Petrush komentáře u knih

Publikace je souborem článků, které autorka psala v letech 1998-1999. Teď máme rok 2023 a nutno konstatovat, že v tradičním školství se toho od té doby změnilo jen málo. Nejspíš proto, že mýty o vzdělávání jsou hluboce zakořeněné a - jak autorka na začátku knihy uvádí - výchova dětí a jejich vzdělávání jsou oblastmi, kam poznání proniká velmi obtížně.
Autorka se věnuje přetrvávajícím mýtům ve vzdělávání a postupně se k nim v jednotlivých článcích vyjadřuje. Chtělo by to podle mě více citací a občas jsem se neztotožňovala se závěry či argumentací, ale celkově moc doporučuji k přečtení.

Některé ze zmiňovaných mýtů:
Děti nemohou ve škole dělat jen to, co je baví.
Známka je pro dítě odměnou, jako je mzda odměnou za práci dospělého.
Všechny děti se musí učit totéž.
Hlavní je, aby učitel uměl dobře vyložit látku a udržel si ve třídě disciplínu.
Díte se musí naučit poslouchat.
Odpovědnosti dítě naučíme tím, že jsme důslední a neustále je kontrolujeme.
Odměny a tresty jsou důležitými prostředky výchovy a vzdělávání.
Škola musí představovat pro dítě určitý stres: připravuje je tak nejlépe na život, kde také bude muset čelit stresu.
Ve škole by šlo ledacos změnit, kdyby bylo méně dětí ve třídách.

"Děti ve škole nepotřebují zábavu a hru, jak se často mylně chápou alternativní přístupy: klíčem ke kvalitnímu učení je zejména smysluplnost, přiměřenost učiva a metod věku, vlastní aktivita dětí, spolupráce a pohoda."

"Známkováním bereme učení jeho vlastní smysl, tj. vědomé, z vnitřní potřeby motivované osvojování informací a dovedností. Učení se tak degraduje na prostředek ke sběru dobrých známek či vyhnutí se známkám špatným."

"Ačkoliv učitel by měl být především autoritou ve smyslu vyzrálé osobnosti, jeho působení ve třídě je především mocenské. Tradiční škola je na moci učitele přímo založená."

K tématu zodpovědnost vs. poslušnost: "Dohlížením na plnění zadaných úkolů, k nimž se dítě nemá právo jakkoli vyjádřit, vychováváme především poslušnost. Platí to v rodině i ve škole."

"Tresty a odměny jsou pouhou náhražkou tam, kde selháváme ve vytvoření podmínek pro fungování vnitřní motivace. Mnoho lidí si však přesto nedovede vzdělávání i výchovu bez trestů, odměn a pochval představit. Většina učitelů i rodičů stále věří v jejich pozitivní funkci.
Není sporu o tom, že odměny a tresty přimějí člověka, aby něco udělal či neudělal. To nelze popřít. Mýtem je však víra v jejich dlouhodobý pozitivní účinek."

"K zákonitostem odměn patří, že ubíjejí původní vnitřní motivaci a vytvářejí závislost na vnější motivaci."

"Jádrem učitelské profese je vytvářet ty nejlepší podmínky pro to, aby se děti mohly, chtěly a uměly učit."

"Pro dobrý psychický vývoj dítěte je důležité přijetí sebe sama jako dobrého hodnotného člověka. Jestliže začne dítě podmiňovat svou hodnotu důkazem, že jsem lepší než druzí, představuje to pro něho velké riziko. Jeho hodnota jako by spočívala mimo něj, závisí na kvalitách někoho jiného."

1 26.02.2023

Jednoduché, srozumitelné, respektující, s milými ilustracemi. Obrázky popisují různé situace a vhodnou vs. nevhodnou reakci rodiče. Např. dítě stojí u výlohy, ukazuje a říká "chci", odporuje, říká sprostá slova, chce všechno a hned, dělá přesně to, co jste právě zakázali, a při tom se vám dívá do očí, má strach z nových situací, stydí se, lže, trvá mu hodiny, než se obleče, stříhá kdekoli a cokoli, nechce nic půjčovat a další a další. Průběžně se v knize popisuje podle věku (až do cca 5 let), co v daném období dítěti jeho mozek (ne)umožňuje zvládnout, jak (ne)zvládá volbu z možností, jak se (ne)dokáže ovládnout, jak (ne)chápe abstrakci např. ohledně pravidel ad. V knize je spousta tipů pro láskyplnější komunikaci s dětmi. Závěrem se věnuje tomu, jak nastavit hranice bez trestání.
Sice by se našlo pár věcí, které bych knize vytkla, ale jako celek mi přijde velmi zdařilá. Obzvláště vhodná je pro rodiče, kteří si myslí, že to dítě dělá všechno naschvál, že testuje hranice, provokuje, manipuluje, hraje divadýlko apod.

"Když dáváte dítěti informace spíše než rozkazy, mobilizujete jeho frontální mozek. A to má dvojí výhodu: Bude se cítit jako aktér situace a tím pádem nebude mít potřebu se proti tomu stavět. A vybuduje si tak svou inteligenci a svůj autonomní způsob rozhodování."

"Strach a hanba vyvolané potrestáním tlumí vyšší mozkové funkce, což má dopad na intelektuální výkon, emoční život a socializaci dítěte."

1 12.11.2022

Druhý příběh mi přišel lepší, ale oba byly celkově spíš slabší. Konce měly nečekaně rychlé. Jako romantická oddychovka každopádně splnilo očekávání.

1 09.07.2022

Nenáročná romantická oddychovka, čitelné postavy, očekávaný happy end. Od autorky jsem četla i lepší příběhy.

1 07.04.2022

Autorka doporučuje zamýšlet se nad tím, jak nás vychovávali naši rodiče a co v nás spouští záchvaty emocí našich dětí. Neobviňovat se, že jsme něco dělali špatně, ale zlepšit přístup a vztah tak napravit. Doporučuje dětem naslouchat, neodmítat jejich pocity, pomáhat jim, ale přitom neřešit věci za ně. A mnoho dalšího.
Kniha mi nic až tak převratného nepřinesla. Navíc překlad to podle mě dost zkazil. Některé věty byly kostrbaté nebo - a to je samozřejmě mnohem horší - nedávaly smysl. Celkový dojem je tak průměr, o výchově jsem četla výrazně lepší knihy. Možná kdybych ji četla jako jednu z prvních na toto téma, hodnotila bych ji líp.

1 20.02.2022

Místy vtipné, člověk si říkal "no to je úplně přesné". Ale celkově mi tato publikace moc nesedla.

1 18.01.2022

Nenáročná oddychovka s dramatickou zápletkou. Celkově spíš slabší a tentokrát i zdlouhavá, ale sérii mám v plánu dočíst.

1 19.11.2021

První část (teorie) byla hodně dlouhá a místy nezáživná (a to s teorií obvykle nemám problém). Hlavně mám na mysli definice, evoluci, funkce hry.
Autoři upozorňují na to, že města jsou více pro auta než pro děti, ve školách mají děti málo pohybu venku a her o přestávkách, současná typizovaná dětská hřiště jsou sice bezpečná (až moc), ale nejsou pro děti inspirativní atd. Autoři sice říkají, že existují také dobré iniciativy (budování přírodních hřišť, lesní školky, oddíly pro děti aj.) a vidí pozitivní trend, ale celkově tato část knihy pro mě vyzněla jaksi neutěšeně.
Při citaci dokumentu z Ministerstva autoři opravili nepřesnost v překladu, kde místo "důležitý" mělo podle nich být "zásadní". Ohledně překladu mají pravdu (essential), ale je to tak zásadní?
Ve druhé části se mi líbily popisy osobních zkušeností a konkrétních situací, např. o herních nahrávkách, odkud se berou natlakované děti, mocenská hra ad.
Třetí (nejlepší) část je překrásnou inspirací pro hry s dětmi.
Celé poselství knihy by se dalo shrnout tak, že máme dát dětem volný čas, prostor, materiál (voda, hlína, písek, kameny, klacky, šišky, pecky, krabice, zátky, kolíčky, hrnce, cihly, židle atd. atd.) a nechat je venku si hrát a skoro jim do toho nezasahovat. A jestli vám vadí, že si dítě při hře zablátí kalhoty, možná vás kniha přesvědčí, že o zablácené kalohoty jde až na posledním místě.
Jednu hvězdičku ubírám za naprosto nepraktický formát, kniha je těžká a v prvních dvou částech obsahuje velké množství zbytečných fotek (ve třetí části jsou naopak fotky nepostradatelné a taky skvělé pro společné prohlížení s dítětem). Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale díky třetí části si kniha zaslouží víc hvězd.

"Přitažlivost médií pro děti je částečně způsobena i tím, že je to poslední prostor, ve kterém jim zůstává relativní svoboda."

1 16.07.2021

První část knihy je teoretická - obecně o výživě, a to hlavně z pohledu jin a jang (jednotlivé potraviny, způsoby jejich úpravy, roční a denní cykly atd.). Autoři doporučují stravu založenou na obilovinách, luštěninách a zelenině (plus koření, semínka, ořechy). Nedoporučují konzumaci brambor, banánů, mléčných výrobků, sádla, cukru nebo např. kombinaci obilné kaše s ovocem atd. Doporučují minimalizovat pečivo, maso a vejce. Zeleninu konzumovat především tepelně upravenou atd.
Autoři vychvalují rýži, přitom ale v celé knize není ani jediná zmínka o tom, že rýže přirozeně obsahuje arsen (a příp. jak jeho množství přípravou minimalizovat). Vychvalují sóju a o fytoestrogenech v sóje se sice opakovaně zmiňují, ale ani slovem o jejich negativních účincích.
Z tohoto pohledu mi kniha přišla nevyvážená a nekompletní.
A mimochodem, když si k tomu přečtete publikaci třeba o nízkosacharidovém stravování nebo o raw food, budete z toho mít dobrý guláš.
Každopádně druhá část knihy - recepty - mi přišla pro zpestření jídelníčku velmi inspirativní. Sice na můj vkus se v nich až moc často používá sójová omáčka, umeocet a podobné ingredience, ale celkově je tam mnoho tipů na jednoduché úpravy obilovin - přílohy, kaše, knedlíky, noky, záviny, nákypy. A také hodně tipů na kombinace a úpravu zeleniny (blanšírování, sotýrování, napařování, presování, kvašení aj.).
O výživě dětí se v knize píše, ale není to stěžejní téma, spíše jsem to vnímala jako doplňující informace k popisovaným obecným principům.
Tři hvězdičky za recepty.

1 04.04.2021

Kniha pokrývá více témat, ale spíš povrchně. Věnuje se základním lidským potřebám, sebepoznání, sebeřízení, výchově, symbolice pohádek, komunikaci. Kniha je takovým rychlým přehledem v těchto tématech a obsahuje tipy na řešení různých problémů a situací.
Občas autor tvrdí něco, co by podle mého názoru rozhodně zasloužilo uvést zdroj nebo aspoň zdůvodnění.
Nejlepší mi přišla kapitola o komunikaci (autor prý váhal, zda ji do knihy zařadit).
Kniha působí jako učebnice (což asi souvisí s tím, že autor je původně učitel) - spousta odrážek, číslování, shrnutí na začátku i na konci kapitoly, tučné písmo, důležitá sdělení v rámečku. Navíc občasné opakovaní celých vět nebo krátkých pasáží. Tento styl mi nesedl. A smajlíky podle mě patří spíš do internetové komunikace než do knížky.
Kniha určitě obsahuje spoustu zajímavých a hlavně podnětných informací. A hodně těch, které víme, ale žijeme tak, jako bychom je nevěděli.

Z kapitoly o výchově:
"...výchova dětí bezesporu je tou nejdůležitější činností našeho světa, ale rozhodně to tak nevypadá"

Z kapitoly o komunikaci:
"V mnoha dnešních rodinách se totiž nemluví, ale štěká."

1 26.03.2021

Výborná kniha o komunikaci (především s dětmi, ale nejen s nimi). Označení "světový bestseller" mě vůbec nepřekvapuje.
Velmi mi připomněla knihu Výchova bez poražených. Kniha Jak mluvit... nemá tak široký záběr, ale zato se mnohem podrobněji věnuje tématu komunikace. Je přehledně členěná, pro srozumitelnost doplněná krátkými komiksy a shrnutím na konci kapitol. Obsahuje také u každé kapitoly část s otázkami rodičů, které zazněly hlavně na seminářích pořádaných autorkami.
Kniha se věnuje tomu, jak uznat pocity dítěte, jak motivovat ke spolupráci, jak dítě pokárat, ale netrestat, jak podpořit samostatnost atd. Ke každému tématu nabízí různé metody s uvedením konkrétních příkladů. Je to vlastně příručka, která učí mluvit ohleduplněji, citlivěji a s respektem. Jak vyjádřit vztek, aniž bychom ublížili. Jak stanovit hranice a zůstat laskavý a vstřícný. A mnoho dalšího. Knihu doporučuji každému, kdo tohle neumí přirozeně sám od sebe a chce se to naučit.

1 20.03.2021

Četlo se to dobře. Děj rychle odsýpal. Možná až moc rychle. Ale na druhou stranu, to tempo vyprávění se k příběhu hodilo. Byl to takový kolotoč.
Každopádně si tato kniha zaslouží aspoň o hvězdičku víc než Malý pražský erotikon, který mi to tématem připomnělo.

1 07.03.2021

Knihu jsem četla dítěti, moc se mu líbila, obrázky taky, v průběhu čtení bylo nadšené. Ovšem konec autorka moc nedomyslela, neobešlo se to bohužel bez pláče (protože se Fína a Zef nevrátili ke své původní rodině, ale žijí v ZOO, i když šťastně) a knížku už znova číst nechce.

1 23.02.2021

Knihu jsem četla už před mnoha lety, ale pořád si pamatuju, jak mě nebavily dlouhé pasáže s úvahami statkáře Levina. Jako celek se mi kniha líbila.
Na film jsem se dívala až pak a říkala jsem si, že přece není možné do něj dostat všechny ty myšlenkové pochody a nuance - a taky že ne.

1 11.02.2021

Laskavá knížka o tom, jak pomoci dítěti usínat samo, aniž byste použili metodu "nechat vyplakat". Zaměřuje se na děti od narození do věku dvou let, rady jsou rozděleny podle věku do a od čtyř měsíců.
Autorka nabízí nejrůznější tipy - usínácí slovo nebo věta, ukolébavka, večerní rituál, plyšová hračka, rady ohledně denního spánku, naučit se rozlišovat "spací zvuky" od těch, kdy se dítě opravdu probouzí a potřebuje vás, rozlišovat znaky únavy ad. V principu jde o to, vytvořit postupně nové asociace s usínáním, než na jaké je dítě doposud zvyklé a kvůli kterým se pořádně nevyspíte, např. uspávání houpáním, nošením, kojením. Miminko to prý totiž bere tak, že přesně a jedině tohle k usnutí potřebuje, jinak neusne - ale vy ho právě pomalu naučíte, že usínat může i jinak. Autorka upozorňuje, že změny nelze čekat z noci na noc, spíš v řádu týdnů.
Knížka obsahuje zajímavou kapitolu o dětském spánku, v čem se liší spánek dětí od spánku dospělých a jak se dítěti postupně spánek vyvíjí a mění. Autorka také zmiňuje věci, které mohou v usnutí nebo spánku bránit (např. růst zubů, nachlazení, separační úzkost) a jak dítěti v těchto situacích pomoct. Ještě stojí za zmínku, že knížka je vhodná jak pro rodiče, jejichž dítě spí v postýlce, tak pro rodiče, kteří spí společně s dítětem. Stejně tak pro kojící i nekojící matky. Krátká kapitola na konci obsahuje pár užitečných rad pro zlepšení spánku rodičů.
To, co mi na knize vůbec nesedlo, je styl, jakým je napsaná. Je to vlastně návod na vytvoření plánu, co a kdy budete dělat, obsahuje formuláře (spoustu formulářů) a tabulky k vyplnění, zpětné kontroly a vyhodnocování, jak vám to jde. Knížka by šla zkrátit na čtvrtinu.
Knihu ale i přesto doporučuji všem, kteří se chtějí trochu líp vyspat, nechtějí nechat dítě vyplakat a jsou ochotní a schopní být trpěliví. Čiší z ní laskavost a pozitivní pohled. Obsahuje opravdu mnoho tipů a věřím, že každý si najde to, co vyhovuje právě jeho situaci.

1 05.12.2020

Autor se v první polovině knihy věnuje tomu "jak to nedělat a proč". Podrobně a s odkazy na studie popisuje, proč nefungují odměny a tresty a jaké mají dlouhodobé důsledky. Ve druhé polovině knihy pak předkládá obecné rady, jak to dělat jinak. Nedává konkrétní návody krok za krokem, ostatně to ve výchově ani nejde, ale popisuje respektující přístup - snažit se dávat najevo bezpodmínečnou lásku, dávat dítěti možnost podílet se na rozhodování a řešení problémů, dívat se na situaci z pohledu dítěte. V kapitole o pohledu dítěte se autor věnuje také tématu morálky a jak ji dětem předat. Mezi další tipy a rady patří nespěchat, méně mluvit a více se ptát, přehodnocovat své požadavky ad.
V knize je kolem 200 citací, mnohdy s komentáři. Sice se mi líbí, když autor dává odkazy na zdroje, ale v případě této knihy to už na mě působilo přehnaně.
Celkově mi kniha přišla zajímavá, inspirativní, ale asi mi úplně nesedl styl, jakým je napsaná. Ani překlad tomu moc nepomohl, protože některé věty působí dost kostrbatě.
Každopádně zase další střípek do mozaiky respektujícího rodičovství.

1 25.10.2020

Čtivý román (nejen) o nemanželských dětech. Každopádně žádná slaďárna.

1 31.05.2020

V knize je spousta zajímavých informací. Např. o zdravotních aspektech spánku a důsledcích jeho nedostatku, o funkci snů či o tom, jak zlepšit spánek. Některé pasáže jsou poněkud zdlouhavé.
Autor je spánkem trochu posedlý, což ostatně i přiznává v úvodu. Takže celkově pak působí tak, že důležitosti spánku přikládá příliš velký význam a příležitost pro upozornění na důsledky nedostatečného spánku hledá a nachází všude.

1 12.03.2020

Romantická oddychovka, ale nijak zvlášť chytlavá.

1 11.12.2019

První povídka Hordubal se mi moc líbila. Přes Povětroně jsem se prokousávala poněkud pomaleji a trochu mi lezla na nervy postava básníka a jeho rozvláčněný styl. Poslední povídka Obyčejný život mi opět přišla čtivá, i když tolik jako Hordubal se mi nelíbila.
Zajímavé úvahy a pohledy na život. Čtení každopádně vyžaduje filosofičtější náladění.

1 14.06.2019