rajen
komentáře u knih
Kavárna malých zázraků
Nicolas Barreau
Hodně mi nesedl styl vyprávění. Bylo to takové roztáhlé, příliš nepotřebných detailů a úvah. Nedokázala jsem se začíst, ani příběhem pohltit. Přišlo mi to takové plytké. Nečekám od oddychovky vytříbený literární styl, ale tohle bylo hodně slabé. I románek o lásce jde napsat lépe.
Osvobození
Imogen Kealey
Z této knihy mám takové smíšené pocity. Skvělý námět, tedy inspirace skutečně žijící postavou té doby, ale literární forma i kvalita dost pokulhává. Prostě špatně napsaná kniha o velmi zajímavé ženě. Přesto dávám vyšší hodnocení (nejraději bych dala 3,5*), a to za uvedení historických reálií na konci knihy. To mi po dočtení zvedlo dojem z knihy, když si můžete přečíst, jak to bylo doopravdy.
Chlapec, který rozdával sny
Luca Di Fulvio
Velmi čtivý příběh, vtáhl do děje a nechtěl pustit. Mám ráda knihy z tohoto období, takže mi kniha velmi sedla.
Tanečnice
Michal Šefara
Velké překvapení! Kniha tolik aktuální v dnešní době a to přitom byla i v době svého vydání. Příběh Ukrajinky, která utekla před válkou inspirovaná skutečným příběhem. Autor nahlédl do spousty oblastí (pocity a život emigrantů, prostředí profi tance, válečné události na Ukrajině, vztahová linka). Kniha se mi četla moc dobře a moc se mi líbila, i když je to takový mix skoro červené knihovny a silnějších událostí. Za mě určitě doporučuji.
Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
Skvělá kniha, ačkoli s drsným obsahem. Silný příběh zasazený do období epidemie španělské chřipky, což je samo o sobě zajímavé a aktuální v dnešní době. Čtenářský zážitek, opravdu!
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
Silný příběh. Velmi. Těžký osud hrdinky a hlavně ta bezmoc s tím tehdy něco moci udělat je šílené a v dnešní době nepředstavitelné. Kniha se velmi dobře čte, doporučuji.
Otevřené dveře
Beryl Matthews
Knihu jsem brala naslepo v knihovně (vždy tak nějakou beru) a byla příjemným překvapením. Milý příběh, čtivě napsáno, není úplně na opakované čtení, ale na oddychovější požitek ideál.
Velká samota
Kristin Hannah
Nádherná kniha. Přečtená na pláži na dovolené. Prostředí Aljašky krásně "ochlazovalo", velmi dobře se mi četla. Každopádně, Aljaška je moje srdeční záležitost, zvlášť, když znám místa, kde byl zasazen příběh. Líbila se mi moc, popis krajiny, postavy, "zápletka", prostě všechno, neměnila bych nic. Těžké osudy vyvážil závěr. Pro mě byl tento příběh pohlazení po duši. Doporučuji.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Úžasná kniha. Kratičké kapitoly a střídání několika vypravěčů udržuje napětí a chuť stále číst a dozvědět se, co bude dál. Styl psaní je to, co mě na této knize nejvíce zaujalo. O samotné katastrofě to opravdu není, spíš o vztazích a o lidech, jejichž osudy se propletly a skončili na stejné lodi. Za mě opravdu pecka a doporučuji přečíst.
Čas odejít
Jodi Picoult
Úžasná kniha. Od této autorky "žeru" všechny knihy. Jak začnu číst, nelze přestat. Skvělá spisovatelka, skvělá témata, i když těžká.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Autorka umí opravdu krásně psát. Její řádky se mi čtou tak hladce jako nůž procházející změklým máslem. Knihu jsem dala na dvě přečtení. Je úžasná. Slyšela jsem, že je to "slabší" dílko, ale pro mne ne. Možná námět není tak silný jako u Hany, ale to knize neubírá na dokonalosti. Krásně vykreslené postavy, jejich proměna časem. Z knihy jsem si odnesla nejvíc to, co dokáže napáchat nekomunikace ve vztazích.
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
Tak tuto knížku jsem dočetla jen proto, že byla krátká, četla se poměrně rychle a chtěla jsem ji mít přečtenou celou kvůli tomu, že jsem ji potřebovala zařadit do výzvy. Jsem asi jedná z mála, co jdou v chápání této knihy proti proudu. Nedokázala jsem v ní najít to, co ostatní tak velebí. Přišlo mi to jako nedobré vyprávění chorého člověka, které se stalo slavné jen díky tomu, že ten člověk byl chorý. Nevím, v čem byla kniha tak výjimečná, aby se řadila mezi literární počiny. Já jsem na to nepřišla. Jediné, co si z knihy odnáším s velkou emocí je to, jak se lidi téměř bez výjimky snaží uklidit nemocné lidi z očí a pálí jim nesmazatelný cejch. To bohužel platí stále a všude.
Vejce a já
Betty MacDonald
Dlouho jsem váhala, jak knihu ohodnotit, cítím to tak na 3,5. Na svou dobu to byl až revoluční počin a věřím, že pro mnoho žen byla tato kniha biblí. Ale přece jen trochu viděno dnešní optikou zestárla. Už si nedovedeme představit tu poslušnost a podřizování se stylu života muže. Ale spousta věcí je tam přece jen nadčasových a tak je kniha dodnes velmi čtivá. Je to především humor, který této knize vládne a dělá ji výjimečnou. Nelituji, že jsem si ji přečetla, ale jak už jsem psala, už se s autorkou nedokážu ztotožnit, protože dnes mají ženy prostě jiné sebevědomí a život více ve svých rukou. Proto jsem byla tuze ráda, když jsem si v následném bádání o osudu autorky zjistila, že se s tímto slepičářem rozvedla.
Ostrov Fulakona
Eric Lambert
Moc jsem od této knihy nečekala, ale byla jsem příjemně překvapena. Druhou světovou válku v knihách znám převážně z Evropského kontinentu a tak jsem hltala příběh, který se odehrával na tak vzdáleném místě. O průběhu 2WW v těchto končinách jsem neměla žádné povědomí a tak jsem si zase díky výzvě rozšířila obzory a užila si parádní čtení. Možná bych se k ní časem dostala, protože válečnou literaturu čtu hodně, ale jsem ráda, že ke mě dostala dříve. Rozhodně doporučuji pro ty, co chtějí poznat 2WW zase z jiného pohledu a místa.
Letní světlo, a pak přijde noc
Jón Kalman Stefánsson
Úžasně napsaná kniha. Sice mi trvalo hodně dlouho než jsme se na sebe naladili a už jsem to skoro chtěla i vzdát (což dělám výjimečně), ale pak jsem byla odměněna. Čím dál víc mě bavilo nakukovat do jednotlivých osudů obyvatel jedné vesničky, příběhy začaly souviset i nesouviset. Dokonce začaly hladit po duši. Jen ten poslední, ten přišel jako herda do zad a symbolicky vyjádřil drsnost kraje a lidí. Musím opět poděkovat výzvě, že mě k této knize dovedla, protože jinak bych ji asi nikdy nepřečetla.
Loutkář
Daniel Cole
No, popravdě se mi chce říct akorát: mnoho povyku pro nic. Přijde mi to jako taková spíš podrůměrná detektivka, která je stavěná na jednom magorózním vrahovi, detektivech, které nerozhází žádná mrtvola a dál jedou racionálně v lince příběhu jakoby se nechumelilo. Pravda, moc detektivky nečtu a tak asi nemůžu čekat psychologický román a propracované postavy, ale tohle bylo na mě všechno moc povrchně slátané. Nebudu cílová skupina těchto typů detektivek. Mám asi raději ty více z reality. Něco jako seriál 1. oddělení a kriminálka New York/Miami apod. Realita versus fantasmagorie.
Modrý dům
Táňa Keleová-Vasilková
Milé čtení. Je to má druhá kniha od této autorky a musím říct, že se mi její knihy začínají dost zamlouvat. Líbí se mi, že píše o skutečném životě a v postavách můžete vidět sebe nebo někoho ze svého okolí. Modrý dům mi sice přišel až takový víc do pohádkova, přece jen, jedna tak špatná postava mezi takovými čistými a dobrými dušemi, no, tak to asi fakt na světě nechodí, ale ta představa je přece jen krásná, kdyby to tak bylo. Číst tuto knihu v období vánoc je moc příjemné, opravdu navodí krásnou atmosféru a já jsem si jí vychutnala. Doporučuji.
Zelňačka
René Fallet
Jedna z dalších knih, které bych nebýt výzvy nečetla. Popravdě mi ale trvalo dlouho než jsem se začetla, úvod je z mého pohledu takový dlouhý a nezáživný, i když jsou tam už snahy o hodně černý humor. Ten opravdově přichází až s příchodem Hmoty a to už jsem se bavila doopravdy a knihu četla se zájmem a těšila se na ni. Až po dočtení jsem zjistila, že byl podle ní natočen film, ten jsem neviděla, ale jestli na něj narazím, asi se podívám. Takže pro ty, co budou knihu číst, tak radím jen vytrvejte, pokud vás nevezme hned od začátku, pak se určitě pousmějete, ne-li zařehtáte nahlas.
Cela číslo 17
Dominik Dán
Knihu jsem přečetla jen díky výzvě a jakože detektivky téměř nečtu, tak tahle stála teda zato. Skvělý čtenářský zážitek. Nedávno jsem dočetla i tak propagovaného Loutkáře (hodil se mi do dalšího bodu výzvy) a to je teda z mého pohledu nebe a dudy. Ten je oproti této knize povrchní slátanina bez možné představy děje v realitě. Knihu jsem četla v originále, což mělo své kouzlo a připomělo mi dnes už skoro zapomenutou slovenštinu, kterou jsem jako malá mluvila. Jako sváteční čtenář detektivek musím říct, že tato mě opravdu bavila a určitě ji můžu doporučit, přestože v tomto žánru nemám načteno a nedovedu "odborně" srovnat.
Zády k sobě
Julia Franck
Od autorky jsem četla Polednici a jestli se to tak dá říct, moc se mi líbila. Téma je až brutálně těžké, ale zpracované velmi dobře. Stejně tak tato kniha. Velmi těžké téma, těžký osud sourozenců a konec, který mě šokoval. Není to odpočinková četba a fakt se mi těžko čtou věci, kde děti trpí nedostatkem či absolutní absencí mateřské lásky, ale i takový je život a pro mě to má význam snad ten, že se snažím být lepší a lepší matkou a nedopustit ani náznak takového přístupu k dětem. Na druhou stranu pak člověk snad dokáže trochu pochopit lidi a jejich skutky, kteří takové dětství zažili a proč se jim takto formovala osobnost. Já mohu knihu určitě doporučit.