triatlet komentáře u knih

Hans Rosenfeldt a Michael Hjorth vytvořili nejen nejlepšího profilovače Sebastiana Bergmana, ale charaktery všech členů Torkelova týmu jsou tak důmyslně promyšleny, že jsem si po roce a půl užíval setkání se starými známými. Ani mi nevadilo, že osobní patálie jednotlivých kriminalistů překonaly samotný zločin.
I když se snažili autoři navádět na cca 4 pachatele, tak závěrečné roz(h)řešení nepřekvapí.
Líbilo se mi, jak autoři dokázali zachytit každodennost roku 2018.
Sebastianovy sny patří mezi nejsilnější pasáže. Po dočtení knihy v rozhlase shodou okolností připomínali ničivé tsunami z Vánoc 2004...

30 28.12.2019

"V tom městečku u moře bývaly jedny Vánoce jako druhé. Provázelo je úplné ticho, přerušované jen vzdálenými hlasy, jež někdy slýchám těsně před spaním. Ty Vánoce byly tak stejné, že nikdy nevím, jestli chumelilo šest dní a šest nocí, když mi bylo dvanáct, nebo dvanáct dní a dvanáct nocí, když mi bylo šest."

Dva krátké texty. První, ten kratší, je mistrně vypointován. Druhý zachycuje mozaiku autorových zážitků, čtenáře vrátí do dětství.
Ilustrace Nanako Ishida navozují atmosféru Vánoc, při kterých mráz kouzlí za oknem.

Zajímavý záznam prvního roku soužití Tanji a Flocke.
Osamělá vlčice (https://www.databazeknih.cz/knihy/osamela-vlcice-88038) byla zpracována líp. I Flocke by slušel větší formát knihy, přece jen bez obrázků by byla knížka sotva poloviční.

17 26.12.2019

⚕"Poprvý v životě mně dojde, co doopravdy leží za těma máminejma zbožnejmařečma, že člověk si svoje peklo připravuje sám. Zčistajasna mi dochází, že tím peklem není nic jinýho než to, co člověk ze sebe za svůj život udělá." (s. 235)

⚕Petra Dvořáková opět prokazuje, jak mistrně dokáže vyprávět obyčejný příběh. Obdivuji, že zvolila pohled mužského vypravěče. Čtenář s Hynkem prožívá každodenní strasti.
⚕Vzhledem k Hynkově jednání se asi u řady čtenářů bude proměňovat vztah k vypravěči.
⚕Taky jsem si chvílemi představoval, jak by příběh fungoval v seriálové podobě (která by měla omezený počet dílů).
⚕Líbilo se mi, jak autorka vykreslila vztahy mezi Hynkem a dalšími postavami, ať už to byli rodinní příslušníci, nebo kolegové v práci.
Nejvýraznější je linka zakořeněná ve vztahu Hynek - otec - Hynek - děti. Zajímal by mě pohled Hynkovy sestry a o pár let starší Hynkovy dcery.

⚕Výborná je grafická úprava knihy ⚕.

⚕"Musím se spolehnout jen na to, že celá ztracená minulost je ve mně zapsaná a vždycky bude určovat, kým jsem a kým se stanu. Nezbývá než jen dál hrát na tom svým malým pódiu plujícím ve vlnách a věřit, že se nepotopím na úplný dno."

42 26.12.2019

Pro nejmenší (ne)čtenáře vhodné seznámení s dobou nedávno minulou, aby si jako náctiletí nepletli pražské jaro s Pražským jarem.
Na autobiografickém příběhu Petra Síse se červenají symboly nesvobody a pestrobarevností září svoboda.

27 21.12.2019

Ilustrace Zdeňka Skřivánka jsou to nejlepší na povídkovém výboru. Autorce nelze upřít um vypointovat příběh, ale jeho rozvíjení je často nereálné až zveličené:
- v povídce Jen se svou ženou mi domácí vězení a trest pro 30letého syna přišel trapný...
- povídka Mrkev pro vězně je založena na fekálním "humoru"
- v povídce Skoro dospělá zaujala autorčina reakce na Tajnou knihu: "Podzimní kolekce se prodává od června do srpna, tedy v době, kdy jsou vám myšlenky na šusťákové vesty a pogumované anoraky zpravidla stejně vzdálené, jako pohnutky, s jakými vpustila Irena Obermannová do světa Tajnou knihu."
- pohnutky, proč Monika Petrlová celou povídku Hypermarket vystavěla na hoaxu, jsem nerozklíčoval...

20 14.12.2019

Povídky z triptychu (Červnová noc, Zárudí, Heydenreich) mi splývají - především druhá a třetí. Červnová noc je nejkratší a prakticky nic zásadního se v ní neděje. V dalších dvou se řeší boj Poláků za svou identitu.
Ztrácel jsem se v postavách. Občasné lyrické pasáže se mě zaujaly víc než děj.

13 14.12.2019

Skvělý nápad - ukrýt biblické příběhy do adventního kalendáře.
S napětím jsem odkrýval jak psanou podobu, tak rád poslouchám audioverzi.

20 08.12.2019

Slyším šplouchání vln,
vidím exotickou faunu,
chutnám cizokrajné ovoce,
lechtá mě žhavý písek,
cítím vůni dobrodružství...

Vracím se do dětství.

27 08.12.2019

Pane Hrabale, jsem rád, že jsem se díky Městečku, kde se zastavil čas srovnal s vaším stylem, i když, jak píšete, pane Hrabale, "záleží na náladě a humoru, kdo a jak jej čte" (s. 75)...Cestování po Spokojených státech, pane Hrabale, mistrně proplétáte se zachycením situace nespokojených mladých lidí v Československu a z teplého fénu se stává listopadový uragán sametové revoluce, takže melencholický wetterkrank beznaděje se mění v naději - »DNESKA CELÁ PRAHA - ZÍTRA CELÁ ZEMĚ«... Pane Hrabale, to, jak přeskakujete v čase od jednoho sedmnáctého listopadu k druhému, může být sice matoucí, ale pozorný čtenář se nenechá zmást... "A druhý den jsem se vydal na fakultu, vyšel jsem po desáté hodině dopoledne, a když jsem se podíval na schodiště té mé fakulty, co jsme neviděl... Po schodech hnali říšští vojáci studenty, kolbami pušek je bili do zad, z auly a z chodeb vybíhali další zděšení studenti..." Občas se pane Hrabale ztrácím, protože všechny ty Elioty a Warholy a Joycy a Poundy znám jen povrchně, ale tak často zmiňujete Thomase Dylana, že ho zařazuji do své výzvy... "Dylan Thomas, když přednášel v Americe svoje verše a verše jiných básníků, tak ohromný rozsah Dylanova hlasu a rezonance hodná varhan odhalovaly novou hudbu ve známých větrných kadencích" (s. 55) Pane Hrabale, překvapila mě informace o Robertu Nezvalovi, konec jeho života, a když si vzpomenu, jak jste zemřel vy, tak jak píšete o tom, kolikrát jste chtěl skočit z pátého patra (s. 6 v Kouzelné flétně), je až zarážející... Mezi těmi všemi ženami, ať už je to adresátka dubnová Aprilka, nebo tajemná Perla (díky za další tip - https://www.databazeknih.cz/knihy/hymnus-o-perle-79151) potěší vzpomínka na Pipsi a na čtyřnohé kočičí parťáky...
Pane Hrabale, patříte mezi umělce, "kteří uměli česat proti srsti..." (s. 33)

"A Dubenko, jen si představte, že přání studentů a slušných lidí bude splněno a Václav Havel bude na Hradě a navíc bude prezident..." (s. 119)❤

29 30.11.2019

Kapesní průvodce seznamuje nejmladší (ne)čtenáře nejen se zvířecí říší, ale i s číslicemi.
Nejvíc se mi líbil hudební minipříběh kapely The Animals. Vypointované jsou ale i minipříběhy, které využívají obou stránek (prasátko a kozel a řepa).
Pobavila mě aluze na hokejistu s číslem 68.

17 30.11.2019

Leporelo si zachovává patinu doby našich babiček
a obsahuje veršovánku od Velkého mistra básniček.

Ideální pro předškoláky pro seznámení s hodinami.

23 30.11.2019

Petr Horáček je mistr synestezie: barevný příběh skrývá poselství o světě, který není černobílý. Vnímavý čtenář slyší velrybí píseň, cítí jak radost tučňáků z mrazivého počasí, tak šimrání slunečních paprsků.

25 30.11.2019

"Život je vědomí, život je nálada
Život je radost a život je toužení" (Abychom náhodou)


Hutkovy verše se líp poslouchají než čtou.
Někdy vzpomíná na dětství (Kamna), jindy na poznávání českých měst (Jihlava) nebo lásku (Ach, ženo milá). A často se stává bardem (Havlíčku, Havle; Náměšť).
Po koncertě, ve kterém se svěřil, že chtěl být malířem, vnímám jinak verše z Cínové armády: "Ze školy vyhozen, obrazy neprodáš
Myslíš, že v životě už není chvíle krásná
Plány vynálezů ti ukradl tvůj šéf
Hudbu ti odmítly a peníze nemáš
Ale neházej ještě flintu do žita"

16 30.11.2019

"Ve druháku na gymplu mě naši přistihli, jak se snažím sníst jogurt hůlkama. Pochopili, že na tohle už jsou krátcí (otec mi doporučil všechny japonský filmy, co znal, a dál už si nevěděl rady), a tak mě svěřili do laskavé péče jednoho postaršího japanologa." (s. 27)

Myslím, že knížka nadchne i příznivce Murakáče.

Autorčin styl mě bavil - je patrné, že jablko nepadlo daleko od stromu:
"Táta mi říkal, že nemám psát dlouhý romány, protože je těžký uhlídat všechny postavy a uzavřít řádně všechny dějové linie. Táta učí tvůrčí psaní, a tak o tom něco ví." (s. 50)

Historky podané téměř šabachovsky jsem si užíval: "Z okna obchodu s mangou jsem si nedávno všimla holky (...). Obličej měla natřenej na oranžovo, oči obmalovaný bílou tužkou a na hlavu si narazila růžovou paruku ve francouzskym stylu z období vlády Ludvíka šestnáctýho. Vypadala jako hlavní cena v tombole, kterou si doopravdy nepřejete vyhrát." (s. 100/101)

I když může příběh působit spletitě, všechno do sebe zapadá. Bavilo mě střídání pasáží překladu povídky fiktivního japonského autora s reálným i nereálným příběhem Jany.

Nepatrně může rušit hovorová podoba češtiny, ne vždy ji autorka prostřednictvím vypravěčky dodrží 100% - mezi všemi krátkými podobami (vidim - oznámim - otočim - držim) mezi str. 211 až 218 úpí nevím i nevim.
Jedno vím jistě: těšim se na další román Anny Cima :-)

39 25.11.2019

"Je mi smutno. Snad z Červenáčkova příběhu, snad že už si nikdy nepřečtu Rychlé šípy dětskýma očima a poprvé. Snad že je knížka opravdu hotová, snad že něco skončilo, snad že ta bílá oblaka na obloze plují rychleji a rychleji." Pavel Čech, jaro 2019

Pocta Jaroslavu Foglarovi obsahuje vše, co je typické pro Rychlé šípy: dobrodružství, tajemno, obrázkový příběh.
Klíčové, na co se zaměřil Pavel Čech, pozorný čtenář odhalí dřív než Červenáček.
Otevřete knihu, prohlížejte, čtěte, rozjímejte.

34 18.11.2019

Trošku vykradený Leo Lionni - https://www.databazeknih.cz/knihy/maly-modry-a-maly-zluty-271150
Škoda, že Tullet nevěnoval aspoň věnování.
Samozřejmě, že čtenář se u knížky (opakovaně) "dobře baví".

18 13.11.2019

Hravě barevné,
barevně hravé,
hlavně hravě vypointované.

Malý nápad přináší velkou radost :-)

22 13.11.2019

Moje první e-kniha :-)

K Magorovi musí čtenář dospět, musí umět číst mezi řádky, proniknout do doby, kdy Jirous žil a tvořil.
Magorovy labutí písně považuji za skvost, který jsem si rád koupil do své knihovny. Jsem rád, že jsem objevil i tyto básně.
Úvodní kosočtvercověhvězdné hraní pobaví, následně pobouří báseň Vídeň, ale pokud čtenář dospěje k vysvětlivkám, pochopí.
Odmyslím-li si některé vulgarity, které působí jako zbytečné výkřiky, tak většina básní vede k zamyšlení.

◼"do noci hnusné vlajky vlají s tou jinou barvou,
jinak rudou,
do noci vlajky povívají,
jiné v nich jiné barvy vlají"

◼"Mám na mysli Wást Land,
mám na mysli west lend,
mám na mysli Élend,
tu naši bídu.
Inu" (Československo)

Líbí se mi (nejen) jazyková hravost:
◼"Za voly za rohy
za zlatý parohy odkud
ho vodíš,
do věží z voloviny ho vodím,
dyť je to vůl."

◼"naložte si svýho
OCTa
do octa
nebo to udělají
mí kolegové
mykologové!" (Kapitulnímu odrdinariátu v Brně)

V množství aluzí, především na Bondyho překvapí odsouzení Jaroslava Hutky...
◼"Na to bych musel mít
hebrejský žaludky
abych moh poslouchat písně od Hutky"

15 02.11.2019

"Proč.
Jen čtyři písmena.
Každé určitě cosi znamená.

P jako pocit.
R jako rozum.
O oporu i opovržení,
když C s údivem zuby cení.

Copak není jasné,
že PROČ
je lest na zvědavé lidi?!

Spousta PROČ nemá proto.

Však doufáme..., co kdyby."

...............................................................................
Je radost na knižním veletrhu zapovídat se s autorkou, prolistovat knížky a jednu si koupit.
Básničky jsou niterné, místy naivní jako naše představy.
Obálka Lenky Králíkové i grafická úprava navozuje klid, pohodu - sednout si na balkon k čaji, nebo kávě a začíst se...

22 31.10.2019