Pavlaj komentáře u knih

Hanu jsem dlouho odkládala, asi mi nebylo příjemné, jaký je okolo ní povyk a jak je jí všude plno. A byla to chyba. Protože povyk je okolo ní právem. Krásný a silný příběh, ale hlavně mi přesně sedl autorčin styl vyprávění. Přímočarý, bez patosu, ale s brilantně vystiženými charaktery. Knih o holocaustu jsem četla dost, ale tahle mě hodně zasáhla. Ne scénami z Terezína a Osvětimi, ale tím, co se dělo na obyčejném českém městě před deportacemi židů i potom, co se vrátili. Vlastně jsem si uvědomila, že moji rodiče a prarodiče si tu dobu prožili - a nikdy o ní nemluvili. Patřili k těm, kdo přešli na druhý chodník, když potkali sousedku se žlutou hvězdou na kabátě? Snažili se pomoct nebo se omlouvali tím, že mají doma malé děti a nemohou riskovat? Nesoudím, jen mi naplno došlo, jak těžké to tehdy všechno bylo.

43 08.09.2021

Je spousta příběhů o válce a sirotcích, spousta příběhů o ukrytých židech, spousta o bombardování Německa. Tenhle je úplně jedinečný, a to způsobem podání. Smrt je originální a drsná vypravěčka. Klidně na začátku prozradí prostředek a v prostředku konec a je jí fuk, co vy na to. Barvy, stíny a mraky jsou pro ni stejně živoucí jako lidi, pro které si chodí, vlastně možná víc, protože těm, pro které si chodí, už moc života nezbývá. Občas sama sebe malinko polituje, jak to má v té válce všechno stíhat - frontu, Stalingrad a ještě ty židy z pecí. Celkově si ale hraje na drsňačku. Dokud neprohodí něco, co celou tu drsnou image rozbourá a vás dostane do kolen s balíčkem papírových kapesníčků. Jako třeba: Děti jsem odnášela v náručí.

35 29.12.2021

Krásná sonda do historie svébytného regionu. Svébytného, protože těžba uhlí a protože česko-polské pomezí. Historická fakta a události, které jsem neznala, moc krásný příběh. Není co vytknout, takových knih z české historie ať vzniká co nejvíc.

30 12.12.2021

Za mě dvojka ještě lepší než jednička. První díl byl o dolech a o osudu rodin, kterým šachty vzaly živitele. Druhý je víc o dějinách československých pohraničních oblastí ve 20. století, které připomínají absurdní divadlo. Lidské osudy jsou to těžké, ale pokud můžu porovnávat s mou vlastní rodinou, naprosto uvěřitelné. A to moje rodina žila v jiných příhraničních oblastech, ne na Těšínsku, kde byly vztahy a hraniční spory ještě komplikovanější.
Asi se vůbec netěším na třetí díl a na to, co přišlo po válce a roku 1948. Ba ne, těším se moc. Mrzí mě, že neexistují (nebo o nich nevím) podobné historické ságy z krajů jako Jizerky nebo Podorlicko. Karin Lednické veliké díky za zmapování historie i za velký čtenářský zážitek.

27 26.08.2022

Na to, že bylo napsáno před 130 lety, se překvapivě snadno a pěkně čte. Poutavý děj, reálné, i když rázovité postavy - hajní, pytláci, celníci, nešťastné manželky, kněží, co se plahočí hodiny a dny, aby dali poslední pomazání... A ty popisy přírody, ty braly dech. Je to hrozná fráze, ale stará Šumava na stránkách fakt a doslova ožívá před očima.

26 14.10.2021

(SPOILER) Zajímavý námět i prostředí, krásně zpracované. Čirá lyrika v próze, přitom to téma - předsudky, opuštěnost - je tak těžké. Konec mě uvrhl do morálního dilematu, ze kterého jsem se ještě nevyhrabala. Měla právo, neměla právo? Neměla, samozřejmě. Ale pochopit se dá.

25 11.08.2021

(SPOILER) Co dodat ke knížce, u které je skoro 300 komentářů....Konečně mám jasno, jak spolu souvisely jednotlivé výsadky, co měl kdo za úkol, propojení výsadkářů s jednotlivými odbojovými skupinami a tak vůbec. Závidím všem, kdo se dnes tuhle historii ve škole učí (knížku přinesla dcera jako četbu k maturitě). Protože my se jí za bolševiků učili buď tendenčně anebo vůbec - jediným správným odbojem byli komunističtí partyzáni, exilová vláda = špatná, důstojnický odboj jako Tři králové neexistoval. Přestože příběh a jeho konec je dneska už notoricky známý, nenudíte se ani trochu. Mrazivé je závěrečné shrnutí konce těch, kteří výsadkářům pomáhali. (SPOILER: neunikl nikdo, ani děti.)

25 21.08.2020

Co mi na románu přišlo výjimečné, je, jak autorka dokázala oddělit dva vesmíry. Ten vnější - historické události, které přes to, jak „velké“ jsou, tu slouží jenom jako kulisa. Před ní se odehrává to hlavní, o čem kniha je - mikrokosmos rodinných a milostných vztahů. Někdo se trápí, stárne, umírá, jiný se rodí, roste, miluje, nenávidí…
Rozdělení do tří časových dějství je taky super. Romantická první republika, kterou sledujeme naivníma očima Zuzanina dětství. Dusno a nejistota po nástupu Hitlera, když dospívání tří přátel přinese napětí i do vzájemných vztahů. A pak peklo protektorátu, války a holocaustu.
Úsporný styl psaní mi přesně sedl a postavy se mi rychle dostaly pod kůži (ani ne tak Zuzana, zato všichni ostatní). Jsem v šoku, kolik vynikajících českých spisovatelek máme, jak se nebojí složitých historických témat a jak výborně se jim daří je přibližovat.

22 03.10.2021

Zajímavá knížka, neuměla bych ji žánrově zařadit. Dějiny německé okupace Guernsey - neznala jsem, super. Milostný příběh - průměr. Forma dopisů - skvělá. Lehce humorný tón mě bavil, ale on pod sebou schovával spoustu smutku. Při čtení mě hodně napadalo básníkovo "Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal". 90 %.

20 16.06.2023

Při čtení Hotýlku, mé druhé knížky od Aleny Mornštajnové, jsem pochopila, že Hana jako literární fenomén dekády se neudála jen tak. Protože Hotýlek, který byl napsaný dříve, je úplně stejně dobrý. Má originální a silný příběh. Ale je to styl a vypravěčské mistrovství, které dělá autorčiny knížky jedinečnými.
A za vykreslení dob socialismu by měl Hotýlek být součástí povinné četby. Pro školáky i pro zapomnětlivé dospělé.

19 08.12.2023

Četla jsem dávno, ve 13 letech, teď znovu. Příběh, rasovou nespravedlnost i humánní poselství jsem tehdy už pobrala, ale asi mi unikl ten krásný jazyk a všudypřítomná satira. Teprve teď jsem docenila zmatky Jemova dospívání, objevování nespravedlnosti okolního světa, a hlavně nádhernou postavu Attika. Kéž je na světě víc Attiků. Přidávám se ke komentáři Etvel: Páni....
Jedna z nejlepších knih, jaké byly napsané.

19 01.12.2019

Knížku o 280 stranách čtu normálně 5 dní. V šedých tónech jsem od sté stránky už nedokázala odložit. Jinak bylo všechno už napsáno těmi přede mnou. Podobná knížka (námětem, ne zpracováním) je Stín banyánu, který popisuje genocidu inteligence páchanou Rudými Khmery. Recepty bolševiků jsou už sto let pořád ty samé.
Zajímavé, jak rychle se vždycky vynoří seznamy, že?

17 09.01.2024

„Budova prostě je. Bouřlivé politické přílivy a odlivy těch let omývaly úpatí zahrady pod ní, ale Vila Landauer stála na břehu, nad čarou přílivu, jako relikt lepších časů, zlatého věku.“
Středobodem příběhu je dům, který neměnně stojí na kopci a okolo něho se v divokém víru odehrávají dějiny. Prosklenými stěnami se díváme z prostoru domu ven a sledujeme vichřice, které pohazují lidmi jako peříčky. Postavy příběhu přichází, odchází anebo jsou unášeny těmi děsivými válečnými událostmi do neznáma.
Smekám před autorem hlavně za to, jak (přestože není Čech) vystihl atmosféru první republiky – její zrod, rozmach, naděje i vzrůstající nervozitu a děs Mnichovské dohody a Protektorátu.
„Ve střízlivém prostoru Skleněného pokoje jsou rozebíráni lidé i politika a venku se zatím schyluje k bouři.“
Není v mých silách přečíst 600 komentářů, které napsali ti přede mnou, takže se určitě opakuji. Skleněný pokoj je geniální.
A ještě mě zaujalo: „Je to problém vlád, ne jednotlivců. Jak můžeme pomoct my?“ "Je na jednotlivcích, aby přiměli své vlády k činům."

17 10.02.2023

(SPOILER) Teda to bylo…wow! V dětství jsem milovala Tři mušketýry, základní příběh Hraběte Monte Christa sice znala, ale knihu nikdy nečetla. Asi mě odrazovalo, jak je to dlouhé a notoricky známé. A byla to chyba. Protože Hrabě Monte Christo není jen dobrodružný román, je to složité dílo dotýkající se otázek viny, trestu, přiměřenosti trestu, lidské spravedlnosti, pomsty, fatalismu, víry v Boha. Pomsta, která nakonec stihla prokurátora, byla strašlivá. Kdo posoudí to, jestli byla úměrná nebo ne a máme vůbec právo něco takového posuzovat? Záleží na tom, že se plán pomsty vymkl osudu a byl tak Monte Christo v právu nebo ne? Na rozdíl od filmů a seriálů, kde jsou postavy hollywoodsky černobílé, v knize některé záporáky dokážete chápat a na konci i litovat. A přes ty složité otázky je to fakt napínavý.

17 14.03.2021

Fantasticky vystavěná zápletka. Závěr překvapí, i když by vlastně neměl - autorka poctivě poskytla všechny stopy a všechna vodítka k tomu, aby konec nijak překvapivý nebyl. To jen ta naše myšlenková setrvačnost nám brání dřív vidět očividné. Výborná detektivka, i psychologický a milostný příběh. Mně se to četlo samo. I když pro někoho, kdo ze zásady odmítá paranormální jevy, to asi čtení nebude, Zajímavosti o slonech krásné, i když mi není jasné, proč by někdo pochyboval o tom, že sloni nebo jiná zvířata truchlí po svých zemřelých. Kdo jednou truchlící zvíře zažil, tak už žádné pochyby nemá.

17 18.06.2020

Síla. Tohle by měla být povinná četba, nejenom kvůli vylíčení poválečného vyhnání Němců, ale i pro vylíčení padesátých let v Československu. Styl, kterým je knížka psaná, není úplně jednoduchý, ale je ohromně autentický.

17 27.09.2019

Sérii s Cormoranem Strikem mám ráda, krásně se čte. Fakt ale je, že poměrně složité případy a zápletky člověk brzy zapomene, co v paměti zůstává, je postupné sbližování hlavních hrdinů. Takže je pro mě vlastně otázka, jestli jsou to detektivky anebo spíš romány o vztazích, kde hlavní postavy mají náhodou detektivní kancelář?

16 26.04.2020

Úžasné a skoro, jako Bohdana, nemám slov.
Asi nemá cenu zdůrazňovat, co už bylo v mnoha komentářích napsáno - hloubka postav, jejich reálnost, nikdo není jen černý nebo bílý, krása jazyka.
Kromě silného příběhu tří generací jedné rodiny se mi strašně líbí, jak Alena Mornštajnová popisuje život za totality. Jak jenom pár slovy a jakoby mimochodem dokáže zachytit ten tehdejší všudypřítomný mravní úpadek a marast. Tím mi přišel výjimečný Hotýlek, a Tiché roky také.

15 03.05.2024

Přečtení jsem víc jak rok odkládala, protože je to taková bichle a z nové autorky jsem měla trochu strach. Bezdůvodně. Srovnání autorky s Kenem Follettem mi přijde zasloužené, příběh Tugumíra se čte jedním dechem a těch 650 stran jsem zvládla jak nic.
Velmi zajímavá doba, konflikty Sasů a polabských Slovanů souvisí i s našimi dějinami (okrajově přivádí na scénu i svatého Václava a jeho bratra Boleslava). Líbilo se mi, že autorka, byť Němka, líčí Sasy i Slovany docela vyváženě. Přestože pohanské rituály tehdejších Slovanů byly kruté a barbarské. Láska a vztahy v knížce sice jsou, ale nepřišlo mi to jako červená knihovna, jak si tu někdo stěžoval. Já jsem hodně spokojená.

15 19.05.2023

Připadá mi, že neobsahuje žádné extra nové nebo překvapivé myšlenky, i když asi neškodí si ty staré známé pravdy o životě občas připomenout. První polovina výborná, druhá už byla hodně předvídatelná a trochu moc mravoučná. Stejně ale dávám 90 %, protože mě čtení bavilo.
Nicméně: četla jsem shodou náhod uprostřed chudé a ubohé berberské vesnice. A nemohlo mě nenapadnout, že v Půlnoční knihovně je život popsaný a prezentovaný z pohledu naší privilegované bohaté společnosti. Kde si většina z nás může vybrat, zda a co bude studovat nebo které ze svých nadání bude rozvíjet. Pro takového obyvatele berberské vesnice nebo jihoafrického slumu je možnost využít naplno svůj potenciál dost iluzorní.

15 01.04.2023