smilly komentáře u knih

Já tedi fagt nefím, proč bi Opráski měli ničit čještinu. Předčetla sem celů tu bychly, a hele, pořát šípu párátně. Jago, kto neuměl gramatyku ani předtým, tak se ji s týhle komixu asi nenaučí, ale fšimjetě si, prosým, še na obálce nejni napíšáno Prafidla z čjeskýho prafopisu, ni. A s arkumentem, še to ničí prckúm jejich pýsemní projef na mje nechoťe, páč někgterý ty naráški na hystorii nechápu ni já a to mám sagra někte dom schofanej dyplom, jup.

28 05.09.2014

Zapalte si cigaretu (i pokud nekouříte), nalijte si bourbon (i pokud nepijete, jestli tedy nejste vyléčení alkoholici, to pak né, nesvádíme tu na zcestí), pusťte si Birthday party, a až teprve pak se začtěte do týhle oslavy marnosti. Jestli jste měli dnes špatný den - došel toner v tiskárně, praskla vám žárovka v lampičce nebo zrovna došly zásoby gumovejch medvídků, pak vězte, že i když se to nezdá, tak může být hůř. Strejda Nick vás na takový místo klidně veme, bez jakýchkoli servítek. Jsme děti prázdnoty. Tady ta beznaděj doslova odkapává. Budeme teď spolu pěkně držet Euchridovi palečky, aby se z toho sajrajtu a špíny dostal, i když moc tomu nedávam. "Narodit se němej, vedle mrtvýho bráchy, uprostřed louže samohonky ve vypáleným vraku na smetišti - to byl jenom začátek..." No to nevypadá na hezkej start do života. Ani s rodičema to Euchrid nemá lehký, podobizna jeho máti se určo nikdy neobjeví na přebalu jogurtu, leda by byl s příchutí ilegálně pálené vodky, otec je zas slaboch. Dětství nás utváří, jsme děti deště. Tady nejspíš nepomůže ani známý psycholog a odborník na veškeré trampoty duše Petr Šmolka. Ukáže mu Rorschachův test. Co vidíte? Vnitřnosti mrtvého psa nebo prostě jen divnou kaňku na blbým papíře.
Neumím si moc představit Nicka C., jak nad ránem v klubu vypráví převtipné historky, i tady nám svůj černej humor skrývá pod nánosy špíny a biblickejch metafor, kterejm porozumí jen návštěvníci nedělní školy, ale někdy každej musí otevřít Svatou knihu, i když tam třeba jen lisuje květiny do herbáře.
Zakončíme pěkně citátem z knihy, jak se sluší a patří. "Smrt je obklad na rány života." Nevím, možná ano.

28 22.08.2014

Fůů, dost se divím, že se neučíme jméno hrdinného poručíka britské armády Ernesta Goodbodyho v hodinách dějepisu a beru to jako další velké selhání našeho školského systému, protože většího znalce vojenské taktiky, aby svět pohledal. Jeho cílevědomost neznala mezí, jeho odvaha hranic, všechny rozkazy vykonával s plnou vervou a úsměvem na rtech, culil se, když drhnul podlahu, pískal si, když sbíral odpadky a nahlas si zpíval při čištění latrín, to vše pod pohrůžkou vražení násady od koštěte kamsi, když se nepřestane tvářit tak blaženě.

Tento chrabrý muž dobyl horu Šišák, se svou četou neohrožených Mušketýrů se dostal až do Tunisu, triumfoval na Montepicu, sám se na člunu vydal koupit most přes řeku Rýn za padesát liber v hotovosti a jedenadvacet tisíc dvěstě na dobírku ve splátkách na čtyři roky. Přestože byl postupně zajat namátkou Araby, Poláky, Italy, vlastními Brity a nakonec i Němci, tak neztratil nic ze své pověstné chrabrosti a morální zásadovosti, to i přes to, že se mu vojáci z vlastní čety za zády bratříčkovali s povolnýma Němkama a chlastali první ligu. Já mu tedy za tyto služby v boji za krále a vlast pomyslně uděluji nejvyšší možné vojenské vyznamení, zaslouží si ho jako nikdo jiný.

24 06.10.2014

Z popelníku stoupá šedavý dým od nedopalku, ale Ivan už si zapaluje další cigaretu, na stole je ještě hrnek s jeho milovaným čajem a písanka. Básně píše neustále, pokud se tedy nedívá na televizi, někdy vstane uprostřed noci, zavře se na záchodě a verše si poznamenává na toaletní papír, je to vášeň, teprve tady pochopím, co měl zřejmě Martin Heidegger na mysli, když svou knihu pojmenoval Básnicky bydlí člověk. Ano, Ivan Blatný odešel po „Vítězném únoru“ do exilu v Anglii, vědom si toho, že mezi realistické budovatelské poety by nezapadl, co ale dělat v daleké cizině, když neznáte jejich jazyk a pro manuální práci jste se jako umělec nenarodil?! K tomu měl pořád ten pocit, ten pocit, že po něm jdou agenti z StB, protože jako jeden z prvních promluvil na BBC o nesvobodě komunistického režimu. Vyhnaný básník se tak dostává za hradby psychiatrické léčebny, kde je o něj po materiální stránce vlastně postaráno, anžto toho Blatný ke svému životu mnoho nepotřebuje a knihovnu zde mají slušnou. Po celém areálu za sebou nechává papíry svých veršů, ale tady je velkým spisovatelem či objevitelem každý, pracovníci ústavu, tak ani nemohli tušit, že do koše hází cenné literární dílo. Naštěstí v životě hraje roli i náhoda a štěstí, a tak Blatnému vychází v roce 1979 kniha v Torontu u Škvoreckého, díky sbírce Staré bydliště o sobě Ivan dává zase vědět v Čechách, kam se ale sám vrátit už nechce. Je to vlastně zvláštní osud člověka, který byl k životu spíše pasivní, přitom žil něco tak velikého.

Chtěla bych tu napsat ještě několik odstavců chvalozpěvu na knihu Básník, ale vy ty dlouhé traktáty určitě nikdo nečtete, takže nic a šup, šup do nejbližšího knihkupectví pro výtisk, hmm?!

21 13.11.2014

Číst knihy Jane Austen v dnešní době je ošemetné, dámy. Je jasné, že se tak od čtvrté stránky musíte do někoho zamilovat, neb je to z doby, kdy ještě mladí pánové nepouštěli dveře, když do nich vcházíte, potutelně neodstrkovali židle, když si sedáte a nedali vám svou tašku, když viděli, že nic nenesete. Na, tumáš, vem moji bednu s lahváčema, copak nevidíš, že už nesu svoje cigára, ženská nešťastná?! Tady se mladé ženy nosí na rukou, recitují se jim básně a píší něžné dopisy. Stojí to pak hodně sklenek whiskey dostat se ze světa madam Austenové zpět do reality, ale když už jsme mírně naváté (Dáma se nikdy nezřídí pod obraz!), pojďme si rozebrat, zda se ve vztazích řídit rozumem či citem?! Já vám nevím, zkusila jsem napsat do Bravíčka, jestli by mi na tuto ošemetnou otázku neodpověděli a oni prej, řiď se citem, poslouchej své srdce. No, mé srdce povětšinu času touží po někom jako je pan Willoughby a zbytky rozumu jen chabě oponují, že tihle frajírci bývají problémoví, obvykle to končí slzami a radikálním ztenčením nikotinových zásob. Kolikrát já si už předsevzala, že místo muži se oddám raději vyšívání deček nebo štrikování, pak ale nastoupí na scénu další rebel bez příčiny, já odhazuji pletací jehlice vdál a jsem znovu ztracena jak David Hasselhoff na pláži v Kalifornii po láhvi ginu.

21 27.08.2014

Jup, to bylo ještě za časů, kdy byli upíři správné krvelačné bestie, přesně tak, jak je mytologie stvořila. Sáli, podváděli, mordovali. Pak do toho ale vstoupila madam Meyerová se svoji TwiLight ságou a s nemrtvými to šlo z kopce. Začli chodit do školy, pracovat ve zdravotnictví, rakve vyměnili za designové domy jako od Waltera Gropiuse, ale hlavně mi, prosím, vysvětlete, jak je možný, že se Edward na slunci tak přenádherně alabastrově třpytí, když správně by se měl rozprsknout na tisíc malejch kousků, který by Bella dostávala ze svýho obličeje ještě tak měsíc. Přiznám se, že já se chci vampýrů bát a né se dočkat doby, kdy kámo Drákula, házeje na světle prasátka, začne hledat pravou lásku. Prostě si užívám ty noci za úplňku, kdy venku vyjou vlci a já jdu spát s česnekovým náhrdelníkem kolem svého líbezného krčku, před usnutím pak ještě odříkám modlitbičku k dřevěnému kříži, teprve pak můžu zavřít svá očka a oddat se tichému spánku.

21 23.08.2014

Už mám první větu toho příběhu. Rozespalá vstanu a jdu si udělat kávu. Vyndám hrneček a nasypu do něj dvě lžičky instantního kafe, sundám pískající konvičku ze sporáku a užívám si tu zláštní vůni, je to to nejobyčejnější ráno. Venku prší. Vím, měla bych jít koupit ty květiny a postarat se o domácnost, ale já se rozhodnu strávit den jinak. Už asi podesáté beru do ruky Hodiny a píšu spolu s Virginii Woolfovou dopis na rozloučenou jejímu muži, peču čokoládový dort s Laurou Brouwnovou a chystám oslavu pro Richarda, i když jak ho znám, nejspíš nebude chtít přijít (Jestlipak snědl svoji snídani?!). „Celý život ženy v jednom dni a v tom dni celý její život.“ Zapálím si cigaretu a sleduji, jak pomalu hoří, jsou to ty hodiny, které musím přežít a po nich následují další a minuty a vteřiny, tikání času nelze zastavit. Ten dort se nepoved, i když dal tolik práce.
Až si půjdete pro tento román do knihovny či knihkupectví, vemte si rovnou i Paní Dallowayovou, ušetří vám to jednu cestu.

18 27.08.2014

Říkali, že už ten čtvrtej Boček není tak dobrej. No, možná měli pravdu. Já už taky nejsem, co sem bejvala. Poslední dobou čtu hlavně diskuze na eMiminu, co se týče smrkanců, opruzenin a alergických reakcí na celer, tak jsem nový světový odborník, ale obecně by se dalo říct, že si několik tisíc mejch mozkovejch buněk hodilo mašli po přečtení takovejch termínů jako je "mimísek" nebo "omajda", takže já se teď můžu královsky bavit u všeho. Za mě dobrý, pane kastelán, za mě víc než dobrý.

17 04.02.2019

Pšš, neříkejte to na mě, ale já to četla. Je teda pravda, že po krutém rozchodu, takže můj mozek byl paralyzován a pracoval jen tak na deseti procentní výkon, ale i tak, jako co to bylo, kdo to psal, je to ještě literatura bo namátkou naflákaná písmenka, aby to dohromady dávalo rajcovní žvásty, to sorry, ale radši si přečtěte Halo noviny, ty vás svým rudým nátěrem taky rozpálí. Anastásia je prostě blbka, co by si o ní průměrnej sadomasochista ani nevopřel kolo, ale tady panvylízanejjaknecky je do ní celej paf a dokonce si spolu zaříděj i pěknou mučírnu se všema těma poutama, palečnicema a španělskejma botama. Nic proti, já to mám doma zařízený podobně, protože se na tom bezvadně utírá prach, ale ty jejich kecy, to je fakt rajská hudba, to by mohli vynechat úplně a jenom se pálit voskem, no ni, protože takhle já teď budu muset vyšňupat všechen svůj koks, abych zapomněla.

Asi u detektivky nepřekvapí, že hlavním hrdinou je policajt, co se tak náhodou dostane k vyšetřování kriminálního případu a vůbec to nechápu, ale jde o postavu vysloveně sympatickou, vtipnou a obdařenou rozumem. To chtělo od Štěpána Kopřivy hodně odvahy a literárního umu, aby zrovna příslušníka tohohle povolání obdařil až takhle pěknýma charakterovýma vlastnostma. Ale tak proč né, když byl někdo schopnej vymyslet postavu prezidenta, co kouří, kleje, pije, nesnáší lidi a tahá za sebou nohu … Áááá sorry, to je skutečná postava. Takže před Štěpánovo fantasií smekám tupé. Vlastně nemám nic, co bych vytkla, což je pro mě, expertku na všechno, velký zklamání, páč jsem to v předminulým komentáři nandala i Hemingwayovi a to je nějaká persona!

15 18.09.2015

Z tohohle se zblázníte, fakt. Né ze strachu z krematoria či blížící se smrti všech zúčastněných, kteří neodpovídaj ideálu árijské rasy, ale z ledového klidu Mr. Kopfrkingla. Z laskavého oslovení, když vás věší, drahá Lakmé. Geniální proměna hlavní postavy, podobně dokonalé transformaci se přiblížil snad jen Walter White v seriálu Breaking Bad. Za mě pětihvězdí.

15 16.08.2014

Harry Hole je prostě krutopřísnej frajer, ať si říká, kdo chce, co chce. Tihle vyžilí, na alkoholu závislí detektivové s krví podlitýma očima a věčně špatnou náladou jsou nejvíc nejlepší. Je to jako milovat Clinta Eastwooda, jen se mračí a v koutku úst žmoulá párátko, ale když dávají v telce Hodný, zlý a a ošklivý, tak se určo budete dívat. Já si tedy taky neumím předtavit, že by se někdo, kdo pracuje u policie mohl uchylovat k optimismu a dobré náladě. Úplně to vidím - detektiv XY, ráno vesel vstane, jde do práce a pobrukuje si něco od Hanky Zagorové (Maluj zase obrázky dlaní horkou od lásky...šálalalalí), udělá všem z oddělení zelený čaj, shrne dění ze včerejšího dílu Cest domů, schroupne mrkev a jde vyšetřovat brutální masakr plnej neopodstatněné krve a násilí.To Harrymu rozumíme spíš, má to podělaný doma i v práci, tak je normálně nasr... ehm, naštvanej, že. Tak nějak tušíme, že se tenhle bard bude mstít, jen ještě nevíme komu.
Jop, a Nemesis byla moje první knížka (líbila se mi) ze série, teď se chystám na Sněhuláka, čtu to schválně na přeskáčku, ať v tom mám bordel.

14 20.08.2014

Milé děti, Skála, to není jenom druhé jméno Dwayna Johnsona (jehož tělo je jisto jistě pevné jako skála), ale je to také kniha. A je to kniha krásná - deštěm omytá, větrem ošlehaná temná detektývka. Nečekejte nic ve stylu Agathy Christie, tady se po vrahovi pátrá, ale jen tak mimochodem. Spíš se tu vzpomíná, odtajňuje, odhaluje. Minulost měla být zapomenuta, ale jiskřička starých časů se rozhořela ve velký oheň.
A já jdu číst další díl trilogie, tak se tu zatím mějte.

13 10.08.2021

Jop, tohle je fakt drsná knížka, tedy nic pro slabší žaludky, co pláčou, když jejich kočička spadne omylem ze sofa. Bez natažení na skřipec přiznávám, že se mi to líbilo, ale následující měsíc v duševní ozdravovně už tak dobrej nebyl. Tydlencty obžalování z čarodějnictví byly totiž dost na hlavu, hodili vás svázaný do vody a tiše sledovali, co se bude dít. No, pro vás určitě nic dobrýho, páč když vyplavete, tak vám pomohl váš brácha vládce pekel, a když né, tak jste byli sice ok, ale jako moc platný vám to už není, že. Já teda nevím jak vy, ale chodím tančit na Čertovy kameny s pravidelností sobě vlastní, protože si ráda trsnu na čerstvém vzduchu a nesnáším diskotéky, ale docela trnu, aby s těma pomluvama někdo zase nevyjel, poněvadž když už mučírna, tak ta Christiana Graye, ňuňu. Závěrem bych chtěla říct, že jsem v neděli viděla tu cuchtu Anastasii, jak si bere v kostele tu bílou oplatku domů, co s tím Bobligu uděláš, he?!

13 19.08.2014

Hodíte na sebe ráno župan, promnete si rozespalé oči a prohrábnete si pomačkanej účes, vypadáte hrozně, fakt. Vaše zrcadlo po otázce, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější řeklo jen fuj, to jsem se leklo, no comment. Připravíte na kafe a šinete si to v papučích pro noviny a poštu. Jup, dopis, růžová obálka navoněná Chanelem. Máte radost, protože v tomhle balení se vyúčtování za plyn neposílá. Celé rozechvělé pelášíte dom. Elegantně psaníčko otvíráte (čti, snažila jsem se to rozlepit, pak jsem to chtěla zkusit říznout nožem, ale v tom bordelu jsem ho nenašla, tak jsem to roztrhala na cimpr campr). Je to milostné vyznání. Drahá, pokaždé, když Vás vidím, jak v polední pauze baštíte hamburger, jste celá opatlaná a rajče Vám padá na blůzku, tak se mi roztřepou kolena. Jste středobodem mého dne. Cítím Vás v každém okamžiku, v každé molekule, miluji Vás, Váš XY. Přemýšlíte, kdo by to mohl být, roztáčíte svůj mozkový závit na plné pecky, v práci u kopírky se zkoumavě koukáte na svého šéfa, v bufetu na proti na toho hezkého brigádníka. Večer si koupíte láhev vína a sednete si na sofa, zazvoní na vás sousedka, jestli jste do své schránky nedostala její dopis?!

13 19.08.2014

No fujky fujky, přiznejte se, kdo mi nahlásil komentáříček. Tady klidně projde jako velekoment, když někdo opíše dvě věty z knihy. Tak kde je úzus jak má takový koment vypadat. Když tu přidám, že se mi kniha líbila pro svou čtivost, tak už je to v cajku, ni?

Přiznejte se, kdo z vás v jedenácti letech nečekal expresní poštu z Bradavic, že má po prázdninách štandopéde nastoupiti?! Hmm, tak pro ty z vás, co jsou evidentně mudlové a čas zabíjejí čtením knížek tu máme lekci kouzel. Ňoňo, poproste rodiče, ať vám koupí hůlky, učebnici magie první vydání od čarodějky a věštkyně Jolandy, pár těch bezva kotlíků z teleshopingu, co je prodává Horst za rozumné ceny (když zavoláte do tří nanosekund) a jdeme na to.Takže vemte si do ruky své hůlky, rozmáchněte se, nepíchněte se do oka a vyřkněte kouzelnickou formuli čáry máry chci dvě káry, bezva vilku a v ní telku, k tomu super partnera, nějakého frajera. Nic? Asi jste udělali u Ollivandera něco špatně, no né?!

11 05.02.2022

Já mám knihy pana Urbana ráda, většinu jsem jich tu pěkně něžně opětkovala, dokonce i pan Urban se mi jeden čas dost líbil. Úplně jsem si představovala, jak spolu žijeme v domečku někde na kraji lesa, máme dvě děti a psa. A Miloš mi dává číst své knížky vždycky jako první. A v případě Karu bych mu řekla - "Miloši, jako pěkně jsi to napsal, vraždy výborný, lokace excelentní, ale ten konec? Nejenže mi to přišlo přehnaný, ale hlavně mě to nebavilo číst, promiň, ale nebavilo. Dáš si k snídani kafe nebo čaj?"

11 12.03.2020

A já se ptám, kde jsou šviháčtí muži jako je hrabě Rostov, he? Ano, vidím to jasně, muže elegantně oblečeného do na míru ušitého obleku, nažehlené puky, ve vlasech brilantinu. Muž, který by mi podržel dveře, pomohl mi s nákupem. Muž, který by neváhal tasit meč, aby chránil moji čest - tušé. Jistě, můžete namítnout, že jsme se my ženy těchto poct vzdaly v rámci emancipace. Chceš studovat na univerzitě a pracovat jako ředitelka Googlu, ale jistě, prosím, jak si račte přát (ozvalo se ze sluchátka), ale pak nepočítej s tím, že ti někdo pomůže do kabátu. Asi je třeba se s tím smířit a začít si na baru platit panáky sama, v životě je vždy něco za něco.

11 16.01.2019

Já mám pro tohohle autora z Osla fakt slabost, jednak má parádní hudební vkus, takže teď společně s Harry Holem poslouchám Franz Ferdinand a druhak umí napsat vážně napínavej příběh. Už s první stránkou mi bylo jasný, že tenhle týden toho moc nenaspím, takže jsem si koupila pár gramů tvrdejch drog spolu s trochou toho kofeinu, jupijou. Šňupla jsem si kafe, udělala si odvar z kokainu a začla jsem si číst, nehledě na to, že je právě zkouškové. No co, tak zůstanu navěky nedovzdělaná, budu nadále v Bille oživovat okoralý chlebíčky ze včera a vydávat je za čerstvý lahůdky, každej holt nemůže spasit svět. Nicméně jedno vím jistě, letos, až napadne první sníh, tak já si sněhuláka rozhodně nepostavím...

10 01.02.2015

„Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut.“ Né fakt, přísahám, to není popis mé osoby, ale jedné ze dvou hlavních postav knihy, domovnice René. Druhou je Paloma, která se učí japonsky, aby si mohla číst v originále manga, jo a ve třinácti chce spáchat sebevraždu spolknutím antidepresiv své matinky. Obě si hledají úkryt před světem, neb jsou chytřejší než zbytek lidstva, což úplně nechápu, protože já třeba chci, abyste věděli, že jsem přečetla kompletní dílo Sørena Kierkegaarda, nebo že poslouchám Glenna Goulda (machr na piáno), proto vám to sem teď cpu. V tomhle příběhu prostě domovnice poslouchá Wagnera a miluje filmy Jasudžiro Ozua (Ale kdo ho rád nemá, že?! Ukigusa je nejvíc). Nakonec lest obou prohlédne až Japonec Kakuro, který až takřka červenoknižně naplní normy romantického příběhu, když se do zádumčivé domovnice zamiluje. Teď to přípomíná až pohádku o Popelce napasovanou na lidi důchodového věku, no né?! Ale důležitější než samotný příběh je zde filosofický podtext, zdůrazňování krásna a literárních klasiků (kdo nemá pojmenovaného svého psa podle Tolstého je nikdo). Naštěstí přes pointu a harlekýnovskou odbočku jde o příběh v pravdě sarkastický, tudíž velmi čtivý.

10 01.09.2014