SladkaK komentáře u knih
Čas strávený u knihy P.S. jsem měla raději strávit u filmu s Aňou, nebo spánkem, nebo prohlížením si tapety na zdi...
Zajímavé okénko do roku 1872, ale ten knižní Passepartout prostě není Jackie Chan. Ne.
Lehký souhrn míst, které stojí za to vidět. Skvěle plní roli kapesního průvodce. Pokud se ale chcete dozvědět více, musíte googlit. A právě tohle mi v knize chybělo - více povídání o zmíněných bodech.
Nejlepší na celé knize byly výrazy. To je ovšem dílko překladatele, a tak se jen marně snažím přijít na to, co tím chtěl Wilde světu sdělit.
Kniha mě donutila více přemýšlet ve svém vyjadřování a nesklouznout lenivě k zvětralým slovům, které byly nejblíž po ruce. Pomohla mi v mé copywriterské profesi a ještě jsem se s ní zasmála.
V této knize můžeme pozorovat vývoj lidské mysli z nevinného dítěte vedenému k respektu požadavků autorit až po tzv. monstrum. Abych byla upřímná po přečtení si nemyslím, že by byl monstrem. Válečné období bylo monstrum.
Lepší, než „Jak drahé je zdarma". Tentokráte se Ariely vydal po stopách spíš každodenního života, než pracovního prostředí.
Davová hysterie na 368 stranách.
Bylo zajímavé sledovat, jak lidská mysl, z naprosto normálního a krásného prostředí vlivem povídaček a vlastních strachů, postupně tvoří hororový scénář dění kolem sebe.
Jeden příklad za všechny: Skříňka s fotografií zesnulého a Igorův komentář: Znervózňovala mě rozesmátá tvář nebožtíka na fotografii.
OK.
Vyrostla jsem u knih Bukowskeho a mylně jsem doufala, že Miller bude mít stejnou hloubku sdělení. Opak byl pravdou. Občasné duchaplné výpovědi nevyvážily hromadu vaty.
Kniha by mohla být kratší o 100 stran. Velice přínosné je povídání o tom, jak funguje mozek a co se v něm děje při tvoření návyků. Tohle mi stačilo, zbytek knihy je zbytečný. Informace se pak opakují a kapitoly jsou naplněny balastem.
Mé rande s Markétou a Armandem proběhlo již dříve u opery La Traviata a už tehdy bylo úspěšné.
Potkávat člověka libujícího si na dně života nechcete, moct se dívat mu do hlavy ano. Díky, ty prase Bukowski!
Tak já nevím, jestli nejsem na takovou knihu už trochu stará. Jelikož byla ale čtivá, vyhodnocuji tuto literaturu vhodnou jako "Záchodové čtivo", a možná dokonce jako "Pár stránek před spaním".
Jako právoplatný fanoušek ságy o Harrym Potterovi mám z této knihy velice rozporuplné pocity. Krása celého příběhu spočívala v provázanosti souvislostí a to mi u tohoto díla chybí.
Má duše si potřebuje kousat nehty u syrového popisu odstrašujících událostí. Stín banyánu tuto podmínku nesplňuje. Kdo ale hledá drsné podmínky a pohádkové vyprávění, v této knize najde.
Tajemný hrad v Karpatech má už 100 let své temné místo v mysli každého z nás. Jméno Drákula bylo do dnes v mé hlavě jen jako nezřetelný obrys povídaček a bylo skvělé nechat ho tímto příběhem na chvíli oživnout. Zdlouhavost knihy považuji za velké plus. Stoker nikam nespěchá narozdíl od dnešních čtenářů.
Poezie není můj šálek čaje, ba ani kávy. Společně strávené chvíle byly proto velice těžké, tak raději volím nyní zdolat Lysou a vidět tu krásu vlastním srdcem. Ahoj.
Roztomilé vnímání souvislostí a metafor života, které otevře člověku oči tak, že je schopen si život užít a ne jen přežít.
Velice zajímavý pohled do zákulisí původu spousty věcí kolem nás. Drzá mentalita čínských obchodníků mě bavila a zároveň udivovala od prvních stránek, až do dnes.
Stylisticky bych knihu přirovnala k telenovele. Zajímala mě ale s ohledem na klip kapely Kryštof.
Takže pokud nemáte co dělat, přečtěte si ji pro uvolnění mysli.