Per-quiee
komentáře u knih
Komturova smrt
Haruki Murakami
Já už jsem Murakamiho skalní fanoušek, takže ať napíše cokoliv, líbí se mi to. Komturova smrt byla jeho typickým románem, hodně podobné Kafkovi na pobřeží - hlavní hrdina je muž, který se vydává na cestu sebepoznání. Moc se mi líbilo propojení se světem umění, jak byly popisovány obrazy a jejich tvorba, ale také hudba. Opět jsme nevěděli, kde je přesná hranice mezi realitou a fantazií. Opět je vše psáno "jednoduše" a lehko člověk sklouzne k myšlence, že se vlastně nic pořádného neděje. Ale po dočtení si uvědomíte, jakou to má celé hloubku a že je v tom všechno. 5/5
Umění být zdráv
Věra Keilová
Jelikož věřím v celostní pojetí medicíny, dala jsem Vojáčkově knize šanci přesto, že podporuje homeopatika, což je pro mě osobně big no no. Ostatní témata, kterými se zabývá (cirkadiální rytmus, mikrobiom) mě však velmi zajímají. Bohužel celá kniha omílala neustále to stejné dokola, nedozvěděla jsem se žádné praktické tipy a témata, která mě zajímala byla shrnuta v pár větách. Prakticky mi to přišlo jako reklama na jeho kliniku, "přijďte k nám a my vám poradíme".
Tulák po hvězdách
Jack London
Tulák po hvězdách je opravu mistrovské dílo a ráda si od Londona přečtu více knih. Každý jednotlivý popsaný život Darrella Standinga by vydal na samostatnou knihu. Trochu mi stylem připomíná Ranhojiče nebo Egypťana Sinuheta, také jde vlastně o putování hlavního hrdiny, jen tentokrát minulými životy. Líbila se mi myšlenka, že lze porazit jakoukoliv bolest silným duchem a člověk se tak stává nezlomným. Jak se vnímáním a prožíváním těch nejobyčejnějších věcí dá udržet zdravý rozum i na tak nehostinném místě. Ta nenávist jakou Darrell musel cítit vůči zrádci Winwoodovi! Je těžké si to vůbec představit.
Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
Mika Waltari
Nádherná kniha, úžasně vtipná a relevantní na dobu, kdy byla napsána. Opačné recenze jsou pouze prach u mých nohou a drmolení Nubijců v mých uších :)
Cesta
Cormac McCarthy
Nevím jestli je covidová doba tou nejlepší, anebo nejhorší pro četbu této knihy. Každopádně jsem se od ní nemohla odtrhnout. Kniha zachycuje čiré zoufalství a beznaděj, zanechá ve vás mnoho otázek, zároveň však pocítíte vděčnost, že máte život, jaký máte.
Ranhojič
Noah Gordon
Krásná kniha, která mi silně připomínala Egypťana Sinuheta. Koneckonců jde o stejné téma. Příběh o putování Roberta, který se chce stát z ranhojiče pravým lékařem. Sledujete jeho život od dětství až po dospělost. Líbilo se mi, že se prostředí měnilo ze studeného londýnského až po exotickou Persii. Sinuheta mám ale raději, zejména kvůli slovním obratům a použitému jazyku, ale Ranhojič určitě stojí za přečtení a těším se na jiné knihy autora.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Eutanazie je kontroverzní téma, ale kniha byla napsána tak, že se každý do příběhu vcítí a dovolím si i tvrdit, že chápe rozhodnutí Willa. I o takovýchto věcech je důležité psát.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Doháním resty a přečtení téhle klasiky konečně přišlo na řadu. Je to krásný příběh, při kterém jsem si připomněla, jak to vlastně před 200 lety ve společnosti chodilo. Člověk si uvědomí, kolik současných romantických příběhů čerpá právě z tohoto. Fascinující byly délky rozhovorů jednotlivých postav, bylo vidět, že se rozhovory vyloženě bavili (ono asi nebylo moc co jiného dělat). Jane Austen tady odvážně naznačila, že žena může být rovnocenná partnerka, co se inteligence a důvtipu týče a nejenom ozdoba. I tak jsou tu patrné předsudky dané doby, např. jak celá rodina propadla zoufalství kvůli útěku Lydie, nebo jak jejich příbuzní naznačili, že by bylo lepší kdyby zemřela, než takto zostudit rodinu.
Oblíbené pasáže:
"Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí."
"Avšak každé citové hnutí se má podrřídit vládě rozumu a podle mého mínění by vynaložená námaha měla vždy být úměrná požadavkům."
No a samozřejmě legendární první věta:
"Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky."
Duna
Frank Herbert
Myslím, že popsaný svět je naprosto originální a chápu, proč je Duna považována za kultovní. Měla jsem stejný problém jako někteří čtenáři tady se začíst, do světa jste od začátku "vhozeni" bez jakéhokoliv vysvětlení kdo je kdo. Musím uznat že i v polovině knihy jsem pořád měla problémy s tím rozeznat, kdo vlastně koho nesnáší. Každopádně originální dílo to je a jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Další díly mě ale nelákají.
Hotel
Arthur Hailey
Hotel byl náhodný úlovek v antikvariátu a rozhodně nelituji. Je to román o zdánlivě obyčejném chodu hotelu, který však na konci dost překvapil. Rozhodně nenudil ani v průběhu, byla to příjemná oddychová četba. Román se odehrává v 70. letech, kdy se ještě seznam hostů sepisoval na kartičky, je tam spousta detailů, které překvapí, dokonce i kriminální zápletka.
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla a občas mě nudilo zdlouhavé vyjmenovávání druhů zvířat, ale četba to byla pěkná. Byly mi sympatické rozdíly mezi osobnostmi "zajatců" na Nautilu, od tvrdohlavého Neda po Conseila bez názoru. Jsem ráda, že jsem si přečetla něco od Verna jako klasiku, ale po dalších knihách už nejspíš nesáhnu.
1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
Myslela jsem si že moje nejoblíbenější kniha od Murakamiho bude vždy Kronika ptáčka na klíček, po přečtení 1Q84 jsem to však musela přehodnotit. Překvapivě velmi dějově bohatý příběh se zajímavými postavami, ať už vražedkyně Aomame nebo všestranně nadaný Tengo. Oba svými znalostmi vyjímeční. Všechno navzájem geniálně propojené, Murakami opět dovede udržet pozornost čtenáře a neustále překvapuje. Místy byl děj dokonce velmi napínavý, což u něj nebývá běžné. Přesně jak to máme rádi ani v této knize nevíme, co je realita a co představy postav.
"Po dovršení určitého věku se život člověka změní v jeden veliký řetězec ztrát. Všechno, co vám v životě bylo kdy drahé, vám jedno po druhém začne vyklouzávat z rukou, jako když se lámou zuby na hřebeni. A náhradou za to nezískáte víc, než pouhé bezcenné imitace. Tělesné síly, touhy, sny, ideály, jistota, smysl, anebo lidé, co máte rád, všechno a všechny začnete postupně ztrácet. Rozloučí se a odejdou, anebo prostě jen jednoho krásného dne bez varování zmizí. A jakmile je jednou ztratíte, už se k vám víckrát nevrátí. A náhradu za ně se vám taky najít nepodaří. Zasáhne vás to tak, že byste nevěřil. Občas to bolí, jako by vás krájeli na kusy."
Hra o trůny
George R. R. Martin
Přečtení této knihy jsem hrozně dlouho odkládala, protože jsem se bála, že bude zdlouhavá s příliš mnoha postavami. Mýlila jsem se! Úžasný svět se zajímavými postavami, které jsou v knize dobře vykresleny. Největší sympaťák je Tyrion :-) Seriál mě bohužel po dvou sériích přestal bavit, tak snad se to nestane i s knihami.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Román se četl dobře, ale bohužel mě vůbec nezaujal. I přesto, že téma pomsty a proměny Heathcliffa je zajímavé, přišlo mi, že jeho osobnost nebyla dostatečně vykreslená, prostě jen působil jako psychicky nemocný. Postrádala jsem nějakou hloubku.
Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách
Angela Saini
Kniha mi rozšířila obzory a obsahovala spoustu zajímavých informací. Ovšem myslím, že obsah úplně nekoresponduje s názvem knihy. Zkrátka mě kniha nepřesvědčila. Postrádala jsem silnější argumenty. Trochu mi i vadilo, že se autorka snažila odkazovat na výsledky výhradně vědkyň... myslím, že by ucelenosti knihy výrazně pomohlo zahrnout všechny studie, které k danému tématu našla, nejenom ty od žen.
Velmi zajímavá byla myšlenka o provádění klinických testů převážně na mužích (kvůli strachu o ovlivnění plodnosti ženy), které tím pádem mají zavádějící jednostranné výsledky, ovšem aplikují se plošně na muže i ženy.
Dost mi vadila kapitola o promiskuitě mužů vs žen. Jednu celou kapitolu se zdálo, že autorka soutěží s muži o to, kdo je promiskuitnější a že i ženy jsou toho velmi dobře schopné a dokonce i k tomu předurčené. Jako by to byla nějaká ctnost.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Musím uznat, že na Šumavě žijí opravdu zvláštní lidé. Většina z nich zvolila samotu po zklamání ze světa "tam venku" a téměř každý z nich je ze společnosti nějakým způsobem vyloučený. Rozhovory byly zajímavé, líbilo se mi, jak jsou se svým životem spokojení a jak je jednoduchý. Upřímně to ve mně ale nijak nevyvolalo touhu to udělat taky, popř. jim nějak závidět, jelikož většina samotářů jsou lidé, se kterými jsem se prostě nedokázala ztotožnit.
Byla jsem i na představení Raději zešílet v divočině v Huse na Provázku, ale tam ze všech udělali opravdové blázny.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Musím uznat, že jsem si knihu ráda přečetla. Je určitě dost originální a vtipná. Nemotivovala mě ovšem k přečtení dalších dílů.
Martin Eden
Jack London
(SPOILER) Hned po Tulákovi po hvězdách jsem si musela přečíst další knihu od Londona. To je takový spisovatel! Perfektně vykreslené okouzlení vyšší společností, které ale pomine v okamžiku, kdy do ní pronikne. Já se tedy upřímně Ruth moc nedivím, ono vydržet čekání na slávu několik let s tím, že Martin ani nejí je dost silné kafe. Líbilo se mi, že nakonec prorazil a byl velmi bohatým mužem, ale už mu to k ničemu nebylo a netěšilo ho to.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Moc jsem v tom Murakamiho nepoznala, přesto to byla super jednohubka s krásnými ilustracemi. Bizár, strach a brutalita, zkoncentrovaná do pár stránek.
Posel
Markus Zusak
(SPOILER) Po delší době zase něco z ne-fantasy světa. Velmi originální příběh - mladý taxikář Ed, který vede všední a ničím nezajímavý život, začne dostávat hrací karty se jmény lidí, kterým má nějak pomoct. V průběhu knihy se ukáže, že se vlastně jedná o v jádru obětavého a hodného člověka, i když by si to podle jeho chování navenek nejspíš nikdo nemyslel. Líbilo se mi, že na konci byla i osobní výzva, když obdržel jména svých nejlepších přátel. Kdo mu nakonec všechny tyto výzvy posílal mohlo být vykresleno trochu lépe, čekala jsem něco jiného, ale celkově hodnotím 5/5.