SalomeH
komentáře u knih
Svět techniky
kolektiv autorů
Náš dvouleťák ji měl půjčenou z knihovny a naprosto ji miloval, denně se musela číst aspoň třikrát :) Takže jsme ji nakonec koupili.
Obrázky jsou realistické, fotkovité a přehledné, ale popisy jsou teda docela složité co se týče slovní zásoby (třeba takové hutnění materiálu...). Nicméně už to dvouleté dítě se ta slova naučilo používat, takže za mě rozhodně dobré.
Dívka v modrém
Pelham Grenville Wodehouse
"A vy říkáte, že cosi je na tom vašem povolání nejhorší?"
"Že někam přijdete, zabydlíte se v domě, spřátelíte se s lidmi, a musíte táhnout. Jako tažný pták."
"Ano, je to taková ptákovina."
"Ale smutná."
"Myslete na to, jak jsou všichni rádi, že už na ně nebudete dozírat."
"To je taky pravda," rozjasnil tvář.
"Musíte se do nich vžít. Vy přinášíte lidem radost tím, že se odstěhujete. To by vás mělo těšit, je to velký dar."
Babičky: Na útěku
Minna Lindgren
V anotaci stálo, že je to detektivka. V knize ovšem jaksi žádná detektivka nebyla. Spíš takové... povídání.
Biggles - Bouře nad Německem
William Earl Johns
Ráda jsem se seznámila s dalšími postavami od tohoto autora.
Kam se poděla Elizabeth
Emma Healey
Napůl jsem to četla a napůl poslouchala jako audioknihu. A když jsem do toho byla zabraná delší dobu, měla jsem potom při chůzi po ulici pocit, že bych se docela dobře mohla zastavit uprostřed chodníku a lidí se ptát, kdeže to jsem a co tam dělám.
Ideály humanitní / Problém malého národa / Demokratism v politice
Tomáš Garrigue Masaryk
Překvapivě čtivé, stručné a výstižné. Zejména prostřední část mi poskytla několik témat na přemýšlení.
Zdravá výživa
Václava Kunová
Kdyby se kniha jmenovala "Základy zdravé výživy a rady pro hubnutí", dostala by vyšší hodnocení, protože to mnohem přesněji popisuje, co nabízí. Ale taky bych si ji nepřečetla, protože jsem doufala v detailnější rozbor, například reakce organismu na různé druhy potravin během dne apod. Že mám jíst hodně zeleniny, to vím ze základní školy, na to nepotřebuju číst knihu.
Bigglesova finská válka
William Earl Johns
Celou dobu jsem nevěděla, jestli ohryzávat okraje knihy nervozitou, co se zase pokazí, nebo jestli se smát nad vtípky, kterými po sobě hrdinové házeli.
Penelopiáda
Margaret Atwood
Na to, jak je to útlá knížečka, mi ke konci přišla už strašně zdlouhavá. A ufňukaná.
Říkadla naruby
Dagmar Hilarová
Hopsa hejsa do Brandejsa,
mám dědečka s chalupou.
Dupali tam v noci ježci,
ale už tam nedupou.
Speciálové
Scott Westerfeld
Jedna hvězda za celkový námět, druhá za doktorku Cableovou, která byla podle mě suverénně nejlíp napsanou postavou, a poslední za to, že si s Tally může každý zahrávat jako kočka s myší a nikdo, kdo má aspoň trochu bramborové kaše v hlavě, z ní nepadá na zadek.
Žádná hvězda za napínavost děje nebo tak něco, nad čímž by se dobrodružná knížka mohla trochu stydět.
Krásní
Scott Westerfeld
U mnoha YA knížek mi strašně vadí, že je hlavní hrdinka prezentována jako strašně chytrá, zatímco vyvádí naprosté pitomosti a čtenář se nemůže ubránit dojmu, že má švába na mozku. Tady pracujeme s premisou, že toho švába na mozku opravdu má, což je neuvěřitelným způsobem utěšující. A samozřejmě velké plus za to, že "zlouni", kteří mají být ukrutně vypočítaví a ovládají celou společnost, s ní krásně orají a vláčejí, aniž by se nějak zvlášť zdržovali její úžasností.
Bohužel to ale oproti prvnímu dílu ztratilo to kouzlo novoty a není to zase taková jízda.
Biggles pátrá v minulosti
William Earl Johns
Ó, to bylo zase jednou napínavé! Jenom škoda toho otřesného překladu.
Pátá vlna
Rick Yancey
Až na těch pár stránek, kdy se do sebe - ať už to byl kdokoli - zamilovali, to bylo akční dobrodružství s několika zvraty, které jsem naprosto nečekala. A když to srovnám s podobnými knížkami tohoto žánru, můžu konstatovat, že postavy jsou velmi lidské.
Z Hradešic do Vladivostoku a zpět
Karel Stuchl
V první řadě bych asi měla říct, že tak nízké hodnocení nedávám ani tak proto, že by knížka byla až tak špatná, jako kvůli tomu, že naprosto nesplňuje, na co implicitně láká na obálce. Samozřejmě, že pokud autor byl legionář, což byl, a pokud toto je jeho deník, což je, tak se skutečně jedná o deník legionáře. Nicméně pokud začnu číst knížku, která se jmenuje Deník legionáře, očekávám od ní deníkové zápisy zabývající se životem v legiích.
Co jsem dostala ve skutečnosti, byl popis několika měsíců na frontě, kdy jim zásobovači nevozili jídlo, a několika let v ruském zajetí, kdy je Rusové nahnali na robotu, kterou jim slíbili zaplatit a nezaplatili. Samozřejmě je to plné zajímavých postřehů o zemích, do kterých se dostali, i o lidech, což nebylo špatné čtení. Jenomže během prvních sta stránek této asi sto osmdesátistránkové knížky byla o legiích jediná zmínka, totiž že se někde začala formovat česká družina, ale že je asi neodsuzuje, že porušili přísahu císaři.
Po asi sto dvacítí stránkách se tedy nějak zformuje skupinka zajatců, kteří vyrazí do legií. Už jsou skoro tam, tak se těším, že si konečně přečtu, proč jsem se do knížky pustila - a z ničeho nic zápisky končí poznámkou, že během půl druhého roku v legiích je prostě nepsal. A navazujeme zase až v roce 1919, kdy se legie přesouvají do Vladivostoku na cestu domů. Brbly brbly!
Ozvěny bojů
Karel Klapálek
Dokud to bylo o poušti, tak to bylo velmi zajímavé vyprávění. Potom jako by to už místy psal někdo jiný. Jak se dostal k SNP a k tomu, že sovětský člověk vystoupá do kopce rychleji než místní, tak jsem knížku málem odložila. Ale dobře že jsem to neudělala. Až na těchhle pár vět, kde má člověk tendenci kontrolovat rok vydání, byla knížka poutavě napsaná. Je třeba nezapomínat.
Strážkyně pramene
Emmi Itäranta
Zpočátku to vypadalo jako další z nekonečné řady dystopií, kde celý svět čeká na puberťačku, aby ho zachránila. A ejhle, ono ne. Epilog to sice trošku zazdil, ale závěr knihy se mi moc líbil.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
OK, tři hvězdičky, ale s odřenýma ušima. Za tři místa, kde jsem se zasmála. Ale za takhle tlustou knížku je to málo. Staříka jsem si zamilovala od první kapitoly, ale analfabetka mě ne a ne chytit. Postavičky, které očividně měly působit humorně, mi přišly především otravné a ty, které patrně měly mít nad věcí nadlhled, byly prostě lhostejné. Když přišla na řadu atomová bomba, moje hlavní myšlenka byla: už zase?! To, jak byla hlavní postava inteligentní a uměla počítat, se projevilo jednou matematickou úlohou, která byla dílem poměrně jednoduchá a ještě navíc moc nefungovala, a závěrem, který v podstatě nebylo potřeba odkládat dvacet let. A tím, jak se to pořád dokola opakovalo, ach jo. Opakování podobných situací pořád dokola bylo vůbec bolavé místo celého příběhu.