RonnieSmithx
komentáře u knih
O chytré kmotře lišce
Josef Lada
Knížka, která ukazuje, že je týraní zvířat špatné. 10/10.
Máchovské variace
Josef Hora
„Tvé ruce, oblouk gotický,
a tvoje ústa, rudá rána.
Milovat? Nikdy. Navždycky.
A plachta v dáli, větrem hnaná,
sleduje milovaný cíl,
k němuž jak oči pnou se slova,
vnuknutí hudby, ptáci chvil,
ta slabá křídla básníkova.“
Radosti života
František Gellner
„Nejlépe praštit uměním
a jíti oběsit se!“
CELÁ TATO SBÍRKA JE BANGER ZA BANGEREM
Žalář nejtemnější
Ivan Olbracht (p)
(SPOILER) Nemyslím si, že žalářem nejtemnějším byla pro Karla láska, protože si nemyslím, že Jarmilu skutečně miloval. On o lásce mluví jako o ztrátě kontroly, v čemž má na jednu stranu pravdu, neboť při afekci je těžké danou osobu dostat z hlavy, ale ne takhle. On nad ní chtěl mít kontrolu v plné míře, a když cítil, že přestává mít převahu, tak ano, zničilo mu to tu jeho „svobodu“, ale v první řadě byl psychicky labilní.
Chorý stav duše se očividně dědil v jejich rodině, neboť už jeho matka si najala soukromého detektiva, protože chtěla vědět, co je Jarmila zač. Největší paralela je ale mezi ním a jeho tetou Emou. Ta se prohlubuje v momentě Karlova absolutního šílenství, kdy odhání všechny pryč a promlouvá s člověkem, který existuje jen v jeho hlavě. Karel i Ema ničili život ostatním svými bludy. Oba byli paranoidní, a když si něco usmyslili, tak to nedokázali pustit. Největší problém u Emy byla myšlenka, že je všem na obtíž, a u Karla chorobná žárlivost, což souvisí s pocitem, že je na obtíž, hlavně po jeho oslepnutí, neboť na své ženě musel být zcela závislý.
Celá ta jeho vize rozchodu a koupě hospodářství pramení z jeho posedlosti kontrolou. Usmyslil si, že když je jako slepec zranitelnější, tak mu více ublíží Jarmilin odchod. Obával se toho. Obával se, že ho opustí a on nebude mít nic v pevně rukou. Rozvod mu nabízel možnost, jak opět získat převahu. Ano, sice jí řekl, že je to na ní, aby se rozhodla, ale to nemění nic na tom, že to byl on, kdo s touhle vizí přišel. Tím pádem mu to nemohlo tolik ublížit.
Zapomenuté světlo
Jakub Deml
„Přeju si jenom toho, aby ke mně nikdo nechodil, aby mne nikdo nenavštěvoval, aby mně nikdo nepsal, aby mně celý svět nechal na pokoji a jestli přece někdo mne miluje, aby si nechal svou lásku pro sebe a posílal mně jenom peníze.“
„Kdyby se mně všechny ženy celého světa vysraly na hlavu, odpustím jim tuto neslušnost pro jedinou ženu, která mně milovala, a mne, díky Bohu, milovalo více žen, ale nejvíce ze všech Pavla Kytlicová.“
Dílo, které je protkáno bolestí. Opravdu bolestné to číst. Taky docela schizo. S jistotou můžu říct, že Jakub Deml by miloval twitter. S jistotou můžu říct, že v mé hlavě neupadne do zapomnění.
„Není nic smutnějšího než lampa za bílého dne, kterou zapomněli zhasnout.“
Kniha lesů, vod a strání
Stanislav Kostka Neumann
„Jdu zmatem vzduchem, jenž je plný tebe,
a chtěl bych plouti povětrnou lodí.“
Tak melancholicky radostné, občas harmonické a někdy nudné.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I.
Jaroslav Hašek
Ačkoliv mne to samotnou mrzí, dílu dávám pouze tři hvězdičky. Kniha začala velmi slibně, ale bohužel když se na scéně objevil polní kurátor, tak má pozornost byla těkavější a těkavější. Ke konci díla se mi při čtení zase vrátila veselá nálada a Švejk mě rozesmál. Poslušně hlásím, že jdu spát.
Zmoudření Dona Quijota
Viktor Dyk
RIP DON QUIJOT, ROZUMĚL BY SIS S DNEŠNÍMI DELUSIONAL GIRLIES
Pozdě k ránu
Karel Hlaváček
Sbírka opravdu navazuje atmosféru, jako kdyby se blížila čtvrtá hodina ranní a my bychom bloudili prázdnými ulicemi uvězněni pod bludným mrakem melancholických myšlenek. Hraje si s našimi smysly, chce nás dostat na konkrétní místo. Autor tu hojně využívá barvy, vymalovává s nimi pochmurné obrazy unaveného přemítání. Vyskytuje se tu motiv žárlivosti, myšlenky na všechny, které intimně znali jeho milou před ním. Krásné.
Svítání na západě
Otokar Březina (p)
Některé verše jsou velmi krásné, některé by mě okradly o desítky let mého života. Já se ale sbírku pokoušet dešifrovat nehodlám, takže jsem přišla jen o času zlomek.
Magdalena
Josef Svatopluk Machar
Veršovaný román, který kritizuje zkaženou společnost. Nic extra.
Santa Lucia
Vilém Mrštík
Santa Lucia je kontrastem Pohádky máje a musím říct, že se mi také líbila o dost víc. Je to kniha o deziluzi, její konec je naznačen již na samém počátku, takže se více můžeme soustředit na duševní pochody hrdiny, kterého jsem ve svých poznámkách pojmenovala jako incela. Depresivní dílo o zidealizované podobě Prahy, která Vás nakonec zabije. Holt máme věci brát jaké jsou, ne jaké bychom si je přáli.
Ruce
Otokar Březina (p)
Jednoho dne, až budu o něco chytřejší, tak si dílo přečtu znovu. Bohužel se obávám, že mi to stejně moc nepomůže.
Pohádka máje
Vilém Mrštík
Minulý čas, er-forma, analepse, dialekt
Dalo by se to spíše než za pohádku považovat za disstrack na Prahu. Ty části, kde bylo naše hlavní město shazováno, byly, uznávám, docela vtipné, ale jinak mám k tomuto dílu pár výhrad. Hlavní hrdinové, Richard a Helena, mě vůbec neoslovili. Ríša byl člověk oněginovského typu tzv. zbytečný člověk a Helenka jakožto naivní děcko mě trápila svými pohnutkami několik stránek. S tím, jak mladá tato plavovlasá slečna byla, jsem měla asi největší problém. Jí bylo šestnáct let a mu, pokud si vzpomínám správně, krásných dvaadvacet, kvůli čemuž byla dynamika jejich vztahu značně nerovnovážná a dávala Ríšovi spoustu prostoru pro manipulaci a využití Helenky, aby získal to, co chce.
Ríša žil bohémským životem. Zajímal se povrchním způsobem o ženy a ženy se zajímaly o něj. Jako jeho kontrast tu vystupuje čistá, nevinná a stydlivá Helenka. Přišla mi až nechutně idealizovaná panna, přenádherná labuť, která nemá žádné zkušenosti s muži a jako víla tančí po lesech. Melancholická krásná dívka, která je ztělesněním mužské touhy. Její nevyspělost se tu promítala v mnoha směrech a dílo mi nepřišlo jako příběh lásky, ale manipulace.
Ne moc sympatický děj doplňují rozsáhlé popisy přírody, které jsou, uznávám, krásně napsány, ale kniha je nimi přesycena. Kapitoly mi ubíhaly pomalu a čtení se stalo mou méně oblíbenou činností. Autor tu mluví o idealizovaném konci, protože v závěru všeho je to přeci pohádka, ale dle mého názoru by bylo pohádkové zakončení, kdyby si Helenka uvědomila svou osobní hodnotu a nechala před věčným světa běhounem zákaz vstupu do její hlavy.
Naši furianti
Ladislav Stroupežnický
nojo to furt každé chce být ponocné ale na vojnu musijo chodět děcka
