SynD komentáře u knih

(SPOILER) bezpointová kniha tvořená mnoha bezpointovými příběhy. ve světě románu se nikdy nikam nedojde, nic se ne(do)řekne, i ty nejdramatičtější scény jsou rozpuštěny doztracena. ve finále je tak úplně jedno, kdo kam odejde nebo neodejde, kdo kde zůstane, a který dům shoří. 

mezi postavami bez vlastností nejvíc vyniká asi Janina (i díky kontrastu s jejím mužem, obecním hovádkem Vojtou). neexistující komunikace a figurkoidní postavy potápějí i asi nejvřelejší vztah knihy Lucie s tetou Sofií. jakoby si i tuto něžnou vazbu žila Lucie výhradně uvnitř své hlavy. 

ostatně postava tety Sofie je redukována na tragickou hrdinku, jakkoli to působilo, že je ve svém domě (a před nemocí) docela spokojená. Sofie je vlastně taky Řekyně, což v této knize znamená zástupkyně jiného živočišného druhu se záhadným jazykem, zaznamenávaným přímo mimozemským písmem. 
moc se mi líbily popisy přírodních proměn v rámci roku, oblohy a krajiny. taky jazyk knihy je splavný, četla se dobře a rychle (i když jsem u čtení místy vrtěla hlavou, jako třeba u výstupu tety do schodů). 

co mi vadilo asi nejvíc, byl opakovaný vypravěčský fatshaming: odsudečné soustředění se na břicha, tu nevkusně vzdouvající látku šatů, tu rozdělená pneumatikou, tu jen hrozivě naznačující, že "za pár let bude ... potřebovat o číslo větší dres" - působilo místy až obsesivně.

3 17.12.2023

(SPOILER) zvláštní, mnohotvárná a specificky podmanivá kniha. hodně mě oslovil vypravěč s jeho střídmým a nenápadně vtipným jazykem. taky mix moderního, historického a prastarého, mýtického. a když už mluvím o mixu, nedokážu se dále ovládat a musím mluvit o hlíně:

hlína je plastická, záhadná, místy nechutná a neustále se učí a přetváří. a přesně taková je i kniha: na počátku je otec dětí Tormod ten spolehlivý a pečující. Siv, matka dětí, setrvává na pohovce před TV, obložená mističkami s chipsy a lékořicí ("hoduje si") coby beztvarý blob. po zmizení Střely navíc blob s velmi zlověstnou aurou. jak ale kniha pokračuje a dějové linie se přelévají, mění se Siv v pevně milující matku, která na sebe vzala břemeno zmizení Střely tak, aby ochránila city všech přítomných, zejména však svého manžela. a Tormod dá za pomoci substancí volný průchod svému řekněme horšímu já a neváhá pro to obětovat ani to nejcennější, nejkrásnější a nejnevinnější, co ve svém životě má.

i samotný konec má podobně neuchopitelný tvar - je možné, že dojde k Izákovskému obětování, ale i že holčička hlínu vyzvrací a finální boj bude na Stvořiteli a jeho díle, ozbrojeném dětskými mléčnými zoubky. pocitově bych v takovém případě moc nesázela na Tormodovo vítězství.

---

doslov knihy dodal kontext, Faldbakken je zjevně Bohem obdařený a jeho výtvarný talent se spolupodepisuje na organičnosti a živosti knihy. klobouk dolů před překladem taky. jen ta obálka je dost hrozná, pokus o (pop) kulturní referenci dopadl trapně a s náladou knihy nemá zhola nic společného.

3 17.12.2023

(SPOILER) za knihou je zjevně spousta práce. nejvíc mě zaujala netypická ženská postava bez mateřských sklonů, citovosti a naopak s ochotou opakovaně zrazovat politicky i lidsky. taky myšlenka, že jistě existovaly podobné emigrace "bez příčiny", z trucu nebo z povrchních důvodů.

výše zmíněný charakter hrdinky mi ale znemožnil s ní jakkoli soucítit ve chvíli, kdy idealizovaný ruský režim začal ukazovat pravou tvář (zabavení pasu, lágr). spíš jsem asi doufala, že prohlédne, což se nestalo.

další linie mi přišly navíc, linku syna jsem četla zběžně, jen protože mě zajímaly záznamy v archivu, vnukovy kapitoly jsem víceméně přeskakovala.

nemohla jsem ale nesrovnávat s Vlakem do Samarkandu Guzel Jachiny, který mám ještě v živé paměti. Vlak do Samarkandu je psán úsečně, střídmě a na nic si nehraje. na rozdíl od něj mají patrioti příchuť kašírky, v usilovném a superdetailním popisování reálií je něco chtěného, stylizovaného. místy možná až romanticizujícího, což je ve spojení s Ruskem / SSSR poněkud nešťastné. za všechny příklady mi utkvěl obraz nahé dívky, hrající na party na housle Dvořáka. ee.

dohledala jsem, že autorka je Ukrajinka, vyrostla v Gruzii a žije v New Yorku. skoro bych tipla, že v USA žije už delší dobu. protože ta literární příchuť - pachuť, kterou jsem se o odstavec výše pokusila popsat, je typická pro západní literární nazírání zemí komunistického bloku.

3 05.03.2023

(SPOILER) de Fombelle umí nádherně vyprávět. úvod v ráji je snový. a způsob, jak se z něj začnou odvíjet jednotlivé příběhy, je strhující.

vedle výborně napsaných hlavních postav mě moc těšilo poznávat různé vedlejší postavy, třeba tesaře, nebo Amélii. taky záporáci jsou velmi kvalitní - třeba kapitán lodi či mazaný Ašant.

jedinou otázku mám ohledně kocoura, copak se s ním stalo poté, co se účetní, kuchař a tesař rozdělili?

3 24.02.2023

(SPOILER) 2,5 hvězd

skutečným vrahem je tu OSPOD a neschopnost jeho pracovnice udržet si profesionální hranice a předávat podstatné informace

3 19.02.2023

překomplikovanost ve spojení s podřadnou kvalitou - a celé je to zbytečně dlouhé. četla jsem v originále, a tak za literární ukoptěností zjevně nestojí překlad.

3 13.01.2023

(SPOILER) 4 a půl hvězd

skvostně napsaný sociální horor. zejména na Eugenův zásah asi jen tak nezapomenu.

EDIT: doporučuju si po přečtení dohledat rozhovory s autorem, osobně mě dost uklidnilo, jak se jeho život vyvíjel dál a jak se mu daří dnes.

3 04.01.2023

(SPOILER) kniha překrásná obsahem a formou. při čtení se mi připomínala další díla, v Alžírsku se odehrávající román Pole je tento svět Doly De Jong, téma nechuti se vrátit zpátky do domovského exilu z Brooklynu Colma Tóibína, nebo šťavnatý a smyslový jazyk Arundhati Roy v knize Bůh maličkostí (byť tady jsme v jiném podnebném pásu i náboženství).

ale zároveň je Leila Slimani zcela jedinečná. oceňuju přirozenost vyprávění, které plyne různým tempem, meandruje, a někdy se vrací, jindy ne. platí to i o konci do zatmívačky. mnoha autorů dnes píše překonstruovaně - tak, aby každý jeden poslední detail zapadl na místo - ale knihy působí odlidštěně, chybí jim život. Slimani píše s vášní, hlavu má ve spojení se srdcem a už teď se těším na její další knihy.

edit: v komentářích čtu, že jde o první část trilogie. těším se tedy o to víc, byť s obavou o osud některých postav, zejména laskavého maďarského lékaře.

3 16.09.2022

vztahová linka byla moc fajn, bavil mě autorčin jazyk i jistá nejednoznačná lidskost postav, jejichž charaktery netlačí do karikujících extrémů. oproti tomu mi ale Guru linka přišla nadbytečná, jakoby vložená z jiné knihy.

i tak jsem ráda, že jsem si knížku půjčila a nenechala se odradit podivnou obálkou s rozbitě pojednaným titulem. bylo to jen tak tak.

3 24.08.2022

(SPOILER) kupa klišé, nemálo z nich je navíc škodlivých. kde jen začít? třeba u dějové linky, kde postava s nadváhou získá respekt druhých a odvahu ke změně až poté, co výrazně zhubne. resp. za neuvěřitelných 8 týdnů vymění značnou nadváhu za six pack. nebo u opakovaně omílané hrůzy ze čtyřicítky (protože bezdětnost). nejvíc mě ale nadzdvihla postava s vážnou poporodní depresí, která se statečně rozhodne obejít bez psychofarmak a problému se zbaví šplháním na vyhlídku. proč? proč musí autorka servírovat svým čtenářkám potvrzení tolika nebezpečných stereotypů?

další mrzutostí je nudnost a zdlouhavost knihy. v duchu jsem úpěla, když Moriarty ještě na straně 128 pokračovala v uvádění do vnitřního života NOVÝCH POSTAV. pro samé figurkaření román dlouho nedrží moc pohromadě, a u čtení mě držela jen zvědavost na záhadu s miminkem. nu, vysloveně zklamaná jsem nebyla, ale čekala jsem víc. některé odpočivné knihy jsou pěkná dřina!

2 * dávám za prostředí ostrova a staré dámy.

3 12.07.2022

stand-upový jazyk mi přišel nejdříve zu moc, postupně ho ale autorka buď lehce desaturovala, nebo jsem si na něj zvykla.

životní příběh A.E. mě začal zajímat až zhruba od maturity, dětství v 90. jsem zažila a není to pro mě nijakatraktivní období. naopak bych uvítala prodloužení knihy, nebo spíš rozšíření posledních kapitol; oproti dosti podrobnému popisu technikálií (studia či prací), jsou náhle až příliš stručné, přitom popisují velmi zajímavý čas osobní transformace.

4. hvězdu dávám za otevřenost, s níž autorka sdílí léta v nekompatibilním vztahu a problémů s tím souvisejících. každé takové upřímné vyprávění si vyslouží mnoho posudků a odsudků od chytrých lidí, kterým by se nic takového rozhodně stát nemohlo. mohlo, stává, jen třeba v docela jiné oblasti. každý z nás někdy zažívá těžké časy a pokud se odnaučíme se za to stydět či odsuzovat druhé, bude se nám hnedle lepší žít. a to jak na individuální úrovni, tak i v rámci celé naší společnosti.

ps: vyprávění výmluvně ilustruje partnerskou dynamiku "overfunctioner vs. underfunctioner"- a to, jak se přehnaná aktivnost / zodpovědnost jednoho partnera potencuje neschopnost partnera druhého.

3 17.02.2022

krásný příběh, nebo spíš klubko příběhů ze starých časů. starosvětskost se v knize ukazuje jak v dobrém - ve velmi povlovném tempu vyprávění nebo atraktivních kulisách zlaté horečky na Novém Zélandu - tak i v méně příjemných polohách - třeba na dobovém rasizmu, dvojí morálce nebo (smutné) ženské otázce.

v podobně tučném rozsahu jsem nedávno četla Hodiny z olova a Osmý život (pro Brilku) a bylo vlastně úlevné ponořit se do románu, aniž by to znamenalo absolvovat hlubinnou reflexi světových dějin či současné politiky. vpravdě ideální čtení pro dny mezi Štědrým večerem a koncem roku.

opět se mi připomnělo, že když je příběh nosný a dostatečně zajímavý, nemusím v knize pochopit všechno (jako třeba jak to přesně bylo se zlatem a co bylo čí, nebo souvztažnost story a nebeských těles, která na mě působila čistě dekorativně) - zkrátka knize ráda leccos odpustím.

dávám 3* a 3/4, tu poslední čtvrtku má autorka za přesný technologický popis zotročení člověka / výroby prostituky. smutné je, že se to nepochybně dělá úplně stejně i v současnosti.

3 30.12.2021

(SPOILER) zdlouhavé a nudné čtení. stejně tak nudná a nadto protivná byla i mužská postava, u níž jsem nechápala, čím obě hrdinky tak uchvátila. už vlastně vím, zememěřičstvím, krásnýma očima a kostkovanými košilemi.

cca do půli knihy jsem si myslela, že se příběh otočí a ukáže se, že skutečný tyran je ve skutečnosti právě zeměměřič - to se ale bohužel nestalo a příběh vyšuměl do nedůvěryhodného limonádového závěru.

ten domek bych ale brala!

3 21.09.2021

morální cvičení, pojaté krásným jazykem. hrdinové se ale chovají šablonovitě: ani Fiona, ani Chlapec na mě nepůsobili jako živé bytosti a stejně pimprlově na mě působila i krize donedávna zcela harmonického manželství.

3 14.08.2021

romantické!

(a místy sadistické)

3 04.03.2021

příběh Dívky mě vzal za srdce, místy bolel jako pradávná zima, před níž se není kam schovat.

příběhem archeoložky jsem se prokousala, místy mě propojení obou linií i dojalo. mít ale na vybranou, raději bych si přečetla víc o dívce Dívce, ve světě smyslů a jednoduchého jazyka se mi líbilo.

3 21.10.2020

skvěle a zručně napsané, po počátečním zahlcení mnoha postavami (rodinami) mě neapolský nový svět rychle vtáhl do děje. princip nezdravého vztahu mezi Elenou a Lilou do dětství sedí a v této první knize ještě i baví.

(v průběhu dalších knih je ale stále úmornější. každé další knize dávám o hvězdičku méně, poslednímu dílu ** jen tak tak. sem to píšu z důvodu lenosti.)

3 21.10.2020

silná témata pro mě zabila forma: jakási odtažitá a bezemoční autovivisekce vlastní paměti. na začátku knihy jsem doufala, že onoho soustavného technického vymezování se ve třetí formě autorka zanechá, ale to se nestalo, spíš jsem měla zanechat já čtení. nakonec jsem knihu dočetla, ale nepochutnala jsem si.

2 08.04.2024

3* s přimhouřenýma očima

kniha je psaná krásným jazykem, ale zhruba načrtnutý a nedořečený příběh neospravedlňuje enormní množství nechutného násilí, v němž se autor doslova brodí.

ha, teď jsem si vzpomněla na násilí na zvířatech, proto snižuju hodnocení o hvězdu dolů.

2 02.03.2024

výbornou atmosféru městečka mi kazily klišoidní postavy a autorkou přehnaně protěžovaná postava Mii. taky mateřských linií by stačilo cca polovic.

a popisovaná umělecká díla mi z nějakého důvodu přišla cringe - polopatická a prostá sofistikovanosti. vlastně se tomu asi říká kýč.

2 30.12.2023