RyxiraAmyGinger komentáře u knih

Tak nevím, nevím, už je na mě asi toho Harryho Holea nějak moc (četla jsem 8 knih). Konkrétně případ v Žízni se mi zdá až příliš přeexponovaný, příliš skandální, příliš komplikovaný, prostě příliš... no je toho všeho zkrátka příliš. Jeden by si myslel, že v Norsku se neděje nic jiného než že tam řádí sérioví vrazi, z nichž jeden je zvrácenější než druhý a že kdyby Harryho nebylo, tak se tam z toho všichni po*erou. Tenhle rys mi tak trochu připomíná seriál Vraždy v Midsomeru (jak to, že je v tom poklidném anglickém kraji ještě někdo naživu?!). Ano, Jo Nesbo je čtivý, pracuje skvěle s napětím, zápletky má promyšlené a to všechno okolo, co k opravdu dobré detektivce/thrilleru patří. Ale na můj vkus už je toho prostě moc. Tak moc, že Žízní se s Harrym pravděpodobně definitivně rozloučím (maličký SPOILER: a na pokračování mě nenavnadila ani konečná scéna - spíš mě odradila). Mně osobně už to stačilo.

8 13.03.2018

Tak jo, je to za mnou a rozhodně si přečtu další díly, ale už jsem z toho taková lehce otrávená a některé pasáže jsem opravdu četla jenom "z povinnosti". Po Vážce v jantaru jsem byla na pokračování příběhu Jamieho a Claire celá nažhavená, ale musela jsem na něj poměrně dlouho čekat a to moje nadšení poněkud zchladilo, takže jsem se do Mořeplavce pouštěla sice s chutí, ale že bych přímo umírala touhou po pokračování, to teda ne. Zdlouhavý začátek (to bych klidně prominula), Claire najde Jamieho během pár hodin (no proč ne, na druhou stranu možná až moc snadné) a potom fantastická dobrodružství za oceánem, která jsou tak skvěle zamotaná, až jsem místy nevěděla, kde mi hlava stojí. Na jednu stranu obdivuji autorčin zápal a schopnost si poradit s tak obsáhlým textem s řadou odboček, na druhou stranu si myslím, že je to příběhu trochu na škodu. Kdyby byla kniha tak o 300 stran kratší, nezlobila bych se a domnívám se, že by se ani nic podstatného v příběhu nemuselo měnit. Claire mi nikdy nebyla nějak zvlášť sympatická a trochu mě "štve", že je do ní Jamie takový blázen (já bych ji občas hodila přes palubu), ale jako dvojice fungují dobře - možná až příliš dobře, věčná, nehynoucí láska, samozřejmě skvělý sex a bla bla bla... i když zase na druhou stranu neviděli se dvacet let... no prostě nevím nevím. Je to nepochybně velmi chytlavá série a já si rozhodně koupím a přečtu další díl(y), ale doufám, že se autorka bude nadále držet trochu při zemi. P. S. A na "americké" pokračování příběhu jsem velmi zvědavá a upřímně řečeno si ho moc neumím představit, asi by mi bylo milejší, kdyby J + C zůstali věrni britským ostrovům, potažmo Evropě.

3 10.03.2018

Přečetla jsem asi 40 stran a řekla si, že to nemám zapotřebí. Podle mě se autor (který podle medailonku v knize psal knihy pro mládež) chtěl svést na vlně popularity severských detektivek, podle mého názoru mu to ale těžce nevyšlo. Možná jsem namlsaná ještě z trilogie Ostrov Lewis od Petera Maye, každopádně tohle je za mě docela propadák. P. S. Název je dost nešťastný.

Tak jo, trilogie z ostrova Lewis je zdárně za mnou a musím říct, že ve mně zanechala trochu rozporuplné pocity. Nemůžu se ubránit dojmu, že i z třetího dílu (stejně jako z druhého) by se dalo vytěžit víc napětí, než kolik ho nakonec v knize bylo, a to si nemyslím, že bych byla nějak otrlá. Začátek fajn, gradace super, ale konec příběhu se nějak podivně rozmělnil a ztratil v zamotané minulosti a ještě zamotanější přítomnosti a musím říct, že některá úmrtí mi připadala vyloženě zbytečná, doslova pro efekt, který se ovšem jaksi nedostavil. Všeobecně si myslím, že je tato série lehce přeceňovaná, na druhou stranu se jí nedá upřít pečlivě budovaná atmosféra, atraktivní prostředí a cit pro mezilidské vztahy. Skoro bych řekla, že tyto faktory (samozřejmě na úkor samotného vyšetřování) hrají prim. Nečekejte potoky krve ani brutální vraždy (snad s částečnou výjimkou prvního dílu). Ale možná je to nakonec - přes všechny výhrady, které k trilogii mám - ku prospěchu věci. Severské krimi je všude až dost. P. S. Knihy rozhodně číst popořadě.

6 10.01.2018

Miluji knihy tohoto autora. Je to pro mě takový modernější a méně vážný Márquez (kterého mám taky nesmírně ráda). Jméno Louis de Berniéres je pro mě (téměř) bez výjimky zárukou mimořádného čtenářského zážitku.
P. S. Tak málo hodnocení a komentářů? Spousta lidí neví, o co přichází.

7 08.01.2018

Docela zajímavý příběh, rozhodně nedoporučuji číst večer před spaním.

2 07.01.2018

Druhé setkání s Finem Macleodem. Chvíli jsem přemýšlela, jestli tomu nemám dát jenom 3*, a to za tu absurdní předvídatelnost. Opravdu, tohle snad nebyla ani detektivka, jenom vytahování starých příkoří a zločinů. Na druhou stranu se děj odehrává v prostředí, které pro mě bylo velmi přitažlivé a ubíhá velmi svižným tempem. Čtyři hvězdičky z milosti, napětí od této knihy rozhodně nečekejte. A to to přitom na začátku vypadalo tak slibně.

4 10.12.2017

Nebylo to tak strašné, jak jsem původně předpokládala.

06.11.2017

Jako milovnice Isabel Allende jsem tuto knihu přečetla s velkým zájmem, třebaže zpočátku jsem se do ní musela trochu nutit. Je to neobyčejně jímavá zpověď ženy, které umírá před očima vlastní dítě a ona to snáší s nesmírnou sílou a láskou.

28.10.2017

Proč to bylo tak populární - proč?!

2 27.10.2017

Ať už s Orianou souhlasíme či nikoli, musíme si přiznat, že je to Novinářka s velkým N.

17.10.2017

Tak nevím, jestli úplně vím, co tím chtěl básník říci, ale - navzdory tomu - se mi kniha celkem líbila.

3 12.10.2017

Je to někde na pomezí mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale z lásky k Jane Austenové dávám plný počet. SPOILER! (maličký) Přiznávám, že konečné rozuzlení vztahů pro mě bylo překvapením a jsem ráda, že se nemusím o srdce drahé, rozumné Charlotty obávat. Jinak je to autorka tak, jak ji známe a velké díky v tomto případě patří i Mary Dobbsové. Přiznávám, že kdybych věděla, že kniha byla dopsána po smrti Austenové, váhala bych, zda si ji mám přečíst, ale nepozornost mě zachránila před předpojatostí a já vůbec nelituji.

2 10.10.2017

Kniha je zajímavá po grafické stránce, po obsahové nikoliv. Viktor Luca mi připomínal Lennieho Smalla, ale na rozdíl od Steinbeckova hrdiny mi nebyl ničím sympatický ani on, ani okolnosti jeho života. Existence jezera jako místa, které se živí lidskými obětmi (aspoň tak jsem to pochopila já), by se daleko víc vyjímala v nějakém hororu než ve fresce nastiňující život rumunského venkova, jak se prezentuje tato kniha. Pro mě je Viktor zločinec, který zůstal nepotrestán (ať už činil pokání či nikoliv) a jeho příběh mě ničím nezaujal. A pokud se v něm skrývá nějaké podobenství, já ho neobjevila.

2 07.10.2017

Asi jsem neporozuměla úplně všemu, ale to mi nevadí. Kafka na pobřeží mě nikdy nějak nelákala, ale sáhla jsem po ní v rámci Knižní výzvy a rozhodně nelituji. Naopak, rozhodně si chci přečíst i další autorova díla.

4 01.10.2017

Syrový, pochmurný příběh.

3 13.09.2017

Je to někde na pomezí mezi dvěma a třemi hvězdičkami... nebylo to úplně špatné, ale některá slovní spojení opravdu tahají za uši a hlavní hrdinka je tak dokonale unylá, že si o ní čtenář nemůže myslet vůbec nic. Popisy jejích myšlenkových pochodů patří k tomu nejslabšímu v knize vůbec. Zhltla jsem Černé Zuzany v podstatě během jednoho dne jako nic, protože mě zajímalo rozuzlení bezpochyby interesantně nastíněného případu, autorka ovšem z námětu nevytěžila nic než lehce podprůměrné dílko, které předpokládám do týdne zcela vymizí z mojí paměti.

4 12.09.2017

Je to někde na pomezí mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, nemůžu se úplně rozhodnout. Určitě je to kniha velmi působivá, literární styl Kateřiny Tučkové mám velmi ráda, přesto některé pasáže byly snad velmi rozvleklé a relativně krátký text jsem četla celý týden. Nicméně nelituji ani vteřiny, kterou jsem nad Vyhnáním Gerty Schnirch strávila. Otázkou však také zůstává, nakolik se autorka opírala o doložená fakta.

2 09.09.2017

Jsou to slabší 4*. Na Aristokratku bylo jeden čas nemožné nenarazit, a jak to tak bývá, měla jsem díky mohutné reklamě přehnaná očekávání. Pobavila mě a smála jsem se u ní, ale já zas tak moc nepotřebuju a prostě to nebylo ono. Kniha v podstatě staví dílčí zápletky na skupince svérázných postaviček, které nedělají nic jiného, než že se zarytě drží svých charakterových vad a postupně je ženou do stále větších a větších extrémů. Přečtete prvních padesát stránek a dá se říci, že pak se už nic nového neodehraje. Přece jenom, to je pro mě trochu málo. P. S. Nejpovedenější postavou je jednoznačně Josef.

6 30.08.2017

V rámci Folletovy tvorby určitě slabší dílo, příliš fantaskní na můj vkus. Nicméně četla jsem před tím Měděného jezdce od P. Simons, takže Muž s podivnou minulostí neměl velkou konkurenci a četl se mi příjemně, pokud jsem nad ním zrovna moc nedumala.

P. S. Knihu jsem znova přečetla v roce 2024, aniž bych si uvědomovala, že jsem ji už jednou četla. Ups. Ale moje hodnocení by se nezměnilo.

29.07.2017