Thalin komentáře u knih

Odjakživa nerada kritiuju něco, co neznám a jen proto jsem si tuhle knížku přečetla. Ten ztracený čas, co jsem nad tím strávila mi už nikdo nevrátí, i když mi to netrvalo dlouho. Na knížce je jediná dobrá věc a to je ta, že se přečte rychle, protože je neskutečně primitivní, mozek se nemusí vůbec snažit. Neustále se opakující slova a fráze, věčné kousání do rtu a naprosto iritující gymnastické umění vnitřní bohyně, která umí jen metat salta dozadu. Do toho všeho neskutečná tupá a naivní Anna, která v životě nejspíš neviděla chlapa, ani žiletku, ale sotva ji pan úžasný odpaní, už prožívá orgasmy, jako na běžícím páse. Ani jedna postava mi nebyla vůbec ničím sympatická, nehledě na ty přehnané situace, věčná starost, aby Anna neumřela hlady a neustálá ukázka bohatství. Anna něco nemá? Nemožné, hned jí to koupíme a vezmeme na výlet vrtulníkem...
A pak kapitola sama o sobě bdsm. To mě, jakožto příznivce tohohle, dost urazilo. Charaktery se míjely rysy typickými pro tyto role. Už vidím dominanta, který se otravuje s někým, jako je Anna, s někým, kdo k tomu sám od sebe netíhne a ještě pak bulí, když dostane na zadek. Ne, ne a ještě jednou jedno veliké ne. Ke konci jsem už musela v podstatě přeskakovat, protože mi to vypalovalo díru do sítnice.Na další díly fakt nemám žaludek, přečetla jsem to, abych si udělala názor a nikdy víc.
Ale musím uznat jedno, je to masochismus, tohle přečíst a je s podivem, že jsem se do toho pustila, protože holduji spíš té druhé straně. A je teda pravda, že musím uznat autorce jedno. Chce to fakt talent popsat tolik stránek, takovýma sra*kama a ještě to roztahat na tři díly a oblbnout tolik lidí.

Marťan pro mě byla skvělá oddechovka, u které jsem se pobavila. Všechny ty terminus technicus mi sice místy unikaly, ale ne natolik, abych něco vyloženě nechápala nebo mi to tam bylo na obtíž. I filmové zpracování mě bavilo, ale to nedokázalo tak vtipně promítnout do děje všechny ty zápisky stejně dobře, jako kniha.

19 04.01.2023

K téhle knížce se jednou za čas ráda vrátím. Mám zkrátka ráda tenhle styl a tu dobu, v které se děj odehrává. Ze všeho nejraději mám vždycky ty momenty, kdy pan Bennet nějakou oklikou setře svou ženu. Elisabeth je podle mě skvělá postava s charakterem, je chytrá, pohotová a lehce hádává, což se v tu dobu moc nenosilo, ale k ní to zkrátka sedlo. Darcy mi nikdy zase tolik nesedl, ale jejich neustálá setkání a rozhovory ano. Mám tu knížku zkrátka ráda.

17 19.04.2022

Nechala jsem se unést hodnocením a knihu si přečetla taky. Respektive, ani jsem ji bohužel nedočetla celou. Hrozně mě totiž nudila. Ze začátku jsem si říkala, že je ten úvod do všeho asi nutný, aby se člověk neztrácel. Ale ne, klidně by se to bez toho obešlo. Děj se táhl, neustále se něco vysvětlovalo a Ilan byla prostě jen neznalé dítě, které se pořád na něco ptalo jako...no jako hloupé dítě. Možná kdyby byla hlavní postava starší, bylo by to zajímavější, ale takhle byla dětinsky otravná. Ty neustále popisky a vysvětlivky byly podle mě dost na úkor děje. Autorka si vymyslela sice spoustu hezkých názvů a kasty, ale nepřišlo mi to jako něco extra propracovaného. Víceméně jsem většinu času čekala, až se něco konečně stane. Kolem strany 200 jsem to prostě vzdala.

15 26.03.2023

Upřímně nevím, co jsem čekala, ale asi něco trošku záživnějšího, od tak vychvalované knihy. Děj byl akorát depresivní a utahaný. A místy mi přišlo, že až nulový. A zajímavý pohled na alternativní minulost taky takřka nenabídl. Chyběl mi tam pohled víc postav než ženy ve vězení a dívky v ústavě a něco málo potom. O okolním dění to mělo takřka nulovou vypovídající hodnotu. Jediné plus bylo, že jsem to rychle přečetla, ale na další knihy od autorky mě to nenavnadilo.

15 10.03.2023

Ze všech knih o Geraltovi mám tuhle první, povídkovou, ze všech nejraději. Ten styl psaní, humoru i vykreslení postav mi zkrátka sedí a jednou za čas se k ní (ale i k ostatním dílům) ráda vracím.

15 02.10.2022

Misery má skvělou atmosféru i vykreslení postav. Ta vyloženě nebezpečná posedlost je popsaná bezchybně.

13 10.10.2022

knížka mi byla doporučená a vychválená, jako vtipná a hrozně dobře napsaná. Asi to mělo za následek moc veliká očekávání, která nebyla naplněná. Uznávám, že měla pár dobrých momentů, ale jinak mě její čtení zase tolik nebavilo, žádná postava mě nezaujala a po pár týdnech jsem si nebyla pořádně schopná vybavit, o čem vlastně byla.

13 19.05.2022

Knížka mě zaujala hodnocením, ale taky prostředím, v kterém se měla odehrávat. A upřímně jsem čekala něco víc. Na začátku jsem se musela skoro až nutit číst dál a doufala jsem, že se děj zlepší. Popisky z dětství malé Kyi mě totiž skoro vůbec nebavily. Nepřišlo mi to zkrátka reálné, bylo to celé takové naivní. Místy z toho až byla cítit jistá potřeba si to dost romantizovat a já tomu prostě nevěřila. Když si člověk představí malou holčičku, kterou všichni opustili a ona žije sama v bažinách, tak to sice zní romanticky a smutně, ale taky dost přitaženě za vlasy a ta naivita, že jí vše hraje do karet, od první lásky, až po její úžasný talent, tomu jen nasazuje korunu.
A ten naivní podtón jsem tam cítila pořád. Styl psaní je sice dobrý a vcelku se mi i líbily popisky krajiny, ale dějově mě to víc jak do půlky nijak zvlášť nenadchlo. Žádná postava mi nepřišla nějak hluboká, ani samotná Kya.
Chtěla jsem ale vědět, jak dopadne soud a kdo tedy nakonec stojí za vraždou a zda celé městečko holce z bažin křivdí právem nebo ne. (I když člověk celou dobu tak nějak ví...) Možná kdyby ten začátek nebyl tak zdlouhavý, bavilo by mě to víc, ale děj mě nějak chytil až s nástupem soudního procesu. A zklamal mě i konec, čekala jsem zkrátka něco víc, nějakou satisfakci. Překvapuje mě to hodnocení. Nepřijde mi to jako něco, z čeho by si člověk sedl na zadek. Spíš naopak, je to dost průměrné. Ale jako taková odpočinková, lehce naivní knížka na ponurý odpoledne, proč ne...

12 15.03.2023

Do knihy jsem se pustila až dlouho po filmu a asi je to dobře. I když se to v něčem liší, pořád mi film pomohl si mnohé lépe představit. Příběh je poutavý a čtivý a rozhodně mě vtáhl.

12 04.01.2023

Tak i já jsem se nakonec rozhodla přečíst tuhle kontroverzní knihu, které je všude plno. A vůbec ten hype okolo nechápu. Dobře, je to kontroverzní a místy nechutné... a to jako stačí? Víc někteří čtenáři nepotřebují? Smutné, to jediné mě na tom asi šokuje. Mě osobně to nijak neznechucovalo, protože jsem po celou dobu čtení nevěřila ani za mák téhle možnosti. Nebylo to zkrátka vůbec uvěřitelné.
Vážně by lidi přijali myšlenku kanibalismu, protože by údajně neměli dostatek bílkovin a nehledali by jiné alternativy? (jako že už teď jich je tuna) Nebo snad vymizela jakákoliv jiná možnost obživy? Všechna pole a rostliny přestaly plodit? Vzhledem k tomu, že už v začátku knihy měl Marcos v lednici rajčata, okurku a měl i rýži, tak na světě zbylo nejspíš dost jiného jídla. Je to prostě až moc absurdní a mnohé chování lidí, aby si maso obstarali, taky. Proč by někdo kradl rozkládající se mrtvoly? Člověk nemá šanci takové maso v sobě bez následků udržet. Něčemu takovému bych možná, ale jen možná uvěřila u knihy odehrávající se za tisíc let ode dneška, v totálně rozbité společnosti bez jakékoliv morálky a pravidel. Ale ne v dnešní společnosti. Tohle není žádná dystopie. Celé to haló kolem knihy je postavené jen na té absurditě. Ale to prostě nestačí.
Styl psaní mě praštil do očí hned na začátku a nezvykla jsem si na něj, byl moc jednoduchý, použitý čas mi čtení taky nezlehčoval. Jako kdyby to psal žák deváté třídy bez slovní zásoby. To, že místo přímé řeči tam bylo často jen popsáno, co kdo řekl, mi taky vadilo. Samé on řekl, ona řekla, on tohle, on támhleto. Postavy byly nesympatické, ploché a celé to bylo prostě jen vyhnané do absurdna, bez špetky nějakého promyšlení a hlubšího děje. A i ta neustálá snaha šokovat po chvíli přestala mít efekt. Časté popisky z jatek začaly nudit. Tady zafungovala jen obří reklama a relativně originální téma, ale zpracování nefunguje vůbec. Pobavila jsem se jednou, u věty "otroctví je barbarský čin" jak hlásaly noviny. Vážně tam při psaní autorka neviděla to protiřečení si? Konec jsem čekala, ale totálně to pohřbil. Tak on si ji celou dobu vychovává a pak prohlásí tohle? Nelogická tečka za nelogickou knihou. Naštěstí mi přečtení téhle knihy zabralo jen chviličku. Být to bichle, tak budu akorát naštvaná, že jsem ztratila čas tímhle.

Nejsem kdo ví jaká fanynka Kinga, přečetla jsem jich jen pár. A většinou to bylo jak na houpačce, jedna se mi líbila, u další jsem se nudila a nacházela jsem často hluchá místa plná vaty a nějaký děs takřka nikde. Nemůžu upřít, že píše čtivě, to mě drželo i u knih, které mě jinak obsahově tak nechytily. Ale Osvícení mě chytlo a drželo a to mrazení se tu dostavilo rozhodně dřív než i jiných jeho knih a drželo se mě až do konce. Obecně se mnou horory moc nedělají, asi už mám na ně imunitu, ale tohle mě bavilo.

11 13.05.2023

Chvíli trvalo než se děj rozjel a vlastně jsem čekala něco trošku jiného. Ale nevadí, protože pak se to četlo velmi dobře. Děj plyne, postupně se derou na povrch další informace, které vlastně vše přehodnocují a mění, což je super, protože to nebylo alespoň tak předvídatelné. Co mě ale hrozně vytáčelo, byli rukojmí.
Tak otravnou a protivnou sebranku aby člověk pohledal. Já vím, že to tak bylo záměrně, ale i tak. Hlavně mě vytáčely ty policejní výslechy, kdy prakticky nikdo a nikdy nebyl schopný normálně odpovědět ani na nejprimitivnější otázky a byla z toho akorát hašteřivá snůška vyhýbavých plků nebo odpovídání na otázky otázkou (to mi asi vadilo nejvíc, dělal to skoro každý z nich). To mě tolik nebavilo a vážně mě ty postavy v těch chvílích strašně štvaly. Obecně se místy chovaly dost neuvěřitelně, přišlo mi to lehce přitažené za vlasy. Ale jinak je to fajn a zajímavá oddychovka a pobaví to.

11 04.02.2023

Celá ta myšlenka je rozhodně zajímavá a vlastně i poměrně děsivá, když si člověk představí, že by v takové společnosti měl žít. Děj je svižný a ubíhá rychle. Místy možná zbytečně moc, nebylo přece kam spěchat. I tak ale hodnotím dost kladně a považuju to za jednu z klasik v daném žánru.

11 04.01.2023

(SPOILER) Na knížku jsem dlouho čekala a těšila se na ni. Taky jsem si znovu přečetla jedničku, abych se neztrácela. Ale jsem trošku zklamaná. Jednička se mi líbila zkrátka víc. Tady mi chyběla nějaká vážnější akce. Běhalo se z místa na místo, vše se rychle vyřešilo, navalovaly se další a další problémy a místy vcelku o ničem. A taky se objevilo hodně nových postav. Nakonec jich už je tolik, že zkrátka není čas všem věnovat prostor a některé tam působí lehce zbytečně.
Trošku se mi tu taky nelíbilo vyobrazení vztahu mezi Huntem a Bryce. V první knize to hezky gradovalo od neškodného kočkování, před zájem až po zalíbení a zahoření. Tady už jsou vlastně pár, ale taky tak docela nejsou. Lezly mi na nervy neustálé pubertální narážky na sex, které bych čekala od mnohem mladších postav.
Maasová v každé nové knize v tomhle tlačí víc a víc na pilu a není to k dobru. Neustále si tu slibují jak si vy*ukají mozek z hlavy, i když k sexu dojde pořádně až po 500 stránkách. Do té doby jde o tunu narážek, dotyků a jeden blow job. Ta scéna s přepsáním jména v telefonu mi přišla vyloženě trapná. To bych čekala od šestnáctky, která je po svém poprvé vyjukaná a musí na to nějak upozornit a ne od dospělé ženské, která byla v minulosti promiskuitní až až. Zkrátka mi u Bryce chyběla nějaká dospělá sebereflexe, pořád se chovala jako puberťačka. Vlastně půl knihy je o tom, jak se hrozně chtějí a jak jsou oba sexy. Trošku nuda. A co má sakra být to vzlykání? Já chápu, že chce sexuální scénu nějak přibarvit a nepsat ji vulgárně. Ale že někdo vzrušením neustále padá a vzlyká, mi přišlo lehce infantilní.
V tomhle mě to zklamalo opravdu hodně. Prostě jsem jim nefandila a jako pár mi nějak nesedí. Ne tak jako postavy v jiných knihách, kde mi vyloženě přišlo, že k sobě patří. Tady mi zkrátka něco chybělo. To už mě mnohem víc bavil Ruhn a jeho vývoj vztahu s agentkou Den. Každopádně, bavilo mě to číst, je to dobře napsané a místy jsem se fakt i zasmála. Ale byly tam momenty, kdy mi lezly na nervy postavy i zbytečně komplikovaný děj. A chyby! Do háje!
Mě nezajímá, že korekce je mizerně placená práce, jak to někdo rád omlouvá na fb skupinách. To sakra není žádná omluva. Našla jsem spoustu chyb jako čtenář a někdo, kdo je za to placený, je tam nechá? Tak ať se na to vyprdne a jde pást ovce. A od kdy se v češtině neskloňuje jméno Sofie? To mi taky dost trhalo oči. Ten kdo to takhle vypustil do éteru by zasloužil vařečkou dostat po prackách. Fuj CooBoo, styďte se.
Ale za to autorka nemůže, moje hodnocení se týká pouze děje. Jednička mě vážně bavila, ale tady jsem trošku narazila a jen doufám, že trojka to zase nějak vyváží a jsem zvědavá i vzhledem k tomu konci.

11 16.11.2022

Knihu jsem poprvé četla ještě na základce a nějak dvakrát mě neoslovila, ale to asi není až takový šok. Znovu jsem po ní sáhla někdy loni, protože ji mám doma a rozhodla se ji přečíst znovu. Pocházím z té oblasti, učili jsme se o procesu podrobně, ale takhle v knižní formě je to o dost lepší. I když je kniha psaná starším stylem, četla se mi velmi dobře. Děj je surový, místy brutální a až mrazivý, ale zároveň velmi poutavý.

11 02.10.2022

Myslela jsem si, že druhý díl bude třeba lepší, ale nebyl. To neustálé porovnávání a přirovnávání k Mass už začíná být fakt otrava. V čem tam sakra vidíte podobu? Hlavní hrdinka je nudná, naivní a místy až dost hloupá. A z relativně vtipného hlavního protagonisty z jedničky se tady vyklubal agresivní úchyl. Už u pasáže "Za svoji zálibu v násilí se nemusíš stydět. Ne přede mnou. Neříkal jsem ti, že mě to vzrušuje?" jsem s protočením očí tušila velký špatný a to se nezměnilo.

Každá druhá jeho věta mířená k Poppy je víceméně sexuální narážka nebo slizárna. Hlavně jeho neustálé omílání, jak ho její agresivita, ať už fyzická nebo slovní, rajcuje. Neuvěřitelně mě štval a veškeré sympatie k němu se pohřbily kilometr pod zem. A mohly za to právě jeho neustálé sexuální narážky, jak od nadrženýho puberťáka a jejich otravné pošťuchování a rádoby vyhrožování. Ne fakt, kolikrát chtěla Poppy někoho zapíchnout? Už v půlce jsem měla sto chudí řvát, ať to sakra udělá a jen o tom pořád nemele.

Děj se táhl, prvních sto stran se de fakto jen dohadují, zda si ho vezme nebo ne, pak se pokusí vzít roha, nejdřív ho hrozně nenávidí, pak s ním leze do postele a neustále se vlastně jen dohadují a debatují o ničem...

Já nevím, prostě mě to nebavilo, nic moc se tam nedělo, kromě neustálých záminek, aby na ni mohl Casteel sahat. Autorka asi nezná jiné části lidského těla než boky a dolíčky (A nesmíme opomenout popisky jeho dokonalého tělo. Bez toho by to nebyla správně napsaná kniha, kdyby mužský hrdina nebyl z kamene vysekaný Adónis. A dolíčky, hlavně dolíčky, těch není nikdy dost.) A jinou frázi než "pro lásku boží"...

Ze vztahu hlavních hrdinů se akorát stalo neustálé popisování toho, co jejich tělo zrovna dělá a jak jsou hrozně sexy. Jednička mě kdo ví jak neohromila, ale pořád se to ještě dalo a místy mě to i bavilo. Tohle jsem ale vyloženě protrpěla. Z oslovení "princezno" a narážek, jak ho vzrušuje a co by s ní chtěl dělat, jsem už měla už v půlce osypky. Ale dle hodnocení je tohle přesně to, co se dnes od knih očekává. Nebo to alespoň očekává dívčí osazenstvo. Co na tom, že tomu chybí děj že...
Veliké zklamání.

11 23.07.2022

Nazvala bych to asi takovou milou oddechovkou. Knížka se četla dobře, děj se netáhl a i když šlo o vážné téma, bylo pojaté poměrně s humorem. Louisa mi přišla sympatická a místy správně praštěná. A Emilia jí ve filmu dala i jasnou podobu, která mě taky bavila.

11 19.04.2022

Další skvělý historický román z pera Alison. O manželkách Jindřicha osmého čtu na přeskáčku a Kateřinu jsem měla až skoro jako poslední. Ze všech jeho manželek mi jí ale vždy bylo nejvíc líto. Bylo jí vše upřeno, byla zavrhnutá a až do své smrti se jen musela tahat a dohadovat o svém postavení. Zkrátka k ní osud a její manžel nebyli vůbec fér. Přeci jen, další popravené manželky nebyly tak docela čestné (Anna určitě ne a Howardová byla bohužel naivní a nevěrná a to se neodpouštělo) a ty další rozhodně dožily lépe než Kateřina. Kvůli posedlosti Jindřicha mít mužského dědice a jeho přelétavosti se musela srovnat s poměrně dosti záležitostmi, které jí rozhodně nikdo nemůže závidět.
U téhle knihy jsem dost ocenila, že se rovnou skočilo k její cestě do Anglie a nezabývala se jejím dětstvím. Ne že by to v ostatních knihách nebylo často zajímavé, ale taky to bývalo tak trošku zbytečné a zdlouhavé. Tady jsem vážně ocenila, že se skočilo rovnou k jejímu prvnímu manželství. Kateřina samotná byla popsaná dobře a sympaticky. Jaký byl Jindřich, to všichni víme a být jeho manželkou, hlavně s postupem let, určitě nebylo snadné. Možná bych jen pochybovala o tom, že byla Kateřina opravdu tak čestná a nikdy nikomu nepřála nic špatného, zvlášť po sebrání titulu. A je pravda, že část po jejím sesazení z role královny se docela táhla a víceméně se toho moc nedělo. Ale jinak opět skvělá kniha a pohled do života jedné z královen.

10 04.06.2023

Ke knížce mě přivedl seriál, který mě docela bavil a tak mě zajímala knižní verze. Kniha měla trošku pomalý rozjezd, seriál si lecos upravil a začal jinak. Ale bavilo mě to tak srovnatelně. Trošičku mi vadily časové skoky a taky přepínání mezi postavami, kolikrát po pouhých dvou třech stranách. A i co se týká nějaké akce nebo konfrontace, tak byl v tomhle seriál lehce akčnější. Ale jinak mě čtení bavilo a i když není kniha nejtenčí, zabralo mi její čtení opravdu jen chvilku. Jen konec mě lehce překvapil, čekala jsem jiný závěr.

9 27.12.2023