Phoenix16.cz komentáře u knih

Tenhle druh literatury vůbec nečtu. Chtěla jsem téma zkusit a podlehla reklamě a zkusila Hanu. Byla jsem nadšená. Dlouho jsem nečetla silný příběh, ke kterému se stále vracím. Líbila se mi provázanost příběhu, kdy se prolínaly tři generace, jejichž životní příběh byl sice předvídatelný, přesto často překvapil.

16 30.12.2019

Za mě rozhodně ne. Příběh téměř o ničem. Sice je to z války, ale s tou se tam prakticky nesetkáme, a pokud ano, tak jsem z příběhu měla pocit, že to zas tak nic strašného nebylo. Občas lidé zalezli do sklepa, jindy jim po ulici šli Židé, ale jinak kromě toho že byli chudí, se jim nic zásadního nedělo. Děti si užívaly života jako v jiných dobách. Tohle mi do hitlerovské doby prostě nesedí.
Po první kapitole jsem bojovala s nutkáním knihu už neotevřít. Nakonec jsem se prokousala až na konec, který opravdu byl dobrý (proto 2 hvězdičky), ale jinak jsem se 80 % knihy nudila. Pořád se nic nedělo.
Styl psaní byl do jisté míry originální, ale mě úplně nesedl. Vypravěčka byla spíš rušivá, než aby příběh oživila. A nejvíc mě iritoval překlad německých frází. Buď tam tu němčinu necpat, nebo nechat čtenáře, ať si větu odvodí z kontextu nebo přeloží sám.
Co se filmu týče, ten se hezky držel knižní předlohy a byl rozhodně lepší, protože rozvleklý příběh, ve kterém se moc věcí nedělo, se musel vměstnat do dvouhodinové stopáže.

12 13.03.2019

Bylo příjemné připomenout si známé příběhy ze školních lavic. A myslím, že teď jsem je ocenila mnohem víc, než tehdy, což mě opět přivádí k přemýšlení, jaký význam má povinná četba ve škole.

11 18.11.2020

Knížky založené na popisu mě nikdy moc nebavily. První ze série knih o Rámovi v podstatě jenom popisuje, většinou Rámu, občas nějakou tu událost či postavu. Všude existují výjimky z pravidla a tím je právě Setkání s Rámou. Po úvodním seznámení s hlavními postavami se ocitneme uvnitř neznámého plavidla a spolu s posádkou odhalujeme jedno tajemství za druhým. Pronikáme stále hlouběji a hlouběji a každý nový objev znamená další otázky nejen pro výzkumníky, ale samozřejmě i pro čtenáře. Clarke má popis natolik dobře promyšlený, že postupnou eskalací nových informací nedává čtenáři prostor, aby se nudil a nutí ho přemýšlet a chtít se dovědět, co bude dál.

10 07.01.2013

Napsaná před 16 lety, dnes velmi aktuální. Možná aktuálnější než v době svého vzniku. Hlavní příběh je brilantně napsaný, jak je u autora běžné, takže akční, strhující, poutavý, zajímavý atd. A pak je tu popis mechanismů, které a jak tu říši strachu vytváří. Kniha je sice fikce, ale...

9 15.01.2021

Příběh i forma vyprávění je mi důvěrně známá z povinné četby na vysoké, takže jsem věděla, do čeho jdu. Proto mě tu vlastně nic moc nešokovalo ani nepřekvapilo. Je to krásný příběh, který je hodně na přemýšlení. Škoda, že většinu za mě vymysleli ve škole. Já už jen četla příběh, o kterém jsem dopředu věděla všechno, i jak dopadne.

8 18.11.2020

Další z mnoha knížek, u kterých mě mrzí, že jsou součástí povinné četby. Tzn. ve škole se povinně učíte, o čem to je, co z toho plyne atd. Takže ve výsledku nemusím u knihy moc přemýšlet, protože to někdo udělal za mě a při čtení mě nic moc nepřekvapí. Jinak je to samozřejmě velmi příjemný příběh, který každou stránkou vyzývá k zamyšlení.

8 21.01.2018

Zajímavý příběh, ke kterému jsem se dostala až mnoho let po studiích. Ano, už je mi jasné, proč tuto knihu všichni tak rádi analyzují a hledají v ní všechno možné i nemožné. Ona k tomu prostě vybízí každým řádkem.

7 15.01.2021

U bestsellerů bývám většinou hodně zklamaná a často nechápu, co je na tom tak úžasného. Tady to dopadlo docela dobře. Kniha má hodně co nabídnout, i když našly se pasáže, které mi úplně neseděly. Například hned ten brutální začátek ve výsledku ne moc podstatný pro další děj. První polovinu knihy jsem nebyla schopná říct, o čem to vlastně je. Prostě se tam něco odehrávalo. Zlom nastal asi ve dvou třetinách, kde zas naopak začalo být velmi zřejmé, kam příběh směřuje. Takže ve výsledku to bylo dobré, čtení jsem si užila, ale do top si knihu nezařadím. Alespoň zatím ne. Uvidím, co zbytek série.

7 02.07.2019

Kdo někdy jako dítě zažil prázdniny u babičky na venkově, bude vědět o čem je v knize řeč. Pokud je Bradbury váš oblíbený spisovatel, není co řešit a knihu si musíte přečíst. Takto krásné snové zavzpomínání na léta dávno minulá jsem dlouho nezažila.

7 07.08.2017

Mloci jsou zatím nejlepší knížka, která se mi od Čapka dostala do ruky. I když není nijak zvlášť akční, stále se něco děje, i když autor zrovna popisuje názory jednotlivých vlád. Zpočátku jsem se obávala toho, že kniha byla napsána před osmdesáti lety a v dnešní době už nemá čtenáři moc co říct. Ve skutečnosti je to naopak. I takto stará kniha je úžasným odrazem společnosti a troufám si říct, že i té dnešní. Za těch osm desítek let se zas tak nic nezměnilo. I dnes máme skupiny lidí (mladších), kteří jdou slepě za tím, co je moderní, jiné (starší), kteří jsou konzervativnější a novotám nerozumí. A především lidskou chamtivost, kdy jsou určití lidé ochotni prodat půdu pod nohama, dokud má ještě nějakou cenu a dá se na ní vydělat. Na konci knihy autor sice nad lidskou společností hůl vyloženě neláme, dává jí šanci přežít, ale za jakou cenu?

7 18.04.2014

Už na základce mi tato kniha byla vnucována formou povinné četby jako něco naprosto úžasného, co prostě musí každý přečíst. "Doporučením" tohoto typu jsem se vždycky bránila zuby nehty a dodnes si stojím za tím, že jen proto, že je kniha všeobecně uznávaná a kritiky vynášená do nebe, nemusím ji číst, pokud nechci. Ani nevím, co se ve mně hnulo, že jsem po této knize konečně sáhla (a to zcela dobrovolně). A musím říct, že je to zatím nejlepší povinná četba, se kterou jsem kdy přišla do styku. Proč je román tak dobrý je asi zbytečné psát, to jsme se všichni dověděli už ve škole. Jediné, na co chci upozornit, je, že začít číst, aniž byste znali politické události dané doby, je zbytečné. Budete z toho mít pouze příběh o hloupých zvířátkách. Teprve ve chvíli, kdy si dokážete spojit postavy (zvířata) z románu s reálnými osobami z naší historie, oceníte kvalitu a nápaditost knihy.

7 07.01.2013

Marťanská kronika byla první knížka, kterou jsem od Bradburyho četla, takže jsem nevěděla, do čeho jdu. Proto jsem ze začátku byla mírně v šoku z toho, jak lehce autor likviduje jednu posádku za druhou a nebere si k tomu žádné servítky. Kdo autora zná, nemůže ho to překvapit. I když je kniha sbírka povídek, nepůsobí tak. Jednotlivé příběhy na sebe navazují, takže spíš vytvářejí dojem kapitol.

7 03.01.2013

Hm, nebyl to úplně promarněný čas. Ale mohlo to být kratší, přeci jen to bylo pořád to samé dokola. Každá kapitola o tom, jak kdyby to mohl udělat takhle, bylo by to pro všechny lidi lepší. Taková malá osobní utopie. Některé kapitoly se daly považovat za možná realistické, většina za science fiction. Ale věřím, že jeho volič na to slyšel a už se viděl v tom překrásném novém světě...

6 31.01.2022

Kam se hrabou všechny ty dnes populární Nevýchovy, Dovýchovy a Převýchovy, které na první pohled vypadají velmi lákavě, ale ve výsledku je to pořád to samé dokola v líbivém kabátku. Tahle knížka tak na první pohled určitě nevypadá. Ale uvnitř je poklad. Kdo trochu rozumí psychologii a má cit pro výchovu, tady najde nádherný návod na jednodušší život. A pokud dokážete číst mezi řádky, tak ten dnes tak propagovaný "partnerský přístup k dětem" tam je taky, jen vám ho nikdo necpe, musíte si ho tam (a hlavně se svými dětmi) najít sami.

6 18.11.2020

Od Heinleina mi ne vždy všechno sedlo, ale tahle knížka patří mezi ty lepší. Kniha je to stará a chce to k ní i tak přistupovat, tj. s rezervou. Popisuje cestování časem do budoucnosti, která je pro nás minulost, a nedá se říct, že se autor příliš trefil s popisem doby. Příběh je přiměřeně komplikovaný, občas předvídatelný, jindy překvapí. V knize mě asi nejvíc překvapilo, jak autor dokázal psát o kočce. Kdo má kočku doma, vše mu potvrdí, kdo má psa, nebude moc chápat.

6 11.07.2018

Od Herriota jsem četla spoustu povídek, ale tyto mi přirostly k srdci nejvíce, protože jsem nevyléčitelný kočkomil. Kdo četl cokoliv jiného od tohoto zvěrolékaře, moc dobře ví, co je na těchto knihách tak populárního. Kočičí historky nejsou výjimkou.

6 04.08.2013

Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla schopná přečíst autobiografii. Osobně si myslím, že je to nejnudnější druh knížek, který existuje. Ale výjimky potvrzují pravidlo, že? Hold, ve chvíli, kdy se někdo stane „asimovákem“ je schopen od něho přečíst cokolik, protože (jak sám autor často neopomene zmínit) jeho styl psaní je natolik poutavý, že je vlastně jedno, o čem píše. V této autobiografii na sklonku života vylíčil své vlastní osudy od samého dětství až téměř po jeho konec. Díky této knize s ním čtenáři můžou sdílet jeho strasti a slasti života, výhry ale i prohry. No prostě nakouknout za oponu a kdo má Asimova alespoň z části přečteného, dozví se spoustu zajímavostí ohledně vzniku jeho nejstěžejnějších děl. Koho tento autor zajímá a líbí se mu jeho styl psaní, neměl by váhat a pustit se do čtení.

6 04.08.2013

V téhle knížce se vlastně nic moc neděje. Hlavními hrdiny jsou muž a jeho chlapec, kteří neustále putují, aby přežili. Děj není zasazen do konkrétní doby ani místa. Veškerá akce je soustředěna na dvojici, popřípadě příležitostná setkání s jinými lidmi, které vždy velice rychle pominou a málokdy dobře skončí. Román je prosáklý beznadějí a utrpením, přesto se tu objevují jiskřičky naděje, často však velice rychle zadušené popelem.

6 07.01.2013

Tahle kniha rozhodně patří k tomu lepšímu, co SF nabízí. Sice tu není nějaká super originální zápletka, jedná se tu o osudy lidí, kteří se snaží vymanit ze svého osudu, který teprve objevují. Objevování se spolu s hlavními hrdiny účastní i čtenář, který je na začátku hozen do běhu událostí a teprve postupem času zjišťuje, co se tu vlastně děje. Ani závěr nezklamal, autor se vyhnul ohranému "všichni hodní byly zachráněni a žili šťastně až do smrti". Nenapadá mě, co vytknout:-)

6 07.01.2013