tra-my5156
komentáře u knih
Cizinec
Albert Camus
Odsouzen za to, že je sám sebou. Odsouzen za to, že je příliš pravdivý a příliš ‘blízko’ bohu tím, že nemá za potřebí nosit společenskou masku. S hrůzou soudce na něj ukazuje Ježíše na kříži a modlí se za jeho duši, přičemž Mersault dobře ví, že jestli Bůh opravdu existuje a stvořil něco, co je mu podobou stejné, tak by nebyli nikdy vyhozeni z Ráje. A to, že pocit svobody jsou ženský doteky a pomíjivosti života... Camus mě dostal na kolena.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Paráda! Přečteno jedním tahem. Nic skvělejšího jsem za poslední půl rok nečetla, až na Dostojevskyho Něžná, ale to je taková klasika, která nelze hodnotit špatně. Zatímco zde, nemám co vytknout. Četlo se to samo úplně!! Měla jsem zezačátku pochybnosti, jestli to bude dobrý, nebo to bude šrot. Fyzika mě baví, ještě v tý hlavě z maturity z fyziky něco pozbylo takže jsem se u delších pasážích neztratila. Za mě skvělý originální koncept. Rozhodně bych to ale nedoporučovala čtenářům, kteří sci-fi nemaj v lásce - těm to spíš přijde spíš na obtíž. Jdu na druhou knihu této trilogie. Mimochodem seriál na netflixu krásný, ale v porovnání s knihou nic moc. Jako kdyby Netflix tvůrci seriálu se rozhodli vzít kontext, verzi a vložit to do úplně jiného světa. V knize se děj odehrává v Číně s čínskými hl. postavami, nikoli v Oxfordu s různorodými fyziky.
10/10
Máj
Karel Hynek Mácha
Máj - Vrchol Máchovy tvorby beru jako jeho zpověď, neboť je známo, že Mácha byl sám nejistý, podivný, nešťastný umělec a to se odrazuje v jeho dílech. Oceňuji odvážnost jeho stylu, které pro 1. polovinu 19. století nebylo obvyklé, nacházíme se v době národního obrození, tedy populární literatura obsahovala díla oslavující národ, tím pádem až pozdně-kapitalistický člověk retrospektivně dokáže plně oceňovat Máj, jenom protože nezažil dobu národního obrození.
Kámen a bolest
Karel Schulz
Nádherně popsaný historický kontext se spousty filozofických myšlenek, které Vám umí rozeznit i nejhlubší struny duše.
Sofiin svět
Jostein Gaarder
Doporučuji všem, kdo se seznamuje s filozofií a koho zajímá mystérie okolo normálního života ne-tak-běžné puberťačky.
Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Čtivé, melancholické. Utrpení Leo Poppera mi zlomilo srdce, kdy zoufale prosil psa Holana se slovy: "Já jsem teďka žid a žádné buřty nemám. Sám bych nějaký potřeboval. Jsem žid a potřebuju pro mý báječný kluky maso a ty mi ho musíš opatřit!"
Ota Pavel báječným způsobem vypravuje své vzpomínky, a v těchto povídkách se střetává dětská radost a dětská starost.
Bible vagíny
Jen Gunter
Já si myslím, že tohle by měla být snad povinná četba na středních školách. Rozhodně můj gynekolog není tak intuitivní jako Dr Gunter a všichni víme, že internet často i klame. Opravdu velmi přínosná kniha a doporučuji každému, kdo se chce dozvědět víc než "lajcké" věci o ženském zdraví.
Antigona
Sofoklés
Zápas mezi svědomí-svoboda a na druhé straně síla v ruce s rukou s autoritou. Přesněji se jedná o tragédii, kde síla a moc hraje hlavní roli.
Ve světě Sofoklovo si lidské bytosti uvědomují, že již nemají standardní hodnoty, které by mohly regulovat jejich volby.
Božské zákony zbožnosti dávají Antigoně právo pohřbít svého bratra; práva polis dává Kreónovi moc odsoudit Antigonu. Obě práva jsou legitimní. Tento konflikt dokazuje, že věc veřejná nemůže zůstat zcela oddělené od soukromého života. Příkaz, kterému se Antigona vzpírá, není zákon v pravém slova smyslu, ale nezodpovědný edikt tyrana, který zakazuje pohřbít mrtvého muže.
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Všechny dohody známe a víme. Je fajn si tuto knížečku vzít občas do ruky a připomenout si, proč bychom se měli zamyslet nad svými vzorci chování.
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
Lewis Carroll (p)
Říše divů je doslova lidský mozek v kyselině lysergové. Je to strašidelné, části zábavné a kdybych byla na místě Alenky, asi bych se posr*la strachy. Ve svých 7 letech, kdy mi to četla máma jsem byla fakt nadšená, hrozně jsem to žrala, ale dnes ve svých 21 letech si říkám, že Alenka v říši divů je perfektní analogií mých hormonálních dnů na horské dráze uprostřed Sahary.
12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu
Jordan B. Peterson
Dobře nejsem skupina, pro která je tato skupina namířená sice (18-19letý kluk,co doma 24/7 paří na kompu), ale když už chce Peterson něco říkat a poučovat lidi o tom jak mají žít vlastní život, co kdyby si začal uvědomovat, že některé jeho věci by mohl říkat korektněji, když už dbá tolik na pravdomluvnosti. Např.: nazačátku 2. kapitoly uvádí rozdíly mezi dobrem a zlem, říká jak princip yin yan funguje, chaos, pořádek aka mužský a ženský princip, který je odlišný, ale zároveň se doplňuje. Souhlasila jsem se vším do té doby než začal kritizovat protipóly krása vs. ošklivost nebo síla vs. slabost. Je to něco, co se doplňuje, jestli Peterson opravdu rozumí principu Taoistického yin-yan, pak by také uvedl, že jedno beze druhého neexistuje neboť beze ošklivosti nevíme, co je krásné. Jenže dále tam Peterson popisuje vztah mezi Adamem, Evou a Bohem. Peterson jako křesťan tvrdí, že kdokoliv je křesťan, jestliže se chová morálně, dále, že ateista je ten, kdo se chová nemorálně (Můj mozek tohle nepobírá). Podle Petersona je Bůh vlastně úplně všechno a zároveň nic, nepředstavuje si ho tedy jako roztomilého starouška, co hraje na housle někde ve stratosféře. A v této knize říká, že bůh je patriarchální tyrant. Jeho interpretace biblického příběhu se mi strašně nelíbila, považuji to za zcela nelogické vzít nějaký zkorumpovaný text, který je pln kontradikcí a udělat z toho nějaký morální obraz mezi ženou a mužem. Další věc, co bych podotkla je, že Peterson tady tzv. zabrušuje do různých filozofických/religiózních témat, ale vezme si z toho vždy to nejpovrchovější a jakoby ta důležitá šťáva vynechává (nevím, netroufám si tvrdit, že to dělá, protože tomu nerozumí, koneckonců je to profesor psychologie s více než třicetiletou klinickou praxí), dále do toho zamotá nějaké pseudořeči, které zní naprosto fatálně. Např.: “Bůh ví, že bylo vše snažší, když jsme neměli self-consciousness, právě proto nás vyhodil z ráje, protože jsme neodolali svodům.” (?) Bez sebe uvědomění jsme jako zvířata. Zabije-li zvíře jiné zvíře, je vinen? Proč ve stavu beze sebe bylo něco vůbec zakázané. (kontradikce v biblickém příběhu). Sem tam místy mám dokonce pocit, že Peterson snad někdy schválně dehonestuje ženské pohlaví. Nicméně, aby tady nepadla jenom pořád negativní kritika na druhou kapitolu této knihy, líbí se mi, že Peterson využívá archetypy.
Přiznám se, že mě ta druhá kapitola rozhořčila natolik, že zbytek knížky jsem sjížděla očima jako děvka, co svléká chlapy pohledem, aby se ji dostalo něco záživného. Nic záživného se nedostalo.
Je to dobrá kniha, kdyby byla populární 15-20 let zpátky. Ne dnes, ne této generaci zvrhlíků, extrémních pravičáků/levičáků, lidí, co demonstrující každou blbost. A rozhodně ne mládeži, která prokrastinuje na TikToku (neříkám, že to nedělám taky). V mnohém s Petersonem souhlasím, ale jakmile mě v nějakém pointu zklame kniha, je téměr nemožné rozjiskřit tu prvotní vášeň.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Kundera mě nejednou rozesmál, a taky rozesmutnil. Nesnesitelná lehkost bytí se dalo lehce projektovat do osobního života. Existenciální prvky byly mé nejoblíbenější v tomto díle.
Kulička
Guy de Maupassant
Maupassant bravurně popsal vrstvy tehdejší francouzské společnosti od šlechticů, pokryteckých bonapartistů až po demokraticky smýšlejícího Cornudeta. Zároveň Guy de Maupassant hezky vychytal jednoduchý motiv s jídlem, který se opakoval na začátku i na konci příběhu. V 19. století to pro Maupassanta bylo jednoduché, když psal na tehdejší společnost takto pobouřející dílo, jenom protože sám byl ze šlechtického rodu. Spousta jeho děl má lehký erotický nádech, a i přestože byl za to mírně kritizován, měl určitou protekci, neboť byl oblíbený díky svým náruživým životním stylem francouzské smetánky, kterou tak těžce kritizuje ve svých dílech.
Jméno růže
Umberto Eco
Umberto Eco je znám svojí studnou znalostí historie a Jméno růže je hrdým nositelem jeho znalostí a talentu. Děj hezky prolíná náruživým filozofickým nádechem a dokáže kouzelným způsobem uvést čtenáře do středověkého kláštera.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Je snad do očí bijící, proč Obraz Doriana Graye bylo tabu dílem ve své době. Jedná se o skvostně dekadentní dílo, které nosí hluboké myšlenky a vede nás skrz tajemnou myšlenkovou mapu Oscar Wildea.
Gejša
Arthur Golden
Poutavý a víceméně odpočinkový příběh, u kterého si člověk uvědomuje odlišnosti vlastní kultury a cizí kultury.
Spřízněné duše
John Marrs
Koupila jsem to v levných knihách v někde v Praze za dvacku, poničené temeno vazby, a nutně jsem potřebovala něco do busu do Varů, abych dvě hodiny nekoukala z okna jak blbec. No a víte co? Nejlépe utracená dvacka za posledních 5 let. Je to originální, nápaditý. Mě tyhle pseudo-science ideje baví. Je i seriál na Netflixu, ale kniha je lepší (jak jinak). Bože, ten koncept celýho příběhu stojí na tom, že je tu váš protějšek, se kterým jste geneticky absolutně kompatibilní. To je tak cool.
Tractatus logico-philosophicus
Ludwig Wittgenstein
Jedna z nejbrilantnějších děl kontemporární analytické filozofie, dovolím si zajít tak daleko a řekla bych, že se jedná o stavební kámen analytické filozofie 20. století. Wittgensteinova genialita nezná meze. Když člověk čte jeho díla, extrémě důležité je si zapamatovat jejich kontext. Russelova předmluva mě jaksi docela pobavila. Když se Wittgensteinovi povedlo poslat dvě kopie z italského zajetí Russelovi a Fregemu, netušil snad tehdá, že se pánům jeho tvorba nebude líbit. Nicméně zde je důležité poznamenat, že Fregeho Begriffsschrift a tím pádem i jeho filozofie byla vyvinuta tak, aby bylo nápomocnou rukou k dělání pragmatických věd. A Russel na to navázal, a dále pokračoval svůj zájem v epistemologických okruzích - tedy, Russellovo zájem spočívá v epistemologii. Wittgenstein nelimituje sám sebe pouze na epistemologii nebo na čistou logiku.
Je nutné po přečtení Tractatus pokračovat s Filozofickým Zkoumáním, abychom pochopili Wittgensteina jako celého. Zaměřit se na pouhý Tractatus bez jeho druhého díla je jako si obléct vždy jenom jednu nohavici a prezentovat se, že nosím kalhoty.
(7) Wovon man nicht sprechen kann, darüber muss man schweigen.
Otroci sexu
Jan Janula
Za celou dobu, co se vyžívám v literatuře, tohle je zaručeně dílo, které mě rozesmálo nejvíce. Chápu, jak nebezpečné to může být pro jedince, kteří se vychylují ze společnosti svým sexuálním životem, jak je složité pro ně koexistovat ve společnosti, kde podle nich ostatní lidé mají 'fádní' sexuální život, nicméně, tohle se může stát komukoliv z nás. Stále je třeba pohlížet na tyto jedince s empatií a právě proto je třeba jim v případě nouze pomoci a ne na ně koukat s opovržením.