Šárkaxx komentáře u knih

Můj nejoblíbenější pořád zůstává Oliver Twist.

Čteno v originále - první půlka skvělá, druhá nezáživná, místy jsem i přeskakovala strany...

Moc krásné, ráda si od něj ještě něco přečtu. Konkrétně se mi nejvíc líbil Chillonský vězeň, Don Juan, tedy aspoň ta část, která je tu uvedená. Ale i ostatní básně jsou moc hezké.
Zajímalo by mě, proč se dělají tady ty výbory z díla a nepřeloží se sbírka jako taková?
Mj. ty jeho dopisy jsou zajímavý doplněk...

Sbírka se mi líbila tak půl na půl, nedokážu ale vystihnout, co se mi přesně nelíbilo.. Některé básně byly opravdu krásné, např. o Myši, kterou vyoral i s hnízdem; některé vtipné např. o Vši nebo Na bolest zubu. Spoustu věnoval skotskému lidu, vč. jejich zvyků, whisce atd. Spousta básní je hodně smutných, např. Lidský los je žal. Asi mě trochu dráždí ty básně, kdy, podle mého názoru, černobíle rozlišuje lidi na "chudé a poctivé" a "bohaté a nelítostné", i když chápu, že to tak zřejmě dost často bylo.

Verše moc hezké, ale jaksi mě ta kniha nezaujala. Témata mi přišla v dnešní době zastaralá a celkově kniha monotematická.

Jsem fanynka Pýchy a předsudku, takže už mám přečteno asi 200 knih na tuhle tématiku (já vím, je to šílenost), ale kam se hrabu, za posledních 10 let se jich napsalo kolem 1500 (hrubý odhad, řekla bych že podceněný). Takže ke komentáři Klarushky105 - toto je ten důvod. Variace PP jsou prostě stovky a toto je jedna z nich. Některé jsou dobové (tj. co by se stalo, kdyby např. Darcy nebyl na plese protivný - jak by to změnilo příběh?), některé jsou moderní - např. tato. Některé jsou pokračování, např. u nás vydaná série od Elizabeth Aston. Většina z nich ale u nás není a trochu pochybuji, že by tady bylo tolik fanoušků, aby se do toho někdo pustil.
Takže ve srovnání s ostatními moderními verzemi, co jsem zatím četla, je toto spíš slabší variace, dokonce si ani nejsem jistá, že se to dá pokládat za čistou variaci PP, protože Darcy tady je pouze "symbolem" Jane Austenové. A hlavní téma PP zde vůbec neprobíhá, název je tedy dle mého názoru zavádějící, spíš by se kniha měla nazývat Víkend s Jane (Austenovou).
Samotná kniha je čistá červená knihovna, bez těžší zápletky se šťastným koncem, prostě pohádka pro dospělé (řekla bych že hlavně pro ženy). Kdo má tento typ literatury rád, toho potěší, čekat od ní něco víc než únik od reality, je zbytečné.
Je trochu škoda, že ze všech těch autorek byla vydaná právě tato, když jsou na trhu rozhodně zajímavější a vtipnější.

Určitě se to nestane mou oblíbenou knihou. Nemusím moc takové ty moderní příběhy typu "roadmovie" a toto je jeden z nich. Bylo to zajímavé, ale jednou asi stačí.

Taková ujetá knížka o holubech, kteří si myslí, že jsou lidé. Vtipné, ale za mě by poloviční délka stačila..

Čistá pornografie, rychle přestává bavit

Ještě že je to tak dobře napsané, že se to čte jedním dechem. Víc bych nezvládla.
Je děsivé, že někdo si může myslet, že koncentrační tábory neexistovaly.
Mj. ten popis epidemie na začátku knížky byl trochu podobný tomu, co se děje dnes, i když jsme na tom asi tak 10x líp, ale stejně...

Přečetla jsem celou sérii během asi dvou měsíců před deseti lety, protože se to výborně četlo a příběh byl chytlavý. Když se před dvěma roky dostal na internet kousek Midnight sun, tj. Stmívání z pohledu Edwarda, těšila jsem se na knihu, která vyšla celá konečně letos v létě - první polovina výborná, ale u druhé už jsem se nudila. Tak nevím, jestli jsem z toho už vyrostla, nebo to není tak chytlavé jako originál...

Knihu jsem nedočetla, protože mě nebavila. Hlavní myšlenkou podle mě je, že meditací zlepšíte svou psychickou rovnováhu. A když budete dodržovat bio-rytmy a stravu dle svého typu, povede se vám dost lépe. V průběhu mě už pak dost dráždilo, jak neustále mluví o svém centru, kde toto všechno dělají a mají s tím výborné zkušenosti. Jako dobrý, ale kvůli tomu do USA nepojedu...

Asi bych ji doporučila lidem, kteří o psychiatrii a psychologii neví nic moc. Přijde mi bezva jako úvod k zamyšlení se nad tím, jestli to, jak žiju, je celkem v normě, nebo ne. To co na ní hodnotím jako dobré je i fakt, že příběhy končí neuzavřené, v procesu, tj. mohou dodat naději, když se zdá, že není východiska.

Jako psycholog mám dojem, že kniha je určená spíš začínajícím lidem v oboru (nevím, jak jsou na tom laici). Souhlasím s tím, že poslední kapitoly jsou asi nejužitečnější, tj. integrace stínu do běžného života. Nicméně pro mě zajímavý i přístup ke snům a k párové a manželské terapii z pohledu "stínu".

Samotná hra mi nepřišla zas tak extra, ale dialogy zejm. dvou sluhů (ale např. i komorné a sl. Julie) jsou nesmírně humorné a nelze než obdivovat překladatele, jak vtip z jednoho jazyka přenést bez ztráty myšlenky do jiného...

Vzhledem k praxi v psychodiagnostice se mi líbily autorovy úvahy a hypotézy, které se postupně (zvlášť v kazuisticem která je, jak autor komentuje "neideální", ale velmi často se vyskytující, což mi přišlo super, protože většina autorů si vybírá kazuistiky, které jsou velmi bohaté, zatímco tady ta moc ne) hezky krystalizují. Co je navíc, je psychodynamický přístup, zaujalo mě, z jakého úhlu nad tím uvažuje.

čte se to dobře, hlavní hrdina mi lezl na nervy už od prvních stránek, nicméně kolik knížek bylo tak dobře napsáno o antihrdinovi?

Musím se přiznat, že počáteční politické básně mě moc nebavily, i když zase na druhou stranu obdivuju, jak se postavil k tehdejším poměrům, nepoddal se, i když některé dle komentáře, vyšly až v době, kdy už to bylo bezpečné. I když pak píše o přírodě atd., tak mám pocit, že všude se prolíná smutek z jeho životních ztrát.
Nemůžu říct, že bych si tu sbírku chtěla přečíst znovu, byla na mě dost těžká.

Četla jsem vydání z roku 2016 .
Překrásná sbírka básní, jednak jsem se z ní poučila něco z literární historie (jsou tam příběhy, o kterých se dnes už moc nemluví); jednak je to potěšení na duši - obdivuju ty kombinace slov, které vyvolávají pocity, a přitom stále vypráví příběh.

Dojala mě báseň Čechy
...
Na vzkvetlém sedíš luhu, o hor příkré svahy
Své moci vědoma se klidně opíráš,
Tvým obrovitým křeslem skal jsou nahé prahy,
kol čela pralesy jak hustý závoj máš;
u nohou Tvojich v duhu plné svěží vláhy,
kam oko pohledne, se vlní klasů moře
až v obzor modravý, kde ruku hora hoře
jak v tanec podává - Tvá neproniklá stráž!

Tvá říza stříbrem tkaná, to jsou Tvoje řeky,
jak ženou v poskoku se vrchů přes bradla!
Z Tvých ňader tato mana pramení se věky,
by v život věčný zas Tvá krása omladla,
z nich každá k Tvojí kráse nové nese vděky:
ty perly bohaté Ti tká do rusých vlasů,
ta hvězdy stříbrné do zlata Tvojich klasů,
Tvé krásy báječné jsou zářná zrcadla.
...

Kdysi jsem četla výběr nádherných Heineho básní, toto je výběr zaměřený hlavně na hořkost vyhnanství, kritiku politiky atd., což je dost změna. Nemůžu říct, že by to bylo špatně přeloženo, příp. napsáno, ale ani nemůžu říct, že bych si ji ještě někdy chtěla přečíst.