petrulka komentáře u knih
Huh. Dědek Čuchák je jednoznačně top postava celé knihy. Jeho hlášky jsou jednou z mála zábavných pasáží příběhu. Sci-fi je můj oblíbený žánr, ale tohle je dost těžkopádné čtení. Celý děj táhne myšlenka robofobie, která mě nadchla. Perla je luxusně vystavená postava fanatika, bohužel se mi jí nedařilo číst až s takovým nadhledem, ale spíš s děsem. Ona je takovou malou předpovědí naší budoucnosti. Celkově mě ale kniha nenadchla a že by mě nalákala k dalším dílům, tak to bohužel ne...
Pecka. Naprosto mě uchvátila Stricklandova dějová linka. Veterán z Koreje, patologicky závislý na svém nadřízeném, který ho zvráceným způsobem využívá k provádění těch nejhorších zvěrstev a kterého začne v průběhu času nenávidět, touží se vymanit z jeho vlivu, ale zároveň to nedokáže. Na první dojem tvrďák jdoucí doslova přes mrtvoly, na stranu druhou od přírody duševní mrzák, kterého válka "načala" a dlouhý pobyt v Amazonské džungli psychicky dorazil. Pasáž se supem mluví za vše.
Zajímavý byl náhled do života jeho manželky, uťáplé, nešťastné, odvážné a rozkvétající.
Co se týká příběhu Elisy, rybího muže, lidí kolem nich...je to pohádka. Příběh o krásce a netvorovi (film jsem neviděla, představivost dělá své :-)), má vše, co má taková pohádka mít. Padouchy, hrdiny i neskutečně kýčovitý a zároveň kouzelný konec.
Kniha je poměrně bichle, ale obsahem opravdová slabota. Jediná povídka, která se mi líbila je Trny v očích, tam byl skvělý potenciál na delší příběh, klidně i samostatnou knihu. Poměrně zajímavá je povídka Na půdě. Jinak nic, co by mě zaujalo.
Tak tohle bylo něco. Neuvěřitelně zábavné povídky, kdy každá má co nabídnout a ani jedné nemám co vytknout. Snad jen zdlouhavější Kam plují harmy, kdy pro mě byl "ach" momentem vlastně jen způsob cestování. Častěji zmiňovaná povídka Roky naší lásky mě doslova vyděsila svým poselstvím. Možná, že mi prostě sedla do mého rozpoložení, ale při představě všeho popisovaného mi běhal mráz po zádech. Pořádný šok z rozuzlení zápletky připraví Lovci vraků, Mrtví od Krakenova moře nebo Bestie. Zrcadlo nastaví Zahrada slepců nebo Archa zrůd. A nakonec celkem roztomilá záležitost - To, co milovalo Arthura Brookse.
Fritz píše velmi čtivě, poutavě, umí překvapit i dojmout. Ale dobré konce nečekejte.
Jsem malinko na vážkách, jak hodnotit poslední díl. Takže to rozdělím. První část, která se odehrává na Islandu, který je oproti jiným městům celkem dost v poho, mě přiznám se moc nebavila. Moc jmen, islandských jmen :-D, rozmělněný děj, hodně řečí a sem tam nějaká akce. Druhá část oproti tomu celkem slušně frčí. Vesnička s rozmanitou nabídkou masa je skvělá, asi nejlepší pasáž knihy.
Celkově sérii hodnotím jako špičku. Perfektní nápad, spojit destrukci planety lidmi samotnými s mimozemskou invazí, únik nad povrch, když už se to nestihlo na jinou planetu, rozdílná prostředí měst v oblacích. Suprově napsané mužské postavy, ženské se mi zdály malinko ploché. Jako mínus vnímám minimální prostor věnovaný branám. Cestování v čase je jen tak lehce zmíněno a přitom by z něj šla vytvořit další parádní zápletka. Jak už tu bylo řečeno, další díly by byly víc než vítané.
Dva dny po přečtení přemýšlím, jestli je něco, co bych této knize mohla vytknout, co by mi vadilo. Nepřišla jsem na nic. Je mnohem lepší než první díl. Akce od prvních vět, jízda plná překvapení. Hlavní hrdina sympoš, samozřejmě připomíná Lewenharta, ale je lidštější, je "náš" :-) Příběh parádně graduje a ty skoro poslední stránky, to prostě nejde jít spát, když je céček tolik, že je nestíháte kosit :-D
Odjakživa bojuji s nedůvěrou v české autory fantasy a sci-fi. Teď můžu sama sobě gratulovat, že jsem sáhla právě po Sněgy. Město v oblacích je zpočátku tísnivá dystopie, cenzura a politika, nedostatek jídla, léků, prostoru, takový Orwell v plenkách. A pak supr dupr přesun do čistokrevné sci-fi. Příjemné čtení.
Tak já nevím...je tam velká, veliká nostalgie, hlavně, co se Vélina týče. Ale! Šerin jsem moc nepoznávala a často nechápala její jednání. Další postavy jsou v podstatě utopené v ději. Tento díl je opět v podstatě jen o válce, zrovna tak, jak je tomu u posledního dílu předchozí trilogie. A závěr, jedno velké rozčarování. Čekala jsem grandiózní finále, souboj tygra a vlka, něco epického. No, takže jedna malá útěcha v úplně posledních větách a naděje, že se snad znovu setkám se svým mega oblíbencem Pletačem :-)
Knihu doporučuji číst s nepříliš dlouhým odstupem od Stínu krkavce. Královnu ohně jsem četla před sedmi lety a u Volání vlka jsem měla min. prvních sto stran problém se zorientovat. Převážně postavy mi z velké části nic neříkaly a dějově jsem se taky ztrácela. Nicméně jsem se touto pasáží se ctí poprala a počínaje novou akcí, tedy Vélinovou výpravou za dobrodružstvím si už jen užívala svůj oblíbený žánr. Až na občasný pocit, že se tak trochu jedná o vykrádačku Brettovy Démonské série (Temní rytíři/Osvoboditelé), mě příběh velmi bavil a má výborně našlápnuto na další díl.
Knihy ze série nečtu popořadě, ale jak se mi dostanou pod ruku. Tuto řadím zatím mezi nejlepší. Od prvních vět svižná, čtivá. Poměrně dost napínavá. Pasáže s ťukáním a škrábáním nehty na dveře jsou prostě prima fajn strašení. Jediný můj malý osobní problém, po vykreslení vzhledu Brana mi automaticky před očima naskočil Johnny Depp jako Barnabas z Temných stínů :-D
Třetí díl je nepatrně slabší, než předchozí dva, ale stále je to napínavé a svižné čtení. Díky počtu stran a řádkování je možno celé přečíst za jeden den. Děj se dá vzhledem k nápovědám v předchozí knize celkem snadno odhadnout, na ta největší odhalení ovšem stále čekáme a čekáme, ale snad se opravdu dočkáme a série bude v češtině vydaná komplet. Největší "oblíbenci" sípáči. Ti jsou napsaní tak skvěle, se svými trhavými pohyby, chroptěním a špinavými jehlami a skalpely, že už jen díky nim se nemůžu dočkat dalšího pokračování.
Kniha pro fajnšmekry. Nádherně vystavěné věty, slovní obraty, v současné době i nepříliš používaná slova a výrazy. Vyprávění natolik květnaté, pestré, že je čtení skutečným požitkem, krásným zážitkem. Co se děje týká, už to taková hitparáda není. Neuchopitelné postavy, jejich chování je rozčilující, nepochopitelné a udivující. Ani jeden ze tří hlavních protagonistů není sympatický. Přesto se jedná o silný příběh, který rozhodně stojí za přečtení.
Když půjčíte v knihovně knížku pro kolegyni a cestou domů jí tak uprostřed otevřete, chytne vás prvním slovem a už nepustí... přečetla jsem jí za den a ačkoliv absolutně nepatří k žánru,po kterém bych dobrovolně sáhla, neskutečně jsem se bavila. Možná je to tím, že jsem se s hlavní hrdinkou prakticky ztotožnila, byla mi blízká nejen věkem, ale hlavně povahou. Pro mě byla tato knížečka zábavou, odpočinkem a možná i nastaveným zrcadlem. Ačkoliv jsem do něj jen mrkla :-)
Na rozdíl od prvního dílu, zde jsem okamžitě naskočila do příběhu a prostě se jen bavila. Některé plány i jejich provedení bylo chvílemi až moc, ale je to žánr, jaký je a netřeba jejich logičnost i naději na úspěch nějak podrobněji rozpitvávat. Závěr knihy zabolí i potěší, z některých postav jsem měla vyloženě škodolibou radost, z některých opravdovou a upřímnou, z některých zabolelo u srdce. Dle mého skromného názoru se jedná o velmi zdařile napsanou sérii, každá z postav je originální a každou si svým způsobem čtenář zamiluje.
Vzhledem k tomu, že jsem už před časem viděla seriál, postavy jsem měla zafixované jako jejich herecké předlohy, tudíž mi absolutně nečinil problém jejich knižní věk. Ten jsem prostě ignorovala a dobře jsem udělala, jelikož to bylo asi jediné, co by jinak drhlo. Zpočátku jsem se v příběhu ztrácela, ale jakmile se rozběhne hlavní zápletka, nastává parádní dobrodružství. Nejraději jsem měla dějovou linku Matthiase a Niny, hlavně ona je suprově napsaná, s takovou lehkostí a nadhledem, že byla radost o ní číst. U Kaze jsem velmi ocenila fakt, že ač je představitelem hlavního mužského hrdiny se šrámy na duši, geniálního a neohroženého, není to celé přehnaně přitažené za vlasy s pokusem o romantickou zápletku. Tak, jak to teď frčí. Hvězdička dolů za věk hrdinů hlavní partičky a za těžkopádný začátek.
Mé oblíbené postapo v té nejsyrovější podobě. Jedná se o téměř komorní příběh dvou lidí, prodírajících se zbytky světa. Nevíme co se stalo ( že by supervulkán..), nevíme, až na jednu malou,ale podstatnou informaci, vůbec nic. Jen se den za dnem lopotíme setmělou krajinou, prožíváme zoufalství z hladu a všudypřítomné zimy.
Doporučuji jako motivační čtení pro lidi, kteří považují dnešní dobu za těžkou. Protože starosti, které v současnosti máme,jsou vlastně roztomilé.
Tuto knihu jsem četla někdy před 30 lety a teď se mi náhodou dostala pod ruku. Překvapilo mě,jak moc si z ní pamatuji. A i po takové době jí považuji za jednu z nejlepších sbírek sci-fi povídek, které jsem četla.
Dlouho jsem nečetla knihu totoho žánru, kterou bych tak nerada odkládala. Napínavý příběh, kdy už samotné ústřední téma je obrovským tahákem, hlavně pro nás, rodiče. Když se přidá trochu těch traumat z minulosti, nemoc,drogy.. je z toho super napínavá a svižná záležitost.
Po počátečním zděšení, co jsem to proboha začala číst, přišlo příjemné překvapení. Zajímavá zápletka, poměrně fajn postavy, prostředí..a konec, to je tedy nářez, takový jsem nečekala ani ve snu. Doufám, že další díl vyjde co nejdřív :-D
Jako první slovo hodnocení mě napadá: dojemné. Ale má další slova by byla o psychologii, traumatu, rodinné tragédii, osamělosti, obrovském strachu a únavě. Nekonečné a vyčerpávající. Velmi pěkně napsaná postava babičky, působila na mě jako kotva v příběhu, spolehlivá a zdánlivě silná. Jako její protiklad otec slaboch. A nakonec ústřední dvojice děje, Conor a jeho stromový přítel. Krásná kniha se silným poselstvím.