SONP komentáře u knih

Příjemná fantasy prvotina s příjemnou, lehce přidrzlou hlavní protagonistkou. Příběhy z prostředí mágů mám rád a tady se autorce podařilo postavit zajímavou chemii mezi dvěma magickými organizacemi. 70%

1 19.04.2024

Noční hlídka, jako jedna z mála sérií, má pro mne vzestupný kvalitativní charakter. S klidem mohu říci, že poprvé se mi všechny tři propojené povídky opravdu líbily. Ať to byl průnik do života Nových Rusů začátku milénia v uzavřeném bytovém komplexu, výprava do chaloupky jedné vědmy kdesi v Podmoskví, i závěrečné (možná trochu až moc bondovské) dobrodružství v rychlíku do Kazachstánu.

Určitého autorova ruského šovinismu je zde o něco méně než v předchozích dílech, dokonce se mi zdálo, že dává prostřednictvím najevo určité pochybnosti ohledně svého národa a vůbec celého bojovného lidstva. Jako nádavek si opět můžeme přečíst slova některých klasických písní ruského rocku.

80%

3 27.03.2024

Jak se Zeměplocha chýlila ke konci, stala se Rosretovská "industriálně-revoluční" série mojí nejpopulárnější. V Nadělání prachů se Pratchett podíval na zoubek ekonomice a bakovnictví. Téma je to o něco méně zábavné než přerod sbírání špendlíku na filatelii v minulém díle této podsérie, ale pořád je to skvělé.

Nejraději jsem měl pana Pedanta s jeho oblíbenou (ehm) hračkou, ale zdatně mu sekundovala i zamilovaná golemice Grácie. A jeden z mých oblíbených Igorů dal dohromady ekonomický počítač Vyšplouch, který mě taky nadchnul.

4 12.03.2024

Když jsem Převážně neškodnou četl někdy v 17 letech při jejím prvním vydání (kdovíproč jsem přeskočil předchozí dva díly), byl jsem z toho lehce rozčarován. A to jsem byl obrovský fanoušek prvních dvou dílů, vydaných začátkem 90. let v jedné knize.
Tentokráte jsem se k tomuto heslu ve Stopařově průvodci dostal v podobě audioknihy, kterou jsem slupnul jako nic. Podobně jako u minulých dvou dílů jsem znovu rezignoval na nějaké vnímání děje, i když tady je ho možná o něco více a line se knihou podobně, jako když úplně normální zvěř traversuje vesmírem. A když jsem se zbavil této zbytečnosti, mohl jsem se nechat znovu unášet tou šílenou jízdou myslí pana Douglase Adamse. A při ní jsem potkal Elvise, seznámil se s fanoušky naší civilizace Grebulony, byl svědkem nastavování druhé verze průvodce na naši realitu (jedna z nejlepších scén celé série vůbec) a dozvěděl se něco mále i o sendvičích. 80%!

5 19.02.2024

Černého Rogana jsem četl už hodně dávno. Možná že dokonce tahle série mě k Červenákovi přitáhla a pak už jsem pokračoval svým nejoblíbenějším Muromeckým triptychem. Tohle je návrat zpět ke kořenům a ani jedna z dílčích povídek ničím extra nepřekvapila, snad až na tu první, kde titulní dvojice vůbec nevystupuje (mám ale pocit, že jsem ji četl dříve v jiném sborníku). Je to prostě ve všech případech solidně řemeslná odvedená fantasy rubačka, která čtenářem proteče, pobaví, dodá potřebné množství hlášek a zase zmizí. To lze nejlépe ilustrovat na tom, že u žádné z povídek si vlastně nejsem jist, zda už jsem je někdy někde jinde četl. 70%

5 05.02.2024

Na 87. revír dosti odvážné (drogy, obscénnost, satanisti, knězovo pokušení). Zkrátka raná devadesátá léta dospěla už i do Isoly a jakoby byla předzvěstí toho, kam se detektivní žánr bude ubírat dál za mocného přispění skandinávských autorů. U těchto klasických detektivek mám raději tu starou dobrou polohu z 50. a 60. let, tohle už na mě bylo přece jenom trochu moc. 70%

4 05.02.2024

Jestli něco Reynolds dokáže, je to nastolení takových dějových premis, které jsou pro člověka raného 21. století nemyslitelné. Co kdyby jste se po nějaké době života nechali roztrojit na tři jedince? Kdo z těch tří je ten původní a kdo je jen kopie? To vše je zasazeno do poměrně známého prostředí generačních lodí, které jsou zde poměrně dobře fyzikálně udělané (aby ne, když je autor astrofyzik). Podíváme se i na Venuši, kde si lze také užít autorova realistického popisu létajících stanic, výtahů i chladících skafandrů.

S čím mám u Reynoldse dlouhodobě problém jsou postavy. Podle mě je nedokáže napsat dostatečně sympaticky tak, aby na nich čtenáři záleželo. To platilo prakticky u všech předešlých jeho děl, a tady to nebylo jiné. Snad jen Transport Ledu tímto nešvarem netrpěl.

Za prostředí a techniku je to 100% jak vyšitých - lepší hard scifi asi napsat nelze. Ale čtenářský zážitek pokulhává, takže nakonec 70%

2 25.01.2024

Už se blížím k závěru celé série, kterou jsem začal znovu číst v době úmrtí Sira Terryho. Buch!u (jak to zatraceně vyskloňovat?) bych dal za tentokrát hodně nepřehledný příběh trojku, ale prostě nemohu neocenit některé části, které byly naprosto úžasné - zejména nejnovější Nobyho románek s tyčovou tanečnicí Táňou Boženou a její dámskou jízdu s Anguou a novou upírskou policistkou ve Hlídce. Taky celkové naladění knihy o tom, kterak různé skupiny obyvatel blbnou (respektive nechávají se blbnout různými roztleskávači) a perou se mezi sebou, mě vyloženě těšilo, bohužel to pak celé zaniklo v poněkud potrhlé a chaotické výpravě do samotného Koumského údolí. Tahle pasáž na mě prostě dělala "Humpf!" a nebyla to moje kravička.

70%

5 10.12.2023

Jako mnoho dětí mojí generace (a pravděpodobně mnoha předchozích) jsem byl tím neuvěřitelným elektrickým, posuvnými pláty opatřeným, salonem s křišťálovým sklem k pozorování ryb vybaveným a vůbec doutníkovitým strojem zvaným Nautilus totálně fascinován. Stejně tak jsem jako dětský knihomol zbožňoval toho zapšklého a sociopatického hráče na varhany jménem Kapitán Nemo, kterému čas od času přeskočí a povraždí bodcem svého stroje pár nevinných námořníků hned poté, co přidá peníze utlačovaným koloniálního světa předminulého století.

Z pohledu dnešního dětského čtenáře už je to ale asi všechno passé. Nedokážu si představit dnešní dítě, kterak si po nocích čte 150 let starou knihu, jejíž více než polovinu rozsahu textu tvoří pozorováním ryb za oknem toho skvělého salonu a Conseilovo mírně aspergerovské jejich zařazování do čeledí, druhů a poddruhů.

V polovině 19. století musel být Verne opravdu neuvěřitelně sečtělý a neváhal to dávat na odiv. Dnes to ale působí spíš, jako by knihu způlky napsala AI na podkladě wikipedie. Tak například v předposlední kapitole při cestě od amerického k evropskému pobřeží nás Verne kromě obligátních rybích informací zahrne tím, jak to bylo s pokládáním podmořského kabelu (včetně historky o její sabotáži), aby následně přešel k poučování ohledně Golfského proudu. O ději se ale nedozvíme nic kromě toho, že cesta byla vykonána.

A tak snad ten půvabný příběh a mnou milované postavy dnešní děti lépe zpracují z nějaké modernější TV adaptace nebo možná z Neffova převyprávění, které mě kvůli přidání zápletky s jakousi mysteriozní výbušninou strašlivě rozlítila.

Pro mě nostalgických 100%, objektivně ale pro dnešního čtenáře někde kolem 50-60%. Hvězd ale dávám pět, nemohu jinak, drahý Conseili.

13 22.11.2023

Autorka stvořila takový milý utopický sci-fi Lijavec. Několik roztodivných mimozemšťanů spolu uvízne ve vesmírném herberku a naváže spolu zvláštní druhy přátelství. Jak bývá u autorky zvykem, hlavním tématem je diverzita a hledání způsobů, jak spolu bytosti mohou žít a vycházet v míru. Ze všech autorčiných knih je tahle snad nejklidnější - až na jeden zdravotní problém se tu nestane prakticky vůbec nic. Čte se to ale krásně jako balzám na duši - škoda že na druh Homo sapiens tyto metody příliš neplatí. 90%

2 21.11.2023

Původní český překlad z devadesátek je opravdu peklo. Nejen že z ustálených SW termínů udělal překladatel strašlivé technobláboly, ale ani běžné pasáže zrovna nevynikaly čtivostí. A tak jsem v polovině díky Amazonu přesedlal na původní znění bez titulků.

Samotná kniha je celkem klasickou knihou psanou na objednávku. Ano, jsou zde naši staří známí z původní trilogie, ale vlastně by to mohl být i kdokoliv jiný - celé SW téma působí jakýmsi navlečeným dojmem. Dlužno ale podotknout, že mnohem lepší než všem známé postavy jsou ty, které si autor stvořil sám. Je to samozřejmě hlavně rudooký Thrawn, tento mix mezi zlým Spockem ze zrcadlového vesmíru a profesorem Moriartym, který krade děj do té míry, že jsem si často přál, aby už skončily ty pitomé pasáže s Lukem a Marou ve stromoví a aby radši Thrawn zase nechal někoho popravit.

Celkový dojem je ale takový papundeklový a nějaký velký zážitek to nebyl. 60%.

2 02.11.2023

V sérii Metro zůstaly z Ruska alespoň ty mramorové obklady stanic. Chudákům z knihy Stanoviště nezbylo už nic než chlast, pár kalašnikovů, pojídání kořínků, pravoslaví, horká linka do Moskvy, železniční most do nikam a sem-tam nějaký ten IPhone s fotkama ze zlatých časů.

A do tohohle bezútěšného světa zasadil autor postpubertálního kluka, který se v tom sakra plácá. Sci-fi motiv se objevuje až v samém závěru, ale je celkem nevýznamný. Ideově se jedná spíš o knihu v duchu Sorokinova Dni opričníka.

Děj není nikterak strhující a spíš jde o vypořádání se autorových temných myšlenek o budoucnosti jeho rodné země. Snad to nejsou myšlenky věštecké.

60%

3 26.09.2023

Z vesmírných výšin minulého dílu padne čtenář zpět k úrodné hroudě Velké Británie, zpočátku tedy do dělnických barů, kde špatné slovo a snaha platit kartou American Express může přinést újmu na zdraví a kde v rohu sedávají bohové deště převlečení za nevrlé řidiče kamionu. Pak se z toho (v této sérii trochu netypicky) stane docela roztomilá romance, která zodpoví otázku, co vlastně dělá Artur Dent, když zrovna necestuje stopem po Galaxii. Ta se mi asi líbila ze všeho nejvíc. Kdo to nechce vědět, má podle rady autorovy skočit na docela dobře napsanou poslední kapitolu, ve které je dokonce i Marvin.

A hustě je to ovšem celé prošito obrovským množstvím zcela nesouvisejících historek a dalších chaotických průpovídek, které dají čtenáři se zamyslet nad tím, zda by chtěli pobývat v poněkud neurovnané mysli autorově. Já asi nikoliv.

Jak říká na konci sám autor: "Tahle historka snad měla nějakou pointu, která však momentálně uniká kronikářově mysli." S tím musím zcela souhlasit, snad bych platnost tohoto výroku rozšířil na zhruba 50% rozsahu této knihy.

P.S. Přečíst už byste si to měli jen proto, abyste rozluštili božské poselství vyvedené hořícím písmem na úpatí hor Quentula Quazgara. A Marvin, 37x starší než celý vesmír, by si to taky jistě přál.

60%

4 26.09.2023

Můj oblíbenec Chris Hadfield napsal technothriller, za který by se nemusel stydět ani Tom Clancy. A narozdíl od Clancyho, který byl pojišťovák, si Hadfield většinu situací v téhle knize prožil. Ať to byl let do vesmíru, lety stíhačkou nebo život v ruském prostředí při výcviku v hvězdném městečku. Nikdy se ale nesvezl Apollem a nestanul na měsíci, a tak má čtenář jedinečnou možnost vstoupit do tenat astronautických fantazií.

Knížka je doslova nabítá technickými informacemi: korekcemi drah,skafandry, pákovými ovladači, kontrolními seznamy a dalšími špeky, které mohou méně technicky interesovaného čtenáře odradit. Kdo to má ale rád, dostane od Hadfielda neuvěřitelnou jízdu. Je to něco jako byste četli další knihu o skutečné astronautické misi do vesmíru, akorát že tohle se nikdy (naštěstí) nestalo.

Většina postav je uvěřitelných a troufám si tvrdit, že většina z nich bude inspirována americkým kosmickým reálnem. Autor vůbec dovedně propletl fikci s tím, co skutečně bylo (např. sovětská stanice Almaz skutečně byla ozbrojena kanonem), a o to je dílo cennější.

Jasně, mohli bychom knize vyčítat ne úplně s lehkostí napsané akční sekvence, ale ruku na srdce: komu by o to vadilo.

95%

5 09.09.2023

Jestli existuje dokonalá Pratchettovka, je to právě tahle. Myšlenkově navazuje na starší Pravdu a pojednává o obrovském množství různých kulturních jevů, ať je to pošta, fax, starší verze internetu, sběratelství čehokoliv nebo politický aktivismus.

P.S. Pratchett tu snad prvně rozděluje knihu do kapitol (což kvituji) a já navíc mám živou vzpomínku na Fénixcon 2004, na němž jsem měl tu čest si poslechnout pár řádků z tenkrát nové knížky z úst pana Kantůrka.

7 03.09.2023

Napodruhé to nebyla taková pecka, jako když jsem tuhle noirovku četl někdy v roce 2006 - tedy ještě dávno před AI, před sociálními sítěmi a před dnešní progresivní společností. Tenkrát se mi to líbilo moc, ale po letech tenhle alternativní New York notně zastaral a rozhodně nezáří do dáli. Kromě toho, jak se reálně blížím padesátce, už mě tak nešokuje obnošený šedesátiletý Hallidayův šéf s rokem narození blízkým tomu mému.
Ale četlo se to pořád dobře a uvidíme, zda ta naše reálná AI, který už je možná za dveřmi, bude stejně paranoidní jako ta Brownova. Snad ne.
70%

3 26.08.2023

Co začalo celkem nadšeným čtením příběhu z alternativních českých 90. let, skončilo spíše zklamáním z toho, do jaké militární akčňárny to nakonec sklouzlo. Až do konce prostředního "cirkusového" dějství jsem se přitom pohyboval někde na úrovni čtyřech hvězd a možná i výš. Ten sešup byl ale prudký a knihu jsem zrychleně dočetl vlastně jen proto, abych se dozvěděl, zda se to ke konci nevylepší. A bohužel se tak nestalo.

Ke konci jsem si radši četl články z alternativních Lidových Novin, než vlastní román. To se mi už jednou stalo, myslím, že to bylo u Kotletova Spadu, který používal podobnou metodu. Prostě já a "zeleněji" zaměřené knihy, to prostě nejde dohromady. Druhý díl si tedy asi nechám ujít, škoda.

60%

3 13.08.2023

Kniha o tom, kterak vysloužilá orčí bojovnice (úroveň minimálně 11) opustí rubání příšer v dungeonu a otevře si v jednom fantasy městě kavárnu, může znít jako pěkná kravina. Ale není! Je totiž unikátní zážitek těšit se každý večer, že se po otevření knihy dozvíte, zda zabrala promoakce na bezplatnou kávu a zda přijdou první platící návštěvníci, jak se na trhu uchytí nový druh desertu vymyšlený pečivovým srdcařem krysákem a jestli succuba konečně vymyslí, jak na kávu to-go (samozřejmě že ekologicky). Kdo by tomu nevěřil, ať to zkusí. A pokud je kafe-barbar jako já a má rád přeslazené latté s příchutí bílé čokolády, je úspěch prakticky zaručen.

Je to všechno hrozně přátelské (skoro i všichni záporáci jsou vlastně fajn), takové krásně hladké, sice trošku ale celkem nenásilně woke . A hlavně mě to hrozně překvapilo - už znám hrdinskou fantasy, vysokou fantasy, městskou fantasy, ale když jsem si do pomyslné sbírky přidal comfort fantasy, musím říct, že jsem tohoto žánru fakt fanda.

P.S. Obálka je super, ale všimli jste si toho latte artu na boční ořízce? Tak tomu říkám estetický detail!
95%!

5 28.07.2023

Nikterak nelze patnácti knihám Sinuhetovým dát méně hvězd nežli právě pět, neboť vskutku jde o knihy pozoruhodné, proti nim jsou díla ostatní jen bzučením mouchy v uších čtenářových, pokud se ovšem nenarodil s lejnem mezi prsty.

Sinuhet obstojí nejenom jako svědectví o dobách dávno minulých, ale i jako podobenství na jakoukoliv dobu pozdější. Tím všim totiž proplouvá Sinuhet jako nerozhodný intelektuál, který se tu nechá ovládat ženami, tu náboženstvím a tu mezinárodní egyptskou politikou. A koho neodradí jistá až Tarantinovská "užvaněnost" této knihy, ten se dočká opravdu unikátního čtenářského zážitku.

Za všechno hovoří fakt, že jsem si v průběhu čtení zatrhl nespočet pasáží, padnoucích jako ulité na současnou společnost nebo na individuální životy nás, co jsme se narodili do technické civilizace a přitom je vše vlastně stejné, jako v době válečných vozů a otevírání lebek.

Zkrátka a dobře je to jednoznačných 100% i při druhém čtení a nehnu se ani o píď!

19 18.07.2023

Urban fantasy mám rád už od doby čtení knih Jaromíra Foglara - tímto zdravím editorku sbírky, s níž máme stejný názor na to, kterak Jestřáb tento žánr vynalezl. Proto jsem si nutně musel u příležitosti autogramiády některých autorů na Comic-conu sbírku zakoupit a zatížit tak povídkovou poličku své knihovny (už se tam fakt skoro nic nevejde!).

Jak tomu u sbírek bývá, některé kousky vás trefí na komory, jiné minou o metr i víc. Takže aspoň tři povídky, které mě zaujaly nejvíc:
D. Vácha: Česká mlátička - aneb jak se český boxer do lovecraftovského univerza dostal
P. Stančík: Dutý Septagon - příběh z báječného kominického světa pod Prahou
V. Fiedlerová: Zakantum - trocha římanů nikdy nezaškodí

a divokou kartou pro mě byla povídka V. Kadlečkové - totální sureálný svět přinesl opravdu originální love-story. Doporučuji.

5 24.06.2023