Tyyynab
komentáře u knih
Básníkův skrytý čas
Zdeněk Rotrekl
Nic zásadního jsem se nedocetla. Není to reprezentativní sběr jeho tvorby ani žádná svědectví o něm. Takové nicneříkající.
Ženy u oltáře? Matka Boží a gender v raném křesťanství
Ivan Foletti
Škoda, že jsem již slyšela autorovu přednášku, která tuto knihu zcela kopírovala. Ale nevadí! I tak skvělá práce, která snad pomůže při hledání skutečné pravdy o roli žen v prvotní církvi.
Stará země
Jan Zahradníček
Přijde mi to nějaké slabé, možná je to jen tím, že jazyk bohužel není moc srozumitelný a básně pro mě nenesou nic moc sdělného. O okupaci bylo napsáno spoustu jiného a lepšího.
Svlékání hadů
Oldřich Mikulášek
První část sbírky je fenomenální, tolik významů a zámlk, přitom syrovost, disharmonický verš a jakási naléhavost, úzkost... Báseň Tráva je asi nejhorší z celé sbírky, je to cítit dobovou ideologií, možná úlitba, aby mohla kniha vyjít.
Srdce ve mně sténá
* antologie
Odpočinková ochutnávka textů francouzských trubadúrů ve skvělých překladech.
Všelijak poplantane: Vít Slíva v rozhovoru s Jiřím Trávníčkem
Jiří Trávníček
Snad moje hodnocení není příliš pod vlivem toho, že oba pány osobně znám. Ale musím říct, že jsem věděla sakra málo. Slíva je prostě osobnost a neuvěřitelně citlivý člověk, který to, co vidí a vnímá, dokáže ještě vtělit do básní. Ty mě nikdy před tím extra nebraly, ale po této knize jsem docela změnila názor. Najednou vidím člověka zapolícího se svými hříchy a svojí vírou i nevírou... A z ptačí perspektivy je vtipné, jak se v tom plácá a netuší, že má obrovský dar to duchovno cítit a promlouvat s ním právě skrze své básně. Takovým patří království nebeské - kteří jsou opravdoví a bojí se jen zavázat onen řemínek u opánků... Takovou pokoru před Bohem i lidmi jsem vskutku netušila a jsem vděčná za tuto knihu, která otevírá zcela jiné úhly pohledu na tohoto básníka.
Třetí sestra
Pavel Kohout
Naprosto příšerná komunistická slátanina. Nemohu k tomu říct nic dalšího, to prostě nejde.
Totální kuropění
Ludvík Kundera
Zdá se mi to až opravdu zbytečně složité,k realizaci v divadle téměř nemožné a i kdyby... Divák není schopen vůbec pobrat vše, co autor do díla ukryl. Je toho prostě moc. A žádná pecka ani zásah do srdce do teda není.
Malý domeček plný koleček
Eduard Škoda
Nechápu moc, jak jsou zde chápány holky.
Kluk jde do školy, holka je doma a jde nakoupit, stará se o dům (wtf, kniha je z 50. Let, povinná školní docházka???), Kluci si hazou s volejbalovým míčem (sofistikovaná hra s pravidly) , holky jen s obyčejným... Úkoly si taky dělá jen kluk. Působí to fakt pitomě.
První říkadla
Helena Zmatlíková
Super nápad vybrat básně různých známých básníků, ale některé nejsou úplně pro první říkání vhodné.
Moje velká kniha barev
Agnese Baruzzi
Super nápad hledat na každé stránce schovaného chameleona a učit děti, jak vznikají některé barvy. Bohužel výběr předmětů do daných barev je docela odfláknutý, jsou zde předměty, které mohou mít jakoukoliv barvu a je pak matoucí, proč jsou zrovna jen u jedné barvy (auto, šála...). Některé předměty vůbec nejdou identifikovat.
Ema Naopak
Gunilla Wolde
První část je boží... Druhá hodně pokulhává. Bylo by batole schopné samo zatloukat hřebíky a zašívat plyšáky?
O jabloňce
Eduard Petiška
Naprosto příšerně napsané, tolik wtf výroků na tak malé ploše. Viz níže, to se obejde bez komentáře...
"Tatínku, kdo odřel jabloňku?"
"Zajíci ji asi ohlodali. Je zlá zima a nemají co jíst." A tatínek obtočí jabloňku drátem, aby na ni zajíci nemohli.
Hebrejky: Biblické matky, démonky, královny i milenky
Jan Fingerland
Je to čtivé, zajímavé i vtipné, ale hvězda dolů, že tam některé ženy chybí, zvláště ty novozákonní. Nejvíce postrádám samařskou ženu, která se u studny setká s Ježíšem, fňuk.
Píseň písní
Martina Viktorie Kopecká
Hvězda dolů za nenaplněné očekávání. Myslela jsem si, že půjde o interpretaci Písně písní s exkurzemi do historického kontextu. Asi jsem čekala příliš mnoho a mělo mě napadnout, že suchý akademismus Kopecká ani Flek určitě pěstovat nechtějí. Na jednu stranu dobře a na druhou škoda. V rozhovoru pro Dvtv Kopecká říká, že se Písní zabývala ve své diplomové práci, čekala jsem tedy zužitkování znalostí o ní asi z tohoto důvodu. I tak jde ale o zdařilý komentář, který provází meditací nad tak nádherným a ne úplně jednoduchým textem.
Poznáváme barvy zvířátek
Holly Brook-Piper
Hodně mě štve, že třeba ryba je podle této knihy fialová - proč? Zbytečně matoucí.
Kolik je v Praze koček
Jiří Žáček
Dobré, až na dvě podivné básně o obezitě, které by mohly malým dětem dost ublížit.
Krtek a léto
Hana Doskočilová
(SPOILER) Příběh mi přijde hloupý a pro děti matoucí ze dvou důvodů: 1) housenky jsou kárány a následně trestány za to, že okusují krtkovy květiny v zahrádce... Budiž, ale to je jejich přirozenost, prostě se tím živí a takhle to je, není to dobré ani špatné. Následně jsou zavřeny, aby se polepšily, což vlastně nevím úplně, jak je myšleno. Jakože už nikdy nebudou žrát? 2) po jejich uzavření se z nich stanou (bez jídla) motýli. Bohužel k tomu, aby byli "krásní" motýli, je potřeba ožrat pár květin... A ve chvíli, kdy se v motýly změní, je náhle vše krásné a v pořádku. Už jsou tím jako napravené? Akorát že ti motýli se rozmnoží a budou další housenky, milý krtku. Nevím, jestli se mi toto zkreslující a problémy zahlazující vidění světa chce předávat malým dětem.
Muž v červeném kabátě
Julian Barnes
Na hodnotu této knihy se dívám velmi rozpačitě. Nevím, jestli vše, co se úplně nepovedlo, lze obhajovat tím, že je to přece postmoderní (tudíž je dovoleno vše?). Při čtení vás to baví, chcete vědět více a více, ale po čase vám dojde, že vás ty informace vůbec neobohacují, že je to skoro jako byste četli bulvární deník s tím rozdílem, že čtete o tzv. velkých historických postavách více či méně známých. A také s přiznánými mezerami ve vědomostech o nich. Cítím se pak při čtení jaksi zbytečně a marně, asi jako se cítili dandyové, když neřešili nic jiného než umění, sebe a drby. Kdyby to byl autorův záměr, pak skvělé. Ale nejsem si tím úplně jistá, bylo to v tom jaksi utopeno. Určitě šlo však o postmoderní provokaci, kde se nízké bulvární potkává s vysokými úvahami o umění. A ono to vlastně moc postmoderní není, takhle v té podivné době dandyove fakt žili.
Strašně moc se mi líbí nápad napsat o pánovi z obrazu, který upadl (neprávem) v zapomnění. Propojení tolika obrázků z čokolády je naprosto neuvěřitelné a geniální, autor nastudoval nedozírné množství pramenů... Ale je toho prostě a jen moc. I na literárně teoreticky vzdělanou hlavu. Natož na v tomto oboru nevzdělanou. Není to Jméno růže. Nevrátím se k tomu a asi ani nedoporučím dál...
Barvy
Aino-Maija Metsola
K stížnostem níže popsaným přidávám ještě tuto: proč jsou zde zvířata v barvách, v nichž reálně neexistují? Proč je slon růžový a opice modrá? Můžete přece hledat zvíře, které k dané barvě nepatří, v jeho přirozeném vzhledu. Zbytečně matoucí.