Profesorskey komentáře u knih
Tak tohle byl takový covidový Dekameron. Sledují se zde příhody lidí u spací nemoci. Do poloviny jsem si vývoj šíření nemoci a vlastně i ty životní osudy docela užíval, a když přišlo to velké zjištění týkající se těch popsaných životních osudů, nebyl jsem překvapený, protože jsem s tím tak nějak počítal. Každý z těch životních osudů byl nakonec ukončen, a vážně to nebylo špatné. Jen to zakončení mi přišlo takové ustřižené.
Takové ne nepříjemné ranní povzdechnutí ženy nad životem a láskou, nad tím co bylo, co je a co bude. Asi. U některých básní jsem se upřímně usmál. Některé mě zarazily svou pravdou. Jiné mě nechaly chladným. A ty ostatní jsem nepochopil.
Možná za to může mé přehnané očekávání. Možná za to může to, že Rorschacha považuju za velmi uvěřitelnou postavu. A Komedianta za solidního šílence. A že mám oba velmi rád... Možná jsem k tomuto dílu měl přistoupit jinak než se svým absolutním nadšením... které vyprchalo velmi rychle.
Dollarový Bill byl velmi příjemnou jednohubkou. Příběh Ozymandia nepřináší vlastně nic nového, je to taková rekapitulace z jeho vlastního pohledu. A co se týče Karmínového Korzára, tak ten mě spíše dějově otravoval a nějak jsem nenašel propojení se Strážci. Snad jen na poslední straně - "Duši ti nikdo nevzal, přišel jsi o ní cestou."
Příběh Beowulfa je mi znám a sám o sobě se mi líbí, ale provedení této knihy, její kresby a návaznost obrazů se mi upřímně příliš nelíbí.
Je to dobré, ale nemůžu se zbavit dojmu, že kvalita příběhu i kresby postupně klesá. Zatímco v "Drsným sbohem" jsem byl úplně u vytržení a u "Ženský, pro kterou bych vraždil" jsem se zatraceně bavil příběhem, tento díl mi připadá tak nějak plytký v porovnání s předchozíma dvěma. Nicméně budu pokračovat.
Do příběhu se dostalo trochu té mystiky, ne ke škodě, nicméně kresba mi připadá trochu odfláklá. Stále nebylo řečeno, ukázáno, ani vykonáno něco převratného. A otevřený konec nenechává na pochybách, že na tohle dílko budeme potřebovat dlouhou polici.
Leonardo da Vinci nám může zosobňovat lidské možnosti a přivést nás k zamyšlení nad naším vlastním potenciálem. Ale toto dílko ne. Jedná se převážně o poznámky spojené tématem, které byste získali pří zapsání "váš zájem" a "citáty" do google vyhledavače. Ano, byl to génius. Ano, líbí se mi jeho pohled na svět a badatelský přístup. Některé myšlenky o stáří, přítomnosti, klamech, mechanice a fyziologii jsou zajímavé, ale kniha jako taková je absolutně příšerná.
Knihu bych doporučil jako dobré odpočinkové sci-fi s krásně popsanými kulisami, zajímavým dějem a s hodně nesympatickým hlavním tahounem.
Existují komiksy, které jsou uměleckým dílem, ale tento to není. Možná to je tím, že mám s čím srovnávat, ale Punisher je prostě infantilní a bez nápadu.
Lehce nadprůměrná a velmi čtivá kriminálka, která green deal slupkou zakrývá ty nejhorší lidské vlastnosti, jakými jsou žárlivost, pomstychtivost, hamižnost a chamtivost. Trochu jsem se bál, že to bude zelená vymývárna mozku (ještě k tomu od německé autorky), no nakonec Nele Neuhaus velmi mile překvapila. Doporučuji.
P.S. napište si při čtení na papírek jména hlavních postav a jejich základní charakteristiky. Německá jména se, tedy alespoň mně, velmi špatně pamatují.
Jednodušší a kratší kriminální příběhy, k jejichž rozluštění je potřeba geniálního mozku Sherlocka Holmese. Svým jazykem a délkou se ideálně hodí jak pro ty, kteří začínají s A. C. Doylem, tak pro ty, kteří hledají lehkou anglickou četbu na rozšíření slovní zásoby. Ti druzí z vás ocení výkladový slovník v zápatí každé stránky.
I přes negativa jsem neskutečně rád, že jsem se dostal k DREDDovi v jeho původní podobě, ne jen té filmové. Bylo to příjemné osvěžení tří dní a věřím, že se dostanu i k dalším dílům sebraných spisů, které mi poskytnou trochu odpočinku od vážnější literatury a klasického pracovního života. Navíc si osobně myslím, že kvalita tohoto komiksu bude stoupat, což je patrné i v tomto díle.
Líbila se mi černobílá grafika, prostředí, atmosféra a vlastně i ten post-apo svět. Nicméně, co se týče děje - první a největší část o cestování přes pustinu s lékem je jak psaná pro třináctiletého puboše a psaná šestnáctiletým už-ne-úplně-pobošem. Další části jsou už dějově o dost lepší, ale stále žádná výhra. Docela mě štvaly krátké kapitoly s počátečním opakováním, ale to je (asi) způsobeno tím, že se jedná o samostatně vydané díly v časopise a tohle jsou tedy svázané spisy.
Po komiksové "Bombě" a "Strážcích" jsem se na pár hodin upoutal k této barevné jednohubce (nečetl jsem předchozí díly) a musím říct, že neurazila. Téma ani děj není nijak zvlášť složitý. Téma "válečných zločinů" a "viníků" ve válce samo o sobě vybízí k dějové lince, která je popsána v této knize a tím dílo vlastně nepřináší nic nového. Závěr díla nevyjímaje. Co mě osobně uchvátilo je atmosféra vykreslená nejen popisem Demilitarizované zóny, ale také ztvárněním prostředí rukou kreslířů.
Kniha byla vydána 1. května 1947. O deset let později dosáhlo Měsíce první člověkem postavené těleso - Sovětská sonda Luna 2. Slavný proslov JFK o tom, že Amíci jsou národem vyvoleným pro cestu na Měsíc, proběhl 12. září 1962. Proto je potřeba se na příběh dívat z pohledu doby vydání. Už jen myšlenka letu na Měsíc byla prostě v roce 1947 šílená. Jo, můžeme si povídat o Verneovi a jeho "vystřelení" náboje na Měsíc, což je úplná blbost. A ano, postupy popsané Heinleinem jsou prostě taky mylné, ale to neznamená, že by to bylo špatné dílo. Mně posloužilo jako náhled do minulosti a mysli autora sci-fi. Proč teda ty dvě hvězdy? No, jedná se o příběh pro dorost tehdejší doby a je to na něm cítit. Četli jste někdy Foglarofky? Tak asi tak to působí. Je to klučičí příběh o výpravě do neznáma, který má (stejně jako všechny tyto příběhy) jednu dějovou a plitkou linku - Starší a zkušenější přijde ke klukům, a řekne, že by bylo fajn podniknout velkou cestu; Kluci se na ní připraví pod dohledem staršího mentora; Na cestě je potká několik překážek; Pak se něco pokazí, za což běžně může nějaký zloduch; Vše skončí dobře a po návratu jsou chlapci odměněni nejen supr zkušeností, ale také veřejností. Ta dá!
Přečteno jedním dechem a pro milovníky sci-fi mohu jedině doporučit. Příběh otroka, ve kterém nic není tak, jak se na první pohled jeví. Knížka na krásných pár dní, která vás donutí přemýšlet nad tím, jestli náhodou váš život také není takové dobrovolné vězení, ač s penězi, přáteli a možnostmi volby... ale to už prozrazuji mnohé. Dejte se do čtení!
Odpočinkové čtení, na kterém jsem ocenil především anglicky psanou část. Kde jinde se naučíte slovíčka jako "stáhnutí z kůže". Co se týče jazykových prostředků a příběhu, tak se jedná o lepší Howardovinu, která dějem nepřekvapí, ale ani nenadchne.
Kniha omílá jedno a to samé na třech stech stránkách stále dokola. Chcete-li prodávat, zaměřte se na zákazníka, na to, kým je a co chce, a prodávat začnete. A začnete prodávat víc, než kdybyste se zaměřili jen na prodej. Autor k tomu má hezký proces s pěknou grafikou, velké množství číselného členění každé blbosti, ale v zásadě jde o výše zmíněné. Neděkujte - právě jsem vám ušetřil týden čtení. Zároveň je v knize několik tezí, se kterými nelze ve světle současného světa souhlasit - např. "Sociální sítě jsou vhodné k využití pouze tehdy, jsou-li využity před nebo po reálném kontaktu." No, vřele NEdoporučuji.
Naštěstí trávím ve vlacích své půlhodinové životní cesty při překonávání míst. Povídky v této knize jsou natolik krátké, že jednu při takové cestě přečtete - ale na druhou při jedné jízdě jsem se nikdy již necítil.
Čtyři povídky z dvaceti-pěti v knize se mi líbily. Měly silné nosné téma a jejich zpracování bylo zábavné a čtivé. Cvrček u krbu, Tete a tete, Další kniha na cestu, Nepřítel v pšenici. Ostatní metaforické povídky mi připadaly vyloženě slabé (ať již samotnou metaforou, či zpracováním). Jejich čtení bylo často utrpením a nebýt těch vlakových cest, knihu bych po prvních dvou povídkách vrátil do knihovny a nechal ji tam.
Nicméně Bradbury zůstává mým oblíbeným autorem. Jen tuto knihu neřadím mezi díla hodná četby.
Představit základní aspekty strategie, morálky, finančního chování, networkingu a řízení na fiktivním a velmi úspěšném příběhu mi přišlo jako skvělý nápad. Jenže při čtení člověku hodně rychle dojde, že to využití Hry o trůny je jen čistý kalkul, který měl přilákat více čtenářů a platících krků. Každá kapitola knihy vznikla hrubým sešitím povrchních výblitků ze zmíněné Hry o trůny, z historie, výzkumu a následné syntézy vyvedené tak, jak by to dokázal udělat asi jen patnáctiletý negramot po úrazu mozku.
Pokud vás zajímá strategie, doporučuji Umění války.
Pokud máte zájem o morálku, doporučuji Jak žít dobrý život.
Pokud vás zajímají peníze, doporučuji Největší obchodník na světě.
Pokud je to podnikání, pak Restart, úvod do podnikatelského minimalismu.
Pokud chcete mít pocit, že jste pro sebe něco udělali, ale přitom jste jen čtením ztratili pár hodin svého života, doporučuji tuto knihu.