v době maoistické a post-maoistické, nadmíru trefně vykreslená doba a jak to tehdy chodilo, ale ke konci, přiznám se, jsem měla v očích slzy, což se mi u žádné knihy ještě nikdy nestalo. Ťchien-an-men 1989, to je kombinace, která na mě mocně působí vždycky, ale zde bych si snad i přála, aby toho bylo méně, protože to je tak strašná tragédie čínských dějin, tak strašlivé zmarnění příležitosti, takový zločin, prostě je to dokonalá hrůza a na mě je to někdy moc. Takže další krušný popis čínské noční můry, z pohledu uvnitř, z pohledu zrnek, které melou mlýnské kameny, a některá zrnka to rozdrtí, jiná vypadnou a jiná začnou předstírat, že jsou kámen. A já mám hroznou chuť si pustit Goldbergovy variace a jít si číst Lao Šeho.

8 12.08.2021

Moc se mi to líbilo. Výborně napsaný příběh, kniha krásná do ruky i na pohled. Zpočátku jsem žádnou souvislost s Márquezem, snad krom toho, že jsou oba autoři Kolumbijci, neviděla, ale postupně mi v mysli začala vyvstávat podoba s Kronikou ohlášené smrti. Zde je sice smrt ohlášena jen čtenáři, víme kdo, víme zhruba kdy, ale nevíme proč a jak, ale jinak mi připadalo, že je vyprávění podobně úsporně vystavěné a já četla jako hypnotizovaná. J. mi byl v zásadě velice sympatický a jeho touze uniknout marastu městského života a na vzdáleném statku u moře si užívat prostotu a klid víc než rozumím. Elena mi postupně stále víc lezla na nervy, i když ona za to asi tolik nemohla, byla prostě na špatném místě. A samozřejmě byl pro mě velice zajímavý popis způsobu života v tehdejší Kolumbii (kniha vyšla v 80. letech minulého století, to už je úplně jiná doba, ale i tak mě rozesmálo, když se jedna postava odebrala"za lepším" do Venezuely). Musí tam být nádherně, ale život je tak zatraceně těžký... Doufám, že si od Tomáse Gonzáleze přečtu v budoucnosti ještě něco dalšího.

6 12.08.2021

Kniha, kterou s námi v dětství četla máma. Kniha, kterou jsem později v životě sama četla opakovaně. Kniha, kterou jsem předčítala svým dětem, navzdory jejich počátečnímu odporu. A dopadlo to stejně, jako když jsem jim chtěla číst "tu knihu o králících" - počáteční zděšení nad tak ohavnou a nudnou představou se přetavilo v závislost a neustále škemrání, ať čtu dál, ještě kousek, ať nepřestávám :) Fonovy hlášky se u nás dokonale zabydlely. Takže ano, doporučuji všemi deseti, všem věkovým kategoriím, pokud se nejedná o lidi, kteří mají odpor ke "žvížatům" všeho druhu. Já humorné knihy většinou nedávám, ale durrelovky patří k čestným výjimkám a Dvakrát do Kamerunu mám od něj snad nejraději.

7 15.07.2021

Já jsem to zkusila, chtěla jsem něco odpočinkového, ale ten gold tam teda nevidím :) Připadá mi to úplně stejné jako všechny ostatní americké YA knihy, z těch samých ingrediencí: nezajímavá, nevýrazná hrdinka, hodná holka, která zjistí, že má nějakou superchopnost, démonicky přitažlivý mladík typu bad boy, se kterým se zaplete, zmítání se v emocích, no a dál jsem se nedočetla (skončila jsem po prvním dnu road tripu). Jako já chápu, že odpočinout si u toho člověk může, ale kvalitní to podle mě není. Blbé je, že v rámci žánru není moc z čeho vybírat, já si občas moc ráda přečtu nějakou pěknou YA, ale mám dojem, že jsou všechny a) jak z jednoho kadlubu, b) prostě blbě napsané. Jako literatura. Pokud to stojí jen na akci, je to málo. Chci atmosféru, prokreslené postavy, vývoj, originální nápady!

3 05.07.2021

Já jsem to někde za polovinou vzdala. Nedokázala jsem se srovnat s tím jejím spletitým stylem, je to na mě moc ukecané, zašmodrchané. Sice tím vším něco sděluje, ale mám pocit, jako bych se prodírala hustým křovím a hledala, kdy konečně přejde k věci a něco z ní vypadne konkrétního. Tímto se omlouvám všem, kteří autorku milují, nic proti ní, problém je na mé straně. Pro ilustraci tu dávám dvě ukázky toho, co mi na jejím způsobu vyprávění přijde tak nějak zdobně barokně přeplácaně ukecané :)

1/ "Jak vidím, jde o víc než o povinnou návštěvu vaší tety; – a zle se jim oběma povede, až půjde o věci důležité, až se octnou v situaci vyžadující pevnost a sílu ducha, jestliže ona nemá dost rozhodnosti, aby odolala pošetilému vměšování v tak nepatrné záležitosti, jako je tato."

2/ "Kapitán Harville, třebaže se způsoby nevyrovnal kapitánu Wentworthovi, byl dokonalý džentlmen, upřímný, dobrý, ochotný. Paní Harvillová, trochu méně společensky vybroušená než její manžel, byla, jak se zdálo, stejně laskavých citů; a nic nemohlo být přívětivějšího než jejich přání považovat celou společnost za své přátele, protože to byli přátelé kapitána Wentworthe, nebo laskavějšího a pohostinnějšího než jejich naléhání, aby jim všichni slíbili, že s nimi povečeří."

V zásadě to lze brát jako pěkné vylíčení, ale když je takhle psaná CELÁ kniha, je to na mě moc :( Asi mi vadila i celá ta společnost, která měla potřebu se takto vyjadřovat, lépe bych si patrně rozuměla s pasákem koz.

8 28.02.2021

Čína v deseti slovech je stejnou (ne-li vyšší) měrou o Jü Chuovi jako o Číně, tedy o tom, jak se autor prožíval druhou polovinou dvacátého století i o dramatických změnách v čínské společnosti v první dekádě století jednadvacátého. Já mám Jü Chuu s každou další knihou raději a raději a tuto jsem si užívala o to víc, že jsem v jeho vzpomínkách na dětství a mládí jasně viděla různé motivy z jeho pozdějších povídek a románů. Ona vůbec jeho tvorba působí místy hodně autobiograficky, jako by psal o věcech, které sám zažil či viděl, a zde to sám hojně potvrzuje. A navíc se dočtete šílené, vtipné a neuvěřitelné anekdoty o tom, jak jej strana v sedmnácti letech ustanovila zubařem či o tom, jak viděl na ulici prodávat pirátské kopie vlastních knih a v tisku četl rozhovory, které nikdy neposkytl. Zároveň nám v deseti heslech vypráví o tom, co považuje na Číně za nejpříznačnější a opravdu si nebere servítky – opět jedna z čínských knih, které v Číně nemohou vyjít. Oněch deset slov, která používá k vysvětlení Číny, jsou: Lid, Vůdce, Čtení, Psaní, Lu Sün, Revoluce, Rozdíly, Podhoubí, Napodobeniny a Švindly. Kapitoly o čtení a psaní jsou nejdelší a člověka asi osloví nejvíc, u Vůdce jsem si říkala, jak jiná by asi byla, kdyby ji psal jen o pár let později, po nástupu Si Ťin-pchinga, Podhoubí překvapuje i poskytuje naději a Švindly jsou o všem tom, co si o vztazích s Čínou myslíme nedobrého. O mnoha věcech, jež popisuje, jsem se doslechla poprvé, některé jevy jsem si později vyhledávala na internetu a divila se (i když musím říct, že ti Maovi dvojníci byli docela zklamáním). Výborně napsaná, vtipná, trefná i šokující sbírka esejů říznutých memoáry, doporučuji všemi deseti. Jü Chua musí být úžasně prima člověk (a nikdy nezapomenu, jak za svých „lékařských“ let ve volných chvílích ostřil tupé jehly a proč).

8 20.02.2021

Čteno v rámci čtenářského klubu. Suma sumárum: docela spokojenost. Sama bych si ji nevybrala, takže tímto mi Klub posloužil v rozšíření obzorů. Myslela jsem si, že to bude nějaký ten roztomilý veterinář, který popisuje srdceryvné historky o nemocných psech , nečekala jsem meziválečný anglický venkov, samorostlé farmáře a zběsilého veterináře a jeho bratra. Krajina nádherná, dobytek děsivý, když uvážím, že je to jeho prvotina, tak je autor borec. Nejlepší na tom fakt byl ten kout Anglie :)

7 30.01.2021

O tom, kterak Ostrov chřadne i ožívá. Spolu s Ingrid. Z té už je velice dospělá žena, uplynulo dvacet let. Je válka. V městečku se usadila německá posádka, Barrøyané jsou rozfoukaní někde po Norsku, všichni se nějak protloukají. I Ingrid na čas ostrov opouští, objevují se uprchlíci z válkou postižených oblastí, váleční zajatci, kolaboranti a lidé s tím vším musí nějak žít dál. Bílý oceán na mě už sice nepůsobil tím kouzlem Ostrova Ingridina dětství, ale rozhodně je to zatraceně dobrá kniha, bez váhání se vrhám na pokračování a doufám v brzké vydání čtvrté části této minimalistické ságy.

12 27.12.2020

Tahle kniha klame tělem. Je taková pozvolná, minimalistická, působí dojmem, jako by se v ní vlastně nic zásadního ani nedělo, ale na konci s překvapením zjistíte, že se stalo snad úplně všechno. Za jeho protagonisty více než slova hovoří jejich činy, mlčky se protloukají životem na pro jednoho příliš malém, pro druhého příliš velikém ostrově Barrøy. Pro Ingrid je zpočátku celým světem, pro Ingrid holčičku, která se koupe v hrncích mezi kameny a pak nám před očima nenápadně dospívá a proměňuje se. Mládí sílí, stáří slábne, ale ostrov je neměnný. Až na jeho proměnlivost: suchá léta, mokrá léta, bouře, bezvětří, mráz, úmorné vedro, idyla, souznění, osamělost, stýskání. Hospodářství, lov a sběr, výlov z moře, ryb i věcí, škola, zahrada, fara, dům, život i smrt.

Nemám ráda na svých dortech třešně, tak si musím pomoci jinak. Ostrov byl právě tou lžičkou medu, kterou jsem do hrnku s hořkým čajem 2020 potřebovala. Pro mě letos nečekaně největší radost.

22 05.12.2020

Jak hodnotit sbírku povídek jednoho z vašich nejoblíbenějších žijících spisovatelů, když víte, že je s velikou pravděpodobností jeho poslední? Kterou nám, čtenářům, poskytl autor, překladatel i nakladatel zcela zdarma? (Je volně ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha). Která vyšla jen a pouze v České republice, bezpochyby díky přátelským vztahům mezi autorem a překladatelem. V téhle covidové době je to jedna z mála těch dobrých věcí, které mě potkaly (vedle záležitostí jako že se synovi navzdory panujícímu chaosu podařilo dostat na vysněné osmileté gymnázium, dceru přijali na školu, která dokáže v covidobě smysluplně fungovat distančně i pro nižší ročníky, a že jsme všichni zatím živí a zdraví). Kontext je někdy všechno. Jsem za tento počin všem zúčastněným nesmírně vděčná. Musela jsem si ji okamžitě přečíst.

Tato (elektronicky) útlá sbírka obsahuje celkem pět povídek (a předmluvu k českému vydání). První, titulní povídka, je bezesporu nejlepší a zabírá dobrou polovinu celé knihy. A je prostě skvělá, člověk srozumí a vidí a poslouchá, úplně si jí v těch Fahrenheitových dvojčatech dovedu představit, ale máme kliku, že ji dostáváme takto. I ta poslední povídka, i s těmi "sprostými" pasážemi, navozuje vlastně porozumění. Nejzvláštnější je asi Zádrhel kolem zavíračky, začíná téměř laškovně, pomalu se posouvá přes satiru až k podivnému kataklyzmatu, které nechává čtenáři hooodně velký prostor pro představivost. A všude je tam ten starý známý Faber, s jeho pohledem na lidi, smyslem pro detail, pocit. Podobně jako v Bude vám vadit, když si to natočíme? - malý prostor pro malý příběh s velkými dohrami. A mě osobně ještě nadmíru potěšil exkurz do bezsmyslné Číny v Zážitku z chu-tchungu. Stejně jsem ale měla na konci chuť si znovu přečíst Natálii, ta se mi opravdu dostala pod kůži. Takže neváhejte, stahujte, čtěte a radujte se z Faberovské melancholické podivnosti :)

11 26.11.2020

(SPOILER) Pozor, mírné SPOILERY ke konci komentáře.

Po čtení s dětmi bych asi hodnotila jinak, 4 hvězdy, ale nebudu svému mladickému nadšení ubírat.

Moje děti teď čtou úplně jiné knihy, to za mých mladých let nebylo :)) Takže mi nezbývá nic jiného, než jim ty svoje srdcovky z dětství přečíst sama. Tajuplný ostrov je střídavě bavil i nudil, když to neodsejpalo, jak jsou ze současnější literatury zvyklí, ale dobře jim tak, já jim ty pomalejší knihy budu číst tak dlouho, až si je zamilují! ;)

Když jsem byla mladší, měla jsem za to, že bych si na opuštěném ostrově vystačila s touto knihou jako s příručkou pro přežití, Teď samozřejmě vidím, že je to blud, anžto valnou většinu Smithových postupů bych absolutně nebyla s to zreprodukovat a ani tak detailně popsané nejsou. Další iluze v tahu. Ale pořád je to báječná kniha, kterou jsem si ráda znovu přečetla (k tomu se ta zástěrka čtení dětem skutečně hodí), i když mě trošku rozvrkočil ten nadměrný happyend vprostřed všeobecného zmaru. Nicméně ten popis blížící se zkázy byl úžasný, to zaujalo i mé potomky, které jsem před nedávnem obtěžovala Pánem prstenů a sopečné dění na ostrově v nich vyvolávalo vidiny Mordoru. Že je to taková síla, to jsem si nepamatovala, je fascinující, co všechno po letech člověk vnímá jinak. Už se těším na další setkání s mládím :)

Zajímavý a čtivý příběh, ve kterém jsem nahlédla do mizejícího světa Akhů a pod pokličku pěstování, zpracovávání a prodeje čaje. Zejména pu-erhu, což je čaj, který denně piju už přes polovinu života (kdysi mi ho dala švagrová, že jí nesedne, ale když si na krabičce přečetla, že se honosí vůní zatuchlých knih, hned si vzpomněla na mě :). A zjevně nepiju ten správný pu-erh, ale nějaký sprostý a obyčejný, protože mě nestojí měsíční příjem rodiny, ale co naplat. Příběh obou žen - hlavní hrdinky Li-Jen a nárazově i její nezvěstné dcery, je v mnoha ohledech říznutý různými odstíny Popelky, což je na jednu stranu milé, ale na druhou stranu jejich peripetie do jisté míry od/z-lehčuje. Každopádně mě bavil i poučil, takže jsem spokojená.

7 07.11.2020

Rijádovy příhody mi nakonec přirostly k srdci. Tenhle díl je dvakrát tak tlustý, je v něm méně kulturních šoků, více dospívání a více odbojné matky. Sýrie před třiceti lety, člověka nemůže nemrazit, když si uvědomí současnou situaci. A ten konec... Škoda, že na pokračování si asi pěknou chvíli počkáme.

Koupeno od nakladatele, v rámci podpory knižní tvorby v koronakrizi. Kupte si knihu u nakladatele! ;)

5 28.10.2020

Čekala jsem něco trochu jiného. Je to určitě významná a záslužná kniha, ale pro mě poněkud nezáživná, prostě nečte se dobře. Tedy - ne že by se četla špatně, ale dobře taky ne, autorka není spisovatelka, spíš měla snahu přiblížit korejským mužům svět korejských žen a v těch zas vzbudit nějakou tu jiskru sebeúcty a povzbudit všechny ve snaze tuto nepěknou nerovnováhu změnit. Bohužel se o to pokouší formou románu, která jí nejde, je to takové nemastné neslané vyprávění prokládané odkazy na statistiku a odbornou literaturu a články. Rozhodně je to zajímavé čtení a jsem ráda, že jsem knihu četla a můžu ji i z tohoto hlediska doporučit, dozvíte se, jak se ženám v Jižní Koreji žije, v čem vyrůstají, k čemu je vedou, s čím zápasí. A že to po čertech nemají snadné. Ale nečekejte žádné literární dílo.

4 22.09.2020

Jedna z nejlepších povídkových sbírek, jaké jsem kdy četla. Suníl Gangopádhjáj skutečně umí psát, je radost jeho povídky číst, vidět svět jeho očima, každý jeho text z tohoto výboru je skvěle vystavěný a navíc je to autor sympatický a sympatizující. To je na jeho povídkách téměř to nejlepší – jeho empatie a schopnost čtenáře vtáhnout a zprostředkovat mu nejen Indii z první ruky, ale hlavně jeho cit pro lidskou povahu a vrtochy. Ty postavy jsou tak živé, tak přítomné. Některé mají nesmírně smutný osud, příhody dalších zas naopak působí jako anekdoty, takže má člověk šanci se z toho marasmu zase odpoutat a podívat se na indické, potažmo bengálské reálie z jiného úhlu, ale nikdy s odstupem. Vřele doporučuji všem.

3 22.09.2020