Skallarix komentáře u knih

Z jistého pohledu praktická příručka. Pro naprosto neznalé se jedná o bližší seznámení s lukem i střelbou, pro znalejší lukostřelby se jedná spíše o stručný průvodce styly lukostřelby a obzvláště vybavení.
Autor se nejvíce zaměřoval na kladkové sportovní luky a jejich používání. Co si ale povídat. Teorie boje, či sportu na papíře je vždy naprosto odlišná od toho, co se naučíte v praxi. A praxi těžko nahradíte jen teorií, i když je nedělitelnou součástí. Jednoduše - po přečtení průvodce se lukostřelcem nestanete, i kdyby měl tisíce stran. To až vystřelení tisíců šípů vás posune dál.

2 11.07.2018

"Tahle knížka není pro starý". Výstižný název. Ale není to tak jednoduché, ani jednoznačné. Ona totiž není ani pro mladé, ani pro lidi ve středním věku... Ona asi nebude pro vícero skupin lidí, a rozhodně nejen věkově od sebe rozdílných. Zato při čtení jsem nabýval jistých pocitů, pro koho tato kniha asi "je", či komu je určena. Soudě dle méně textu a přehršle "roztomilých" a pitomých obrázků, smajlíků ve stylu dětského časopisu by si člověk řekl ano, opravdu je tato brožura spíše pro mladé, ale tak školního věku - prvního stupně základní školy. Jenže ti volit nemohou. Takže komu je určena? (Abych se vyhl nekorektnímu označování těch, na které je tato brožura cílena a kde zaznamenala úspěch, necháme tuto otázku nezodpovězenou.)

Faktem zůstává, že se jedná jen o agitační brožurku politické strany, kterou chtějí nalákat spíše mladší plnoleté voliče - ty, kteří přemýšlí o věcech povrchněji (jak dokládá tato "knížka") a stačí jim volit hezká slova a "cool" postavičku, maskota s afrem na hlavě. Agitace plná směšných tvrzení o úžasnosti a blahodárnosti EU a strašení, že pokud vystoupíme z EU, zajdeme v bídě, chudobě a zemřeme hlady. Zajímavé je, jak TOP09 ráda poukazuje na minulý režim, jak bylo špatně ((i s obrázky a popisky "a tohle byste snad chtěli?")) a přitom právě svým "strašením" připomíná představenstvo komunistické vlády, které zastrašovalo lid tím, že by tu byl hladomor a bída bez "našich bratrů" z SSSR, jak jim musíme být vděčni (a jak jsou úžasní a vzor a jak musíme k nim tíhnout atd.). Inu, podoba praktik eurohujerismu čistě náhodná.

Stručná a praktická příručka pro začínající uživatele Zoner Photo Studio. Samotná příručka je zaměřena na verzi "X", ale není zde tolik rozdílů v ovládání programu oproti předchozí verzi "Zoner Photo Studio 18" (kterou vlastním momentálně já), až na pár drobných změn.

1 16.02.2018

Druhý díl, či spíše druhá polovina příběhu o Geraltovi nesoucí název "Zájmy státu".
Co se jedná o vypravěče Zaklínače a jeho světa (krom samotného stvořitele a autora Sapkowského, samozřejmě), Polsko se drží na pomyslné špici, oproti třeba Američanům (viz. - komiks "Zaklínač: Skleněný dům"). Možná je to i tím, že tento svět je vystavený v kulisách velmi podobnému tomu našemu, středoevropskému v dobách středověku, a ten, přiznejme, je nám daleko blíž.
Jinak co se týká samotného komiksu, těžko něco vytknout. Stejně jako u první poloviny - bravurní...

4 30.01.2018

Zaklínač se z knih dostal i do jiných světů... Do filmu, počítačových her i do komiksů. Všude zde bojuje proti nestvůrám i lidem, křivdám, nezřídka i sám se sebou. Jedno zpracování zaklínače Geralta v podobě komiksu už se mi do rukou dostalo. Bohové však vědí, že žádná sláva to nebyla. Paul Tobin a Joe Querio více vycházeli z počítačových her na motivy Zaklínače, což bylo i znát v budování postavy - jeho charakteru i celém dějství a prostředí, ve kterém se příběh "Skleněný dům" odehrával. A paradoxně - komiks, tento "Komiks", který byl zpočátku takovým bonusem k počítačové hře a velmi omezeným zbožím ve vybraných knihkupectvích, je daleko věrohodnějším jak příběhem samotným, tak především zpracováním hlavní postavy - Geralta z Rivie. Kraťoučký, dvoudílný, bravurně graficky ztvárněný - nádherné kresby, detailně zpracované, které stojí za více než jen rychlé prohlédnutí a "přečtení"...
Tento komiks je taková perlička nejen pro milovníky a sběratele.

6 24.09.2017

Už od brzkého dětství jsem se zajímal o historii, pravěk, úsvit lidských civilizací a jejich rozmach do velkolepých říší... Útlá knížečka - dětská, bohatě ilustrovaná encyklopedie plná zajímavých informací. Toto byla jedna z mých prvních encyklopedických knih, kterou jsem dostal od rodiny. Dodnes ji mám ve své knihovně a já doufám, že třeba jednou i mé děti přivede k zájmu o historii a touze poznání životů našich předků, či je inspiruje nějak v této oblasti. Tak jako mě tenkrát.

6 29.08.2017

Myslím, že Hipi to v komentářích uvedla jasně. Tato kniha "není moc vhodná pro lidi, kteří toho o Keltech moc nevědí nebo hledají výhradně seriozní historické informace typu, kdy a kde Keltové působili." A také že to "není žádná vážná vědecko-seriozní práce." Jen v tom případě moc nechápu, proč ji tedy doporučuje ostatním, obzvláště lidem, co se o Kelty zajímají.

Jistě, kniha je hezká, ale tak jen z dálky, nebo na první rychlé prolistování. S grafickou stránkou si nakladatelé a možná i sami autoři dosti vyhráli, takže je plná barviček a pěkných fotografií, a navíc je tištěna na pevném, kvalitním papíře. Ale po přečtení pár těch krásně zdobených stránek však zjistíte, že informační hodnota knihy bude dosti nulová. Tedy - pokud hledáte fakta. Ona kniha totiž stojí na pár základních pilířích, těmi jsou: polopravdy a mýty, historické nepřesnosti a někdy dokonce nesmysly a pár irských legend, legend Keltů ze Smaragdového ostrova, Walesu (obzvláště a pouze o Cúchulainnovi, kterou opsali do knihy snad dvanáctkrát, aby zaplnili stránky) a hlavně wicca.

Pojďme se tedy podívat na knihu blíže....
V první kapitole se dozvíme úsměvné vysvětlení, kdo že je to tedy Kelt, přičemž autoři neví o historii Keltů v Evropě ani co by se za nehet vešlo. Ale v této kapitole je na fotografii fešný dudák s americkou vlajkou, takže je to v pořádku. Svou neznalost se snaží autoři však na další stránce doplnit kapitolkou "Kořeny keltské identity", která je plná zkopírovaných údajů snad jen z výpisů a odkazů na články o antice z Wikipedia.org, či nějaké encyklopedie o době antické v barbarské Evropě. Ale aby zvýšili jistou "autenticitu" knihy a ukázali, co vše o Keltech vědí, pustí se v následující kapitoly do wicca praktik. Povídání o živlech, kartách, cyklech ročních období, zvěrokruhu, a magických předmětech - a to vše ani, bohůmžel, ne v historické rovině... Po slavnostech pod jmény svatých křesťanů, které se slaví dnes a v dnešní podobě, se kniha zaobírá ženským aspektem v keltské kultuře. Bohyním tu věnovali zhruba deset až patnáct stránek, kde se autoři snažili popsat jejich význam a "mystický vztah" pro jejich uctívače, následníky, stoupence. A opět - nevycházelo se zde ani tak z historických faktů, archeologických nálezů, či jiných zdrojů jako spíše snad z učebnic wicca. Legendy o bohyních, tak jak je sepsali mnohem později křesťané i s rituály, které poté převzali, takto mnohdy překroucené, "wiccané". A ještě abych k bohyním poznamenal - samozřejmě se zde jedná z valné většiny o bohyně ostrovů. O keltských bohyních, které se uctívali na kontinentě (tedy naprostá většina keltské civilizace), se zde nic moc samozřejmě nedozvíte. Podobné je to i s bohy. Cernunnos, Lugh, Angus, Manannan a nesmí chybět pokřesťanštělý "Dis pater"... Taranis? Teutates? Esus? Ale kdeže. Ne, ti jsou prý galští a s Kelty nemají asi nic společného. Přičemž hned v další kapitole vás seznámí s "úlohou hrdiny", kde je vyobrazen Vercingetorix.
Kniha "o Keltech" - takže jen o Irksu, okrajově Walesu, legenda o Cúchulainnovi už byla převyprávěná asi šestkrát a devětkrát ještě bude... Čáry z wicca už jsme zmínili... Co tomu ještě chybí...? Ah! Já vím! Druidové... Takže se pojďme na ty milé staříky s bílým plnovousem tančících v kruhu a chrlící básně ve Welštině podívat z blízka.
Druidové jsou tu jakožto čarodějové v bílém, mluvící se zvířaty, objímající stromy, filozofové doby sedící pod duby hrající na harfu (nemusím opět zmiňovat tu úžasnou historickou hodnotu těchto informací, že ne?). Po této pohádkové kapitole následuje asi dalších třicet stran věštění a kouzel pro oddych, volný čas, nebo prokletí sousedovic kočky, co vám kálí do záhonu s růžemi. Po kouzlech dokonce autoři věnovali i pár stran "materiálnějšímu" tématu a tím je umění a hudba. Moc informací zde není, ale zato jsou tu moc hezké obrázky! Ale nebojte, už se probere jen "keltské křesťaství" a je konec.

Takže toto je "kniha o Keltech", ta "moc hezky udělaná a kvalitní". Ano, kvalitně vytisknutá je. Grafická stránka je úžasná. Pozlátko dokonalé.

V textu jsem našel pár chyb - ale v knize plné polopravd, nepravd, nepodložených domněnek, zcestných záležitostí a wiccy je tato skutečnost už trochu bezvýznamná.

Závěrem? Tuto knihu bych nedoporučil ani dětem na prvním stupni základní školy. U Teutatise! Vždyť je v knize i popsán "klasický keltský pokrm" z kukuřice! KUKUŘICE!!! V Irsku měli už před křesťanským letopočtem kukuřici!!! Buď jsou autoři hloupější, než jsem si myslel, nebo je překladatel idiot. Jak někdo tuto knihu může považovat za nějak přínosnou?!

......Kukuřice!!!!!!!!! Cúchulainn se jí v zásvětí určitě dusí!!

6 17.08.2017

Se "Světem Nejmocnějších" jsem se poprvé setkal ve sborníku MLOK 2016 - a vyrazila mi jím autorka dech. Samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Konkrétně se jednalo se o povídku "Zákon Smečky" - https://www.databazeknih.cz/povidky/zakon-smecky-40038 ... Nebudu teď rozebírat detailně autorčin svět (slečny Jitky Ládrové), raději vám doporučím si její povídky přečíst, ale na jedno upozorním čtenářstvo. Povídky, které jsou zde, v této knize, mohou působit hodně jinak, i v některých případech cize. Pochopitelně. Píší je totiž jiní autoři...

Slečna Jitka Ládrová udělala velmi chytrý tah, ke kterému bych v její situaci pravděpodobně neměl odvahu. Nabídla ostatním spisovatelům a pisálkům se podílet na vytváření světa Nejmocnějších, ve kterém mohou tvořit příběhy, jaké sami uznají za vhodné. Tedy, jen v případě, že se budou řídit pravidly "universa" světa Nejmocnějších, které autorka jasně stanovila. A dané tématiky - Zpívajících věží. Vytyčila pomyslné mantinely, za které už nelze jít, či přesněji prostor, ve kterém lze působit. Také i s vítěznými autory v konečné fázi, v případě potřeby, upravila jejich texty, aby co nejvíce zapadaly do jí stvořené reality. Ale jinak? Autoři měli volné ruce. Chytrý tah to byl v mnoha ohledech. Nabídla možnost publikovat práce i začínajícím autorům, kteří touží něco vydat a navíc proslavila svými soutěžemi svůj fantasy svět, své příběhy a také i svou maličkost. Další chytrý tah, ačkoliv nebezpečný, či nejistý, byl ten, že autorka celé vydání knihy vzala na své náklady a knihu začala rozdávat mezi lidmi (o čemž se i zmiňuje na konci knihy) , čímž se věhlas Zpívajících věží mohl dále šířit. A pokud někdo chce přispět na sborník, je to jen pouze na něm... Slečna spisovatelka má můj obdiv a držím ji palce. ;-)

Abych byl upřímný... Některé povídky se mi líbily, některé zase už méně. Tak už to bývá u takových sborníků, rozličných příběhů od různých autorů. Ale i tak, svět Nejmocnějších z pera Jitky Ládrové je pro mě pořád... Na mnohem vyšší laťce a nenapodobitelným světem. (Snad se autoři vítězných povídek nebudou za tento výrok tolik zlobit).

A ještě jedno, závěrem - kniha má pár velmi vyvedených ilustrací, které má na svědomí, stejně jako obálku knihy, autorčin přítel Roland Havran.

3 01.08.2017

Petra Neradžičová přináší tuto malou příručku, která je opravdu praktickým průvodcem pro chovatele. Obzvláště bych knihu doporučil nejen začínajícím chovatelům a lidem, kteří se teprve rozhodují, zda-li si roztomilou kunovitou šelmu pořídí, ale i těm, kteří mají fretku nějaký ten pátek doma. Sic je třeba kniha na první pohled počtem stránek stručná, je velmi komplexní a odborná, zároveň psaná tak, aby ji pochopil i neznalý oboru. Autorka seznámí čtenáře s problematikou fretek, jejího chovu a původem, typickým chováním a varuje před tím, co může majitele potkat. Proto také i sama zmiňuje, jak je důležité tyto informace neustále mít na paměti a řídit se jimi.

Jediné, co bych knize vytknul, ačkoliv to není chyba, jen holý fakt - už je staršího data vydání. Ve své době tu mnoho vybavení, krmiv a potřeb pro chov fretek nebylo a tak autorka radí jak co nejlépe improvizovat, jak a co zařídit, aby fretka nestrádala a měla se co nejlépe. Ano, na jednu stranu, skvělé praktické rady i dnes, jen už spoustu věcí, které se snaží autorka nahradit, pořídíte dnes už vcelku levně a jednoduše. Co se týká finanční stránky věci, věřte, že fretka vyjde rozhodně na více jak dvě stě korun měsíčně. Inflace dělá své. A co se týká stravy, dnes je tu spousta druhů krmiv, ale někdy, někdy když vidím jejich velice nevhodné složení, je lepší se vrátit ke stravě, kterou můžete fretce připravit sami.

2 30.07.2017

Petr Robejšek je velice vzdělaný a moudrý muž, který má co říci. Obzvláště v oblasti sociologie, mezinárodních vztahů a zahraniční politiky/ekonomie je pravým odborníkem, což dokazuje i tato publikace. Samozřejmě nemusíte se všemi názory pana Robejška souhlasit, ale fakta, která zmiňuje v této knize, jsou nesporná, nad kterými nejde jen zavírat stále oči, nebo zakroutit hlavou a dívat se jiným směrem.
Ačkoliv je "Svět viděný z Řípu" dnes starý už jedenáct let, je pořád aktuální, i když se ten svět kolem samozřejmě někam hnul, posunul.
Také musím ocenit, že pan Robejšek tuto knihu napsal velmi čtivou, nenásilnou a i dokonce zábavnou formou. Způsobem, aby ji pochopili i ti, kteří se v daném oboru třeba nevyznají, neorientují - ale zároveň ne "jednoduchým", triviálním způsobem. Prostě řečeno - politologie pro širší veřejnost.

8 30.07.2017

Sborníky MLOKa jsem si zamiloval. Nejen pro kvalitní práce, kterých je tam v silné převaze nad těmi méně "kvalitními", ale i pro pestrou škálu, kterou MLOK nabízí. Všehochuť fantasy a sci-fi příběhů. Humorné, drsné, smutné, někdy i silné příběhy k zamyšlení... Hlavně je pro mě MLOK velkou studnicí inspirace, poučení (po stránce psaní) a motivací. Objevování nových světů, či především jejich autorů.
Hodlám si jednou všechny Mloky přečíst, a také i posbírat. Zatím jich mám v knihovně polovinu. Těším se na další ročník!

8 01.06.2017

Z komentářů zde předešlých je patrné, že každého osloví něco jiného, každý máme svého favorita i "zatracence" mezi "žoldnéři fantasie" (teď označuji touto metaforou spisovatele, nezmiňuji jméno knihy). Kupříkladu - někdo slečnu Müllerovou miluje, někdo si zoufá nad jejími příběhy, jiný zase styl paní Ruskové nesnese, někdo ho hltá plnými doušky a tak dále, a tak dále. I já mám své favority i autory, od kterých, řekněme, mi nesedí jejich slohový styl, příběhy, či někdy dokonce obojí. Když se to sejde v kombinaci.... Znáte to. Není možné zavděčit se všem - a hlavně, není ani třeba.
Názor, že porota ráda čte stále dokola to samé, mi také někdy přijde blízký. Sice jsem psal u třetího ročníku Žoldnéřů o rozmanitosti a kontrastu, ale ten, jak se zdá, je mnohdy zachován ve stejné formě. Ne jen tím, že vyhrávají často ti samí autoři (inu, tak jsou asi prostě dobří), ale i příběhy jsou mnohdy (a také dosti) podobného rázu. Ale když se mrkneme přímo na samotné povídky - v tomto ročníku mě nejvíce zaujala povídka s nádechem orientu "Bílé zdi Safta-dan" od paní Molcarové. Dále také mě oslovila velice zdařilá povídka od Lucie Lukačovičové nesoucí název "Měděná cikáda" , která se odehrává v ještě vzdálenějších krajinách, či krajinách jim podobných. Samozřejmě zajímavých povídek bylo více, stačí se podívat do záložky "Povídky", nač to tu rozebírat znovu.

Kdybych měl ale pátý ročník Žoldnéřů fantasie srovnávat s ostatními, líbil se mi více ten předchozí s podtitulem "Knížata páry a ducha". Ale jak si všimnete v ostatních komentářích - jiní to vidí také... "jinak". Tisíce očí, tisíce pohledů. Nebo tak nějak se to říká. Ne? Ale jsme zase u toho. Ne každému se je třeba zavděčit.

Co mi trochu chybělo byl už klasický doslov pana Leonarda Medka, který byl nahrazen dvěma stránkami takového "doslovu" od Miroslava Žambocha. Co ale zase vynahradilo toto malé "zklamání" byl volný prostor, který se objevil z důvodu (alespoň, co jsem pochopil) krátkosti povídek. Tento prostor totiž vyplnil pan Michael Bronec, mimo jiné, krátkou ukázkou ze své dnes už vyšlé knihy "Tři kapitáni". Docela se na knihu těším, zrovna kouká na mě z knihovny. Mohu říci, že láká pohledem. Kdyby tedy nějaký pohled samotný hřbet knihy měl...

2 17.05.2017

Zaznělo to tu mnohokrát a jistě ještě zazní, ale četl jsem mnoho lepších fanfikcí, i od mladších autorů (byť třeba dvanáctiletých!), než tuto. Za fanfikci bych se tento scénář nebál označit - jen s nepatrným rozdílem, že je stvořitelkou světa Harryho Pottera oficiálně posvěcena a nějakou částí se i sama na práci podílela. Jak moc velkou můžeme spekulovat, protože ji v knize očividně nenalézáme. Podepsat se pod to ale musela, už kvůli marketingu, prodejnosti - stejně tak jako je to s názvem knihy "Harry Potter", která není o něm (ačkoliv v ní vystupuje jako vedlejší postava). Tyto dvě značky prostě prodejnost zaručují a fanatičtí potteromaniaci a potterofilové zhltnou cokoliv, kde se objeví. Obzvláště pospolu.

Je to scénář, ano. Ale jeho neuvěřitelnou plytkost a nesmyslnost to nijak rozhodně neomlouvá. Přemýšlel jsem ale, proč J.K. Rowling nechala vydat tento paskvil v takovéto formě a ve výsledku mě nenapadlo nic jiného, než vize rychlého nadělání peněz. O tom by svědčila i cena knihy samotné - každý si chce utrhnout co nejvíce, když už mu skrze prsty protéká zlatá žíla. Ale je Rowling spokojená s tímto výsledkem práce Tiffanyho a Thornea? Prý ano. Velká část čtenářů ale už moc ne...
To že si nedala autorka ani tu nejmenší námahu se nějak více podílet na svém odkazu díla, na kterém pracovala roky a roky a nechala vydat tento příběh jen jako samotný scénář je podle mě trochu facka fanouškům, nebo jako typický vzkaz "jste mi ukradení, já vím, že si to stejně koupíte". Ale to by asi nebyl ten hlavní problém této knihy - její forma. To, co čtenáře zaráží, rozčarovává a někdy i ničí, jak jsem si všiml, je samozřejmě její obsah...

Ubohý pokus o návaznost na předchozí díly skrze postavy, které vypadají jak z nějaké karikaturní show. Svým předlohám se ani v nejmenším nepodobají. Chovají se jako bezduché loutky plkající prázdné monology nezkušeného loutkového herce, který musí na poslední chvíli zaskakovat za nemocného kolegu a neumí ani v nejmenším improvizovat.
Vykonstruovaná rodinná tragédie na chlapcových komplexech z úspěchů svého otce, do toho nesmyslný vstup najednou navrácených temných sil skrze dívku, které si nikdo do té doby ani nevšiml - ale hlavně že se Harryho jizva najednou ozývá. Až teď, jizva - extra klišé odkaz. A takových tam bylo povícero, jen pro ujištění čtenářů, že se opravdu jedná stále o universum Harryho Pottera a ne jiný příběh.
Naprostou nesmyslnost příběhu dali špatnými odkazy a návaznostmi na předešlé knihy HP, ale především, především CESTOVÁNÍ ČASEM! Rozlučte se s jakýmikoliv fyzikálními zákony, základy logiky, časovým paradoxem, pravidly cestování v čase z předešlých dílů HP, natož s nějakým efektem motýlích křídel. Zde se prostě skáče časem kamkoliv, skoro kdykoliv, jen abychom se podívali na "hele, a co kdyby tenhle... Tak nic, zkusíme tohohle... Zase divný, tak jinak..." - a pak se lehce vrátí v naprostém výsledku vše nazpět, jako když lusknete prsty. Nedělní výlet pro školáky. Přesně TOTO je onen moment, který se nazývá naprostá zoufalost autorů. Když není o čem psát, natáčet, či vyprávět, dojdou nápady a náměty, sáhne se po cestování v čase a vytváření alternativních realit. Z čehož se stane mnohdy "prequel-sequel-reboot" motanice/blbost. Jenže tady to bylo ještě horší. Ještě zbytečnější. A bezvýsledné... Naprostých hloupostí je v každé kapitole asi zhruba něco mezi pěti až třiceti, ale z důvodu ubrečených antispoileristů a nedostatku prostoru pro komentáře je zde jejich popis asi zbytečný, či nežádoucí.

Krom titulního názvu má ale kniha ještě cosi společné s předešlými sedmi díly - nová kniha voní "albatrosem", stejně, jako knihy Harryho Pottera, když prve vyšly tenkrát před patnácti, dvaceti lety. Ale to je asi jediné, v čem jsou si podobny. A prokleté dítě? To je snad každé, které propadne tomuto dílu a najde v něm zalíbení... Mám chuť tuhle knihu zařadit ve své knihovničce ne vedle série Harryho Pottera, ale vedle Pratchettovky "Nadělat prachy".

34 28.04.2017

Knihu jsem dostal k nahlédnutí, ale znáte to... Pak se od ní třeba už neodtrhnete a o délce třiceti šesti stran je přečtena během chvíle.
Zajímavá pohádka o bacilech která má ponaučit děti o tom, jak to v těle (velice vzdáleně) chodí a donutit je k lepší hygieně. Ale co si nalhávat, kam se "Baciláci" hrabou na starý animovaný seriál " Il Était une fois... la vie" (Byl jednou jeden... život)!

1 26.04.2017

Toto vlastně byl můj první kontakt s MLOKem - a také jsem si ho velmi oblíbil. Sborník se širokým spektrem žánrů v oblasti fantasy a sci-fi od tuzemských (i slovenských) autorů. Začátečníků, pokročilých i profesionálů. Sborník, co má už pěkně dlouhou tradici a já jen doufám, že v ní bude pokračovat.

Příběhy ve sbírce jsou samozřejmě dosti různé, nejen žánrově, ale i stylově, slohově a jsou mnohdy pestřejší než křídla některých barevných, vzácných motýlů. Ačkoliv každého potěšit nikdy nelze, porota dle svého odborného oka (a zajisté i obou odborných očí) jistě vybírá jen ta nejlepší díla. Pochybovat nad jejich rozhodnutí samozřejmě (díky bohům bez výhrůžek a odplaty) můžeme a přinést i trochu té vlastní kritiky. Třeba díky serverům jako je Databáze knih, kde lze se vyjádřit ke každé povídce zvlášť v záložce "Povídky", ne jen ke knize jako k celku, či rozepisovat se v jednom komentáři ke všem povídkám a novele. To by asi počet povolených znaků v komentáři nestačil... Muhehe. ..

4 22.04.2017

Mám takový zvláštní pocit, že před dvaceti lety vycházely encyklopedie pro děti nesrovnatelně kvalitnější a propracovanější. Tím nemyslím rozsah, či ultra HD kvalitní obrázky v encyklopediích... Prostě ty knihy mnohdy daly dětem více, než ty dnešní. Stačí se projít v jakémkoliv knihkupectví v dětském oddělení. Málokdy narazíte na takové "encyklopedie", jako je třeba tato. Popisky, historická fakta (známá do té doby, samozřejmě mezitím mohl někdo přijít i s novými objevy vyvracející dokonce i ty původní), úžasné kresby - vše jednoduše vysvětleno dětem, aby to pochopily... Jsem rád, že i má knihovna má stále historicko-nostalgický koutek, kde se nachází tyto naučné publikace pro mladší jedince, které jsem dostával k narozeninám a svátkům od rodiny.

.... A mimo to, když se vrátím ke kresbám v knize - často jsem dle nich kreslil, když mi bylo sedm (babička si je dávala pak na ledničku). Takže bych je nazval mimo jiné i inspirativní. ;-)

3 18.04.2017

Když to vezmu zpětně, nedivím se, že mě v jedenácti, dvanácti letech tato kniha nenadchla. Čekal jsem dobrodružství napříč kosmem, záhady, co čekají na vyřešení (i anotace této knihy to slibovala), akci, zradu, napětí, trocha romantiky - neohrožený hrdina, vědec a přitom voják... Sci-fi dobrodružství s velikým "D"! Zkrátka jsem si Perryho Rhodana vysnil tehdy ještě dříve, než jsem dočetl první knihu. Přitom první kniha "Planeta Mocků" byla vcelku skvělá (tehdy mi taková rozhodně přišla, měla veliké místo v mém čtenářském deníku na základní škole), jak po dějové stránce, tak i po stránce té "filozofické", seznamující nás s universem Perryho Rhodena. A právě i to vše zapříčinilo mé zklamání z pokračování těchto příběhů, které píše navíc často (tak často, že je to skoro pokaždé) někdo jiný a mění se nejen styl vyprávění příběhu, ale i jeho náboj, směr a nějaký ten.. Vnitřní smysl pro rovnováhu vesmíru, či jak to, do kosmu, nazvat. Ale tak či tak, asi se k P.R. a jeho světu ještě někdy vrátím. Je to vcelku lákavá představa.

2 03.04.2017

Doposud nejlepší sbírka Žoldnéřů, na které jsem narazil - tedy, které jsem přečetl, abych byl přesný... Po zarezlém a skřípavém rozjezdu skrze prý steampunkovou povídku D. Tučky (která mimochodem vyhrála první místo tohoto ročníku) přes pohádková "Dvojčata" L. Müllerové, ve které mě mimo jiné okouzlila kresba Janiny Strnadové na straně 59, se dostáváme k různorodým fantasy povídkám, žánrově pestrým, když rozebereme fantasy více do hloubky.... Kupříkladu mě velice zaujala povídka "Slova, jen slova" Dany Ruskové, která měla spád i svébytnou atmosféru, "Conquistador" M. Sládka, či "Dívka ve tmě" Adama Fialy, která snad hraničila mezi atmosférickou povídkou a lehkým hororem. Povídek, které stály za přečtení tam bylo rozhodně více. Víceméně, když to tak řeknu, každá mě něčím zaujala, překvapila, navnadila, inspirovala až na jednu jedinou - a to zmíněnou Tučkovu "Rezavé ovce". Podívejte se zde na Databázi knih do záložky "Povídky", kde je u povídek i krátká anotace, či ještě lépe, vezměte knihu a čtěte!

P.S. Mimochodem, velmi oceňuji a doporučuji doslov Leonarda Medka o steampunku, kde naleznete i jeho novoslovo-novotvar "PAROBRAJGL" (čistý překlad slova "steampunk", který má šťávu). Ten pán se prostě vyzná... :)

2 03.04.2017

Nemohu si pomoci, ale toto nebyl Geralt. Náš Geralt z Rivie. Samozřejmě, vizuálně mu podobný byl, obzvláště postavě Geralta z počítačových her, které vznikly na motivy Sapkowského knih. Ale jeho chování, uvažování, styl... To nebyl on. Ačkoliv se mu snažil podobat sebevíc a autoři se snažili urputně jeho osobnost vtisknout do svého komiksu, zaklínač Geralt to prostě nebyl.
Někdo říká, že kresba zachraňovala slabší děj, někdo zase, že kresba nebyla nijak vydařená, ale aspoň to vyvažoval děj... Těžko říci, k čemu se zde více přiklonit. Kresba byla rozhodně originální a svébytná, děj byl poněkud zvláštní, místy přitažený za vlasy, ale i tak bych neřekl, že postrádal originalitu, či že by děj byl nějak chudší. Pointa tu je, i rozuzlení příběhu, které vás znovu donutí si prohlédnout a projít kresby detailněji, neboť se v nich skrývá... ... Mmmm... ..Na to si přijďte už sami.
Při hodnocení jsem byl docela navážkách... To, co ve mě vyvolávalo, řekněme, literárně libé pocity při čtení na druhou stranu srážela snaha autorů vtěsnat něco násilím do formy zaklínače Geralta, ačkoliv to očividně prostě nešlo.

Komiks jako takový je spíše zajímavost, než libůstka (nebo dokonce povinnost) pro nadšence a fajnšmekry.

6 09.03.2017

Na kontrast povídek, co se v Žoldnéřích fantasie vyskytuje, jsem si zvykl. Některé jsou dobré, některé někdy i skvělé, skvostné... Některé zase naopak nudné, táhlé, o ničem, nebo i výjimečně ubohé. Nevím, jestli říci "samozřejmě", nebo "naštěstí", ale žádná taková "ubohá" povídka v tomto ročníku nebyla. Spíše naopak. Řekl bych, že rok 2012 byl pro Žoldnéře vcelku vydařilý. Bohůmžel bylo povídek, které mě tolik neoslovily v nepoměru k těm, které jsem ohodnotil lépe. Ale ani tak nemohu "Dobrým zprávám ze záhrobí" odepřít tři hvězdy. O povídkách a k povídkám jsem se vyjádřil jako obvykle v záložce "povídky".

A abych neopomněl - jako každý rok má pan Medek prostor k doslovu na téma, které víceméně povídky autorů spojuje. Tentokrát to byl posmrtný život, duchové, záhrobí. A jak sám pan Medek píše (nebo to tak alespoň vyznělo), radost z toho neměl. Ale i tak pár stránek zaplnil fakty o duších v literatuře a zmínkách o nich.
Doslovu se ale chytla i paní Františka Vrbenská - a to byla část, u které jsem se musel přeci trochu jen smát... Paní Vrbenská se zhostila úkolu s nebývalou vervou a ochotou, zaplnila svým textem zhruba třicet stránek (což je skoro více, než mají některé povídky) a rozvyprávěla se o všem možném. Nejen o literatuře. Spoustu prostoru věnovala hororovým a fantaskním filmům, pak se uchýlila okrajově k mýtům, vědě kontra mystice v podání stylu "Věřte nevěřte" a hlavně, proč jsem se musel "přeci jen trochu smát", je to, že nás paní Vrbenská neustále ve svém psaném textu odkazuje na různé internetové stránky - a to nejednou i přímo hypertextovým odkazem (který si pochopitelně v knížce nerozkliknete a neotevřete) na různé články "zpravodajských" serverů jako "novinky.cz/koktejl/", nebo "tech.ihned.cz/" - kde měl být pravděpodobně článek "Kde se vzaly bludičky a kam zase zmizely", který je dnes, pochopitelně, už dávno neaktuální a přivítá vás na konci odkazu, který když si zadáte hezky ručně v prohlížeči, "HTTP 404: Nenalezeno (detail_body)".
Roztomilé. Paní Vrbenské bych raději dal propříště pero a papír do ruky a hlavně bych ji neposazoval k počítači s připojením k internetu, protože, jak jsem psal, tolik odkazů a přímých linků na články na různých serverech jsem snad v tištěné knize ještě neviděl. :=)

2 29.01.2017