Svobodná hra

22.11.2022

Úžasná kniha plná zajímavostí a úhlů pohledů na dětskou hru. Moc se mi nechtělo do první, teoretické části, zato jsem si často prohlížela poslední část - fotky se startéry hraní. Nakonec ale i první části byly dost zajímavé! Jak se na děti a hru koukalo nejen v různých dobách, ale i v různých státech a na různých místech. Hodně mě zaujala dětská hřiště s průvodci hraní. Je škoda, že nic takového nemáme i u nás, ale doufám, že to nebude dlouho trvat a rozšíří se to i tady!
Poslední část byla skvělá, na fotkách s krátkým textem bylo hezky ukázáno, jak se děti dokáží zabavit a co všechno dokáží vymyslet, když jim člověk dá důvěru a prostor.
Snad se dostane kniha do co nejvíc rukou, ať už rodičů, či učitelů. A bude inspirovat a navádět k svobodnému hraní :)

31.10.2021

Perfektní knížka. Vlastně jsem každou chvilku reflektovala své vlastní dětství a neustále si říkala, že to a tamto znám, že přesně takové hry (si) jako dítě hrávala, tyto situace jsem sama poznávala, prozkoumávala, vytvářela. A v opozici k tomu jsem postavila dětství mých dvou starších dětí, které se odvíjí úplně jinak (u třetí je ještě šance si zase tak nějak přirozeně hrát). Myslím, že jsem za stav neherního dětství této generace, jejich neschopnost se sám zabavit, časté "já se nudím" vinila společnost jako celek, vliv moderních technologií, právě tuhle generaci "jiných" dětí apod. Ale při čtení stránek této knihy mi došlo, že jsem sama jako rodič mnohým přispěla. Osobně mám třeba jako máma problém s umožněním ozkoušení jisté míry rizika u svých dětí (přitom my jsme jako děti hráli ve skalách honičku). Prostě zajímavé čtení - jak po odborné, tak po rodičovské a potažmo i po lidské stránce.

16.07.2021

První část (teorie) byla hodně dlouhá a místy nezáživná (a to s teorií obvykle nemám problém). Hlavně mám na mysli definice, evoluci, funkce hry.
Autoři upozorňují na to, že města jsou více pro auta než pro děti, ve školách mají děti málo pohybu venku a her o přestávkách, současná typizovaná dětská hřiště jsou sice bezpečná (až moc), ale nejsou pro děti inspirativní atd. Autoři sice říkají, že existují také dobré iniciativy (budování přírodních hřišť, lesní školky, oddíly pro děti aj.) a vidí pozitivní trend, ale celkově tato část knihy pro mě vyzněla jaksi neutěšeně.
Při citaci dokumentu z Ministerstva autoři opravili nepřesnost v překladu, kde místo "důležitý" mělo podle nich být "zásadní". Ohledně překladu mají pravdu (essential), ale je to tak zásadní?
Ve druhé části se mi líbily popisy osobních zkušeností a konkrétních situací, např. o herních nahrávkách, odkud se berou natlakované děti, mocenská hra ad.
Třetí (nejlepší) část je překrásnou inspirací pro hry s dětmi.
Celé poselství knihy by se dalo shrnout tak, že máme dát dětem volný čas, prostor, materiál (voda, hlína, písek, kameny, klacky, šišky, pecky, krabice, zátky, kolíčky, hrnce, cihly, židle atd. atd.) a nechat je venku si hrát a skoro jim do toho nezasahovat. A jestli vám vadí, že si dítě při hře zablátí kalhoty, možná vás kniha přesvědčí, že o zablácené kalohoty jde až na posledním místě.
Jednu hvězdičku ubírám za naprosto nepraktický formát, kniha je těžká a v prvních dvou částech obsahuje velké množství zbytečných fotek (ve třetí části jsou naopak fotky nepostradatelné a taky skvělé pro společné prohlížení s dítětem). Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale díky třetí části si kniha zaslouží víc hvězd.

"Přitažlivost médií pro děti je částečně způsobena i tím, že je to poslední prostor, ve kterém jim zůstává relativní svoboda."

06.04.2021

Velmi inspirativní kniha na téma hry, plná užitečných informací a praktických rad, jak si hraní co nejlépe a nejkreativněji užít. Doporučuji.

26.03.2021

Skvělá kniha! Polovinu stran tvoří obrazová příloha, což je super k četbě s dítětem, může si ukázat, co by ho zaujalo nebo ho inspirovat k vlastním nápadům. Textová část je opravdu zajímavá, autoři si s tím dali velkou práci, vše má hlavu i patu a jsou to věci, o kterých třeba člověk neměl ani ponětí, protože vychází z cizojazyčných studií... např. dětské domovy v Rumunsku, to byla síla. Autoři přirozeně čerpají ze zkušenosti vlastní rodiny, ve které jsou čtyři děti. Pokud jsem si všimla, v textu se neřeší (ani teoreticky) situace jedináčka, která je ve hře celkem specifická, to mi přijde škoda, ale poučený rodič si poradí. Vytkla bych jednu věc - čtvercový formát knihy je děsně nepraktický, špatně se drží, hůř se s ním manipuluje, jak je kniha těžká. To neříkám sama za sebe, ale víc čtenářů má tu zkušenost. Jinak ale paráda!