Taťka Hraboš komentáře u knih

Můj další kandidát na nejlepší díl série (těch ale asi ještě bude :-) ). Je obdivuhodné, jak se autorovi daří neopakovat se. Dělá to chytře – už sama změna prostředí dává slušnou záruku, že si postavy a (čtenáři s nimi) zažijí něco, s čím se ještě nesetkaly a musejí se novým podmínkám přizpůsobit a znovu dokazovat své kvality. Autor většinou také pěkně rozdělí role, takže žádná z postav nevyjde úplně naprázdno. Úsměvné je snad jen to, jak Flanagan označuje své země, národy, státní funkcionáře a tak – i to je ale asi v bohulibém - vzdělávacím – úmyslu; předpokládá zřejmě, že si čtenáři sami uvědomí či zjistí, že Bedullini jsou Beduíni, Tualagové Tuaregové či emrikír emír (jen vakír mi bohužel pořád v mysli evokoval fakíra :-) ).

9 12.07.2021

(SPOILER) I druhý díl se povedl, i když mě trochu mrzelo, že už názvem autor prozradil, jak vlastně dopadne jedna z hlavních dějových linií. A upřímně řečeno – a teď budu spoilovat – nečekal jsem, že se už teď rozloučíme s hlavním záporným hrdinou. Způsob, jakým se tak stalo, mě také překvapil a byl z mého pohledu asi nejslabší částí knihy – autor mě svým popisem děje nedokázal přesvědčit, že by se to takto opravdu mohlo stát. Ale já jsem protřelý dospělec se stovkami přečtených knih na kontě a tohle je knížka určená dětem, které asi k takovým úvahám a pochybnostem budou mít daleko. Takže – z pohledu (minimálně mých) dětí – bezpochyby opět kniha za pět hvězdiček.

9 14.04.2021

Silná četba, ze které není člověku lehko na duši. Ostatně takové pocity mám ze severské literatury často (třeba i z lehčího žánru typu detektivek od Nesba a dalších). Je znát, že tu stále hraje obrovskou roli drsná příroda, nízká hustota obyvatelstva spojená se samotou, zima a tma, které silně ovlivňují psychiku hlavních postav a vyúsťují v jakýsi pocit osudovosti, podřízenosti vyšším silám, které nemůžeme ovlivnit. Jelikož čtu hlavně proto, abych si odpočinul od běžných životních starostí a vylepšil svou „emoční bilanci“, je to bohužel prvek, který mi četbu trochu ztěžuje a moje subjektivní hodnocení sráží.

9 10.12.2020

Svého času to musela být přelomová kniha, jdoucí zcela proti směru smýšlení tehdejší společnosti. I dnes má čtenáři co říci, jenže spousta myšlenek z ní se už stala téměř samozřejmostí - přinejmenším pro část společnosti, která si uvědomuje význam přírody pro člověka. Kromě toho měl a má Thoreau řadu následovníků, kteří jeho teze dále rozpracovali a aktualizovali pro současný svět. Snad proto můj subjektivní pocit z knihy nebyl tak skvělý, jak bych očekával. U některých lyrických pasáží jsem se nedokázal dostatečně soustředit, místy mi zase kniha přišla zbytečně mnohomluvná. Ale možná je to i tím, že jsem se nedokázal jen tak oddat zahálce a nechat čas plynout, jak zní jedno z autorových doporučení. Asi by mě kniha dokázala více okouzlit někdy před 20-25 lety, ve věku, kdy je člověk obvykle vnímavější k různým abstraktním myšlenkám, filozofickým a etickým teoriím a ideálům, než mu tuto vnímavost otupí životní zkušenosti.

9 27.11.2020

Příjemné čtení. Rooneyová nepotřebuje dějem a dramatickými událostmi nabitý příběh, aby si dokázala po celou dobu udržet plnou pozornost čtenáře. Její postavy, hlavně ty ženské, jsou velmi pěkně vykreslené a věrohodné. To platí obzvlášť o vypravěčce – její věk by si člověk troufnul odhadnout už ze způsobu vyjadřování (nakonec je to logické, autorce samotné v době psaní knihy nebylo o moc více, takže svým mladším hrdinkám dobře „rozuměla“). Pro mužského čtenáře je příběh i poučný - jako krásná ukázka ženského způsobu myšlení a jeho některých stereotypů (i když si netroufám tvrdit, že jsou opravdu univerzální) – třeba případy, kdy hlavní hrdinku trápí vlastní problémy, které s ostatními nemají nic společného (tady typicky s Nickem), a přesto zásadním způsobem ovlivní její chování k nim (až si dotyční začnou myslet, že za to mohou oni, nebo aspoň pátrat, kde udělali chybu – přitom by stačilo být upřímný). Snad tu ovšem pro tento komentář nebudu za nějakého mužského šovinistu – my máme zase své stereotypy. A koneckonců i tenhle příběh nám dává co proto - psychicky nejslabšími (v podstatě neschopnými samostatného života) postavami příběhu jsou chlapi ;-).

9 17.07.2020

(SPOILER) I když jsem i tomuhle dílu potterovské série dal pět hvězdiček, mám s ním trochu problém. V jedné věci mi totiž připadá - i v rámci zvyklostí daných žánrem - nepravděpodobný. Nechce se mi věřit, že by se Brumbál nebo i jiní, kteří znali Pošuka Moodyho, nechali tak dlouho balamutit jeho imitátorem a z různých drobností, které se mohou jevit jako nevýznamné, ale pro chování toho kterého konkrétního člověka jsou typické, nepoznali, že tu nemají co do činění s originálem. Samozřejmě, Rowlingová psala tuhle sérii hlavně pro děti a u nich asi nepředpokládala úvahy podobného rázu.

9 29.06.2020

Tady jsem musel dlouho uvažovat, co napsat do komentáře. Jistěže se mi to líbilo a hodně. Ale nic podobného jsem zatím nečetl. Leda snad prózy od Poa či Hoffmanna, jak na ně upozorňuje anotace, mají podobné rysy. Snad bych to nazval takovou pohádkou pro dospělé, mistrně odvyprávěnou, plnou fantazie, zvratů a vůní, která je ale současně skvělou studií psychopata s jeho zaměřením jen a jen na sebe a pojímáním okolního světa a lidí jen jako prostředků k uspokojení vlastních potřeb a požitků. Nicméně – v této knize – nakonec i ten psychopat zjistí, že bez pozitivního vztahu k lidem (alespoň některým) se dlouhodobě žít nedá.

9 24.06.2020

Kniha, která je důkazem toho, že i kvalitní a současně silně společensky angažovaná literatura se dá psát tak, že ji neocení jen literární kritikové, ale i široké čtenářské publikum. Chvíli jsem uvažoval jen nad tím, jestli by ještě silněji kniha nevyzněla, pokud by autorka upustila od toho happyendu, ale pak mi došlo, že ho tam má záměrně – jako povzbuzení nejen pro ženy ze své komunity, ale v zásadě pro kohokoli, že i individuální boj proti nějakému společenskému jevu, který člověka trápí (v daném případě rasismus a týrání a ponižování černošských žen), má smysl.

9 16.11.2018

Stále ještě váhám, kam knihu zařadit - pro mne stojí někde na rozhraní červené knihovny a kvalitní literatury. Jistě - jde o silné příběhy, jenže nejsou silné až moc? Jako kdyby se autorka bála, že méně emocemi nabitými příběhy a tématy by nedokázala čtenáře zaujmout, vědoma si svých stylistických a jazykových nedostatků (netroufám si ovšem říci, nakolik jdou na vrub překladu). Ale přiznám se na rovinu, že pohltit mne tato rozsahem nevelká kniha dokázala - a to je nakonec asi to hlavní.

9 21.10.2018

Brilantní, byť poněkud smutné vyprávění na velmi zajímavé téma. K jeho poutavosti určitě přispěly dvě dějové linie a odlišné způsoby podání příběhů obou hlavních hrdinů (v případě trpaslíka ich-formou) i neočekávaný, ale rozhodně ne nelogický závěr. Kromě toho šlo i o čtení poučné - jak o nelehké situaci lidí, jako je hlavní hrdina (i když by mne docela zajímalo, zda měl autor nějaký reálný vzor, popřípadě konzultanta), tak o životě, práci a významu jednoho z našich nejslavnějších rodáků (o tom jsem se ve škole moc nedozvěděl, tak jsem to tady mohl dohnat). Jen ty pasáže o genetice byly pro mne místy už na hranici srozumitelnosti či dokonce za ní.

9 04.06.2018

Při čtení této klasiky jsem si musel v duchu zanadávat na způsob výuky literatury na střední škole - biflování obsahů děl (za mého mládí - jestli se v tomto ohledu něco změnilo, to netuším). Velmi záhy jsem si totiž vzpomněl na základní zápletku a tím pro mne kniha ztratila to hlavní kouzlo - proplouvat zákrutami děje a těšit se, co se stane za další zatáčkou. Ale i tak to nebylo nudné čtení, konečně jsem pochopil, co se míní výrazy "dickensovský styl" nebo "dickensovská tradice" - ten pán prostě píše tak zábavně, že - přes závažnost tématu - se sice přímo neřehtáte, ale stále vám na rtech hraje jemný pobavený úsměv. Jeho postavičky jsou výborné, paradoxně jedinou výhradu jsem v tomto díle měl k postavě hlavní, která mi valnou část děje lezla svou zabedněností poněkud na nervy. Ale tento román koneckonců je o Pipově prozření, takže to asi nešlo udělat jinak.

9 04.05.2018

Vynikající kniha – jako zatím všechno, co jsem od Kundery četl. Jeho logický, krystalicky čistý styl, bez zbytečných detailů a ornamentů, promyšlené a přesto snadno srozumitelné filozofické úvahy, střídání pohledů výrazných a výborně psychologicky vykreslených postav, jeho skepse a ironie, to vše mne v této knize okouzlilo. Zajímavé příběhy všech hlavních postav, odehrávající se v době, na jejíž temné stránky bychom nikdy neměli zapomenout, pak už byly jen bonbónkem na dortu.

9 03.11.2017

Zářivý doklad Trnkovy neobyčejné všestrannosti. Těžko říci, co v této knize dominuje - jestli jeho krásné ilustrace nebo roztomilý text. Pravda je, že ne všechny pasáže jsou stejně zábavné - smíchu jsem se neubránil především při čtení popisu, jak jeden z tatínků lovil netopýra, anebo kapitolky, jak sloni hráli pohádku o Červené (v knize Šípkové) Karkulce.

9 23.08.2017

Hluboký dojem ve mně tato kniha zanechala, i když je to z velké části zvoleným tématem. Člověku se nechce věřit, že by se někde v "civilizované" Evropě lidé řídili tak brutálním zvykovým právem. Autor také velmi plasticky a věrohodně ztvárnil pocity obou hlavních postav - krevního mstitele, jenž prožívá svůj poslední měsíc života, i spisovatele, jemuž se v důsledku "nevinné" dovolené v krví na každém kroku poznamenané oblasti postupně a nenávratně odcizuje vlastní manželka.

9 03.06.2017

Než mi náhodou přistála v knihovně v ruce tahle knížka, byl pro mě Sekora hlavně tím, kdo napsal Ferdu a Pytlíka a Kocourkov. Vůbec jsem netušil, že ve svém psaní zabrousil i mezi ptáky; a udělal to opravdu skvěle. Mám rád knížky, kde se spojuje pohádka nebo jiný vymyšlený příběh s poznáním, a v téhle knížce je tenhle princip doveden k dokonalosti. Hned co jsme dočetli, vyžádaly si děti, ať jim v atlasu ptáků ukážu jednotlivé hrdiny příběhu, a starší okamžitě shlédl i naučný pořad o kukačkách, co shodou okolností máme na DVD.

9 18.04.2017

Litoval jsem, že jsem už viděl film, protože filmaři se knihy až na drobnosti drželi. Takže mi při čtení chybělo to hlavní, proč čtu Kingovy knihy - napětí a překvapení. Ale i tak mi nezbývá než kostatovat, že je to mimořádná kniha, které v podstatě není co vytknout.

9 19.07.2015

Docela by mě zajímalo, co Herberta k napsání druhého dílu ponouklo – jestli jeho vlastní puzení vrátit se do tohoto působivého světa, nebo přání fanoušků nebo snad vidina výdělku ... Každopádně na sebe vzal velmi nelehký úkol, který podle mého názoru dost dobře nezvládl. Pokud vytvoříme skoro dokonalé hrdiny, jakými jsou Paul Atreides a jeho sestra, stěží se pak pro ně hledá rovnocenný protivník. Pak nezbývá, než – jak to udělal Herbert – v podstatě vybočit z mezí žánru scifi a vytvořit postavy vlastně už z oblasti fantasy, protože jak jinak schopnosti Tleilaxanů označit. To je jedna věc, která mi vadila. Tou druhou je zbytečná složitost (hraničící až s nesrozumitelností) knihy a téměř absence akce, kterou je jednička přímo prostoupená a kterou Herbert umí.

8 21.03.2024

Pět hvězdiček, ale ta poslední s odřenými cípy. Stephenson má skvělý styl, dokáže napsat pasáže velmi vtipné, ale i s velkým emocionálním účinkem, jeho postavy zákonitě člověku časem (kterého má při čtení jeho knih více než dost) musejí přirůst k srdci, ale na můj vkus je prostě příliš velký grafoman. V akčnějších dějových linkách mi to tolik nevadilo, ale jinak bych se bez spousty podrobností obešel. V případě podobně detailních knih se totiž občas stane, že čtenářova pozornost ochabuje a mezi tou spoustou vcelku bezvýznamných informací mu nakonec unikne nějaká, která ten význam má, a pak marně uvažuje o souvislostech nebo je zpětně složitě dohledává. Navíc si myslím, že v tomto případě to není vždy jen chyba čtenáře - Stephenson se v silném proudu svého psaní občas dopouští i různých nedůsledností, většinou asi neúmyslně, ale někdy možná i cíleně, aby se vyhnul složitému vysvětlování něčeho, co možná ani logicky vysvětlit nemohl. To ovšem nic nemění na tom, že mám rozhodně v plánu některou jeho knihu někdy zase vzít do ruky.

8 28.07.2023

Tenhle díl je vlastně hlavně jakási zvláštní, ale zábavná lovestory, při níž řešení vážných problémů života, vesmíru a vůbec jaksi ustupuje do pozadí. Pro mě osobně po předchozím díle vítaná změna, knihu ale momentálně čtu dětem a těm se tenhle obrat ale vůbec nelíbil. Ford a Marvin se tu vyskytují jen sporadicky a Fordovo chování navíc nedává moc smysl, Zafod a Trillian raději kamsi zmizeli úplně. Z mého pohledu je to sice lepší čtení než předchozí díl, ale první dva díly jsou stále o třídu výš, a nabízí se otázka, jestli stálo za to tuhle sérii takto natahovat, nebo jestli neměl Adams raději využít svých dalších originálních nápadů v samostatné knize. Tím spíše, že přemýšlejícího čtenáře nemůže nechat na pokoji základní nedostatek knihy, týkající se samotné podstaty příběhu - jak to, že tu najednou máme Vogony zničenou Zemi zpátky (chabý pokus o vysvětlení ve vzkazu od delfínů autorovi neberu).

Nad nejlepšími knihami obvykle ještě dlouho rozvažuju, vracím se k nejsilnějším scénám, zkrátka ve mně nějakou dobu rezonují. Tady musím uznat, že je to opravdu zajímavý, snový příběh, vyprávěný krásnými slovy, jemuž nechybí ani myšlenková hloubka, přesto na mě kniha nezapůsobila tak, abych si ji zařadil do té nejvyšší kategorie. Občas jsem měl pocit, že je psána tak trochu na efekt, že je to sice výborně odvedená práce špičkového řemeslníka, ale to je také vše.

8 07.05.2023