tomas6658 komentáře u knih

První dílo z literárního cyklu Lidská komedie – při jeho tvorbě přišel autor na to, že své romány a povídky vloží do tohoto zastřešujícího souboru. Velmi čtivá kritická sonda do pařížské aristokratické i měšťanské společnosti, odsuzující její zkaženost a pokrytectví. Jedno z vrcholných Balzacových děl, řadící se současně mezi vrcholná díla světové literatury.

Děj románu se odehrává ve dvou rovinách – sleduje běh životů osazenstva předměstského penzionátu paní Vauquerové a vykresluje jeho hosty – především pana Goriota (kterého všichni obyvatelé domu nazívají žoviálně „otec“ a který je předmětem jejich posměchu a ústrků, kvůli své uzavřenosti a asketičnosti) a mladého ambiciózního studenta práv (a syna zchudlého venkovského šlechtice) Rastignaca – ten je zároveň jakýmsi svorníkem se světem vysoké pařížské aristokracie, do jejichž řad usiluje za pomoci své sestřenice, hraběnky z vyšších pařížských kruhů, za každou cenu proniknout. Řečeno s autorem: Na své cestě, při níž „společenský člověk-ctižádostivec křiví svoje svědomí ve snaze obcházet zlo, aby dosáhl svého cíle a zachoval dobré zdání“ se Rastignac dostává mezi společenskou smetánku (tím tedy dosahuje svého cíle) a sbližuje se i s Goriotem - stává se milencem jedné z jeho dvou dcer, provdané za alsaského knížete. Sleduje ovšem také Goriotův finanční i lidský pád – jeho dcery jej postupně svojí rozmařilostí, chamtivostí a bezskrupulózností připraví o veškerý majetek a jejich cynické jednání uspíší i otcův skon, naplněný jeho beznadějí a pocitem selhání. Rastignac se stává jediným, kdo stojí při Goriotovi v čase jeho umírání a který se postará o jeho věci poslední, zatímco jeho dcery se nechávají zapírat a skon jejich otce, který je celý život podporoval i za cenu absolutního sebeobětování a ústrků, kterému se mu za to dostávalo, je jim lhostejný.

Román je velmi vytříbenou psychologickou sondou do morálky a jednání lidí z pařížské společnosti různých vrstev – od chamtivosti majitelky penzionu a pletichy lidí nižšího měšťanského stavu, přes pokrytectví lidí z vysoké vrstvy, jednající sobecky a schopných jakékoliv podlosti, která by jim přinesla více majetku a tomu odpovídající společenský vzestup. Jakýmsi katalyzátorem toho všeho, a důsledným pozorovatelem společenského dění, je Rastignac, který je ovšem také ambivalentní postavou – na jedné straně se „upisuje ďáblu“, když se kvůli své určité společenské neobratnosti v zaslepené snaze o společenský vzestup za každou cenu zaplete do vraždy jednoho aristokrata, zosnované uprchlým trestancem, na druhé se upřímně sblíží s Goriotem a pomáhá mu nezištně i v jeho posledních chvílích. Jak autor poznamenává: „společnost mu připadala jako oceán bahna, v němž se člověk propadá až po krk, jakmile tam smočí nohu“. Vyústění románu ovšem neskýtá žádnou naději či katarzi – po chudinském pohřbu, na nějž nepřijde ani jedna z Goriotových dcer, odchází Rastignac opět za jeho dcerou (svou milenkou), rozhodnutý i nadále stoupat po společenském žebříčku, nehledíce na jakékoliv morální zábrany. Lidská komedie je rozehrána.

Kniha autorových reportáží - bezprostředního svědectví o období roku 1938 tedy o událostech, předcházejících a souvisejících s vývojem kolem mnichovské konference a jejich dopadů v Československu. Společně s Caquetovým „Zvonem zrady“ a Gedyho „Fallen Bastions“ se jedná o to nejlepší, co bylo o tomto období dějin napsáno zahraničními autory.

Morell byl zahraničním korespondentem listu London Daily Express, který z Prahy pokrýval události kolem Mnichova 1938. Neseděl ovšem v Praze „u stolu“, ale aktivně cestoval po Sudetech a různých dalších částech Československa a podává unikátní svědectví o lidech na obou stranách, o jejich smýšlení - poskytuje tedy určitou psychologickou sondu společnosti a zprávu "o duchu" dané doby. Zabývá se samozřejmě také vývojem diplomatického jednání vlád a rolemi Anglie a Francie, jako tehdejších spojenců Československa. Co z mého pohledu dělá knihu unikátní, je množství reportáží, věnujících se setkávání a rozhovorům s obyčejnými lidmi, jak v Sudetech, tak v českých zemích či na Slovensku. V neposlední řadě se autor netají ani kritickým pohledem na činnost britské vlády, která sehrála, jak známo, v krizi okolo Mnichova velmi negativní roli.

Kniha podává nejen ucelený přehled vývoji před, v průběhu a po mnichovském diktátu. Zachycuje ovšem velmi důležité dobové svědectví novináře, který byl bezprostředně „při tom“ jak v Praze, Sudetech, na Slovensku, nebo třeba na Těšínsku a v Podkarpatské Rusi. Zde všude mluvil s lidmi, kteří se ocitli ve víru dané události a podává jejich reflexi událostí. Tím jde opravdu o jedinečný zdroj informací o dané době, podané přímo „z první ruky“.

3 28.09.2023

Autorova prvotina a jedno ze zásadních děl expresionistické moderní literatury 20. století. Popis osobnostního vnitřního zrání mladého hlavního hrdiny v kulisách vojenského výchovného ústavu za dob rakouského mocnářství. Není rozhodně bez zajímavosti, že tento ústav se nachází v Hranicích na Moravě, kde i sám autor v mládí studoval.

Jedním z hlavních motivů je sebeuvědomování si vlastní osobnosti (svého vlastního já) hlavním hrdinou, tříbené popisem jeho vnitřního myšlenkového pnutí a zmatků při prožívání žité reality. Popis těchto dějů je ve svém výrazu úsporný. Výrazný aspekt je i nejednoznačnost postojů hlavní postavy k prožívaným situacím např. při konfrontací s krutostí a zvráceností mezilidských vztahů ve svém nejbližším okolí. Zrání pocitů i tříbení postojů vůči takovým situacím je doprovázená určitou ambivalentností vůči nim a postupným vývojem Törlessova jednání. Toto okoušení reality prostřednictvím vlastního myšlenkového zrání, to vše skrze konfrontaci s nejistotou, způsobuje rozdílnost mezi reálným konáním (zážitky) a jejich myšlenkovou reflexí. Výše popisované zrání osobnosti tedy souvisí se zpracováváním vlastních pocitů a myšlenek v jejich konfrontaci s prožitou realitou. Na konci takového procesu přichází poznání a formování vlastních postojů.

Důležitým rysem díla je mimo výše uvedené i rozrůznění hranic v myšlení a konání hlavního hrdiny, v přecházení mezi různými stavy a polohami v nich. Nejednoznačnost myšlenek a činů je prostředkem dozrávání osobnosti hlavního hrdiny a jeho následných postojů k prožitým skutečnostem, popsaných expresivní formou.

3 08.05.2023

Jedna z autorových vrcholných sbírek literární reportáže, tentokráte ze Sovětského svazu z roku 1926. Reportáže z mnoha koutů svazu, z mnoha zajímavých míst, objektivně a bez patosu vykreslující pozorované místa, lidi a skutečnosti.

EEK byl svého času světová špička v žánru literární reportáže a tato sbírka je toho nesporným důkazem.

3 22.01.2023

Krátká novela s autobiografickými prvky. Jedno ze stěžejních děl americké prózy druhé poloviny 20. Století. Vedle „Chladnokrevně“ se jedná o vrchol Capotovy prozaické tvorby.

Začínající spisovatel, žijící v New Yorku (odkaz na Capotovy spisovatelské začátky), se jednoho dne seznamuje s novou obyvatelkou dobu, ve kterém bydlí - slečnou Holly Golightlyovou, a to za vcelku kuriózních okolností – nejprve na něj několikrát v noci zazvoní, když si zapomene klíče od domovních dveří a poté k němu přijde (či spíše vtrhne) do jeho bytu po požárním schodišti při útěku před jistým agresivním milencem. Holly je „neřízená střela“ – mladá kráska původem z jižanského zapadákova, která se pokoušela nejprve prosadit v Hollywoodu u filmu, nakonec se usadila v New Yorku, kde se nechává vydržovat staršími bohatými muži jako jejich milenka a dnes by se řeklo večírková „celebrita“. Ve svém bytě pořádá velmi časté bujaré večírky se spoustou skandálů, které pobuřují ostatní obyvatelé domu, a celkově vede velmi nevyrovnaný a hektický bohémský život v blízkosti newyorské smetánky. Na pozadí nekončících party a Hollyina společenského „hemžení“ se spisovateli postupně podaří pohlédnout za pozadí jejího neklidného a frenetického způsobu života a svým způsobem se s ní vnitřně sblíží. Zjišťuje, že Holly se vlastně jmenuje jinak a že je vdaná za jakéhosi vesnického doktora, který ji s posléze pomocí jejího bratra vypátrá a marně přemlouvá k návratu na venkov. Po sérii nešťastných událostí (úmrtí Hollyina bratra ve válce, ztroskotání výhledu na lukrativní sňatek nejdříve se známým newyorským multimilionářem, posléze s brazilským diplomatem a hlavně po Hollyině potratu) dochází k další výrazné osudové ráně v podobě Hollyina zatčení za údajné spolčení s hlavou newyorské italské mafie. V závěru Holly utíká z New Yorku nejprve do Brazílie, posléze do Argentiny, kde provozuje i nadále svůj neutěšený prostopášný život…

Významným motivem novely je hledání – vlastní identity, svého místa na tomto světě. Neustále „těkající“ a „hýřící“ Holly to definuje v závěru, kdy ve vypjatém rozhovoru se spisovatelem říká: „Co bude se mnou… Protože takhle by to mohlo jít věčně. Nevědět, co je moje, pokud to nezahodím“. Jedná se tedy o jistý druh existencionální krize, snahy o hledání vlastní „pevné půdy pod nohami“, které ovšem nelze docílit, ani přes neustálou zběsilou snahu a sebevětší osobní vypětí. Všechno to Hollyino hýření jako by mělo být zástěrkou vnitřní duševní prázdnoty, nemožnosti nalézat štěstí a uspokojení z vlastního života. Závěrečná (velmi hutnou a zběsilou formou podaná) scéna Hollyina útěku je jakoby poslední snahou o marné vzepření se svému životu, který ovšem i nadále pokračuje podobným způsobem. Pan Capote rozhodně psát uměl. Působivé, čtivé a nutící k zamyšlení se…

Jeden z prvních Fischlových románů, vydaný již v izraelském exilu v roce 1951 (česky v Sixty-Eight Publishers v roce 1982). Román vzbudil v době svého vydání velmi příznivý ohlas – zvítězil v soutěži Evropského literárního klubu. Je to jedno z prvních románových děl, které vyprofilovalo (a pro další tvorbu vydefinovalo) pro autora tak typický poetický, místy až lyrický prozaický styl.

Děj románu je vzpomínkovou retrospektivou Daniela, židovského přeživšího holocaustu (autobiografie), který se na krátký okamžik (a naposledy) navrací do své rodné obce. Při té příležitosti vzpomíná na léta svého dětství a dospívání v podmínkách malé vesnické židovské komunity v ní, na svoji rodinu a na zásadní okamžiky, které formovali jeho dětství, v předvečer pohromy holocaustu, která jej učinila jediného přeživšího z celé komunity. Vzpomínky zahrnují období zhruba od konce první světové války do období protektorátu, zachycuje příběhy jednotlivých členů židovské obce (i Danielovy rodiny), i obce samotné, jejich životní osudy, strasti, i rozličnou cestu k víře a vyrovnávání se s různými životními událostmi. Děj reflektuje i nelehké osobní Danielovo vyrovná(vá)ní se s hrůzami prožitými v období Šoa, snaze o jejich pochopení.

Každá kapitola je prodchnuta duchovní poetikou a je jakousi analogií na to, jakým způsobem a prostředky je možno vyrovnávat se s lítostí a soucitem k sobě samému i svým blízkým, jak je možno hledat (a snad i nalézat) duchovní spásu, navzdory zlu, nelidskosti a mezním situacím. Jedná se tedy o vnitřní duševní ztotožnění s těmito životními situacemi, které je nutné „uchopit“ a zpracovat v souladu se svým niterním přesvědčením o tom, co je v životě nutné a co je „správné“ v souladu s tím, aby mohl člověk žít ve cti a pravdě. Řečeno s autorem: „Lítost v nás musí zůstat. Jenom tak nikomu neublížíme. V kom je lítost, nese život lehčeji. V kom není, ten zahyne.“ Lítost je zde tedy nahlížena jako nutná životní konstanta, prostředek, který dělá člověka člověkem – jako určitý faktor a záruka lidství a snahy o plnohodnotný život, prožitý v touze po hledání jeho krásy, ve snaze neubližovat přitom druhým a hledat své vlastní morální hodnoty. To není ničím jiným, než hledáním odpovědí na smysl lidské existence, na možnosti (a míru) odpuštění a porozumění konání druhých. Ale také o neochvějné víře v humanismus a nutnost jeho zachování, bez ohledu na dobu a jakkoliv nepříznivé okolnosti

Vedle Morellova "Viděl jsem ukřižování" se podle mého jedná o jenu z nejlepších knih od nečeského autora, co jsem kdy o tématu Mnichova 1938 četl.

Kniha, i pro laického čtenáře velmi čtivým a poutavým způsobem, chronologicky prochází nejprve údobím bezprostředně roku 1938 předcházejícím, a představuje (velmi stravitelnou formou) jednotlivé aktéry pozdějšího vývoje. Pro dokreslení celkové společenské doby často cituje i zahraniční (britské, francouzské, americké) dopisovatele, kteří v té době působili v Československu, a tím dodává čtenáři i velmi plastický pohled na kontext doby a nálady ve společnosti. Samostatná kapitola je navíc věnována dynamice vývoje česko-německých vztahů v 19. a první třetině 20. století, s akcentem na oblast Sudet. Postupně je popisován sílící tlak hitlerovského Německa, ale i Anglie a Francie, na Československo ohledně odstoupení Sudet Německu a také podvratná činnost SdP pod vedením Konráda Henleina, včetně vojenských střetů Československé armády se sudetoněmeckým Freikorpsem v září 1938 a všeobecné vojenské mobilizace a odhodlanosti Československé společnosti o svoji zemi bojovat. Samotný Mnichovský diktát a způsob, jakým byl tehdejší vládě vnucen, je opět popsán velmi poutavým způsobem, včetně jeho rezonace ve společnosti a následného vývoje.

Jednou ze základních myšlenek, se kterou autor seznamuje čtenáře na několika místech knihy, je hypotéza, že byla velká pravděpodobnost účinné vojenské obrany Československa, pokud by nebyla zrazena svými britskými a francouzskými spojenci a bylo-li by dodrženo spojenectví s Malou dohodou - nacistická armáda byla teprve ve fázi počátečního vyzbrojování a autor srovnává její počty zbraní s počty československé a francouzské armády. S tím souvisí i konstatování, že podrobení Československa bez boje přispělo k pozdějšímu fatálnějšímu dopadu na válku Německa s Francii a Velkou Británii.

2 18.09.2023

(SPOILER) Böllova románová prvotina z roku 1951, za autorova života nevydaná a publikovaná až po jeho smrti z pozůstalosti, v roce 1992. Román s četnými autobiografickými prvky, zařazením typický představitel německé Trümmerliteratur, autorské reflexe bezprostředního poválečného německého vývoje.

Hlavní hrdina (či spíše antihrdina), vojenský zběh Hans Schnitzler, se vrací do svého rodného města, Kolína nad Rýnem, na samém konci druhé světové války. Doslova v troskách města vyhledává manželku svého nadřízeného, který jej zachrání před popravou a tím mu "ukradne smrt", která na něj, coby dezertéra čekala. V ovzduší všeobecné deziluze, na pozadí rozvalin zničeného města a s přetrhanými osobními vazbami (manželka, se kterou se oženil za války, umírá na konci války při náletu) se Hans ocitá na okraji společnosti. Seznamuje se s opuštěnou ženou Reginou, obdobně vykořeněnou, a postupně s ní navazuje vztah. Po určité době, kdy je ochromen deziluzí a traumaty z války, se zapojuje do snahy přežít krádežemi uhlí na otop a sháněním jídla. Jako kontrapunkt k těžkému údělu Hanse stojí doktor Fischer, oportunista a vydavatel církevního časopisu, vydělávající jak na válce, tak na poválečném chaosu a černém trhu, snažící se získat majetek z pozůstalosti od Hansova nadřízeného podvodem na jeho těžce nemocné manželce

Hlavním rysem románu je vedle silného humanistického ladění a až dokumentárního popisu poválečného zmaru a chaosu v Německu (tedy deziluze ve společnosti) především kritika oportunismu (přiživování se na válce i poválečném zmatku), často podporovaného a krytého církevními kruhy. Autor takové jevy popisuje prostřednictvím mnohých autobiografických prvků a kritizuje společenskou nečinnost či rozvrat, který nechává mnohé upadat na samé dno, zatímco jiným (přímo či nepřímo) umožňuje zneužívání nastalého celospolečenského klimatu bezohledně pro svůj osobní prospěch a obohacení.

2 31.07.2023

(SPOILER) Soubor sedmi povídek, variace na téma lásky a mnohosti jejich podob v různých epochách a okolnostech. Leitmotivem je snová opojnost okamžikem a její pomíjivost v tušení jeho brzkého konce. Tedy autorovi blízká a v mnoha jeho dalších dílech rezonující nostalgie.

Jaro v Prátru
Příhoda mladé prostitutky pro movité pány z lepších kruhů, která se jednoho krásného jarního dne rozhodne jen tak vydat na procházku do vídeňského Prátru. Při té příležitosti ji osloví mladý student, se kterým stráví milostné splanutí a závan opravdové lásky. Okouzlení nostalgií místa a okamžiku vytváří mlhavou a opojnou chvíli, umocněnou svou konečností, jakoby s vědomím, že za nějakou dobu skončí. A skutečně - tato situace netrvá dlouho a život se opět navrací do svých předešlých a zaběhlých kolejí.

Dva osamělí
Setkání dvou lidí, vlivem svého hendikepu společenských outsiderů, působící jako katarze jejich předešlého života v ústraní. Vzájemné porozumění a pochopení peripetií svých životních cest vede nakonec k jejich sblížení a naději v lepší společnou budoucnost.

Byl to on?
Příběh lidské tragédie s detektivním nádechem. Anglické maloměsto a postarší manželský pár, žijící si poklidným životem. Jednoho dne se do sousedství přistěhují mladší sousedé - bezdětný manželský pár. Po krátké době se obě rodiny začnou přátelit. Po nějaké době si muž z mladšího manželského páru pořídí psa, který se pro něj stává (vlivem absence dítěte) středobodem jeho péče a až pedantické pozornosti. Tahle situace se ovšem zásadně změní tím, že jeho manželka (nečekaně) otěhotní. Po jejím porodu se někdy až dusivá a okolí obtěžující puntičkářská náklonnost muže přesouvá ze psa na dítě. Pes na danou situaci reaguje útokem na dítě a je vyobcovaný z domu. Za nějakou dobu dojde k tragédii a dítě umírá. Nevyslovenou a děsivou představou a podezřením vypravěčky příběhu (ženy ze staršího manželského páru) zůstává, že svou vinu na smrti dítěte má pes, který musel opustit domácnost při své žárlivé reakci po porodu dítěte.

Člověk, na kterého se nezapomíná
Krátká povídka o setkání se zajímavým člověkem, jehož chování se vymyká dobovým standardům. Anton je člověk bez domova, žijící na malém městě, který nezištně pomáhá svým sousedům a za svoji pomoc a práci si bere vždy jen to, co mu stačí k prostému životu. Svým upřímným vystupováním a ochotou je ve městečku oblíben a těší se všeobecné úctě. Jeho přímočarost a způsob života mu přináší svobodu a obdiv vypravěče a vede k úvahám nad tím, jak by mohla společnost vypadat, kdyby se lidé chovali stejně jako Anton.

Co odvál čas
Ludvík, nadaný student chemie z chudých poměrů se dostane vlivem šťastné náhody do služeb movitého majitele továrny. Ten si všímá jeho talentu i píle a podporuje jeho rychlý kariérní postup. Jako vyhlédnutého nástupce ředitele své společnosti je Ludvík pozván, aby žil v rezidenci majitele a tím poznává i jeho ženu, do které se zamiluje (a jeho city jsou opětovány). V zápětí je však poslán do Mexika, aby zorganizoval těžbu drahých kovů. Této výzvy se po určitém váhání chopí a na americkém kontinentu jej zastihne začátek první světové války. To prodlouží jeho původně zamýšlený dvouletý pobyt v zámoří na dlouhých devět let. Po válce se Ludvík vrací do poválečného Německa, s touhou ještě jednou se setkat s milovanou osobou. Události však naberou jiný spád, než Ludvík původně zamýšlel a on sám dochází k poznání, že nelze navázat na to, po čem toužil a co si vysnil.

Svatba v Lyonu
Tragický příběh na pozadí události Francouzské buržoazní revoluce, konkrétně neúspěšného povstání Lyonu. To bylo novou republikou poraženo a zasaženo těžkou represí v podobě masových poprav lyonských obyvatel a ničení města. V nastalé situaci se odehrává příběh zasnoubeného páru, kdy je nastávající ženich zatčen a odsouzen k smrti. Jeho snoubenka se ze zoufalství a ztráty naděje nechá také zatknout. Souhrou náhod se večer před popravou setkává se svým snoubencem a jsou v žaláři oddáni knězem, dalším z mnoha odsouzených. Příběh o síle lidského přesvědčení a odhodlání, o naději překonat i nejtěžší věci v životě.

Seznámení s jedním řemeslem
Kulisou této novely je Paříž a pozorovatel, movitý pán z lepší společnosti, který si při zvědavém pozorování městského dění začne všímat počínání chudého kapesního zloděje. Fascinován a přitahován jeho chováním a "řemeslem" jej poté několik hodin následuje po městě. Tato pozorovatelova chvilková fascinace člověkem z odlišné společenské vrstvy končí po vzájemném setkání, kdy se zloděj pokusí pozorovatele okrást, nečekaně stejně tak jako nečekaně začala.

2 22.07.2023

(SPOILER) Fischl byl mistr vypravěčského řemesla i pointy. Prostě skvělé a zajímavé čtení.

Plastické vykreslení mikrokosmu pražského Josefova na přelomu 19. a 20. století, zabydleného různými typy postav a postaviček, které se snoubí s tajemnem i židovskou spiritualitou. To vše napsáno krásnou poetikou, s ústředním motivem kriminální zápletky.

Na pozadí asanace pražského židovského ghetta se odehrává příběh záhadných žhářských útoků na vetešnictví a různé další obchůdky. Z těchto je křivě obviněn i odsouzen Egon Holub, tovaryš v tiskárně pana Brandejse. Po nějaké době, několika dalších požárech a dvou vraždách vyjde najevo, že je Egon nevinný a pátrání po pachateli pokračuje dále, až k nečekanému rozuzlení...

Toto je už mé několikáté literární setkání s Viktorem Fischlem a opět dopadlo z mého pohledu na výbornou. Mám trochu dojem, že je autorovo dílo v dnešní době ve stínu Kafky, případně je jeho kvalita ne úplně doceněná.

2 22.06.2023

(SPOILER) Příběh bráhmanského syna Siddhárthy, jež v mládí spolu se svým společníkem Góvindou opouští domov a nastupuje na náročnou životní pouť, která jej vede od mládí do stáří, přes mnoho životních situací, dějů a cest. Podobenství duchovní cesty člověka, hledání smyslu vlastního života. Siddhártrův život je v popisu podobný skutečnému životu Buddhy. Příběh je výrazně ovlivněn východními náboženskými směry (především buddhismus a hinduismus).

Formální rozvržení novely rámcově respektuje buddhistickou sútru o roztočení kola nauky - jeho osnova je rozdělena do kapitol podle čtyř ušlechtilých pravd a osmidílné stezky, přepracováno však autorem a doplněna jeho vlastními myšlenkami, především z hlediska osobní svobody, pacifismu a hledání vlastní lidské integrity. Vkladem autora je skrze duchovní východiska nacházet osobní životní cestu hlavní postavy příběhu a její vlastní existenční východiska, oproštěná od přílišného schematismu jednotlivých duchovních nauk. Ty jsou inspirací a ovlivňují, ovšem nediktují hlavní postavě "jedinou danou" cestu k dosažení osobního naplnění. To je v díle vykreslování jako východisko individuality každého jedince a originální cesty jeho vlastním životem jeho hledáním vlastní svébytné existence.

Hlavní motiv díla je dle mého hledání východisek z morální krize člověka, konfrontovaného svými činy, důsledky svého konání a myšlení. Snaha o čistotu takového konání, hledání cesty k splynutí s přírodními zákonitostmi, usilování o to, stát se jejich nedělitelnou součástí.

2 03.04.2023

(SPOILER) Příběh dívky Dity Saxové, která strávila dobu svého dospívání v koncentračním táboře a jako jedna z mála ze své rodiny a komunity přežila. Autobiografická postava - autor se s předobrazem k ní setkal v rámci působení v židovské obci v Praze.

Děj příběhu se zaměřuje i na vykreslování vedlejších postav - přeživších šoa, s jinými přístupy k životu po válce (většinou o snaze zapomenout na mezní prožitky a vybudovat si nový život). Dita je oproti nim myšlenkově zatížena vzpomínkami na prožité hrůzy (ztráta rodiny v období šoa) a není schopna v podmínkách po válce znovu začít plnohodnotně žít. Prožité mezní situace ji přímo paralyzují. Ponořenost do niterních myšlenek, strnulost v minulosti vlivem mezních prožitků, kterým se hlavní hrdinka nemůže vyhnout a které jsou u ní všudypřítomné - ze kterých není v konečném důsledku úniku. Nemožnost přemýšlet o budoucnosti a plánovat ji kvůli nutnosti žít okamžikem v ghettu a posléze v Osvětimi.

Naturalistický popis hrůz zažitých v koncentračních táborech a odlidštění jejich vězňů. Nemožnost otevření se druhému a otevřené projevení citů - ztroskotání vztahu k několika mužům. Děj je protkán niternými pocity a myšlenkami, často také sebeobviňováním ohledně vlastní nedokonalosti, pocit méněcennosti a vnitřní pochybnosti.

Tragický konec - dívka končí svůj život sebevraždou - motiv úniku před nejistou budoucností a určitého osobního vykoupení z bezvýchodné situace.
Akcentování osamělosti, odcizení a vykořeněnosti ze života hlavní hrdinky. Vykreslení vnitřního rozporu "lidí, kteří se vrátili z války příliš mladí, než aby mohli být ponecháni sami sobě, a příliš vyspělí, než by někomu dovolili, aby se o ně staral".

Základní autorovou myšlenkou díla je motto, že "Život není to, co chceme, ale to, co máme."

2 24.03.2023

(SPOILER) Soubor devíti povídek, zaměřený převážně na židovské dětské hrdiny konfrontované s mezním prožitkem šoa. Oslava nezdolnosti lidské důstojnosti, kontinuity života, ztělesňované mladými lidmi. Snaha o zachování lidské tváře v beznadějných situacích - jak píš autor zachytit záblesky "démantů čistých srdcí v temnu noci všeobecné beznaděje". Symbolika démantů jako symbolu lidství a naděje. Oslava činů jako východiska vítězství lidskosti nad lhostejností a brutalitou absurdní nacistické mašinerie, naděje nad rezignovaností. Formování etických hodnot hrdinů povídek skrze mezní zkoušky, kterým jsou vystaveni. Vědomí, že člověk svojí reakcí a činem nemusí vždy zvítězit nad situací, ve které se ocitl.

Sousto:
Příběh malého chlapce Ervína z prostředí lodžského ghetta. Ervínovi zemřel otec, nejspíše hlady, matka a sestra Miriam jsou vyhladovělé a nemocné a všichni spolu živoří v rozpadlém bytě v ghettu. V mezní situaci chlapec svleče otci kalhoty a chce je vyměnit prostřednictví kamaráda Čikyho za nějaké jídlo. Podaří se mu tak získat trochu chleba. Sestra trpí avitaminózou a Ervín poprosí Čikyho, aby opatřil citron. To je snad možné za zlatou náhradu, kterou má Ervínův mrtvý otec v ústech... Povídka o svědomí a snaze přežít tváří v tvář bezmoci, nemoci i hladovění, v prostředí všeobecné rezignace na lidství.

Druhé kolo:
Autobiografická povídka. Snaha o získání chleba hladovějícími chlapci z proviantního vagonu a neobyčejné gesto statečnosti tváří v tvář hrozby smrti, kdy se jeden z nich postaví před hlaveň strážcovy zbraně. Následuje překvapivá reakce vojáka. Povídka je protkána niterními osobními myšlenkami chlapců.

Bílý:
Židovský chlapec se ve snaze o obveselení nemocné dívky odhodlá ukrást bílého králíka, kterého chová v ghettu starý žid pro SS komandanta. Jakmile se to však stane a chlapec chce králíka dívce ukázat, je dívka již pryč, pravděpodobně podlehla svému onemocnění. Situace bezvýchodnosti.

Starci a smrt:
Povídka o starých lidech, živořících na pokraji smrti v terezínském ghettu ke konci války. Vnitřní monology a myšlenky na předešlý život. Kontrast smrti (popisované jako "ona chvíle" či "chvíle") a všeobecné naděje v brzké osvobození, která je patrná mezi obyvateli ghetta.

Začátek a konec:
Příběh židovských chlapců v pracovním táboře v Německu, konfrontovaných s náletem na blízký muniční sklad. Jeden z chlapců se dobrovolně přihlásí na odklízení trosek a mrtvých po náletu a přemýšlí nad osudem a životem zabitých německých vojáků i nad jejich lidstvím.

Michael a druhý s dýkou:
Autobiografická povídka. Židovský chlapec Michael zachrání chlapce z Hitlerjugend, který se zřítil z rozvalin továrny. Mravní přesah, projevená statečnost a vůle proti tyranii i za cenu možného trestu (vraždy). Vnitřní výčitky, kdy se Michael předtím nezachoval dobře ke staršímu vězni, kterého posléze dozorce zavraždil. Touha po morální pevnosti a vůli nepoddat se odlidštění a nelidskému zacházení.

Poslední den ohňů:
Příběh chlapce s přezdívkou Kuřátko a jeho děda Emila z období povstání ve varšavském ghettu. Kuřátko se zapojuje do odbojové činnosti a snaží se přežít v rozvalinách ghetta se svým dědem. Emil je slepý a vede s chlapcem dialog o osudu jejich rodiny, který je protkaný niterními myšlenkami obou postav. Kuřátko, který není zatížen, oproti starci, minulostí, s dědou polemizuje a zpochybňuje jeho postoje a interpretaci minulostí. Jeho snahou je bojovat a přežít v přítomnosti. Tragický konec - chlapec umírá v boji, v den konečného zlomení odporu obránců ghetta.

Chlapec u okna:
Chlapec Vincent se po roztržce se svým otcem zapojí na konci války do pražského povstání. Podaří se mu ukořistit pistoli od vojáka wehrmachtu a připojuje se do bitvy na barikádách. Posléze se zúčastní noční akce, kdy ve snaze získat nějaké jídlo zemře jeden z chlapců, se kterými se setká. Vincent se poté sblíží s židovskou dívkou, kterou skrývají v nemocnici. Odbojová činnost chlapce je také snahou odčinit zbabělost jeho otce a setřást ze sebe pocit viny za ni.

Černý lev:
Tři kluci, Drobeček, Kudrnáč a Černý lev, kteří utekli z transportu do koncentračního tábora, se v květnu 1945 připojí k příslušníkům revolučních gard při pronásledování Němců, kteří ještě zůstali v Praze. Chlapci touží po spravedlivé odplatě. Pocit spravedlivé pomsty je vystřídán uspokojením, kdy při domovní prohlídce v bytě německého vojáka chlapci najdou jídlo. Autobiografická povídka o touze po spravedlivé pomstě a odplatě, ovšem bez svévolného a neospravedlněného násilí.

2 13.03.2023

Emigrantská autobiografická próza. Židovská rodina emigrantů ze SSSR obtížně hledá své místo pro život na západě a snaží se usadit v USA. Přes veškerou snahu a obtížné situace je rodina nakonec vyhoštěna imigračními úřady.

Kniha detailně popisuje odlidštěný přístup imigračních úřadů vůči hlavnímu hrdinovi a jeho rodině a zmatky citového zrání a dospívání. Pocit vykořeněnosti a touhy žít v pravdě jsou dva výrazné motivy, které prostupují dějem.

2 27.01.2023

Orwellova literární reportáž z jeho aktivní účasti jako dobrovolník ve španělské občanské válce. Poskytuje velmi plastický vhled do problematiky fungování republikánských vojenských i politických struktur (POUM, anarchisté, komunisté) a také do vojenských operací, do kterých byl autor nasazen. Kniha popisuje i zranění v boji a postupné hroucení se a pád republikánských složek (vlivem vnitřních politických sporů, rozkladného působení komunistů řízených Kremlem, chaotické organizace a náporu frankistické armády). Vyústěním je autorův nutný útěk ze země v situaci porážky republikánů. Akcentovaná je také kritika slabé zahraniční podpory republikánské strany.

2 27.01.2023

(SPOILER) Feuchtwanger je jeden z mých nejoblíbenějších romanopisců, který dovedl umění románu téměř k dokonalosti. Na pozadí smrti Jeana-Jacquese Rousseaua se odehrává fiktivní příběh ohledně jeho skonu.

Ústřední postava, filozofův věrný obdivovatel z řad vyšší šlechty, posléze jeden z nadšených revolucionářů, je hluboce ovlivněna Rousseauovým filozofickým humanismem a stává se aktivní součástí následujících "velkých dějin" - Francouzské buržoazní revoluce. Román barvitě popisuje překotný vývoj této revoluce a osudy mnoha postav v jejím kvasu. Východiskem přístupu hlavní postavy je "život v pravdě", navzdory negativnímu vývoji revoluce, která bez nadsázky a klišé "pojídala své děti" a snaha o naplňování těchto cílů, bez ohledů na všechny strasti a úskalí...

Soubor z mého pohledu velmi zdařilých a kvalitních literárních reportáží a črt z prostředí Prahy a Čech z přelomu 19. a 20. století. Díky poutavému popisu událostí je možné uchopit relativně dost plasticky i ducha dané doby a související okolnosti.

Pražský rodák EEK byl podle mého brilantní mistr pointy a jeden z velikánů literární reportáže své doby. Světový autor, u nás neprávem opomíjený.

Český překlad povídkového souboru Goldmachergeschichten z roku 1925. Povídky s alchymistickou tématikou a spojujícím motivem snahy vrchnosti získat od adeptů alchymistického umění za každou cenu jejich schopnost přeměny stříbra či jiných kovů na zlato. To s sebou nese např. i mučení a dlouholeté pronásledování a ničení životů těch adeptů, kteří z vlastní ješitnosti či morální pokleslosti propadli iluzi, že o alchymistickém řemesle ví více, než skutečně "zasvěcení".

Všechny povídky jsou z mého pohledu velmi zdařilé kvality . Osobně se mi nejvíce líbilo "Dobrodružství Poláka Sendivoga", následována "Podivným hostem" a nejdelší povídkou, "Mnichem Laskarisem". Vedle Meyrikových alchymistických a mystických románů (Golem, Zelená tvář, Valpružina noc, Bílý Dominikán, Anděl západního okna) je jeho povídková tvorba další významnou částí jeho díla (další pak byly divadelní hry, které psal společně s Rodou Rodou). Za mě patří právě Goldmachergeschichten k vrcholu Meyrinkovy povídkové tvorby.

2 26.12.2022

V dnešní době je dle mého dílo EEK zcela neprávem většinou opomíjeno, s poukazováním na autorovu levicovou a posléze komunistickou inklinaci. EEK v souboru přináší celou řadu kvalitních reportáží a žurnalistických črt z různých koutů Evropy a světa na počátku 20. století. Dnes zajímavé i jako doplňkový zdroj při studiu historie přelomu 19. a 20. století.

EEK dovedl z mého pohledu své žurnalistické umění k autorskému mistrovství a jeho dílo by mělo být více vzpomínáno jakožto dílo světově významného autora, který žil a působil významnou část svého života v Praze.

2 10.12.2022

Metafora dobročinného večírku, konaného pro východoevropské emigranty v New Yorku v padesátých letech 20. století, a jeho výtěžku jako ''miniatura jarmarku celého světa''. Psychologické vylíčení několika účastníků večírku, především z řad emigrantů, jako lidí, kteří se ocitají v určitých mezních či absurdních (často platí obojí) situacích. Vykreslení pokrytectví okolí, odcizení popisovaných postav vůči společnosti a následná gradace jednotlivých osobních situací - některých končících tragicky. V souladu s dalšími díly, které Hostovský v pozdním období své tvorby tvořil, se jedná o líčení postav, které jsou jistým způsobem vykořeněné a odcizené, hledající (a nenacházející) ukotvení, ''vyhnanců'' ve společnosti, kde právě žijí. Rozhodně stojí za přečtení a za zamyšlení se, nejen kvůli mistrné psychologické kresbě postav a situací.