Terva komentáře u knih

„Zločinci
jen tak snadno
nezmizí.
Za každého mrtvého
nastoupí nový.“

Ďáblovy kameny – už jsme se s nimi setkaly. Není to nic jiného než lapis oniris, jehož krystaly působí na světle jako droga. Jsou nebezpečné a návykové. Toto je první dobrodružství ve kterém skoro vůbec nefiguruje Mark Stone a robot Ray. Jsou tu jen okrajově. Hlavní roli má jiná dvojice. Policejní vyšetřovatelé na planetě Terrania VI. A jsou to poručík Craigová a seržant Benett. A jsou docela milou dvojicí. Craigová je akční a chytrá, Benett je inteligentní a skromnej. Oba se pak perfektně doplňují.

Malá ochutnávka:
V pokoji byla ohromná postel s rozřezanými antigravitačními matracemi. V koutě stál toaletní stolek s rozbitým zrcadlem, s množstvím parfémů a voňavek, kalíšků s pleťovými krémi a líčidly.
Z koberce Mike sebral hračku. Byla to miniaturní replika arkturského medvěda, kruté šelmy s jasně modrou kožešinou. Hračka byla rozříznutá a vrah z ní vyrval náplň. I hlavu měla rozříznutou. Mike ji už chtěl odhodit, ale pak si všiml vypoulených očí. Dvě velké žluté koule, ale ta pravá poněkud matnější . . .

V jiné části Galaxie zase Mark a Ray hledají planetu, kde se Ďáblovo kameny nelegálně těží. Celý ten příběh je hodně akční a napínavý. Zatím, co na Terranii VI. jde obou vyšetřovatelům po krku nejen prodejci drog, ale i několik místních policistů, tak Mark i Ray zase čelí skupině pirátů, která lapis oniris těží. Je to dobrodružné, napínavé a má to jediný možný konec. Je tu dokonce i málo sexu, což mnohé asi překvapí.

Citát: Není rozumné zachovávat věrnost až za hrob, a proto se radši vzdali vítězi.

105 22.01.2024

Nic mě
tak nedojme
jako pohled na zabijáka,
zmítanýho
morálním dilematem.

Víte, po čtyřech návštěvách ve městě hříchu, tedy v Sin City, už má člověk pocit, že všechno zná – všechno viděl. Ale to se pěkně plete, to zásadní je někde daleko a my se k němu jen velmi pomalu přibližujeme. V čem je tedy problém? V ničem a ve všem. Sin City má spousty zákoutí a ve všech těch místech se dějí věci, které zdánlivě již se známými hrdiny nemají nic společného. Ale město je jeden velký organismus a každý narazí na každého. Ať už chce, nebo ne. Když si třeba zajdete do nejmenovaného baru zavolat své lásce – může se toho hodně stát. A že to tvůrce Frank Miller prostě chce, je snad už každému jasné.

Citát: Víte, na chlápkovi zírajícím na místo vraždy není nic divnýho, ale na vás mi něco nesedí.

Malé cameo tu mají i pánové Klump a Shlubbe. Ano, ti dva, co to dostali do nohou, už zase filozofují nad pivem. Ale jistá závada by se tady našla. Není to tak dlouho, co jsem chválil kresbu malé Miho v předešlém příběhu. Byla to opravdu nádhera. Avšak zde, v Basin City je Malá Miho strašně divně nakreslená. Její souboj na kolečkových bruslích je tak nějak odfláknutý. Celá kresba je odfláknutá. Šálí mě zrak, nebo mám snad pravdu? Stěží krotím příval spravedlivého hněvu, vzbuzeného tímto poznatkem. A pro nedostatek důkazů musím snížit hodnotu tohoto díla. I když konec příběhu je zase jednou pěknej masakr. Tohle byl odfláknutej průměr.

Citát: Andělé jsou mizerný lháři.

98 22.01.2024

„Naděje se vyhrabala
ze svého neoznačeného hrobu.
Vyplivla zbytky hřbitovní hlíny,
odhodlaně se ušklíbla
a vyhrnula si rukávy.“

Spálená země: Kniha první je údajně pokračovaní příběhu Do pekla a zpět, ale já bych to zas tak nebral. Spálená země se totiž odehrává, pokud to dobře chápu, asi po patnácti až dvaceti letech od událostí v New Yorku (Českém New Yorku) A hlavní hrdina Strašák už dávno není tím, čím byl. Ostatně, kdyby ho pan spisovatel přejmenoval vůbec nic by se nestalo. Je to cítit i z příběhu samotného. Příběh Do pekla a zpět (budeme jí brát jako první) je akční nářez plný vulgarismů a krve. Spálená země je mírnější. A o to možná i dobrodružnější. Vlastně jak brzy zjistíte, přečtete půlku knihy a v podstatě se nic zvláštního neděje, ale celkově jste spokojení :-)

Citát: Svahy kolem mě byly porostlé suchými torzy stromů. Armáda mrtvých Entů křičící němou obžalobu lidstva. Dostali svou pomstu. Ani z lidstva samotného mnoho nezbývalo.

Je to také dáno tím, že Spálená země: Kniha druhá je pokračováním jedničky. Proto asi bylo nutné to trochu prodlužovat. Avšak tato Kniha první je opravdu jízda. Je tu spousta popkulturních odkazů na filmy a postavy známé i neznámé. Sem tam proletí nějaká zdařilá hláška, hlavní Strašák je příjemná postava a není problém si ho zamilovat. Má to děj a napětí a srandu. Tady prostě pan spisovatel zaválel a není co řešit. Trochu jsem přemýšlel, co mám použít jako Malou ochutnávku, zda tu o Schwarzeneggerovi, nebo tu o Elen Ripleyové, nebo snad tu o . . . nakonec jsem dal tu o Strašákovi.

Malá ochutnávka:
Postavil jsem se před Sylvii, rozpažil a otočil se kolem dokola.
Trochu jí cukaly koutky úst, ale to se mi mohlo jen zdát.
„Tak. Řekni mi, ale upřímně, jak vypadám?“
„Jako debil.“

Citát: Ať vás provází síla!

108 19.01.2024

„Ptal se, co se s ním děje.
Pak vydal takový přiškrcený zvuk,
jako kdyby mu něco sevřelo hrdlo.
A jeho proměna začala.“


Po předešlém nezdaru, kdy se mi třetí Hulk v Pekle skoro vůbec nelíbil, jsem byl rozhodnut už si z této série nic nekoupit. Ale když jsem v knihkupectví viděl tu nádhernou obálku, řekl jsem si, že i kdyby obsah za moc nestál, už jen ta kresba za to rozhodně stojí. Skoro se zdráhám věřit, že to nakreslil Ewing Bennett, který kreslil i Hulka v Pekle. Jenže, když jsem tento komiks četl došla mi zvláštní věc. Nemám rád červenou barvu a předešlé dobrodružství je převážně v červeném provedení. Kdežto tento Hulk je skoro celý zase v původní zelené barvě. Tak jsem si vždycky Hulka představoval a tak jej představují i jiní – v zelené.

Citát: Snědl jsem člověka. Byl otravný.

Hulk už tu není tak anorektickej, jako minule, by naopak má tu svou baculatou zelenou postavu. Chová se „přirozeně“ a hlavně už zase hází skvělé hlášky. To je to, co mi ve třetím svazku chybělo. Už je to zase ta správná velká zelená bestie, rozsévající zkázu a sem tam házící nějakou tu akční hlášku. Například: „No jo, no jo. Viděl jsem filmy – Netopýří týpek vždycky zvítězí. Pujč mi ho.“ Sice tu zase tak trochu skáčeme z jednoho místa na druhé, ale není to tak zmatené. Najdete v tom řád. Kresba je tentokrát perfektní. Já jsem spokojen, vyzařuju gama paprsky a prskám blahem.

Citát: Bruce Banner se podvědomě neustále snaží životy zachraňovat.

91 19.01.2024

Nevím, kolik lidí zmizí
beze stopy na zemi,
ale ve vzduchu je to
každoročně zhruba 800 lidí.
(Mel Noel – americký pilot)

Libí se mi, že pan Hartwig Hausdorf tak moc nelpí na mimozemšťanech. Například Erich von Däniken to zase všechno na mimozemšťany svádí. U pana Hausdorfa jdou některé myšlenkové pochody trochu jinam. Je dokonce schopen přiznat, že jsme kdysi měli nad naší planetou satelity, v době, kdy by tam vůbec být neměly. Ale netvrdí, že jsou mimozemské. Vím, že to zní divně, ale pro ty, kteří chápou, je to vlastně logické. Ale samozřejmě, že o mimozemšťanech je toho tady dost. Nemějte obavy, že by na nás zapomněli.

Citát: Dělí se někdo o Měsíc s námi?

Hartwigovo knihy jsou jemnější, plné úvah, o kterých pak docela dlouho po přečtení přemýšlíte. Má knihy průměrné, špatné, dobré a perfektní. Tajemná historie 2 je skoro dobrá. Opakuje se tu několik teorií z Tajemné historie 1 a proto je tohle spíš taková doplňující kniha. Asi nejvíc mě tu zaujal seznam jaderných elektráren, kde došlo k nějaké nehodě. Je fakt hrozivě dlouhý. A to v něm ani není Černobyl. Zajímavá je také složka ve které figuruje záhadná postava Kašpara Hausera. O němž se například tvrdí, že pozná stromy podle vůně jejich listů.

Citát: Hic jacet Casparus Hauser. Aenigma temporis, ignota nativitatis, occulta mors. *

Co mě však v této knize nejvíc zaujalo, je povídání o katastrofě, která se stala v USA 11.září 2011. Kam až se pan spisovatel troufnul vydat ve svých úvahách, to rozhodně zaslouží potlesk A v nekonečném přemýšlení o pravdě či lži nad touto událostí jsem se nakonec rozhodl pro plný počet hvězd. Tahle kniha za to rozhodně stojí. Co se tomu dá hodně vytknout je přítomnost velmi nekvalitních a podivných fotografií. Ale vlastně ani není divu. Pokud se zaobíráte teoretickými spekulacemi – nikdy k tomu neseženete kvalitní a cílené fotografie.

Citát: Z mnoha lidí je možné si udělat jednou blázny, a z některých i častěji, ale dělat si blázny ze všech a stále, to nejde.
(Abraham Lincoln 1809 - 1869)

* Zde odpočívá Kašpar Hauser, hádanka své doby, neznámého narození, tajuplných okolností smrti.

107 17.01.2024

„Do háje!
Dát si dětský smích
jako vyzvánění
byl fakt skvělý
nápad!“

Dechberoucí Zázrak se dočkal další řady. Jako nápad to je skvělé, plné odkazů na Česká známá fakta, postavy a tak dále. Zase zde narazíme na Péráka. Jen ta kresba je zase až moc jednoduchá. Skoro žádné pozadí a komiksová okna se tak zdají chudá na prostředí. To je snad jediné, co by se dalo tomuto komiksu vyčíst. Jinak je to zase plné odkazů na všechno možné, je to napínavé, někdy smutné, akční a je v tom láska. Všeobecná láska, tak že jsem si to užíval.

Citát: Zabij svého nástupce a pak sebe a tvá dívka bude žít!

Jako asi nejzajímavější postava pro mé ego je magistr Kelly. Nejen, že na obrázcích vyniká, nikdy si ho nespletete, ale ještě dokáže dělat věci, které všechno tak nějak zachraňují. Možná je to kladná postava, i když někdy nad tím pochybujete. Smutný osud čekal Míšu, ale nakonec si vzala to, co potřebovala. Nad Indií se také dějí zajímavé věci. Inu o akci a neustálé překvapení tu rozhodně není nouze. Užíval jsem si to od začátku až do zajímavého konce – nekonce. Bude další řada? Toť otázka.

Citát: Nabídl jsem jí ruku, a ona si vzala obě.

Na konci svazku najdete dva sešity ze Slovenské série SUPER KÁMO. Hemží se to tam mimozemšťany, tváří se to vtipně, ale je to vážnější. Na první stránce můžete vidět „Bratislavský hrad“ a nějakou tu vesmírnou loď. Jen škoda, že tento projekt nepřežil. Z nějakého, nezveřejněného, důvodu se v tomto projektu nepokračovalo. A při tom to vypadalo velmi zajímavě. Škoda.

Citát: Zpátky se nevrátíme! To radši smrt v hlubinách kosmu!

92 17.01.2024

Já vím,
chlapi nemaj brečet,
ale holky nemají mít
tachometr a řadící páku.
(Eugenův bourák)

Útlá malá knížečka, která obsahuje šest povídek, mě docela potěšila. Některé příběhy se dají předpovídat, ale jako celek to čtenáře potěší. Jsou to jakési pocty různým spisovatelům jako je třeba Stephen King (Eugenův bourák) nebo Lovecraft (V osidlech temnoty). Pan spisovatel má osobitý styl, na který si lehce zvyknete. Jediné, co by se dalo vytknout je přemíra sprostých slov. U některých se mi zdálo, že jsou zbytečné a do příběhu se nehodí. Jinak to jsou vesměs hororové příběhy. Možná až na postapo sci-fi „Svět poté“.

Malá ochutnávka:
Obyčejní lidé nemohou evolučně konkurovat „inovovanému“ druhu, jenž přebere nadvládu na touhle žumpou plnou tupců a nastolí novou éru existence. Věk vyvolených!
(Pandemie obskurnosti)

V sekci „Části díla“ najdete kompletní komentáře ke všem povídkám, postřehy, úvahy a také hodnocení. Co se týče příběhů samotných, tak se mi (krom výše uvedených dvou povídek) líbila upířina „Pandemie obskurnosti“. Povedená je také katastrofická „Sněhobílá smrt“. Nejméně se mi líbila povídka první, „Variabilní lásky“, jejíž obsah je již profláknutý a lehce předvídatelný. Ale je to spisovatelova prvotina, a někde se prostě začít musí. Není to na sto procent, ale 80% se mi zdá dobrých.

Citát: Pranic bych se nedivil, kdyby dno ústilo až v samotném pekle. (V osidlech temnoty)

107 15.01.2024

„Mezi prvním a druhým číslem
mi řekla jen to, že je do mě celá pryč,
mezi druhým a třetím mi nabídla sňatek
a prý abych ji vzal s sebou na Zem.
A po třetím čísle usnula.“

(POZOR!!! CELÝ KOMENTÁŘ JE SPOILER)
Zabijáci na Erwě jsou zajímavým příběhem. Je to poprvé, kdy Mark Stone nevystupuje jako středověký rytíř, který odešel ze své velmi vzdálené vlasti, protože jeho bratr chtěl být králem. Tato výmluva figuruje ve velkém množství jeho dobrodružství. Zde sice odletí vyšetřovat zmizení dvou pozemšťanů na planetě Venusie, ale Venusie je planeta, kde se soustředí hazard a sex, tak že se za nikoho vydávat nemusí.

Malá ochutnávka:
„Co jsou zač? Vypadají jako muži . . .“ řekla nevěřícně a napůl zděšeně.
„Přesně tak,“ přikývla Lora a zčervenala. „Přicházejí z jiného světa. Naďa je jmenovala pozorovateli a poradci.“
Zvědavost zvedla dívky z lůžek. Obstoupily pozemšťany a osahávaly je, aby se přesvědčily, že jsou opravdoví.
„Na seznámení budeme mít bohatě času,“ usmál se Mark a vyprostil se. „Teď se spíš podíváme na výzbroj, ne?“

Problém však nastane, když jsou Mark i jeho věrný robot Ray uneseni mimozemšťany. Navíc ještě na planetu, kde nejsou muži. Už je vám snad jasný, jak si to tam užíval. A nejenom on, ale i Ray, a to hned několikrát. Ovšem, zajímavé prostředí, krásné ženy, mimozemská hloupost a silný rostlinný protivník, dělají z tohoto příběhu skoro až unikát. Rozhodně jsem si to užíval. A co je nejzajímavější, z tohoto příběhu jsem vybral zatím nejvíc citátů, které jsem v příbězích Marka Stonea kdy četl. Jean-Pierre Garen už je má na svém profilu.

Citát: Kácet stromy jen pro potěšení by byl strašlivý zločin.

96 15.01.2024

„Zbejvá hodina.
Můj poslední den v práci
a pak předčasnej odchod do výslužby.
Nařídil to doktor. Mám slabý srdce.
Prej Angina pectoris.“

Čuchat k Sin City by se nemělo. Město smrdí kanály, krví, strachem a kouřem z výstřelů. Ale já si čuchnul. A kniha voní. Voní černou barvou a smrdí špetkou žluté příchuti. A hlavně jsem pochopil, proč druhý Rodriguez/Millerův film neměl takový úspěch. Zatím, co první film věrně kopíroval první knihu, ve druhém filmu už byly použity scény ze tří knih. A protože jsem nikdy komiksy nečetl, (až teď) tak až teď chápu tu fanouškovskou filmovou nevoli. Ale věřte, že tento komiks, to je úplně jiný kafe.

Citát: Starej chlap umře, malá holka bude žít. Férovej obchod.

Hned na počátku nás zastihne šest zajímavých celostránkových kreseb. Jsou to bílé portréty na černém pozadí. Vyprávějí nám příběh, ale neřeknu vám jaký, protože jsme teprve na startovní čáře. Pokud se nechcete nechat zabít, jako inspektor Hartigan, nechoďte tam, nepřekračujte tu pomyslnou čáru. Ale já se těšil jak roztleskávačka na uslintanýho šílence, abych konečně viděl, jak že to vlastně tenkrát v Sin City bylo. A jak se Nancy, jedenáctiletá Nancy Callahanová, (ano, čtete dobře) dostala k biči.

Citát: Dovolte mi poznamenati, že nepřítomnost umrlcova jest pro nás přijatelnější variantou, než jeho rozzuřená přítomnost.

Zase příběh o lásce. Láska je v Sin City docela běžná věc. Akorát si každý lásku vysvětluje po svém. Opět perfektní scénář, který vás nenechá vydechnout. Malé cameo tu má i Dwight. Pravda, je zde více slov, než v předcházejících příbězích, ale alespoň máte čas si trochu oddychnout. Hlavně se mi líbily rozhovory mezi Shlubbem a Klumpem. Kresba je opět unikátní a úžasná. Doslova jsem hltal každou stránku. A ani jsem si neuvědomil, že Nancy už je devatenáct. Další super příběh z města hříchu - Sin City. Upřímný noirovský konec si vysloužil plných deset půlek Hetešovo žlutých motýlků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Uklidňování vyděšený devatenáctky mi jde stejně dobře jako chromýmu operace mozku hasákem.

106 13.01.2024

Wikipedie:
„Mark Watney
je jediným člověkem,
který zemřel
na Marsu.“

„Jsem v hajzlu.“

Film mě strašně bavil. Ale asi to bylo hlavně obsazením než obsahem. Tady v knize mě začátek příběhu tak umořil technickýma doplňkama, až jsem málem ze zoufalství otevřel přechodovou komoru - bez skafandru. Všechno jsem to dočetl tak nějak automaticky a nehleděl jsem na nedostatek kyslíku. Vlastně ani vody, protože jsem měl v lednici pivo. Po Artemis (vychvalování terorismu) a příběhu Spasitel (sranda sci-fi z hlubokého vesmíru) je Marťan průměrným dílem. Patří tedy mezi ta dvě již jmenovaná díla.

Citát: Pokud člen posádky zemře na Marsu, zůstává na Marsu. Když mrtvolu necháte na místě, sníží se zatížení MAV pro zpáteční cestu. (MAV je kosmická loď)

Naštěstí, když už skoro všechno Mark Watney vyřešil . . . ano, vždycky se objevily další problémy . . . přišel konec příběhu. Nutno dodat, že konec se povedl, a já se na něj těšil jako na planetu Zemi. Bylo to technicky celkem náročné čtení. Nějaký ten humor tam byl, ale mě se někdy zdál až moc vycucaný z prstu a nuceně dodaný. Hlavně konce kapitol by se mnohdy mohli zdát vtipné, ale mě to tam prostě nesedělo. Dávám tři hvězdy, dle mého je to průměrný příběh. Ale Andy Weir umí jak horší, tak lepší. Možná bude jeho čtvrtá kniha bombou. I když koukám, že už se dal na dívčí romány.

Citát: Moje zadnice se na přežití podílí stejně jako můj mozek.

118 13.01.2024

„Samozřejmě,
že mi budeš chybět,
ale pro děti
musíš přivést
nějakou oběť.“

Absurdita světového myšlení opravdu může někdy takto skončit. Hlavní hrdina se k tomu doslova pro$uk@l. Člověk si někde vrzne a najednou je ženatý. Zákon je zákon a neexistuje žádná výmluva. Svatba nebo vězení? Co bych si asi vybral já nebo vy? Swingers párty s policií a demonstranty mě fakt rozesmála. Svatba mě trochu zamrazila až mi mrzly prsty a trocha šmrncnutí stylem sci-fi a už jsem byl příběhem pohlcen. A to doslova. Ovšem tím problémy hlavního hrdiny teprve začínají.

Malá ochutnávka:
Pro začátek můžu uvést tenhle příklad: moje matka byla obrácená kleptomanka. Tak jsem tomu alespoň vždycky soukromě říkal. Pravá kleptomanka trpí nutkáním krást věci z obchodů, ale moje matka trpěla nutkáním věci do obchodů tajně nosit . . .

Řeknu vám, že Zbouchnul jsem Satanovu dceru byl příjemný kousek. Tento příběh se tak prý dokonce měl jmenovat. Ale jak jsem se dočetl v úvodu, Carlton Mellick III se nakonec rozhodl pro název Orgie v chomoutu. A ani se nedivím, Satanova dcera byla nakonec docela dobrý chutný cukrkandl z Lízátkova. Tohle je sice méně krvavé než Magořina, a ne tak sci-fi jako Dům v písku, ale má to trochu z toho a onoho a jako celek by se to mohlo zdát dobré, chutné. Sice jsem zpočátku byl skeptický, ale trochu sci-fi, už mě měl pan spisovatel v chomoutu.

Citát: Jeho stín má nadváhu.

Jenže i tak jsem trochu pochyboval nad chováním některých postav. Musím také říci, že mi poslední třetina příběhu připadala zbytečně zdlouhavá s neustále se opakujícími větami. Nejhorší byla máma. Pan spisovatel mi ji silně znechutil. Asi to byl účel. A musím se přiznat, že jsem čekal brutálnější konec. Něco jako pomstu. Místo toho jsem dostal jen sličný srk. Jako celek to na mě působí průměrně ale budu hodnotit 60%

Citát: S manželstvím se pojí oběti.

102 10.01.2024

„Já tě znám,
řekne si v duchu.
Jsi můj starý kamarád
ENIGMA,
pomyslí si a pak zemře.“

Při čtení úvodního slova tvůrce Petera Milligana – vejde heterosexuál do gay baru - jsem si vzpomněl na slova Jacka Sparrowa: „Měl by sis najít holku, hochu“. Protože, když jste ve svém světě bezradní, mám pocit, že chodit do gay klubu není řešení. Tento příběh však s touto myšlenkou pracuje. Vlastně je na ní postavený. A navíc, hned u čtvrté stránky jsem přestal číst a šel si přepočítat ručníky. Sakra 19.

Citát: . . . a také přepočítal ručníky. Má jich pětadvacet. S menším množstvím se snad ani nedá vyžít, ne?

Michael má zástrčkový den v úterý. Někde je to středa (středa, je ho tam třeba), Michael má úterý. Těší se na to, dokonce dost nehorázně vyhodí i návštěvu, jen aby mohl /smočit/ být se svou milou sám v posteli . . . a najednou řekne, že nemá náladu? Kde se to v něm tak narychlo vzalo? Mám si myslet, že to je ten první pochybný oslí můstek, aby se příběh mohl vyvíjet tak, jak chtějí tvůrci? Je to nelogické, jak říká Spock. Ale oni začali v Pacific City řádit jeho komiksový hrdinové z dětství. Tak možná tady ta nechuť k sexu.

Citát: Pravda je, že ho nikdy neměla tolik ráda jako v tuto chvíli – kdy je zmrzačený a na prahu smrti.

Ta nelogičnost však působí strašně mile, je vřele chaotická a mírně směšná. Jinak to snad ani nemůžu popsat. Děj je trhaný, přeskakuje z osoby na osobu, z děje do děje a z času do jiného času. Čtenář musí vyvinout jistý smysl pro chaos, aby v tom nezabloudil. Jako kdy vám někdo vysál mozek, pak ho vrátil, ale neseskládal tak, jak byl před tím. Všechno se to promíchá. Mám pocit, jakoby tvůrci při tvoření tohoto komiksu byli zhulení. Zkrátka výplod totálně vysmaženýho mozku. Obsahově chaoticky zmatené, kresba chaoticky šílená. 70%

Citát: Lži, polopravdy a klam, to na nich stojí naše společnost. Jsou jich plné církve, školy i ústa politiků A jsou jich plné i vaše životy. Kdo z vás si troufne tvrdit, že je upřímný? Kdo z vás nelže?

96 10.01.2024

"Sakra,
Dwighte.
Do háje.
Ty pitomče
pitomá."

A jsme zase v Sin City. Máme tu Dwighta, ale dnes již s jiným ksichtem. Plastika z minulého „masakru“ prostě zůstala plastikou na jeho původním obličeji. Tentokrát je v nesnázích naše známá barmanka Shellie. Je trochu ukecaná, ale jinak je to kočka a je fajn. Máte pocit, že se vše opakuje, akorát jsou pozměněné postavy? Možná je to pravda, ale také nemusí. Ovšem láska hýbe městem. A já byl strašně zvědav, kam nás dovede tento příběh. No, dovedl nás do Starého města. Tohle špatně skončí.

Citát: Překračujem povolenou rychlost. Výbornej způsob, jak k sobě přitáhnout pozornost. A o to nestojíte, zvlášť když jste jako já vrah s novým obličejem, kterýho dělí od plynový komory jen sejmutí otisků.

Úplně jsem se rozplýval, když jsem vzhlížel na celostránkové kresby ve druhé kapitole. Zastihují totiž nebezpečnou malou Miho v akci. Je celá nažhavená a čtyři celostránkové momentky nás nenechávají na pochybách, že chce zabíjet. V dálce opět zaduní hrom. Miho se na zlomek vteřiny podívá čtenářům do očí, čímž jim dá jasně najevo, že ji nemají rušit při tréninku. Pátá celostránková kresba s ní souhlasí. Pokud nechcete přijít o hlavu, raději se jen dívejte. Úžasné, dechberoucí a krvavé scény. Proboha Miho, už ho doraž.

Citát: Neusekne mu hlavu úplně, udělá z něj zásobníček na pezky.
(vyhledejte si „zásobníky na pez“ - Terva)

Všechno je to horší a horší. Bylo jasné, že když měl Dwight nějaké tušení, že to nebylo jen tak. A malér přišel záhy. Na scéně se také objevuje jeden záporák z předešlého příběhu. Šest kulek a ani jedna do hlavy bylo na něj prostě málo. Vše se tím zdramatizuje. Opět perfektní atmosféra, úplatní poldové, krásně sexy kočky (a k tomu ještě v nesnázích) a opět drsné Sin City. Kresba snad úchvatnější než dřív. A ti dinosauři . . . to budete čumět. Co víc si přát?

Citát: Jest-li mám dneska pro tebe umřít, udělám to.

Pak už to bylo jasné. Velká tučná zabíjačka začala. „Zabíjejí, protože je potřebují mít mrtvé. Hrom nepřestává burácet. Střílí se a dobíjí se a zase střílí a dobíjí a střílí a díváme se, jak jim vybuchujou hlavy a střeva z nich padaj jako vnitřnosti ze řeznickýho špalku. Všude jsou škraloupy krve, kusy kůže a masa. Kouř je tak hustej, že těla do kterej pumpujou olovo jsou vidět jen jako pokroucený, kácející se a ječící rozmazaný šmouhy“. A jako bonus najdete na konci příběhu Galerii kreseb a v ní asi patnáct nádherných výtvorů od různých tvorů.

Citát: Jak jednou vyhodíš nějakou putyku do povětří a koukáš se, jak lítaj kusy lidí na všechny strany . . . nějaký malý prásk prásk se tomu nikdy nevyrovná.

101 07.01.2024

Jak říkají Na´vi:
„Irayo“
„Děkuji“
Užijte si výlet
zpátky na Pandoru.

Avatar a jeho svět je obrazová encyklopedie podle příběhu, postav a světa stvořeného Jamesem Cameronem. Krátkou předmluvu k obsahu této knihy má Zoe Saldana a úvod producent Jon Landau. Zoe Saldana si ve filmu zahrála Nyitiri, partnerku JakeSullyho. Ale tohle není jen o těchto dvou. Je to o všem, a o všech. Je to vlastně geniálně vytvořený svět se všemi myslitelnými detaily. Najdete tu věci geografické, fyzické, vojenské, zvířecí, rostlinné a mnohé další. Tuto kompletní encyklopedii doporučuji všem fanouškům Avatara a Pandory, světa ve kterém se odehrává toto velké dobrodružství.

Malá ochutnávka:
NAVŽDY SPOJENI
Utraya Mokri, neboli Strom hlasů, osvětlený zářícími bioluminiscenčními úponky, je místem klidu a útěchy. Mocné spojení s Eywou na tomto posvátném místě zajišťuje, že sliby nebo přísahy zde učiněné jsou závazné na věky.

Myslím, že spousta lidí tu najde i mnohé vysvětlující, co jim třeba ve filmu uniklo. Je tu spousta informací. A pozor, do této knihy prosákne i několik situací, které jste neměli zatím možnost vidět. Jedná se o odhalení pro další nadcházející filmové počiny z tohoto světa. Obrazová encyklopedie je vlastně oslavou světa Pandory a spojuje tu i spoustu nitek z různých odvětví, u kterých byste to ani nečekali, nebo by vás to snad nikdy ani nenapadlo. Po přečtení a prostudování této knihy budete o mnohé moudřejší, než jste byli na počátku.

Citát: Oel ngati kameie – zřím tě!

98 07.01.2024

„Potřebuji dobrovolníka,
a to na obtížnou misi.“
„A tím dobrovolníkem
budete vy!“


„Řekněme, že nemám rád vůni šarlatových květin.“

Mnozí, kteří čtou sérii tak, jak vyšla u nás, si jistě vzpomínají, že bylo několikrát v příbězích řečeno, jak Mark Stone táhl svého „rozbitého“ robota několik kilometrů neznámým územím, aby jej zachránil. V tomto příběhu tato dramatická situace je. A vysvětlení je opět velmi jednoduché. Šarlatová květina je ve skutečnosti teprve čtvrtou knihou s kapitánem pro dohled nad primitivními planetami Markem Stonem, kterou Jean-Pierre Garen napsal.

Malá ochutnávka:
Káď zčervenala a potom přešla do žluti. Mark jeho reakci nechápal, ale neustával. Představoval si teď, jaká by asi byla noc s oběma ženami najednou. Pečlivě se soustředil na co nejerotičtější výjevy a opatrně vyňal z krabičky jednu kuličku a hodil jí do kouta, kde podle Raye byl přívod energie.

A musím uznat, že jsem byl opět překvapen brutalitou některých střetnutí. Jakoby tu pan spisovatel ještě neměl zábrany a krvavé scény předhazuje svým fanouškům absolutně bez výčitek. Je z toho cítit surovost. Teprve u pozdějších příběhů se snaží krev a násilné scény minimalizovat. Vlastně se tu střetávají dva faktory: kvalita a logičnost příběhu a jeho tvrdší stránka. U novějších příběhů je to obráceně. Dává se tam přednost nenásilným scénám a logičtějšímu ději. A já vám vlastně ani nevím, která ta forma se mi líbí víc.
Osm půlek Šarlatových Hetešáků:
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Uvědomil si, jak se on a všichni agenti považují za kdovíjaké dobrodruhy, ale bez ochranného opasku a funkčního androida je to něco docela jiného.

94 04.01.2024

Hulk ničit!
Hulk ničit!
Hulk zabít!
Zabít všechno!
Hulk . . . hulk . . . hulk – ničit!

Hned od počátku mě odrazovaly dvě věci. Agresivní červená barva, která se mi k Hulkovi vůbec nehodila a Bůh. Ano, je to o Pekle. Ale Bůh? Přítomnost Pekla hned neznamená, že od nás Bůh odvrátil svou tvář. A to, že existuje Peklo neznamená, že existuje Bůh. Peklo si děláme mi lidi sami, k tomu Boha nepotřebujem. Akorát, když stojíme na špatné straně Pekla, Boha se dožadujeme. Jsme pokrytci a Hulk to netuší. Toliko k příběhu, který, dle mého, nezačal zrovna moc přívětivě.

Citát: Nejsi první, kdo mnou začal být posedlý po tom, co jsem mu zničil barák.

Hulk tu je docela nesmyslně nakreslený. Skoro až anorekticky vypadající červeno-zelená postava mě v tomto příběhu vůbec nepřesvědčila, že je jako stvořená pro ničení. Mám spíš pocit, že tvůrci tu totálně zničili ikonu HULK, na kterou byl čtenář a sledovač filmů zvyklej. Přičtěte si spoustu náboženských keců kolem a už víte, kam směřuji. Do Pekla. Říkejte si o mě co chcete, ale ať mě gama záření klidně pohltí, ať kvílí mnoha ústy, ať láme spoustou rukou, ale tohle mi nesedlo. Za 40% procent, ať se Bůh moc nevztekne.

Citát: Sílu pouze pro silné.

89 04.01.2024

„Uvažuju, kolika různejma způsobama
jsem si zvoral život. Jak rád bych
začal znova s čistým štítem
a dostal se z toho otupělýho,
nudnýho pekla, který teď zažívám“.

Netuším, zda Robert Rodriguez a Frank Miller měli v plánu natočit další filmy z této komiksové série. Pravdou je, že „Ženská, pro kterou bych vraždil“ neměla tak obrovský úspěch, jako její předchůdce „Město hříchu“. Mě se líbí oba filmy. Komiksové „Drsný sbohem“ je také perfektní, a skoro přesně jej také kopíruje i filmové zpracování „Město hříchu“. Jak je na tom druhá kniha v této sérii „Ženská, pro kterou bych vraždil“ jsem zjišťoval právě teď.

Citát: V Sin City neurazíte ani dva bloky, abyste nenarazili na nějakou hospodu.

Jedna věc, která vás asi napadne hned na začátku, je změna osazenstva. Místo Marva tu máme Dwighta a místo Golgi je tu Ava. Ale když kouknete hlouběji, zjistíte, že vlastně Marv může za tu hlášku, která dala celému příběhu název. (Hele, kámo, nechci strkat nos do věcí, do kterejch mi nic není, ale tohle je ženská, pro kterou bych vraždil) Jinak vše kolem zůstává stejný, odporný město, zkorumpovaní policajti, krásné ženy, sexuální choutky a další drsný hrdina. Ten tak trochu zneužije Marva. Co to kecám, prý trochu, on ho zneužije hodně.

Citát: K čemu by bylo bejt v Sin City poldou, kdy sis při tom trochu neužil.

O násilné scény v tomto komiksu není rozhodně nouze. Ale záhy zjistíte, že ne všechno je takové, jak to vypadá. Násilné otočení děje je milé, překvapivé a málo očekávané. A to je dobře, protože jinak by to bylo moc monotonní. A to čtenář nechce. Změna je život, i když zde to spíš znamená smrt. A tak Dwight musí prokázat jistou laskavost, aby se hra mohla dohrát. Ocitl se v situaci, která rozhodne o celém příběhu. A musím říci, že to bylo opět mrazivé. Ale on to snad zvládne. Musí toho ještě hodně vykonat.

Citát: Prokaž nám oběma laskavost a nehýbej se, pokud se mi nepodaří vystřelit ti mozek z hlavy.

Jsem rád za Marva. Myslím, že Dwight by si bez něj skoro ani neškrt. Je tu i nádherná deja-vu scénka z první knihy, akorát z jiného úhlu pohledu. To se fakt povedlo. Zazní tu i jméno Goldie, ach, proč zrovna ty, Goldie? Ale zpět k Avě. Dwight a Ava jsou zvláštní dvojice a jejich extempore nás provází celým příběhem. Sluduju jejich osudy, užívám si krásnou černou kresbu a leju do sebe jedno pivo za druhým. A nakonec jsem rád za konec. Propukla panika, lidi křičeli, samopaly rachotili, rozpoutalo se Peklo. Inu běžný den v Sin City. Byla to fakt super jízda.

Citát: . . . blbče, šest výstřelů, a ani jeden do hlavy . . .

103 02.01.2024

No, určitá podoba by tu byla.
Třeba oči. Ty by mohl mít po (tátovi)
Barva i počet sedí,
. . . a taky bradu má podobnou.
Stejně nic lepšího nemáme.

Ačkoliv je tento příběh ze světa Prolnutí, vypadá to, že do něj asi nepatří. Někdo mu dal krabičku s názvem „Světla v temnotách“ i když je tento příběh ze stejného těsta jako Tovaryš a Jeden z devíti. A vlastně se to také ve stejném stylu odvíjí. Zadní část knihy mi sice tvrdí, že je to pro fajnšmekry, nadupané akcí a nenechá mě to oddychnout – inu, co je psáno nemusí být dáno. Pravdou je však fakt, že se to dobře čte, rychle do odsýpá a trousej se tu hlášky jak na běžícím pásu. Ale to je asi tak vše. Protože dva dny po dočtení už jsem docela tápal v Prolnutí, o čem, že to vlastně bylo. „Job tvoju mať!“

Citát: Když někdo zabíjí Lovce, tak já chci vědět kdo a proč.

98 02.01.2024

Béčková vyšetřující služba.
Až uslyšíte
divný zvuk,
zanechte vzkaz.
Bééééééé.

Brutálně mě to nebavilo. Je to již druhá kniha, vlastně navazující kniha na příběh Stará béčková legenda, od stejného spisovatele. Forma psaní Shigora Birdmana mě vůbec nejde k tělu. Příběh je zdlouhavý, prošpikovaný spoustou flasbacků a absolutně se nehodících hlášek. V těch vracečkách do minulosti jsem docela tápal. Jejich množství a nepřehlednost mě nudila. Dokonce jsem se ke konci knihy přistihl, že při čtení usínám a vůbec si nepamatuji zpětně, co se v příběhu děje. Akorát vím, že tam bylo na mě moc politiky.

Citát: Přísahal jsem, opakovaně, že budu chránit obyvatele města. Nemůžu je jen tak sežrat, pokud neporuší pravidla.

Příběh jsem přečetl jen díky tomu, že jsem si koupil obě knihy najednou. Byla to chyba a zbytečná investice. Hlavní hrdina Bý opět blábolí jako pominutý a sem tam dost krutě oslím můstkem přejde do dalšího děje. Když jsem si uvědomil, že v tom všem zmatku usínám, knihu jsem na dva týdny odložil. Až teprve potom jsem příběh dočetl. Bylo to spíš z donucení než ze zvědavosti. A vlastně ani konec mi nedal uspokojivou odpověď. Díky zajímavému extempore s Chobotem, mazlíčkem, kterého Bý získal v minulém příběhu, dávám tři hvězdy.

Citát: Padání je v pohodě, ale lítání fakt nesnáším.

96 31.12.2023

„To nás do boje
s těma řezníkama
povede nějakej chlápek,
co si sem přilítne
jako Flash Gorgon?!

První příběh „Sledgehammer“ byl perfektní. Akční nástup, pak nakládačka, umírání a útěk za záchranou. V poslední chvilce přijde překvapení a vše je dokonáno. Příběh nakreslil Jason Latour. A nakreslil ho ve svém stylu, jen sem tam přidal něco málo podobného stylu Mikeho. Tento příběh se mi moc líbil.

Citát: Je po nás!

Druhý příběh „Blitzkrieg“, navazuje lehce na první dobrodružství. Je však nakreslen Laurencem Campbellem, a jeho kresba mi moc nesedí. Navíc ve scénáři jsou velké díry a oslí můstky. Příběh působí hodně zmateně a neuceleně. Trochu jsem se v něm ztrácel. Tak že celkové hodnocení je 70% A protože to tady nejde vyjádřit přesnými procenty, tak jen tři hvězdy.

Citát: Hele, kámo, jestli jseš tak božsky osvícenej, tak jak je možný, že furt tak remcáš?

PS – V druhém příběhu nazvaném „Blitzkrieg“ lítá v roce 1944, kdy se příběh odehrává, nadzvuková stíhačka XFV-12. Tento stroj byl ale vyroben až v roce 1977.

95 31.12.2023