puczmeloun komentáře u knih

Zeměplochu prostě miluju. Po delší době si ji tak zopakovat pěkně od začátku a přímo na audiobooku hlasem překladatele bylo více než dobré rozhodnutí...
A samotná knížka? Co říct. Je vidět, že je to první Zeměplocha a některé zákonitosti se s dalšími knihami série změnily, ale je to prostě super. U nás v rodině dokonce některé pojmy a jména "zlidověly". Dvojkvítek jako pojmenování stylu "naivního turisty", či přezdívky dané našemu známému... A to nemluvě o všech těch nápadech s Wyrmbergem a tamními ne/draky, číslem 7+1, životem na kraji Zeměplochy, všemožnými zvířaty a rasami atd. atp. Prostě Pratchett!

8 22.01.2021

U Pratchetta už se člověk musí opakovat, ale to, co by jinému spisovateli stačilo na několik knih, je tady koncentrováno do neuvěřitelné jízdy jednoho příběhu. Dobrý detektivní příběh s velmi povedenou slovní hříčkou na konci (Cha-cha...), spousta vážných témat přetvořených do více než stravitelné formy (co by za to dali někteří bojovníci za svobodu, genderovou rovnost či integraci) a klasická nálož nekončících vtípků, running joků ("upírova zaměstnání" či "Řiťčiny proměny"), kulturních odkazů a neuvěřitelně přesných poznámek směřovaných do všech stran (od náboženství přes televizní vyšetřovací seriály po metody Sherlocka Holmese)...

Po mírně slabších Mužích ve zbrani (na Pratchetta :) jsou Nohy z jílu zase tak skvělé, jako Stráže! Stráže!. A ani tolik nevadí, že se to vrací k podobným tématům a zápletka zase hledá to stejné. Jen tentokrát na druhou (každý má právo na krále, že). A vzhledem k náloži zábavy díla samotného jsem si velmi užíval i intepretaci Jana Zadražila. Jak byly různorodé hlasy po knize docela rovnoměrně rozloženy, člověk už si na tu mírně přehnanou pitoresknost zvykl, ba dokonce si ji užíval :) Dialogy Elánia a Vetinariho byly balzámem na duši... Už se těším, až si Nohy z jílu za pár let pustím zase...

8 22.01.2021

Je to velmi dobře napsané, plné hlášek*, originálních nápadů, odkazů, které ani nemůžu bez znalosti světových mytologií a/nebo amerického místopisu dostatečně pobrat (googlil a koukal jsem na různá youtube videa jako o život), někdy strašně syrové a drsné, někdy zase příjemně milé a domácké. Střídají se různé styly vyprávění, proplétají se příběhy, historie, sny, představy...

První čtení jsem si před mnoha lety neužil, ale teď mě každá stránka opravdu bavila. Možná je nutné trochu dorůst, nechat knihu plynout svým tempem (resp. dát ji dostatek času a pozornosti), vracet se k nepochopitelným kapitolám, které dávají smysl až zpětně, nebo knihu ocenit ve srovnání s klasickou beletrií, nevím... Určitě ale vím, že toto je přesně taková ta kniha, kterou je nutné si přečíst podruhé se znalostí zápletky a sledovat po pratchettovsku v textu ukryté nápovědy (proto tak miluju společné dílo obou autorů - Dobrá znamení).

Jediné, co mě trochu mrzí (ve výsledku ona chybějící hvězdička) je samotný svět, ve kterém se příběh odehrává. Závěrečné rozpletení některé otázky vysvětlí, množství dalších věcí je ale skryto ve snech a božských záměrech, které možná i záměrně moc nedrží dohromady. Radši se proto neptat na otázky proč a jak, protože někdy jsou sice odpovědi velmi dobře vymyšlené, ale někdy jen uzpůsobené příběhu nebo konkrétní scéně. Což při čtení jednotlivých scén nevadí, ty jsou vypilované, ale v celkovém pohledu je to všechno jakési rozmazané. Je to ale jen drobnost - stačí knize dostatečně věřit a ona vaši víru určitě ocení :) Vždyť pro mnohé z nás jsou naše knihovny takovými malými oltáři, na který uctíváme imaginaci, schopnost vyprávět nebo přesvědčit o nemožném. A Neil Gaiman je v tomto ohledu mistr příběhů...

PS: Byla autorova inspirace i v knihách Malí bohové a To, nebo je to jen souhra náhod?
PSS: Na to, že jde o rozšířené vydání, mě několikrát nemile překvapil překlad - např. preservatives nejsou jen prezervativy a Želvy Ninja nejsou jen pro teenagery :)

* Víte, jak říká havran hlavnímu městu Egypta? Krá-hira :)

Velká nálož informací pro každého Pratchettova fanouška. Já sám jsem jeho dlouholetým čtenářem, velká část mé knihovny obsahuje kousky právě od něj, včetně mé úplně nejoblíbenější knihy. Nějaké drobky ze života jsem tak už různě pochytil dříve, ale nijak do hloubky jsem se nepouštěl. Tuto knihu tak oceňuji jako plastický obraz člověka, včetně jeho neřestí není to takový kouzelný dědeček, do kterého se stylizoval, ale pěkně ostrý kritik, který uměl bolestivě seknout jazykem i pro mě neznámých části života, včetně jeho chovatelských a pěstebních zálib, bastlířství nebo praktického zájmu o všechna možná i nemožná témata (což se pravda v knihách hutně projevuje). Poslední kapitoly jsou pak opravdu velký doják, hlavně pro fanouška, jako jsem já, a nabízí velmi zajímavý pohled do zákulisí. Škoda, že to muselo být.

Pro mě extrémně zajímavá součást knihy je nahlédnutí do Terryho kuchyně jak jeho texty vznikaly. Od všelikerých nápadů a jejich zásobníku po onen "aha moment", kdy se vše spojí v uspokojivém závěru. V nejlepším slova smyslu rutina poctivé práce každý den napsání určeného počtu slov, opakované přepisování a hledání chyb i s editory a redaktory, přibývající vylepšení apod. živená nekončícím přívalem inspirace.

Za všechnu tu práci na životopisu Robovi určitě patří velké díky. K dokonalosti chybí jen drobnosti, jako třeba to, že očividné vtípky někdy úplně nevyznívají. Nu, Terry to i přes všechna ta léta s ním není, ale snaha je :) A pak to taky v některých částech knihy vypadá, že nechtěl nechat žádnou informaci nepoužitou a dostává se do úrovně detailu, která spíše řeší nějakou související událost/osobu, než samotného Pratchetta. Nebo je doslova vyčerpávající, jako kapitola o podepisování knih v různých koutech Británie (světa).

Pokud jde o českou verzi knihy, je to velmi dobře řemeslně zpracovaný kousek. Od překladu a korektury po interpreta audioverze, kdy lepšího snad ani najít nešlo. Je jen škoda, že vzhledem ke jménu knihy a jisté snaze právě poznámky pod čarou zdůrazňovat, jsou v audioverzi čteny v kontextu a nijak nezvýrazněny. (I když, jak to udělat tak, aby to bylo přirozené?) A sem tam jsem se taky přistihl u toho, že přemýšlím nad nějakým nepřeloženým jménem nebo kontextem, vyloženě směřovaným na britské čtenáře a těm českým nevysvětlen, bylo jich však jen pár.

...mimochodem, jak je možné, že s tou Terryho superkritičností prošlo v televizi něco takového, jako byl seriál Hlídka? Nechápu osobně, a to ani nositele jeho práv.

7 27.07.2023

Spíš 3,5 hvězdičky :)

No co u téhle knížky říct. Čte se hezky, sem tam pobaví, nenudí, přináší oddech mysli, ale není v ní nic, co by jakkoli překvapilo, či zásadně zůstalo v mysli. Pro studenta mezinárodních vztahů je samozřejmě príma vidět takto lidské setkání s některými důležitými představiteli a kouknout na to, jak Stařík, co ještě nebyl Staříkem, ovlivnil toliko důležitých věcí. Ve výsledku je to ale příliš přímé a "nehravé". Proto mě i více bavila současná linie, která v sobě skrývala i jistá překvapení.

Ve výsledku je to ale taková "milá" knížka. Ani víc, či míň...

7 23.06.2023

Zakončení série, jak má být. Je to jiné než předchozí knihy, více se to věnuje budování celého světa a mnohem méně Bradavicím. Konečné propojení všech dřívějších náznaku a dějů je velmi uspokojivé a čtivé, což zároveň s větší temností děje a všudypřítomnou smrtí dělá z Relikvií citelně dospělejší knihu. A to i přes Harryho přetrvávající občasnou nesnesitelnost.

...a ano, závěrečná kapitola je už svým způsobem "legendární", ale to už k tomu patří :)

7 23.06.2023

Až neuvěřitelný mix žánrů. Člověk sáhne po tajemném románu o "atomové zbrani" (z doby, kdy ještě zdaleka nebyla reálná) a dostane psychologický román propletený kafkovskou absurditou, detektivní pátrání s mezinárodním přesahem (a spiknutím) i jakýsi podivný dívčí román, kde se rozhodně nešetří polibky (...a dál nic :) a zamilovaným blázněním. Ona by se asi kniha měla spíš jmenovat "Milostné peripetie zmateného chemika, který svými vynálezy a nepromyšleným chováním láme dívčí srdce a ohrožuje svět".

Musím říct, že se sice kniha čte moc dobře, ale čím víc mizí dramatická temnost s kafkovským zabarvením a naopak přibývá červené knihovny, tím méně je to zajímavé. Desítky a desítky stránek "bláznění s princeznou" byly opravdu až moc. Zároveň musím říct, že jsem u Čapka rozhodně nečekal až tolik kafkovský styl - nemluvím jen o snových pasážích jako z Procesu, ale o samotném podivném konci, který někam směřuje, ale ve velkém množství detailů nedává smysl. Cíleně znejisťuje, zneklidňuje a hraje si s realitou...

PS: Bavila mě stará čeština a dnes už nepoužívaný nebo výrazně omezený slovník, kde některá slova už byla nedohledatelná (resp. vyhledávání vedlo jen na online verze knihy) a používání (zdaleka nejen) tehdejších anglicismů, které už mají své české varianty. Stejně tak je zajímavé použití "sebevražedného anarchisty", který by dnes už byl jasně označen za teroristu. Svět se mění a jazyk s ním...

7 04.05.2023

Adrenalinová popcornovka, jízda od začátku do konce a zároveň pěkně sentimentální doják. Ani druhý díl Scholomancie za tím prvním nijak nezaostává. Snad jen v počtu smrtí. Nahrazuje to ale jinými přednostmi.

Ne, že by se jako dřív překračovala pravidla. Tentokrát jsou totiž ohýbána až za hranici možného "na míru" hlavní hrdinky. A to opakovaně. Je to trochu na sílu, klade to zpětně spousty otázek na předchozí děj, ale dočkáme se díky tomu mnoha epických scén a nabušeného závěru.

Než se série dočká zfilmování, k čemuž má očividně opravdu dojít, jsem rád, že jsem si ten nepředstavitelný nářez mohl sám představovat. Šílené, plné akce, napětí, nápadů...

A ano, stejně jako u prvního dílu mi některé scény jasně a intenzivně připomínají, že nejsem cílová skupina čtenářů young adult knih. Autorka mě taky pěkně štve tím, že jeden cliffhanger z prvního dílu přeměnila v MacGuffin druhého. Takhle se nechat nachyt(áv)at. Vrrr.

Jako fanouška žánru mě pak baví přemýšlet nad propojením světa Smrtícího vzdělání s těmi dalšími (a jasně, vím, je to nesmysl). Třeba jak by tady vypadalo fungování Bradavic a kolik dní by asi nemotorný Harry přežil (resp. zda nejsou Bradavice právě výsledek "závěru knihy"). A jak to byl právě "výsledek finálního dění", který se spojil se světem Zaklínače a přinesl všechny tamější nestvůry...

7 21.03.2023

Fejetonový seriál s prvky geniality. Ano, styl, kterým Továrna na absolutno vznikala – a autor ostatně souboj s termíny i jednotlivými kapitolami sám v předmluvě z roku 1926 přiznává – přinesla knize určitou nevyrovnanost a po 13. přelomové kapitole text tematicky i místopisně skáče, utíká, vrací se, někde je velmi povrchní, někdy zase trousí moudra. Dějem je pak spíše náhodná, kronikářská, neucelená... Přes to všechno i fakt, že jde o opravdu útlou knížečku, v sobě rokem svého vzniku (1922) i obsahem mnoha zajímavých témat skrývá velký potenciál. Na text jsem se tak mohl dívat tehdejším pohledem a chápat kritiku (všeho a všech od církevních hodnostářů přes novináře a české poměry po zahraniční politiku a různorodé země), myšlenky nad další velkou válkou, náboženstvím či vědou (včetně atomové energie). Výsledek mě tak opravdu bavil.

CITACE:
“Říkám vám, že to je pravý Bůh. Ale něco vám povím: On je příliš veliký.”
“Myslíte?”
“Ano. On je nekonečný. V tom je ta svízel. Víte, každý si na Něm odměří svých pár metrů, a myslí si, že to je celý Bůh. Přisvojí si Ho takovou malou třásničku nebo odřezek, a myslí, že Ho má celého. Eh?”
“Aha,” řekl kapitán. “A má vztek na ty, kteří mají jiný kousek.”
“Právě. Aby sebe sama přesvědčil, že Ho má celého, musí zabít ty ostatní. Víte, právě proto, že mu tak strašně na tom záleží, aby měl celého Boha a celou pravdu. Proto nemůže strpět, aby měl jiný jiného Boha a jinou pravdu. Kdyby to připustil, musel by přiznat, že má jen pár mizerných metrů nebo galonů nebo žoků boží pravdy.”

7 20.04.2022

Ano a ne...

První polovina byla nijaká, až banálně nezajímavá. Nešlo o detektivky, ale spíše jednotlivé krátké drobným vyšetřováním zabarvené povídky s předvídatelnými pointami, které propojuje hlavní hrdinka – první botswanská soukromá detektivka – a návraty do historie jejího života. Ona vyzdvihovaná Afrika tam ale byla cítit jen vzdáleně, vyměnit jména a následně zmiňované diamantové doly za ty uhelné, mohlo se to odehrávat třeba i v Karviné. A jeden do děje zapojený krokodýl by tomu ve střední Evropě dodával alespoň trochu té zajímavost (ostatně v Brně je doteď za draka, že :).

Druhá polovina už každopádně jednotící linku má. Klasické detektivky se nedočkáme, ale postupně se dostáváme k vyřešení záhady, která už je spojená s místem děje a čerpá z lokality a zdejších specifik. Ani tak ale nejde o nějaké dechberoucí čtení, spíše oddechovou literaturu, která se postupně dostane do svého předvídatelného konce.

Oceňuji zároveň audioverzi pro Český rozhlas*, kterou namluvila Jana Stryková. Ta knize dodává další rozměr, který samotný text bohužel nemá.

*U ní jen pozor, protože jí ve druhé části knihy chybí jeden nesouvisející, přesto zajímavý, případ ("i přes řešení hlavní záhady bylo potřeba dále udržovat detektivní kancelář v běhu") s nigerijským lékařem.

7 02.04.2022

Pro mě první kousek z komiksové série a hned známý příběh. Ano, autoři si vybrali dobrou epizodu, která i z původní Bouřkové sezóny vyčnívá, ve zpracování je ale vidět nutnost kompromisů převodu do komiksu a toho, že se někde muselo natahovat. A to ne vždy dopadlo dobře (nemluvě o nutných změnách děje). Potěší, ale není to žádná srdcovka.

A pokud jde o kresbu, tady jsem spokojen, až na výjimku vzdálených pohledů/celků, kdy postavy často vypadají úplně jinak než v detailu. Sám Geralt se např. mění na babičku s drdůlkem či podivného pána v županu. Je to takové necíleně vtipné.

7 29.01.2022

Takové množství různorodých vjemů jsem v Zaklínačské sáze jinde nenašel. Tohle jsou předchozí díly na steroidech. Příběhy v příbězích v příbězích (a ještě hlouběji). Měněné styly a perspektivy. Mix reality, pozemských legend a světa Zaklínače (nemluvě o konjunkci sfér). Humor i drsná válka, tentokrát však ne pouze převyprávěná, ale ne/hezky na živo. Osudy jednotlivců i celých zemí. Znovu odkazy na středoevropskou historii, včetně opakovaného přesouvání celých národů, nenávisti, nacionalismu, politických dohod od stolu... Konečně zase Zaklínač zaklínačem, i když jen málo. A asi nejdelší doslov, co jsem kdy četl – víc než polovina knihy? Uzavírá se i to, co by člověk nečekal a v jiných knihách nečeká. A že jsem zvyklý na Pratchetta, který rozvádí úvody a závěry vždy ve velkých částech jeho knih. Pravda, poslední stránky a odstavce mě úplně nenadchly, ale i tak to stálo za to. Jsem rád, že jsem se pročetl přes Čas opovržení a Křest ohněm až sem.

Čteno před volbami z profesního zájmu, dnes doprohlíženo a uloženo do nejzazšího koutu knihovny. Fascinující, že to na určitou cílovou skupinu funguje. Fascinující, že jedny z nejlepších reklamních a copywriterských mozků v republice jsou schopny dělat něco takového, i s ohledem na to, jak výsledek musí dopadat i na ně. Člověk si představuje, jak to někde v Praze v kanclu píší a hurónsky se u toho smějí. Fascinující, jaká je kniha mišmaš do nekonečna opakovaných lží, výmyslů, náhodně vybraných historek, různě přebraných různorodých (i dobrých) nápadů (ad absurdum to bylo v předchozím "díle", kde někteří autoři byli nepříjemně překvapeni, že jsou jejich texty najednou v politické knize), strašení, donebevolajícího slibování* i hraní na city. A vlastně i to, že všichni ví, že to AB nepsal, ale nikdo to nikde nikdy nepřiznal. Když je kniha od začátku do konce lež... A co teprve kampaň, která je na ní postavená.**

* A schválně, jak dopadne toto hned ze třetí strany: "Je to naposled, co kandiduju do Sněmovny."
** Ani to sami nedokáží přiznat, viz "byli jsme marketingově důrazní" resp. "Dali jsme průchod fantazii..."

7 13.11.2021

Bylo mi ctí a privilegiem na tuto sbírku přispět. Nádherně uděláno, krásně vybráno, ilustrováno a dotaženo do konce...

Ano, je to celé takové hořkosladké. Přesto velice doufám, že první krok k budoucnosti byl učiněn na začátku října a z autora už bude nadále jen básník. Možností je však také psaní dalších textů na motácích, to už je však otázka na orgány činné v trestním řízení.

7 13.11.2021

Život, vesmír a vůbec už je totálně bláznivá jízda, kdy člověk v některých chvílích nechápe, jak moc je autor šílený, co vše je dle něj důležité, nebo naopak jen náhlým nápadem. První kapitoly vypadají, jako náhodná směs dobrých a zábavných historek, ale bez nějakého jasného pojiva. Nemluvě o poněkud "volnějším" navázání na předchozí díl série. Nakonec se však příběhové linky s množstvím různorodých náznaků spojí a knihu zakončí docela logicky a uspokojivě. Jen tomu z mého pohledu – i přes ústřední linku – chybí nějaký ten nutný díl příčetnosti.

Poznámka: Celé knize dost pomáhá audioverze namluvená Vojtěchem Kotkem, která z nějakého nepochopitelného důvodu dodává textu více smyslu. Přidávám tedy čtvrtou hvězdičku, kterou jsem před pár lety knize nenadělil. A mimochodem, je poslech jednodušší na vstřebání než čtení?

7 14.10.2021

Bez diskuze zajímavá kniha. Velké sportovní úspěchy, osobní síla a integrita, vytrvalost, odhodlání i odvaha, ale také desítky let pod tlakem komunistické totality, rodinných sporů i bulváru. Kniha má zajímavé rámování příběhu i povedené grafické zpracování.

Ano, vím, že jde o komiksové zpracování, ale přijde mi, že se kniha snaží v logicky omezeném rozsahu pokrýt co nejvíce témat. I ono rámování "Nuselským mostem" je spíše jen alegorie života (vychází to vůbec z reality?), než něco víc. Mnoho políček komiksu je jen naznačením a pro hlubší pochopení je nutné si něco na internetu najít, nebo už znát předem. Já nejsem obvyklým fanouškem sportu ani čtenářem bulváru, proto jsem o Věře Čáslavské věděl jen málo. Komiks zaplnil některé chybějící informace, ale taky vyvolal spoustu dalších otázek. Je to tak hezká grafická hříčka, ale mířící spíše pro čtenáře znalého, nebo takového, který nepotřebuje nahlédnout pod pokličku. Každopádně rozhodně doporučuji k přečtení.

Sám příště radši sáhnu po normálním životopise, při hledání odpovědí na některé otázky pomohl Pavel Kosatík a jeho Život na Olympu – více než hutné zpracování, které komiks dobře doplňuje... Dostupný je online na stránkách Městské knihovny v Praze.

7 01.10.2021

Velmi umně skloubená historie Izrastiny s různorodými lidskými příběhy posledních desetiletí prošpikovaná osobními zážitky a příhodami člověka i zahraničního zpravodaje v jednom. Kniha není encyklopedie Izraele a Palestiny, politologickým článkem, historickou publikací ani osobním deníkem. Snaží se čtenáři plasticky a barvitě předat pocit z místa, vzdělávat i doplnit historické zajímavosti. Někdy je to mix poněkud hutný a překotný, přesto dobře čitelný. Na fakta tak může navazovat rozhovor s pamětníky (velmi oceňuji obě strany počátků arabsko-izraelských válek), popis současné situace pohledem člověka, který v místě roky žil, i vyloženě osobní poznámky, například ve vzpomínkách na vlastního dědečka či těžkosti práce televizního zpravodaje v konfliktních momentech (i když někdy jsou to řádné šrapnely, jako vzpomínky na vybírání palmy pro pozadí živých vstupů nebo rozhovor s dalajlámou).

Jako dlouhodobý zájemce o Blízký východ jsem si při čtení rovnou vytáhl knihu Izrael a Palestina (Čejka, 2010) a sem tam si kontextuálně doplňoval dávno ztracené informace, nebo je naopak konfrontoval s těmi nově získanými. A i když to na začátku vypadalo na klasické Čejkově škále (viz blog Blízkovýchodní stránky) jako "mírně sionistické" čtivo (a na autora bych se za to vůbec nezlobil, vzhledem k reálným, historickým i rodinným okolnostem), závěrečné kapitoly vše vynahradily. Zajímavé doplnění o souostroví Palestina i pohled do uzavřené Gazy.

7 02.09.2021

Rozumím, proč má tolik lidí tuto knihu rádo, já však při jejím čtení cítím něco nepěkného. Mám pocit, že na mě autor vyvíjí nepřiměřený tlak. Kniha je sice plná různorodých myšlenek, ale stylem až příliš tlačí na pilu. Ano, dítě může vnímat věci jinak, intenzivněji, a dospělí můžou být svým zaměřením dost "omezení", ale když to autor zopakuje tolikrát, v tak krátké knížce, mě to prostě přestane bavit. Podobné generalizace já nerad a jejich čtení mě nebaví (ať už jde o další myšlenky v knížce obsažené, včetně růže či lišky). Navíc nevěřím tomu, že člověk nemůže dětské poznávání světa prožívat i ve starším věku. Carpe diem ;)

Druhá hvězdička ode mě putuje za parádní zpracování nové verze knihy, kde jsou notoricky známé ilustrace (tvořící i v klasickém výtisku velkou část dojmu) rozpohybovány do 3D. Je to opravdu moc hezky udělané, těšilo nás knihou listovat a vztyčovat vysoké hory, rozvíjet koruny baobabů, čistit sopku nebo se plazit s hadem...

CITACE: Čím by byl Václav Havel, kdyby byl chemickým prvkem? Zdá se mi, že určitě uhlíkem. Právě uhlík se dovede jak přímo sám, tak s pomocí dalších prvků slučovat v nejrozmanitějších kombinacích s dalšími a dalšími prvky, a ovšem vždycky také sám se sebou, a dovede tak vytvářet nové chemické skutečnosti a otvírat stále další chemické možnosti, jakých se předtím málokdo třeba jen nadál.

Literaturu faktu čtu pro rozšiřování svého rozhledu a jen málokdy se mi trefí do vkusu natolik, že mě i baví a chci víc. A toto je jeden z mála příkladů, kdy přesně tento moment nastal. Což tedy všechna čest, zvláště u knihy s více než 400 stranami. Ano, začátek byl trochu pomalejší a suše životopisný, ale třeba při přechodu z období disidenta do období sametové revoluce mě úplně zklamalo, že už to bylo vše.

Stejně tak je dobře čtivé období na Hradě, rád bych si přečetl nejen kapitolu věnovanou doktoru Wolf... tedy Klausovi, ale i Zemanovi. K opoziční smlouvě je totiž v knize prakticky jen to, že byla a Havel během ní bojoval proti změně volebního systému. Což je velká škoda - už třeba jen proto, že např. mýtus o "humanitárním bombardování" dodnes šíří především fanoušci stávajícího prezidenta, přičemž on byl tehdy premiérem, na jehož rozhodnutí záleželo. Ona je mimochodem absence více zmínek o panu Z dost citelná. Nemluvě o Špidlovi. Ale rozumím, že cílem knihy je v případě moderní i předlistopadové historie představit hlavně Havlovy vzorce chování i jeho zásady, nikoli vyčerpávající souhrn všech politických i civilních kroků a rozhodnutí.

Co vám pak mj. Žantovský v knize nabízí?
- Parádní reklamu na Havlovy hry, po některých popisech bych si je hned šel do divadla užít.
- Zajímavé pohledy do zákulisí disentu – od peripetií s STB (jak 300 příslušníků sledovalo Havla na výletě s přítelkyní, co to byl Lunochod na Hrádečku nebo až bondovská honička v době rozesílání Charty) přes pomoc ze zahraničí (skrze velvyslanectví, emigranty aj.) po ideologické rozpory nad tím, s kým vším se ne/spojit (na Západě i východě můžeme kritizovat jaderné zbrojení Západu, ale jak kritizujete zbrojení východu zpoza železné opony, čekají vás opletačky se státní mocí).
- Brutálně osobní a otevřený vhled do Havlových vztahů, které byly mnohorozměrné, do sebe zapletené a ovlivňovaly jeho osobní, umělecko-autorský i disidentský život.
- Uvádění Havlových rozporů (např. právě ve vztazích nebo v době po prvním procesu) do kontextu doby i disidentské kultury, někdy až jeho omlouvání i přes Havlovu sebekritičnost a snahu své chování vysvětlovat a dalšími činy napravovat.
- Pohled člověka, který s Havlem trávil dlouhou dobu, přináší textu jistou samozřejmost a ve výsledku i mnohem silnější náboj (v rovině osobní i pracovní).
- A pak taky řádku kvalitních bizarností, jako například příběh o tom, jak Havel v Lánech sekal cibuli obřadní šavlí. Nebo o tom, že Jelcin snědl celou kachnu a jak to bylo u Gorbačova s dýmkou míru.

Knihu jsem souběžně poslouchal jako audiobook a listoval fyzickou verzí. Vzhledem ke zvolenému papíru jde o opravdovou bichli, pobavily ilustrace i některé fotografie. A poznámek pod čarou bylo víc než dost :) A pokud jde o audiobook, tak přednes byl skvělý, Jana Vondráčka já mám moc rád. Jen je škoda, že technicky jsou slyšet střihy a změny hlasitosti (možná nějaké dotáčky/přetáčky?)... Sem tam pár slov, sem tam celé věty...

7 21.06.2021

Tajemný labyrint knihovny se skrytými pastmi, klášter plný intrik, množství různorodého hřešení, které by vystačilo na průměrné městečko, a přibývající počet mrtvých. Sherlock Holmes s Watsonem se proto pouští do vyšetřování... Tedy, samozřejmě jde o 14. století a detektivem je zde proto Vilém z Baskervillu s žákem Adsonem z Melku. Styl hledání vraha, včetně logické indukce z detailů a aktivního pátrání "v terénu", je ale velmi podobný. Kromě snahy zjistit, kdo je vrahem (i když "je to vlastně jinak") a jaký je v tom všem plán (i tady je to "tak trochu jinak"), se ale kniha ubírá cestami vyprávění o literatuře, náboženských sporech, včetně relativně velké části věnované delegacím diskutujícím o podstatě církve, či ne/spravedlnosti lidského pokolení. Velmi výživné, zvláště vzhledem k použitému jazyku, míchání faktického s fiktivním a rozsahu knihy.

Pokud ale opustím skvělou atmosféru a velmi zajímavě rozvedený motiv labyrintu, tak je bohužel pro mě hlavní příběh poněkud nepřesvědčivý a výsledek je takový na sílu – rozumím však, že část toho pocitu je vyvolán schválně a je součástí jednoho z motivů. K tomu se navíc jména všemožných bratří střídají jako na běžícím páse, což pro mě ještě o trochu dění znepřehledňuje.