Žoldnéři fantasie: Dobré zprávy ze záhrobí

18.04.2023

Postupně jsem se propracoval k dalším sbirce Žoldnéřů fantasie, tentokrát s podtitulem Dobré zprávy ze záhrobí, která slibuje řadu nemrtvých povídek.

Realita je pak ale trošku jinde. Těch nemrtvých tu zase až tak moc není. Naopak mě překvapilo, že povídky tu mají vysloveně průměrný charakter. Žádná vysloveně nijak nevybočuje, až na hostující povídku Písnička zpod kamenného mostu od Jana Dobiáše, která je totálně fantastická a vysloužila si ode mě čirou pětihvězdu za nápad a za vtip, s jakým je napsána.

Z těch soutěžních mi pak zapamatování hodná přišla především Hic Rhodus, hic salta od Jany Vaňkové pro svůj nápaditý alchymistický děj a Řekni mi jméno od Daniela Tučky, jehož postava inkvizitora mi přišla vysloveně zajímavá.

09.04.2018

Povídková Sb. mě nějak nenadchla. Vítězné práce mi přišly nejslabší. Celkově spíš horší průměr.

29.01.2017

Na kontrast povídek, co se v Žoldnéřích fantasie vyskytuje, jsem si zvykl. Některé jsou dobré, některé někdy i skvělé, skvostné... Některé zase naopak nudné, táhlé, o ničem, nebo i výjimečně ubohé. Nevím, jestli říci "samozřejmě", nebo "naštěstí", ale žádná taková "ubohá" povídka v tomto ročníku nebyla. Spíše naopak. Řekl bych, že rok 2012 byl pro Žoldnéře vcelku vydařilý. Bohůmžel bylo povídek, které mě tolik neoslovily v nepoměru k těm, které jsem ohodnotil lépe. Ale ani tak nemohu "Dobrým zprávám ze záhrobí" odepřít tři hvězdy. O povídkách a k povídkám jsem se vyjádřil jako obvykle v záložce "povídky".

A abych neopomněl - jako každý rok má pan Medek prostor k doslovu na téma, které víceméně povídky autorů spojuje. Tentokrát to byl posmrtný život, duchové, záhrobí. A jak sám pan Medek píše (nebo to tak alespoň vyznělo), radost z toho neměl. Ale i tak pár stránek zaplnil fakty o duších v literatuře a zmínkách o nich.
Doslovu se ale chytla i paní Františka Vrbenská - a to byla část, u které jsem se musel přeci trochu jen smát... Paní Vrbenská se zhostila úkolu s nebývalou vervou a ochotou, zaplnila svým textem zhruba třicet stránek (což je skoro více, než mají některé povídky) a rozvyprávěla se o všem možném. Nejen o literatuře. Spoustu prostoru věnovala hororovým a fantaskním filmům, pak se uchýlila okrajově k mýtům, vědě kontra mystice v podání stylu "Věřte nevěřte" a hlavně, proč jsem se musel "přeci jen trochu smát", je to, že nás paní Vrbenská neustále ve svém psaném textu odkazuje na různé internetové stránky - a to nejednou i přímo hypertextovým odkazem (který si pochopitelně v knížce nerozkliknete a neotevřete) na různé články "zpravodajských" serverů jako "novinky.cz/koktejl/", nebo "tech.ihned.cz/" - kde měl být pravděpodobně článek "Kde se vzaly bludičky a kam zase zmizely", který je dnes, pochopitelně, už dávno neaktuální a přivítá vás na konci odkazu, který když si zadáte hezky ručně v prohlížeči, "HTTP 404: Nenalezeno (detail_body)".
Roztomilé. Paní Vrbenské bych raději dal propříště pero a papír do ruky a hlavně bych ji neposazoval k počítači s připojením k internetu, protože, jak jsem psal, tolik odkazů a přímých linků na články na různých serverech jsem snad v tištěné knize ještě neviděl. :=)