Renatka11
komentáře u knih
Zahrada
Petra Dvořáková
Petra Dvořáková mě baví čím dál víc a její Zahrada mě dostala asi ze všech jejích knížek úplné nejvic! Ani ne tak příběhem, který byl podobně silný jako skvělé Vrány, jako krásným poetickým stylem vyprávění. Přestože šlo o hodně smutný příběh, Jarka jsem vnímala jako dobrého člověka, který se všemi svými démony bojuje, jak nejlépe umí. Pochopitelný byl ale i pohled druhé strany a i já jsem měla strach, co se může stát.
Každopádně vsechny barvy, zvuky a vůně Zahrady ve mně budou ještě dlouho doznívat.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Výborné, silné, smutné a šokující! Občas jsem viděla vzdálenou podobnost s tím, co se dělo za komunistů u nás, i v souvislosti s právě shlédnutým seriálem Volha, i když u nás to byl proti KLDR hodně slabý odvar. Přesto věřím, že ani v Koreji tohle nemůže trvat na věky a zajímalo by mě, kdy a jak se korejský systém zhroutí. Ale to asi ještě potrvá. Autorce děkuji za rozšíření obzorů a Databázi za to, že jsem se díky ní opět dostala k něčemu tak dobrému.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
(SPOILER) Ray Bradbury si mě vloni získal skvělými 451 stupni Fahrenheita a teď mě opět dostal svou nádhernou kronikou z Marsu. Oproti nedávno čtenému Marťanovi se tady téměř neřeší technické detaily osídlování rudé planety jako ty psychologické a její kolonizace se bere jako logické vyústění poměrů na Zemi. Mars postupně osidlují astronauti, dobrodruzi, vědci, střední třída, černoši, stáří lidé a mnoho dalších a každá skupina i jednotlivec pro to má své vlastní důvody a svá vlastní očekávání. Některé kapitoly mě zasáhly víc než jiné, ale u všech se mi líbilo, jak na sebe krásně logicky navazují. Nejlepší pro mě byly Ylla, Pozemšťani, Třetí expedice, ...ač bude stejně luna plát, Má duše se vznáší ve výši, Marťan, Dlouhá léta i závěrečný Výlet na milión let. Bradburyho tak ráda přidávám k mým oblíbeným autorům a těším se na další setkání s ním.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Úžasně čtivé, chytré a vizionářské! A překvapivě i hodně vtipné. Několikrát jsem se při čtení smála nahlas, u kapitol s drahouškem Li skoro pořád. Na druhou stranu jsem byla zaskočena tím, že vzhledem ke vzniku knihy Čapek označení nordický mlok použil vlastně už před druhou světovou válkou, ne až v reakci na ni. Taky mě zaujaly popsané postoje různých zemí na konflikt s mloky, které se lišily podle priorit jednotlivých států a působily dost reálně. Už u R.U.R. jsem psala, že Čapek byl génius a tohle mé přesvědčení Válka s mloky opět potvrdila. Na závěr chci opět vyzdvihnout autorovu češtinu, která je naprosto dokonalá, hravá a inspirativní, tady navíc i v kombinaci s angličtinou. Děkuju svým dětem za krásný dárek k narozeninám a už se těším na další Čapkovy poklady.
Matka
Karel Čapek
Další skvělé a aktuální Čapkovo drama.
S jeho Matkou jsem také jako matka v mnohém souzněla, třeba když vyjadřovala svůj věčný strach o děti: "...to je hrozné, co se z člověka stane, když je mámou." nebo popisovala, jak se jí s rostoucím věkem vzdalují: "Ale jak dorostu, jakoby začali mluvit jiným jazykem..."
Stejně tak jsem v jejích chlapcích slyšela i svoje dospívající děti, které mají také pocit, že lecčemu nerozumím.
Ústřední otázka, pro co stojí za to žít a pro co zemřít, viděna jednak očima milující manželky a matky a druhak pohledem jejího muže a pěti synů, se prolíná celou hrou a myslim, že stále silně oslovuje i současné čtenáře a diváky.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Hrabě Rostov si mě od začátku získával svou noblesou, duchapřítomností, vynalézavostí, smyslem pro přátelství a v neposlední řadě právě gentlemanstvím. Byl mi sympatický i tím, že měl rád knoflíky ve svých krabičkách. :) A, přestože život mezi zdmi Metropolu plynul i s milníky ruské historie v pozadí většinou celkem pozvolna, měl své jedinečné kouzlo a moc ráda jsem se tam s hrabětem, Ninou i Sofií procházela, objevovala jeho veřejné prostory i tajná zákoutí a užívala si pohostinnosti Piazzy i Bojarského. Teď po dočtení jsem si hotel Metropol našla na mapě Moskvy a byla překvapená nejen tím že tam opravdu stojí, ale i tím jak dobře byl v knížce popsán, protože jeho skutečná podoba celkem odpovídá mým představám.
Dědina
Petra Dvořáková
Tak reálné a tak povědomé! Dědina od Dvořákové jako by z oka vypadla té, kterou znám z dětství já. Přestože ta moje není na Vysočině ale v severních Čechách, bylo tam všechno - typický slovník, vesnické zabíjačky, pohřby i klepy, malý krámek Jednoty uprostřed vsi, ženské v zástěrách a chlapi v montérkách i hledání nových koťat v seně. Dokonce i ten talířek na obálce je stejný jako ten po babičce. Za mě opravdu povedená nostalgie.
Máj
Karel Hynek Mácha
Poezii nečtu moc často, ale o to víc si ji pak užívám, tak jako teď už poněkolikáté Máchův Máj. A tak opět díky za krásné verše, Karle Hynku, a zase někdy na shledanou, Hynku, Viléme, Jarmilo!
Bílá nemoc
Karel Čapek
Dr. Galén mi svými pevnými postoji i vyjadřováním připomínal Václava Havla, kterému bylo v době prvního uvedení hry na začátku roku 1937 teprve několik měsíců.
A skvělý Karel Čapek mě i v Bílé nemocí oslovil svou lidskostí a schopností vnímat a popsat hlavní problémy své doby a, jak už je u jeho nadčasových děl typické, nejen té. Aktuálnost příběhu a jeho podobnost s pandemií covidu a počátečními úvahami Ruska nad válečným konfliktem na Ukrajině je až děsivá.
"Pandemií. Nemocí, která lavinově zachvátí celý svět. V Číně, pane, se skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba..."
"Žádná starost, holenku, budoucí válka nepotrvá ani týden. To se nepřítel rozbíje na padrť, dřív než se doví, že je válka."
Zlodějka knih
Markus Zusak
Moje první setkání s Zusakem a jedna z knížek, kterou bych si bez váhání vzala na pustý ostrov. Opravdu nádherně odvyprávěné.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Krásná a poučná vánoční klasika, kterou miluju v podobě filmového animáku z roku 2009 i ve skvělé divadelní verzi Studia Dva. Až dneska jsem si ale vychutnala i její skoro dvě stě let starou knižní předlohu a byla stejně nadšená!
Vypravěčka
Jodi Picoult
Nádherný příběh, který připomíná to, co nesmí být zapomenuto, ani až nezůstane naživu už žádný z pamětníků. Všechny ty hrůzy, které se zdají tak vzdálené, se skutečně odehrály, a Jodi Picoultová, která je sama Vypravěčkou s velkým V, (nejen) o nich pověděla jeden z nejkrásnějších příběhů, s kterými jsem se kdy setkala. Hrozně mě bavilo vyprávění z různých úhlů pohledu a v prvni osobě. A přestože nerada upozorňuji v komentářích na konce, musim říct, že tenhle mě opravdu dostal.
Dášeňka čili Život štěněte
Karel Čapek
Milé, laskavé, něžné, vtipné a jazykově naprosto dokonalé. Krásný návrat do dětství!
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Skvělé, napínavé, nutící k přemýšlení a tak aktuální! Některé knížky se mě skoro fyzicky dotknou a 451 stupňů Fahrenheita k nim rozhodně patří.
Vinnetou I
Karel May
Májovky jsem jako dítě milovala. Vinnetou byl můj první velký literární hrdina i první platonická láska. :) Jen mě mrzí, že jsem to nadšení nepřenesla na svoje děti, které tomu jejich kouzlu už bohužel nepropadly.
Listopád
Alena Mornštajnová
Na další knížku mé oblíbené autorky jsem se moc těšila. A byla opět skvělá! A, přestože se tenhle příběh doopravdy nestal, to, že (by) se stát mohl, na mě působilo naprosto přesvědčivě, neuvěřitelně reálně a strašně smutně.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Od dětství je Malý princ jedna z mých nej knížek. Ani nevím, kolikrát už jsem ji sama nebo se svými dětmi četla, ale vim, ze se k ní budu pořád ráda vracet.
Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
Přestože mě 8letá Helenka v Budžesovi se svou odzbrojující naivitou a bezprostředností bavila o trošku víc, i její náctileté já v Oněginovi má své nesporné kouzlo a vtip. Občas mi při čtení bylo smutno jak z té obecné beznaděje, že bude sotva někdy líp, tak i ze vztahu Helenky s Kačenkou, o to víc jak pravdivě obojí vyznívalo.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Další skvělé čtení od Jakuby Katalpy, po Zuzanině dechu a Doupěti mé třetí. I u Němců jsem obdivovala hloubku a mnohovrstevnost příběhu. Ten byl v této knížce navíc ještě o dost rozvětvenější, takže jsem se ve všech těch odbočkách občas ztrácela. Ale nakonec to do sebe vždycky krásně zapadlo a dávalo smysl. Autorka příběh nejen naprosto úžasně vystavěla, ale evidentně k němu musela nastudovat i spoustu historických souvislostí, za což také klobouk dolů.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Čtivý a velmi silný příběh. Přestože ženské romány nevyhledávám a nejsem ani skalním fanouškem knih paní Körnerové, k jejím příběhům se čas od času díky doporučení dostanu a její ženské hrdinky obdivuju pro jejich vnitřní sílu, statečnost a praktičnost. A stejně tomu bylo i u právě dočteného Hlasu kukačky.