SONP komentáře u knih

Na některé knihy je třeba dívat se úhlem pohledu doby, ve které vznikly, jakož i doby, ve které námi byly čteny poprvé. Tento ohmataný a kýmsi pokreslený „komunistický rodokaps“, který jsem v rodinné knihovně nalezl někdy v 10 letech, mne tenkrát zcela uchvátil a dlužno podotknout, že mne přivedl k literární scifi spolu s Nosovem, Vernem a Součkem. Mám rád naivní utopie a toto je jedna z nich. Tehdejší ideologií je možná kniha infiltrována až příliš, ale což z Vernových knih také nečiší nadřazenost západní civilizace a techniky nad civilisovanými divochy? Ano, příběh je přímočarý, postavy černobílé – a bílí jsou samozřejmě sověti a černí jsou obdivovatelé prohnilého kapitalismu minulosti. Ale je to také výpověď o podivuhodné cestě vesmírem, o optimismu vývoje lidstva v budoucnu, viděného ovšem tehdejší optikou. A není bez zajímavosti se dozvědět, čemu tenkrát byli lidé schopni upřímně věřit, a zamyslet se nad tím, proč tato utopie dopadla tak jak dopadla ve skutečnosti a proč svět nežije v míru a v přátelství mezi národy, zaštítěn všeumějící vědou. Být objektivní, musel bych dát hodnocení méně. Ale vzhledem k tomu, co pro mě tento „utopistický brak“ znamená, musím dát prostě 80%. A to také za úžasné Škodovy retrofuturistické ilustrace! Kvůli nim jsem si koupil druhý díl, který jsem nikdy nečetl a možná ani číst nebudu.

19.04.2015

Knihu mi doporučila moje spřízněná duše, jejíž nadšená recenze je níže. Pro mě ale stupeň bizarnosti tohoto díla byla asi o 20% výš, než moje čtenářství snese. Některé pasáže mne docela bavily (zejména závěr knihy), některé byly trochu utrpením, ale to k tomu všemu patří. Nejde o čtení před spaním, do knihy je třeba pořádně se začíst - teprve pak to stojí za to. 70%

3 18.04.2015

V druhém díle série o Cormoranu Strikovi Rowlingová zjevně zúročila své letité zkušenosti s britským literárním světem. Sice je zajímavé přemýšlet o tom, nakolik je popisované podhoubí knih inspirované skutečností, za sebe ale musím říci, že na rozdíl od světa modelek, fotografů, rockových hvězd a přihřátých modních návrhářů mne ten plný spisovatelů, agentů a redaktorů zase až tolik za srdce nevzal. Detektivní zápletka přitom je poměrně zajímavá, i když trochu překombinovaná. Hlavní hrdinové fungují stále stejně dobře, ale počkám si, až budou mít nějaký zajímavější případ než ten spisovatelský. Doufám ale, že půjde třeba o nějakou vraždu třeba mezi bezdomovci - čím dál víc se mi totiž zdá, že Strike (s dřevěnou nohou namísto ukoptěného baloňáku) jde se svými průniky do světa bohatých lidí v klonovaných šlépějích por. Columba.

29.03.2015

Před lety jsem si knihu koupil za dvacku v levných knihách a dnes se na ni konečně dostalo. Jedná se o přímočaré čtení do busu či vlaku, které nemá nijak velkou hloubku, snad až na (možná trochu moc okatou) důvěru autora v lidstvo – a zejména v západní civilizaci. Jen proto bych ale knihu neodsuzoval – mne například velmi bavily technické popisy, které Neffova Tma nemá. Jinak ale slavnější sestra Tma pobaví více, snad už jen proto, že Neff už takovou důvěru v lidstvo nemá. 60%

1 15.03.2015

Tak tohle byl opravdu hodně praštěný steampunk. A začínalo to tak poklidně a seriozně viktoriánsky (vlastně albertiánsky!): na geografické veřejné debatě cestovatelů o pramenech Nilu. Když se ale v příběhu objevili zmutovaní kurýrní papoušci, kteří obohacují přenášené zprávy peprnými nadávkami, zbystřil jsem. A i když celý příběh pak přejde do zběsilého a bizarního děje, stále nabízí poetiku 19. století - i když přiznávám, že v závěrečné bitvě jsem ztratil přehled a začal akční pasáže přeskakovat. Potěšilo mne, že v zásadě všechny postavy mají základ ve skutečné historii a rád jsem si přečetl na wikipedii o Brunelovi s jeho fantastickým tunelem pod Temží.
Takže i když jsem nebyl dějem úplně nadšen, dám Hodderovi šanci s dalším dílem. Ale sobě poskytnu nějaký čas k tomu, abych se z té šílenosti znormalizoval. 70% – pokud jste detailněji seznámeni s viktoriánskou historií, přidejte si tak 20% (průměrně poučený český čtenář má mírný handicap)

1 14.03.2015

Knihu jsem četl na manželčino doporučení, či spíše přesvědčení, sám bych ji coby přesvědčený scifista asi do ruky nevzal. A i když jsem s prvními desítkami stran měl trochu problém a těžko si zvykal na autorův ne zcela obvyklý styl, nakonec jsem příběhům z Himmelstrasse propadl a druhou polovinu knihy přečetl během jediného dne.
Atmosférou je pro mne Zlodějka knih někde mezi Szpilmanovým Pianistou a Kingovým TO, autor prostřednictvím dětských hrdinů zajímavě vykresluje život řadových a ničím nevýznamných lidí v nacistickém Německu; tématem knihy je zjevně obrovská moc slov, ať v pozitivním či negativním smyslu. Trochu prvoplánovitá se mi zdála snaha ukázat, že řada obyčejných lidí tehdejší režim buď nepodporovala, nebo otevřeně sabotovala.
Přes velkou emocionální sílu knihy musím souhlasit s dřívějšími komentáři: občasná časová nelineárnost a prozrazování věcí budoucích vyprávějící Smrtí mi poněkud kazila napětí a autor si to vážně mohl odpustit. I přes tuto malou vadu na kráse a přes pomalejší rozjezd dávám 100% a myslím, že se ke Zlodějce ještě v budoucnu vrátím.

6 01.03.2015

Ano, je to staré. Ano, je to rozvláčné. Ano, postavy vytrvale filozofují. Ano, na dnešní poměry je to až zoufale neakční.Ano, jsou zde dlouhé popisy, které si nezadají s Jiráskem. A přesto, nebo snad právě proto toto veledílo zbožňuji a od svých 17 let si jej pravidelně, zhruba 1x za 5 let dávám jako lahůdku.

7 25.02.2015

Safra, po utrpení, které jsem měl s posledními dvěma díly Písně ledu a ohně, jsem úplně zapomněl, jaké báječné povídky umí Martin psát. Vždyť s povídkami jsem u Martina začínal (pravda scifistickými). Zejména Potulný rytíř ve mě vyvolal pomalu pocit, jako když jsem prvně četl Tolkiena – jako bych s nimi na tom turnaji byl osobně. Tajemný rytíř už byl připomínkou obrovského množství postav, ve kterých jsem se začal ztrácet, ale nakonec jsem se chytil. Jedinou vadou na krase je příšerná obálka s počítačově generovaným krasavcem, fakt hrůza – kvůli ní jsem si na nočním stolku otáčel knihu lícem dolů.

1 31.01.2015

Toto dílko nemá v podstatě žádný děj, což nic nemění na tom, že je to zábavné čtení. Některé z hlášek, spojené zejména s Josefem a panem Spockem, jsou opravdu výtečné a nejednou jsem při nočním čtení vyprskl smíchy a vzbudil nebohou manželku, 80%

5 21.01.2015

Stephen King ve stylu McBaina. První polovina knihy byla úžasná a sondy do života stárnoucího detektiva, užívajícího si svou druhou mízu, i do nemocné mysli pana Mercedesa mne strašně bavily, hltal jsem každé slovo a kniha byla prostě neodložitelná. Když se ale kniha zlomila do závěrečné honičky, začal jsem některé pasáže i přeskakovat. Ne že by to bylo špatné, ale po báječné první půlce to prostě už nebylo ono. I tak ale souhlasím s předchozími komentujícími, v záplavě severských detektivek působí ta Kingova jako balzám na duši. ****

6 03.01.2015

Výtečné a velmi atmosférické. Z knihy doslova odkapává na dlažbu rudolfinské prahy krev promísená se špínou a dalšími nepěknými věcmi, vyplavenými Vltavou. A nad tím všim se vznáší zápach odpudivého jídla z Jedové Chýše /kterou jsem do té doby znal jen z "Panoptika"/, zatímco kdesi za dveřmi paláců si katolická šlechta cpe břich tetřevem na rozinkách. 100%!

6 27.12.2014

S dílem coby audioknihou jsem strávil pěkných pár hodin v autě. Galbraith alias Rowlingová mne coby čtenáře-posluchače společně s Petrem Olivou přenesli do Londýna, do světa topmodelek, unikátních modelů od světoznámých návrhářů, kterýmse krásně prolíná se zatuchlou kanceláří Cormorana Strika - jednonohého a krásnou přítelkyní čerstvě opuštěného životního zoufalce, který nemá ani na své dluhy ani na svoji talentovanou sekretářku a který se přesto v tom prvně jmenovaném světě zorientuje tak, že vyřeší zadaný zapeklitý případ. Přiznám se bez mučení, že mě Rowlingová svými zvraty ve vyšetřování dostala tak, že konec byl opravdovým šokem. Bylo to báječné a vůbec mi nevadilo, že kniha plyne tempem bahnité a znečištěné Temže. Nejsou zde žádné honičky, žádné bitky (až na jednu) a žádné přestřelky. Většinu knihy tvoří popisy vnitřního uvažování hlavního hrdiny a jeho konverzací s dalšími lidmi, případně londýnských a anglických reálií. Já mám takové knihy rád - čím méně akce, tím lépe pro mne. U mě 100%!

7 14.12.2014

Stínadla jsou ještě o poznání temnější než Záhada hlavolamu. Významnými tématy jsou zde smrt a zrada a dokonce ani Mirek Dušín už není tak černobilý jako dříve. K tomu všemu Široko a uctívači ginga... Až bych tuto Foglarovu knihu označil za předvoj městské fantasy, byť bez nadpřirozeno.

2 09.12.2014

Antropomorfní personifikace obývá moji první zeměplošskou knihu vůbec, kterou jsem četl před neuvěřitelnými 20 lety - a ihned se stala mojí nejoblíbenější. Smrť je opravdu postava geniální a od té doby si přeji mluvit VELKÝM PÍSMEM.

8 09.12.2014

Další z řady „verneovské fan-fiction“ Ondřeje Neffa mne v první řadě zaujalo výtvarným zpracováním. Fibigerovy ilustrace a Badalcovy nákresy bych si bez uzardění vyvěsil na stěnu pracovny. Samotný příběh je tak verneovský, že i můj vztah k němu je stejný, jako jsem už v dětství k verneovskám míval. Pasáže odehrávající se v přírodě a normálních kulisách jsem jen přelétával a pasáže věnované strojům a technice jsem vpravdě hltal. (Oba autoři prominou – 20tisíc mil pod mořem jsem vždy začínal po nástupu Arronaxe a spol. na Nautilus a Pána Vzduchu jsem si začal opravdu užívat až při příletu Leviathanu). Neffův arcipadouch (nebo snad arcidobrodinec?) je též úžasný - a jeho dlouhé projevy mne fascinovaly stejně jako hrdiny, tedy na rozdíl od předchozího komentujícího. A ta jeho vzducholoď! Zkrátka se nemohu dočkat dalšího dílu a v mezidobí si dám ještě pár verneovek.

2 29.11.2014

Vždycky proklamuji, jak nemám rád knižní série a přesto mě páni spisovatelé vždycky dostanou na starého známého. I nového zaklínače, jakmile se objevil na knihkupeckém pultě, jsem prostě musel mít. A nebyl jsem zklamán! Před vydáním této novinky jsem si přečetl pro srovnání dnes už vousaté první „pohádkové“ povídky o Geraltovi a musím říct, že Bouřková sezóna je i není starý Geralt. Styl mi připomenul spiše Sapkovského husitskou trilogii – a tu mám hodně rád. O poznání méně je zde akčních pasáží i slovních popisů šermířských soubojů, které jsem nikdy rád neměl (do dneška nevím, co to je vlastně ta „paráda“). Zato je zde ale halda latinských vsuvek, archaicky psaných dopisů (a úryvků z fiktivních knih) a různých politických a právních úvah. Nemůžu si pomoci, prostě se mi to hodně líbí. 9/10

7 24.11.2014

Velmi příjemná kniha, nesoucí se ve znamení nyní populární historické detektivky. Autorka si vybrala velmi zajímavé prostředí Londýnského mostu,který byl ve své době takřka samostatnou čtvrtí. Dílo velmi příjemně odsýpá, postavy jsou dostatečně sympatické a je zde i řada zajímavých dobových reálií, takže se čtenář i patřičně poučí. Snad jen ty fantasy prvky (procházející duch mnicha, hovořící hlavy napíchnuté na kopí) se mi do příběhu moc nehodily – více mi seděly jemnější fantasy prvky ve stylu Červenákova Mrtvého na Pekelném vrchu.

3 15.11.2014

Říká se, že člověk v dospělosti nemá číst knihy a dívat se na filmy, které ho v dětství fascinovaly, aby nebyl trpce zklamán, O Záhadě Hlavolamu to ale neplatí. Na rozdíl od jiných Foglarových děl je zde méně mravouky a o to více mystéria. Popis toho, kterak se pod povrchem běžného městského života odehrává sledování tajemného Tleskačova příběhu, je prostě magický, To je sice doplněno traidčními návody ke správnému chování a trávení volného času ze strany "hochů", ale bez toho by to nebyl Foglar, plantážníci!

7 31.10.2014

K Myceliu jsem zprvu přistupoval velmi opatrně, ale nakonec nebylo možno odolat. Když jsem si prvně přečetl recenze a anotaci, měl jsem trochu obavu, že se poveze na vlně, kterou zrovna moc nevyhledávám (lidská společnost technologiemi rozvinutá do té míry, že jí současný člověk prakticky nerozumí, nebo popis života eMZáků, kteří jsou od nás tolik odlišní, že homo sapiens občas neví o co jde). Ale jak jsem se mýlil. I když jde o popis světa ve vzdálené budoucnosti, postavy, jejich jednání a motivy mi byly velmi blízké a k mimozemšťanům zvolila autorka takřka startrekový přístup (jde o humanoidy blízké lidem s mírnými psychickými a fyzickými odlišnostmi). K tomu všemu mě káply do noty kulisy mimozemských sakrálních staveb a postupů, které mi vizuálně nejvíc připomínaly dílo H.R. Gigera. I přes občasnou nejasnost děje (která ale asi byla úmyslná) jsem byl fascinován a jistě si přečtu i další díly!

4 26.10.2014

Na to, že originál knihy pochází z r. 1988, je až překvapivé, nakolik autor realisticky vystihl sovětské prostředí jak v životě obyčejných lidí tak i partajních špiček. I když jsou američané v knize až nepřirozeně kladní, nebrání to čtenáři fandit i některým ruským postavám a snad i tomu bezejmennému islámskému bojovníkovi, na jehož příběhu je krásně vidět, jak si američané někdy sami pod sebou podřezávají větev podporou některých revolučních frakcí.
Kniha ovšem trochu v druhé polovině odpuzuje svojí rozvleklostí, musel jsem dokonce sáhnout k přeskakování některých pasáží a troufám si tvrdit, že nebýt to Clancy, u nakladatele by mu taková delka knihy neprošla.
70%

13.10.2014