Tynyton
komentáře u knih
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Bylo to velice zdlouhavé. Jeden by řekl, že si na to člověk po přečtení předchozích dílů zvykne, ale není tomu tak. Do této série jsem se pustila ve formě audio, kdy jsem zvyklá při nezáživných činnostech něco poslouchat a kniha je pěkně namluvena. Nicméně, po papírovém vydání bych asi nesáhla nebo knihu v průběhu odložila. Kniha mi nepřišla až tak napínavá... Z příběhu by se dalo podle mě vytěžit mnohem více.
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
(SPOILER) Tento díl mě vůbec nebavil. Nebavilo mě, že se vyšetřovatelé zarytě drží podezřelých, které určil Strike v prvních kapitolách. Upřímně by se mi více líbilo, kdyby do toho vstoupil někdo neznámý. Pachatele jsem byla celkem rychle schopná identifikovat. Celý děj se neskutečně vlekl, některé části knihy považuji za zcela zbytečné. Kniha se hodně soustředí na osobní vztah Strika a Robin a zcela upřímně se mi nelíbí, kudy se děj v tomto ohledu ubírá. Samotná Robin, ačkoli si hraje na chytrou a analyticky uvažující ženu, tak se chová nesmyslně, dělá chyby a větší část knihy bych ji nejraději propleskla. Knihu jsem poslechla jako audioknížku. Přednes pana Rímského se mi moc líbil, nicméně bych si odpustila anglické úryvky ve špatné angličtině na začátku kapitol, jakož i absolutně otřesný hudební doprovod, který mi trhal uši.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Rowlingová nezklamala. Druhý příběh Cormorana Strika se mi líbil ještě více. Vraha jsem neuhodla, i když zpětně při procházení bodů jako je motiv, příležitost, prostředky apod. jsem si říkala, že jsem to měla uhodnout. Knihu jsem poslouchala v podání pana Olivy a hezky se to poslouchalo.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
I přesto, že mě žánr young adult fantasy okouzlil teprve nedávno (když jsem začala s ACOTAR), tak mi bylo jasné, že po Fourth wing sáhnu hned, jak vyjde. A udělala jsem dobře, kniha mě okouzlila. Začalo to tím, že mě učarovala fyzická podoba knihy, která na mě udělala dojem. Konstrukce samotného děje se mi také moc líbila. Postupně pronikáme k jednotlivým postavám, a tak by to správně mělo být. Na konci knihy nás čeká hned několik překvapivých okamžiků, které čtenáře nutí, aby bez váhání sáhl po pokračování. Za sebe mohu říct, že části děje, kde jsou draci, mám ze všeho nejraději a více než samotná romantická linka mě zajímá pouto, které vzniklo mezi drakem a jezdcem. Hlavní postavy jsou sympatické. Knihu mohu jen doporučit :)
Rod nebies a povetria
Sarah J. Maas
Kdo má rád děj a napětí, určitě nebude zklamaný. Stále, stejně jako u prvního dílu, se mi líbí zajímavá kombinace fantasy světa a moderních technologií. Svým způsobem mi to přijde bližší než ACOTAR. Nicméně, co moc nekvituji, jsou vulgarismy na straně hlavních postav (v takové míře). Díky rozsahu máme možnost děj vidět z pohledu více postav a s těmi se více do hloubky seznámit. Nicméně některé postavy mi přijdou výplňové (např. Tharion). Myslím si, že by kniha snesla být třeba o 200 stránek kratší. Upozornění pro ty, co se teprve knížku chystají číst - knížka má otevřený konec (samotnou mě to donutilo si CC3 přečíst v originále).
Rod země a krve
Sarah J. Maas
Knížka mě velice bavila, nicméně prvních cca 200 stran se pro mě táhlo a než děj nabral na obrátkách, tak to neskutečně trvalo. Měla jsem problém si najít k hlavním hrdinům cestu, a u hlavní hrdinky Bryce ten pocit u mě nadále přetrvává. Samotné finále knihy však shledávám shrnujícím, plné řady zajímavých obratů.
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Tato kniha pro mě představuje tolik potřebný nádech mezi obrovskou mírou napětí, která nás zastihla v ostatních knihách. Je pravdou, že kniha není dějová, ale dává přesně to, co slibuje. Velaris ve svátečním oděvu ve společnosti našich nejoblíbenějších hrdinů. Velmi mě těší kapitoly, které nejsou psané pouze z Feyre pohledu.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Ačkoli se považuji stále za nováčka v klubu acotar, tak mohu s jistotou říci, že jsem si zatím nejvíce užila druhý díl. Od toho jsem se nemohla odtrhnout. U 3. dílu jsem to tak neměla. Nejvíce se mi líbila část, kdy se to hemží intrikami na Jarním Dvoře či se setkáváme blíže s ostatními vladaři. Samotnou bitvu jsem přečetla, ale měla jsem zato, že nastane trošku jiný obrat, než který nastal. Co se týče pouta Feyre a Rhysanda, tak to jsem tolik neprocítila, něco mi tam stále chybělo, jako kdyby se Rhysandovo kouzlo trošku vytratilo... Vadilo mi, že Feyre, jakožto nezkušená, ve všem přejímá otěže. Fungovalo by to v praxi? Samotný závěr byl na můj vkus protkán těžce uvěřitelnými happyendy. Pro celkový dojem je to ku škodě. Závěrem chci dodat, že by Tamlin zasloužil ze strany autorky prostor k vykoupení.
Vzpomínky na něj
Colleen Hoover
Tak toto byla náročná kniha... Po jejím přečtení se cítím emocionálně naprosto vyčerpaná, nedokážu ani spočítat, kolikrát jsem ronila slzy. Velice na autorce oceňuji to, že se nebojí neotřelých témat, nevolí jednodušší cestu prvoplánové romantiky, volí těžší cestu, kde se hlavní hrdinové musí vypořádávat s těžkým traumatem. Čtenář si rázem uvědomí, co musí někteří lidé prožívat, a že na lidi s cejchem viníka nelze pohlížet pouze černobíle... Cesta ke štěstí začíná odpuštěním, odpuštěním sama sobě. Závěrem mohu říci, že jsem pro Scottyho také truchlila...
9. listopad
Colleen Hoover
(SPOILER) Nečtěte, pokud nemáte přečteno.
Autorka opět nezklamala co se týče neotřelého příběhu a neočekávaného zvratu. Nicméně mám několik výtek. Pro mě by byl příběh více uvěřitelnější, kdyby hlavním hrdinům bylo více než 18. To, jak se chovali, jejich finanční možnosti a jejich samostatnost mi nesedělo k tomu, že právě vyšli střední školu. Knihu bych si mnohem více užila, když by se autorka nesoustředila pouze na den 9.listopad (i když ten koncept chápu), ale pozastavila se i nad vývojem postav, když prožívali své životy samostatně. Vztah Bena s Jordan mi přišel absurdní, chápala bych kdyby si našel někoho mimo rodinný kruh a happyend? Na to jak posledních x stránek bylo dost depresivní, tak byl moc uspěchaný a těžko uvěřitelný. I přes výtky mi ukáplo pár slz a emoce jsem měla jako na houpačce. Knížku bych nedoporučovala někomu, kdo se vypořádává se svými negativními emocemi.
Božský bastard
Christina Lauren
Román si opravdu zasloužil označení erotický, erotiky tu máme požehnaně. Příznivci rough si jistě přijdou na své. Erotiky je však v románu tolik, že nám autorka jaksi zapomněla přiblížit, proč se hlavní hrdina choval ke Chloe jako kolosální k***t . Ani jeden z hrdinů si nezískal mé sympatie. A co víc, knížku jsem zakoupila v audiopodobě a hlas Štěpánky Romové mi vyloženě nesedl. Knížka mě vůbec nenamotivovala přečíst další díly série a vůbec kupovat audioknihy v tomto žánru.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Ačkoli má kniha mnoho stran, tak jsme ji přečetla jedním dechem a troufám si říct, že v rekordním čase. Knihu nešlo vůbec odložit. Druhý díl ten první předčil hned v několika směrech - setkáváme se s větší škálou zajímavých postav, které jsem si hned oblíbila, psychologie postav jde více do hloubky, kniha je oproti té první více akčnější a také temnější. Při čtení knihy vlastně zjistíte, že temný pán není zas tak temný, jak se zdá a že vlastně samotná temnota nemusí být zas tak špatná, může být všeobjímající a klidná. Vztah mezi hlavními hrdiny nám dá okusit pocit, jaké to je, když vše zapadne na to správné místo. Těším se na pokračování a knihu doporučuji všemi deseti.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Nejsem si úplně jistá, zda jsem neudělala chybu, když tento komentář píši až poté, co jsem přečetla i druhý díl. První díl série nás seznamuje s kouzelným světem. Ačkoli nejsem příznivcem fantasy, tak jsem si svět Prythian velmi oblíbila, jednotlivé postavy mi sedly a baví mě jejich vývoj a že jim autorka dává dostatečný prostor. Poslední kapitoly knihy byly velmi napínavé a okamžitě mě donutily zakoupit díl druhý, kterého jsem se nemohla dočkat a na nějaké postavy jsem se zcela upřímně těšila (asi víme na které ;) ).
Potkáme se v Praze
Julie Caplin
Opravdu rychlá jednohubka. Nemohu se zbavit dojmu, ze autorka se snažila nacpat co nejvíce věcí typických pro vánoční Prahu a pro Česko, že to bylo až moc. Romantika na mě úplně také nedýchla
Vinice ve Francii
Julie Caplin
Na novou knihu Romantických útěků jsem se těšila, těšila jsem se, že na mě vdechne kouzlo francouzských vinic a výroby vína, ale toho se mi bohužel nedostalo. Shodně, jako ostatně řada čtenářek zde, musím konstatovat, že se jedná o slabší knihu série. Mám dojem, že autorka prostředí, příběh, zamilovanou linku i rozvoj hlavních postav odbyla. Co se týče hlavní hrdinky, tak ta mi v některých chvílích vyloženě vadila. Konec knihy byl vyloženě až moc stručný a málo rozvedený a kniha by si zasloužila minimálně ještě jednu kapitolu.
S láskou z Paříže
Jules Wake (p)
Připojuji se k názoru, že vánoční atmosféru by zde člověk pohledal a Paříž jakbysmet. Možná by nebylo od věci knihu nazvat "S láskou z Londýna". Paříž je zde opravdu málo, což mě velmi mrzelo. Samotný děj by se dal podřadit do série "Romantické útěky", ačkoliv chápu provázanost s prvním dílem série. Od knihy dostanete to, co očekáváte - postupné sbližování hlavních hrdinů, kteří si na začátku moc nesedli, následně prohlubování jejich charakteru, trochu dramatičnosti, dobrá přátelství a vypořádávání se s rodinnými problémy... Co mě ale mrzí je málo Laurie a Sieny, které si zasloužily mnohem více prostoru. Knihu si s odstupem přečtu v angličtině, protože jsem na několika místech objevila zjevné nesrovnalosti.
S láskou z Riviéry
Jules Wake (p)
Ach to byla krása. Možná za mé nadšení může skutečnost, že jsem si knihu přibalila na dovolenou k moři. Absolutně u mě podpořila atmosféru pobytu. Přišla jsem si na své, zasnila jsem se, přenesla jsem se do krásných míst Riviéry, co víc si člověk může přát? Moc se mi líbila hlavní postava Richarda a znovuseznamování hlavních hrdinů. Nemohu si pomoci, ale měla jsem celou dobu předobraz britského herce Richarda Madden, což navíc pak podpořila autorka tím, když zmínila, že Richard měl hrát v marvelovce...
Námi to začíná
Colleen Hoover
Při psaní recenze na "Námi to končí" jsem neskrývala své zklamání nad tím, že kniha nekončila trochu déle, protože dějová linka Atlase a Lily mě bavila ze všeho nejvíc. S touto knihou se mi dostalo kýženého pokračování, kdy otázky, které jsem si pokládala, byly víceméně zodpovězeny. Tato kniha se zabývá otázkou, jak to je s hlavními hrdiny po happy endu a dává příběhu realistický náhled na to, že i když příběh končí happy endem, tak to znamená začátek nové cesty, ve které hlavní hrdinové opět musí překonávat překážky, jak je tomu ostatně i v našich životech ... :) Knihu jsem četla v originále a mohu jen doporučit.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Nevím, zda to má co dělat s irskou přírodou, ale tento útěk patří k mým oblíbeným. Mám za to, že oproti jiným knihám série, kterým jsem to vytýkala, zde dostávají hlavní hrdinové více prostoru. V jiných knihách dává autorka přednost více popisu míst a krajiny. Co se týče zápletky, tak vše bylo až moc předvídatelné...
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
Skvělé oddychové čtení pro mrazivé zimní večery. Jako u jiných dílů série autorka umí krásně vykreslit atmosféru daného místa a naladit čtenáře k jejich návštěvě. Opět mě zaujaly vedlejší postavy, líbí se mi, že se autorka nevěnuje pouze ústřední dvojici. Co se týče hlavních postav, tak Mína je taková svá, což nemusí sice sednout každému, ale zase to odráží diverzitu lidských povah a jejich vlastní životní útrapy. Závěr knihy mě bohužel moc nebavil, měla jsem pocit, ze se děj neskutečně vleče a končí vše až moc idealisticky