st.me komentáře u knih

Celkem napínavé čtení, kniha mě bavila, děj mě pohltil, netušila jsem kdo je vrahem až do chvíle, kdy ho autor prozradil a navíc krásné hudební okolí děje.
ALE co to má znamenat ten konec? Jízda po dálnici, kalamita s kamiónem plných ovcí? To je děj za který by se nemusel stydět Semir Gerkhan, ale v románu?
Tohle shodilo moje hodnocení a názor na knížku na 2,5 hvězdy. Jako výstraha a varování ostatním autorům. Až bude nějaký další chtít napsat něco takového, ať se raději klepne pravítkem přes prsty.

29.04.2012

Jednoduše a srozumitelně napsaná. Poselství, moudra, rady (nehodící se škrtněte) je podáváno přímo a logicky, dá-li se to tak nazvat.
Mě se líbila.
Moc!

3 08.04.2012

Budu tu kazit průměr, ale nemůžu si pomoct.
Čtení této novely jsem chtěla už jednou vzdát, ale kladné hodnocení a tolik hvězd mě přimělo se k ní vrátit. Čeklala jsem, že bude vážně tak skvělá.
Pro mě nebyla.
Ano, smrtí a umíráním je knížka prothkána hustě. Ano, toto téma je smutné, citlivé a bolestné a nemělo by se zlehčovat. Ano, každého to zasáhne.
Ale tohle?
Upřímně, po dočtení poslední stránky jsem si akorát řekla: "Fajn, mám to přečteno." Které bylo následovnáno:" Co to sakra bylo."
Postavy mi přišly od začátku nesympatické až debilní a jejich dialogy, ať už vnitřní nebo mezi sebou, jakbysmet. Do poloviny jsem se ztrácela v tom kdo je kdo a kdo s kým a to hlavně díky utnutí jedné dějové linie, zakončené nevyřčenou nebo napůl vyslovenou bolestnou otázkou a otevření úplně jiné s postavou o které jsem četla několik stránek dozadu. Asi je to moderní takhle psát, ale mě to vadí.
Během četby jsem se asi jednou nebo dvakrát zastavila a zamyslela i já, ale jinak mi to přišlo nesmyslné. Ten tam řeší psa z útulku, ten maluje, ta ho chce opustit, ale vlastně nechce...
Co?!?!?!?

Fakt je mi líto, ale hutnost a jedinečnost knihy šla asi mimo mě. Mě to přišlo jako slátanina se snahou o hluboké myšlenky, které se, alespoň pro mě, ztratily v překladu.
Dávám 2 hvězdy, protože si pana Balabána vážím a a měla jsem ho ráda jako publicitstu.

4 08.04.2012

Bylo mi řečeno, že u téhle knížky si pobrečím. Fajn, řekla jsem si a pustila se do čtení. Slzy ale nepřicházely, jejich místo obsadil úžas a občas i úsměv. Nemohla jsem se ubránit tomu, obdivovat autorovu smyslu pro humoru, ironii a sarkasmu, které si zachoval v takové situaci. Často se mi stalo, že po přečtení kapitoly, jsem se zamyslela nad tím, co mám.

Původně jsem chtěla dát hvězdy 3, protože kniha mi byla docela vychválena a já čekala víc, ale za způsob jakým byla "napsána" si zaslouží 4!

1 28.03.2012

Stará kancelář s oprýskaným nábytkem a v ní stejně tak zašlý detektiv s baloňákem a krásná žena v nesnázích....jak jinak. Klišé nad klišé řekla jsem si, ale jak mě to bavilo!
Kombinace výjevů z nejbéčkovějších detektivek na jaké si vzpomenete, ironie a sarkasmus kam oko dohlédne a padouši/hrdinové jak mají být.
Celé mi to trochu připomínalo film Watchmen, možná tou atmosférou a postavami. Nenudila jsem se ani chvíli.
Těším se na pokračování.

3 20.03.2012

Nebudu se tu zdlouhavě rozepisovat. Děj je utahaný, nudný, nic se tam neděje, kromě večeří a s chůzek, ta má takové rukavičky, ten má takový klobouk.
Oproti tomuhle kousku jsou i léty zteřelé kšandy napínavější.

Nebudu dávat hvězdy, protože knížku jsem odložila.
Věděla jsem, že jde o historický román, ale nečekala jsem, že bude takový...je napěchovaný k prasknutí biskupy, knežími, otci, mnichy, a kýho šlaka dalšími církevními hodnostáři. Nouze zde není ani o symboly víry (ve kterých se já příliš neorientuji a tak mi to nic neříká), evangeliích (to samé),"historickými fakty" o tom, kde kdo byl exkomunikován atp.
Nespočítala bych kolikrát byl udělán křížek, požehnáno, či políbena ruka na těch stránkách, které jsem přečetla. A spíš než příběh mi to přislo, jako bych se prokousávala Biblí. Kdyby tam bylo víc postav určitě bych se ztrácela v tom, kdo je kdo.
Pro mě tahle kniha prostě není, ale věřím, že si najde své čtenáře, kteří mají určité znalosti z křesťanství nebo tací, kterým vyhovuje číst knihu napsanou touto formou.

Dávám pět hvězd! A to protože, jsem hledala odpočinkovou, nenáročnou a vtipnou četbu a to mi tahle knížka splnila na 100%. Během čtení jsem se koliktrát zastavila a divila se autorce, že se nesbalila a prostě z farmy neutekla, protože já na jejím místě bych už byla za humnama. Její život nebyl život, ale otročina.
Hlava mi nebrala jestli ty skutečně nezáveděnihodné situace brala opravdu s takovým nadhledem nebo jako většina lidí měla nervy v kýblu.
Ale její vyprávění mi přišlo upřímné a srdečné, jako by mi ho říkala dlouholetá kamarádka.

5 04.03.2012

Nemůžu si pomoct, ale příběh mě nezaujal. Začátek mi přišel nudný a nezáživný, což jsem nejdříve přikládala nedostatku času ke čtení a s tím spojenou nemožnost se do děje pořádně ponořit. Navíc je hustě prokládaný "historickými fakty z oblasti magie" a dalšími ne zrovna zajímavými pasážemi, které jsou podle autorky nezbytné k vysvětlení děje a bez kterých čtenář asi nemůže žít. Podle mě naprosto zbytečné.
Celý děj má závratnou rychlost (asi jako spěchající šnek se třemi bypassy) což by mohlo vysvětlit těch 700 stránek. Takže když se prokoušete zmiňovaným začátkem a dostanete se k "ději" zjistíte, že je to stejně nudné jako těch x stovek stránek, které už máte za sebou.
Co mi ale vadilo ze všeho nejvíc byly hororové a morbidní prvky. Autorce se podařilo vykreslit ponurou a stísněnou atmosféru i tak. Působio to stejně jako když Leoš Mareš říká vtip, prostě to musí pořádně a dopodrobna vysvětlit.
Knížku vřele doporučuji všem co chtějí zabíjet čas bezůčelně a těm, kteří mají problém s usínáním, na tohle je tahle kniha fakt formát.

Žabákova dobrodružství jsem četla před pár lety v originále a teď jsem si to zopakovala v češtině. Jsou to krásné příběhy, kde hlavními hrdiny jsou zvířátka z lesa, to ovšem nebrání tomu, aby měla vlastnosti jako lidé, ty dobré i ty horší.
V každém příběhu se tak čtenář pobaví, ale i najde poučení.
Mě jejich čtení zpříjemňovalo chvilky před spaním a dovedu si představit, že nejinak tomu je i u trcohu starších dětí.

1 12.02.2012

Kniha absolutně o ničem!
Hlavní hrdina se po ráně do hlavy odstěhuje do lesa, kde žije s losem, protože nemá rád lidi a pokládá si "existenční" otázky.
Dočetla jsem to jen proto, že jsem čekala, že na konci se dočkám nějakého rozuzlení nebo aspoň nějakého konce. Omyl! A to autor ještě vyhrožuje: "to be continued"
To,proč je autor a jeho romány tak populární si nedovedu vysvětlit. Osobně bych se snažila něco vyčíst z březové kůry, protože z té bych si asi odnesla víc.

Ne! Prostě ne!
Pana Kaplana jsem si půjčovala jako jistou sázku na výrhu, na to, že se pobavím a od srdce zasměju, ale jediné čeho jsem se dočkala, bylo hořké zklamání.
Pan Kaplan mě nebaví, naopak od prvního řádku mi silně leze na nervy. Nepřijdou mi vtipné jeho přeřeky/přepisy v době, kdy navštěvoval večerní školu a snažil se naučit se anglicky.
Je mi líto, ale věta:"Šeksbír řiká co je v človjeka to je a já cytim zróvna tak gdyž mislim na má pofoláni..." mě tak nějak legrační nepřijde, ba ani dobráckost až hloupost pana Kaplana, který se neustále usmívá, i když asi vůbec neví, která mlátí.
Chápu, že pro někoho to je masterpiece, já jsem knížku jsem vzdala po 10 stránkách. Nemám na to číst to dál...

Během čtení první povídky jsem si vzpoměla, že tuhle knížku jsem už vlastně četla. Některé z nich byly lepší, jiné míň, ale nestalo by se mi, že bych se u jediné z nich nudila. Celkově vzato to bylo příjemné čtení s občasným mrazením v zátylku (to u těch děsivějších kousků).

24.01.2012

Opět pan Pratchett, opět jsem si dobře početla. Příběhy s kapitánem Elániem mám moc ráda. Je to taková sázka na jistotu.
V této knize není začátek tak zdlouhavý, jak tomu je u ostatních, kde se stále opakuje vysvětlení s želvou a slony. Tady je to od první stránky nabité akcí, která Vás okamžitě vtáhne do děje.
Překvapilo mě, že pan P. přitvrzuje a nevyhíbá se popisům násilí páchaného v Ankh Morporku dřívější doby. Že by reakce na dobu dnešní?

24.01.2012

Dočteno.
Otáčím poslední stránku, zavírám knihu. Potichu sedím u svého stolu. Uvnitř mě svádí nelítostný boj několik emocí.
Radost a pobavení, tak jako vždy, jsem se nasmála u příběhu psaným z pera Pana Pratchetta.
Obdiv nad dechberoucími ilustracemi, které provázejí celým příběhem. Člověk se na ně může dívat hodiny a neomrzí se mu.
Překvapení, jak to dopadlo.
A smutek, že něco skončilo. Vlastně si nejsem tak úplně jistá, jak to skončilo. Ale takhle to být nemohlo.
Nejsem sice chronický optimista jako kapitán Karotka, ale v jednom s ním musím souhlasit. Vždycky zbývá naděje. A tu si s touto knihou odnáším i já.
Děkuju!

7 12.01.2012

Když jsem tak zběžně projela hodnocení knížky, tak mám skoro strach sem přidat to svoje. Je tu tolik hvěžd, že to vypadá jak na sjezdu generálů.
Je pravda, že panu Tolkienovi jsem se po shléhnutí prvního dílu Pána Prstenů vyhýbala jak čert kříži. Film mě prostě nezaujal.
Nakonec jsem ale podlehla "tlaku" okolí a pustila se do čtení.
Nemůžu napsat, že Hobit je nej, nej, nej, nej, nej knížka jakou jsem kdy četla, protože na mě tak nezapůsobila. Je dost možné, že po veškeré té chvále co jsem si na knihu vyslechla, jsem čekala prostě moc.
Pan Pytlík mi nebyl nijak zvlášť sympatický, vadilo mi, že je takový srab. Sice během vyprávění trochu zmužní, ale stejně... na konci se schoval díky prstenu. To hrdina nedělá.
Celkově mi přišlo, že na cestě tam a zpět zažila výprava tolik dobrodružství právě díky tomu, že Pytlík se dostal (zase) do maléru. Některé mě bavily, jiné naopak, ale tak to bývá asi u každé knihy.
Ale ať jen nehaním. Musím přiznat, že kniha mi zpříjemňovala dlouhé chvíle a dokreslovala svým pohádkovým kouzlem předvánční atmosféru.
Po jejím přečtení jsem si ještě pustila trailer k filmu a to byl bonbónek na konec.
Přemýšlím, že dám šanci i Pánovi Prstenů a pak možná i filmům. Ale nechci předbíhat událostem.

2 03.01.2012

Zdá se mi, že originální název knihy, Uncle Montague´s Tales of Terror je výstižnější než Příšerné příběhy strýce Montaguea, protože vyprávění strýčka mi nepřišlo ani tak příšerné jako děsivé. I přesto nebo spíš právě přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout a musela číst dál.
Přiznám se, že z některých povídek mi běhal mráz po zádech, což nemůžu připisovat své bujné představivosti, ale především autorovi, který větu po větě odkrývá děsivá tajemství.
A i když jsem se občas bála, určitě si přeštu pokračování. Už se těším jak se budu bát.

1 03.01.2012

Odpad!
Dlouho jsem se těšila na bajky s kapkou učení, ale místo pochopení jsem nevycházela z údivu. Bajky jsou tak nějak divně, uměle splácané dohrodamy, aby teda mohl být vysvětlen určitý fyzikální zákon. Takže se stane, že na konci naprosto nesmyslného příběhu Vám slepice začne vysvětlovat něco o termodynamice.
Přiznám se, že jsem knihu nedočetla, trápila jsem se u několika příběhů. Stalo se mi totiž, že na místo vítězslavného zvolání:" Heuréka!" jsem se ptala sebe sama zas a znova:"To myslí vážně nebo je to nějaký vtip?"
Nakonec jsem došla k názoru, že čas se dá promarnit i nějak jinak.
Nevím, kde se skrývala ta slibovaná humorná forma příběhů a myslím si, že je velmi přehnané tvrdit, že kniha čtenáře nějak zaujme.
Jedno plus se tomu ovšem upřít nedá, právě díky tomuhle dílu nahlížím k Ezopovým bajkám s ještě větším respektem a láskou než dřív.

Poslední díl románu o Adélii byl stejný jako předchozí. Čtivý, naplněný napětím a zvratů. To jsem si užívala.
Co mě překvapilo, byla naivita hlavní postavy, vlastně to asi nebyla tak úplně naivita. Hlavní hrdinka je totiž asi ÚPLNĚ BLBÁ. Několikrát odmítne nabízenou pomoc a dostane tak sebe i své blízké do srmtelného nebezpečí. A když už si sama připustí, že po ní jde krutý vrah, tak se jak nějaká nanynka vydá sama kdoví kam pryč a nikomu o tom neřekne.
Nevím co tím autorka sledovala. Je sice pravda, že byla hrdá a soběstačná až na půdu i v předchozích dílech, ale v tomhle je to vystupňovené až za hranice únosné meze.
Přiznám se, že jiný konec než tento jsem vlastně ani nečekala, ostatně kdo je vrah jsem tušila už nějakou chvíli. Ale po dočtení posledního řádku jsem čekala doslov, kde bude psáno, že někdo Adélii chytl a dal jí pár facek, aby se vzpamatovala, protože taková naivita, jako je ta její se hodí snad jen do románů z červené knihovny.

22.11.2011

Pokud bych měla shrnout četbu tohoto románu jedním slovem, tak by to bylo UTRPENÍ.
Kniha na začátku slibuje, že po jejím přečtění uvěříte v Boha. Nevěřte tomu. Nicméně to byl jedniný důvod proč jsem knížku dočetla. Tento příslib ve mě probudil zvědavost, jinak bych knihu už dávno odložila.
Prvních sto stránek je neskutečně nudných, líčí jak malý Pí vyznává tři víry a jeho odplutí i s rodinou do Kanady. Když loď odrazila od břehu, věřila jsem, že teď už to bude lepší, čtivější. Chyba lávky. Na záchraném člunu jsou sice zvířata, ale pořád je to ta samá šeď a nuda. Skoro jsem se tak modlila ať už konečně přistanou na pevnině a zachrání se. Nechápu proč je knížka tak silná, celý děj se nekonečně táhne jak týden před výplatou.
Nakonec mi přišlo zajímých asi posledních 30 stránek a následný komentář ke knize. Což mě fakt naštvalo, vědět to dřív tak si přečtu pouze toto a vyhnu se předchozímu martyriu.
Ještě musím autorovi přiznat občasné, celkem vtipné přirovnání, vzhledem k situaci, ve které se hlavní hrdina nacházel.

2 02.11.2011