reader.007 komentáře u knih

"Bojte se člověka který přečetl jen jednu knihu." (D. Diderot) Proč? Protože to bezpochyby byla Bible...

Tak takhle, vážení, to vypadá, když v ateistické zemi vznikne nové božstvo. U nových věřících (můžete je nazývat i voliči) zahrajete na ty správné strunky, slíbíte, pochválíte, zabědujete nad současným stavem a předestřete plán na nápravu a pak už jen sledujete jak vám přibývají body. Sranda je, že klidně můžete dělat pravý opak toho co slibujete, kouřová clona slibů však funguje dokonale a ovečky následují svého vizionáře.
Že to nenapsal sám je nad slunce jasnější, koneckonců Bible má autora taky neznámého.

Téhle knize přibývají komentáře jak houby po dešti a já se většinou nestačím divit, co se tolika čtenářům nelíbí. Přesto to dokážu pochopit a za sebe jsem ráda, že jsem si ji přečetla teprve nedávno, přestože ji mám v knihovně dobrých 15 let. Podle mě je na tuhle knížku potřeba mít trochu načteno, odžito a možná i být správně empatická povaha.
Takže za mne je to dokonalá mixáž Bible (hlavně proroctví sv. Jana), Jirkových rošťáren z pera Richmal Crompton, zesměšnění jinak opravdu neveselého tématu honů na čarodějnice, smrtelně vážně se beroucích motorkářů, věšteckého řemesla, nabubřelosti jakékoliv církve, neodbytnosti prodejců po telefonu, sběratelské vášně bibliofilů, gurmánství a mnoha a mnoha jiných aspektů naplno prožitého života.
A prodavač hamburgerů Elvis je báječná třešinka na dortu, i když chápu, že ten, kdo 30 let neslýchal zprávy, kde všude se ten chudák údajně objevil, to prostě nedocení.
Seriál si nepustím, možná není špatný, jenže já k téhle knize žádné omalovánky nepotřebuju, za mne je skvělá dost.

18 10.04.2020

Možná je to vada charakteru, ale já se opravdu necítím poškozena tím, že jsem vyrůstala v době, kterou je dnes v módě nazývat totalitou a proto si také myslím, že cenzurovaná verze původního příběhu o tom, jak malý chlapec jede k babičce a dědečkovi a seznamuje se s principem družstevního hospodářství, je opravdu ubohá ukázka manipulace s dětskou literaturou. Fakt by se papír zkroutil, když dětem přiznáme, že se někdy praktikovalo společné vlastnictví a kolektivní hospodaření?

Téhle knize se prostě nedá vytknout vůbec nic (když pominu to, že jsem sama nevyrostla v Bullerbynu). Kolikrát jsem ji četla nevím, ale z celé mé dětské knihovny je to každopádně ten nejohmatanější svazek a i když jsem ji už pár let neměla v ruce, mnoho pasáží bych pořád ještě mohla přednášet :-)

Zámek Blandings, jeho osazenstvo a přilehlí známí budou v mém žebříčku popularity díla J.P.W. vždycky zabírat horní příčky. Ne, že by Jeeves a způsob jakým si hraje se svěřenými marionetami byl třeba jen o chloupek horší, jenže já se s dílem PGW seznámila právě na luzných pozemcích zmíněného panství, které si ani Baxter nedovolí znesvětit vajglem (i když ho to stojí zásah vzduchovkou... kamsi), takže promiň mistře komorníku ;-)
Knihu rok po jejím prvním českém vydání načetl Milan Neděla a určitě každému doporučuji její poslech - ten hlas se k humoru autora hodí přímo dokonale.

16 08.05.2021

Protože všechna superlativa k téhle knize už byla napsána, já dodám jediné: jeden z bývalých britských premiérů Benjamin Disraeli se prý kdysi pochlubil, že Pýchu a předsudek četl 17x. No, já k tomu mám jen: Pche... Jenom?

Jedna z celkem mála verneovek kterou jsem přečetla od A do Z a každopádně tak strhující a čtivá, že si vůbec nezasloužila nějaké "přežvýkávání" pro současnou mládež. To může být užitečné třeba pro takový Tajemný hrad v Karpatech nebo dokonce i Cestu kolem světa (...), ale tady je převyprávěná verze naprosto zbytečná. Spíš myslím, že se tím čtenář jen ochudí.

Orwele, Orwele... ty chlape vizionářská...

Je to asi první kniha o 2. světové válce kterou vám jako dítěti doporučí kdekdo. A na dané téma to vůbec není špatný začátek. Žádné cílené vymývání mozků, jen zpověď malé holčičky, která se ve své rodině i jejím okolí cítí cizí. Jak se časem ukáže tak právem a autorka dokázala celý příběh pojmout tak strhujícím způsobem, že tahle útlounká knížečka strčí do kapsy kdejaký román.

Jednou si tu knihu určitě přečtu osobně, ale musím říct, že v podání pana Wericha (a částečně Vlasty Buriana) je přímo neuvěřitelně autentická, protože interpretovat všechny ty německé nadávky s patřičným důrazem je mistrovství málo vídané a předčí dokonce i filmovou předlohu s R. Hrušínským v hl. roli (a to je co říct).
Co se týče obsahu knihy, ještě dnes se mi otvírá kudla v kapse a rosí záda odporem, když si vzpomenu, jak se naše češtinářka na střední urputně snažila vtlouci nám do hlavy definici "selský rozum" pro chování Josefa Švejka. Tak tohle teda fakt ne!! Na postavě Švejka snoubil mistr absurdního humoru Jaroslav Hašek veškerou zvrácenost války a armády tím, že ho nechává všemu tomu hloupému patetismu, nadměrnému vojenskému drilu a předstíranému vlastenectví souhlasně přikyvovat. Jeho v románě tolikrát proklamovaná "blbost" totiž není ničím jiným, než právě tím souhlasným postojem, který Švejk neustále a s líbezně nevinnou tváří zachovává. Jeho heslem v podstatě jest: "Co císař a jeho armáda činí, dobře učiní. A ještě houšť a větší kapky."

13 03.08.2019

Já jsem Malého Bobše četla několikrát, hlavně první díl a doporučila jsem jej i dceři (v té době 11) která se k němu s chutí vrací opakovaně. V žádném případě nepovažuji knihu za tendenční a zastaralou, naopak je dobré si neustále připomínat, že nástup socialismu měl své opodstatnění a "cestičku umetenou" právě díky nenažranosti kapitalismu a beztrestnosti s jakou jednal s těmi nejbezbrannějšími zaměstnanci, včetně dětí. O knize i době jsme si doma povídaly, i o poměrech které tehdy panovaly a myslím, že si tím rozšířila obzory víc, než jednostrannou výukou která ji čeká v hodinách dějepisu.

Navíc pokud televizi plní pořady o dolech na ostravsku, kde se moderátor rozplývá jak "hodný pan Rothschild stavěl pro své dělníky ubytovny, kde se v pohodlí mohli na lůžku střídat i 3 osoby za den, nemluvě o hospodě, kde mohli s jeho laskavým požehnáním propít mzdu", je dobré připomínat právě ten protiklad který říká, že zas taková procházka růžovou zahradou život za první republiky (a před ní) nebyl.

12 08.09.2019

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových sbírek provázená kouzelnými ilustracemi Vladimíra Brehovzského. Pohádky jsou nejen zábavné, ale většinou i moudré.

Jen je škoda, že většina novějších vydání (ověřeno u ročníků 1979 a 1988) postrádá pod názvy pohádek označení, zda jde o příběh lotyšský, litevský nebo estonský. Ale už jsem to (alespoň tady) napravila ;-)

11 05.02.2023

Přepůvabná knížka. Příběh je známý přímo notoricky, ale kouzlo krásy švýcarských Alp žádná z filmových verzí nedokáže odrazit dost věrně. A tím méně umí (a chce) film zdůraznit i pokrytectví a předpojatost která definuje chování vesničanů k Heidinu dědečkovi. A to je třeba aspekt knížky, kterou já doceňuji až jako dospělá čtenářka.

11 17.05.2018

Pane Bože, to byla ale nuda! Pevně doufám (ale ověřovat si to nebudu), že Petr Šabach měl nějaké nenáročné, tiché a dobře placené zaměstnání, jako třeba skladník, protože bych mu určitě nepřála, aby byl placen za kvalitu svých knih. Sice to je možná o něco lepší než to, co z dlouhé chvíle smolí Viewegh, nicméně tak strašně jsem se u ničeho nenudila snad od svých pěti let, než jsem se vůbec naučila číst a svět byl navíc omezen mantinely „musíš, nesmíš, neumíš, nerozumíš“. Je s podivem, kde z toho materiálu dokázali vykřesat námět a především náplň pro poměrně zdařilý film jako jsou Pelíšky a o něco méně povedené Pupendo. Ale tu výstavu koček jsem teda fakt nepochopila…

10 23.05.2022

Dlouho jsem přemýšlela, kde jsem už četla takové malebné popisy takřka rajské divoké přírody se kterou jsem se setkala v knize Vlčák Kazan od J. O. Curwooda. Tak teď si konečně vzpomínám. Tohle je od puberty po dlouhé době první "štorchovka" kterou jsem přečetla a působí na mne pořád stejně: Jako báječný příběh plný fantazie a dobrodružství, navíc naplněný nesmírnou láskou a obdivem k vlasti a ke krajině ve které vyrůstal autor i většina z nás.

10 02.05.2015

Jsou knihy u kterých mi pět hvězdiček přijde prostě zoufale málo. Jestli jsem se kdy, byť jen v duchu, zarouhala že neexistuje dobrá dobrodružná kniha plná fantazie čistě pro děvčata (a není to žádná "harlekýnka"), tak si sypu popel na hlavu a odvolávám, odvolávám, odvolávám. Vadí mi jediné: že jsem si ji nepřečetla mnohem, ale mnohem dřív, je jedním slovem úžasná..

10 19.10.2014

Velmi zajímavá kniha. A dobře, že jsem si ji přečetla až v dospělosti. Kdybych ji našla jako dítě, asi bych z ní pobrala jen tu dojemnou část o nezdolnosti psí lásky a oddanosti, ale jako dospělá jsem si zároveň užívala popisy přírodní scenérie a hlavně vnímala i sociální aspekt, kdy autor (i když možná nechtěně) poukazuje na totální bezbrannost lidí plně závislých na výdělku živitele rodiny.

Co mi nedávalo smysl byl rodičovský stud/pýcha přiznat synovi, že nemají peníze a tudíž nejen že opravdu nemohou živit psa, ale musí se uskrovnit s jídlem i lidé a zároveň chlapcova nechápavost k ekonomické situaci v rodině.
Ale je to kniha pro děti, takže vše se skončí tak dobře, jak je to jen možné...

9 08.11.2019

I když jde o knihu dopsanou až po scénáři, autorka byla nadána tak skvělým smyslem pro situační komiku, že to nejen trumfuje její ostatní knížky, ale i původní seriál u kterého, jakkoliv je skvělý a výborně obsazený, se sice usmívám, zatímco u knihy se chechtám nahlas. Možná je to i tím, jak bezvadně jsou komentovány duševní pochody protagonistů, což při nejlepší vůli nejde na "stříbrném plátně" vyjádřit.
Takže jedinou vadou na kráse je mnou neprozřetelně, i když jen částečně zhlédnutý imbecilní filmový "rymejk" z roku 2008. Něco takového si dílo paní Vavřincové/Němotové nezasloužilo.

Váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale nakonec si to přeci jen zaslouží všech pět, protože samotný podnět k zamyšlení nad výzkumem a "vědou" posledního století je natolik alarmující, že si pan Crichton zasloužil obrovský metál jen za to, že poukázal na jejich šokující bezohlednost a honbu za ziskem. Je ale příznačné (však je to taky v Americe), že se i z jeho snahy vyvinul jen další komerční boom, parazitující tentokrát na dinosaurech.
Nedokonalé technické detaily, za které se v doslovu autor i omlouvá, neberu nijak doslova, nicméně myšlenka je správná.
A protože jsem knihu "zkonzumovala" hlavně jako audioverzi, nemůžu neocenit výborný výkon Jaromíra Meduny z roku 1993, který, i když byl poznamenán nedokonalostí překladu a hlavně nedokonalou znalostí anglické výslovnosti, tak typickou pro 90. léta :-), byl každopádně strhující.

9 22.07.2016