Paulus.1987 komentáře u knih

Pojem „generační román“ přesně vystihuje podstatu této knihy. Na začátku sledujeme partu mladých lidí, kteří si naplno užívají života, poté prožívají válečné útrapy, se kterými se následně každý svým způsobem vyrovnává, znovu se zapojují do života, žení se a vdávají, rozcházejí, stárnou, aby se nakonec dostali do střetu s generací svých dětí. To vše na pozadí historických událostí.

Ačkoliv se mi kniha četla velmi dobře, musím přiznat, že prvních sto stran mi přišlo děsně nezáživných. Rovněž jsem čekal více dějových zvratů, ale na druhou stranu jsem v knize objevil mnoho životních mouder. Hlavní hrdina v roli vypravěče mi byl svojí loajalitou, klidem, rozvahou a sebezapřením velmi sympatický. Celkově knihu hodnotím kladně, nicméně má očekávaní byla přece jen o něco vyšší.

„Musíš vydržet. Musíš dál. Tím se lišíme od opic – možná jedině tím. Všechny naše symfonie, séra a radary, to je jen fasáda. Jsme lepší jen proto, že víme, že život je v zásadě porážka, hra, ve které neustále prohráváme, a přesto v sobě dokážeme sebrat dost odvahy brát věci tak, jak jsou, a smířit se s tím.“ Str. 354

16 03.02.2023

Dosud jsem měl Hrbáče zažitého díky filmové verzi s Jeanem Maraisem, na kterou nedám dopustit a pokaždé se na ni rád podívám. Byl jsem proto zvědavý na její knižní předlohu.

Základní dějová kostra zůstala stejná, ale jak už to u knižních předloh bývá, knižní děj se od toho filmového v mnoha aspektech odlišoval, byl komplikovanější, košatější a podrobnější. Některé postavy byly jiné (Passepoil, Flor), některé postavy přibyly (Cocardasse, markýz Chaverny).

Jelikož román obsahuje mnoho vzletných monologů a citových výlevů hlavních postav, může se velký počet stran zdát v nepoměru k samotnému ději. Kniha ale byla celkově velmi dobře čtivá, proto jsem se ani u těchto pasáží nenudil.

Na druhé straně je právě ta košatost psaná krásným jazykem tím, co čtenáři (včetně mě) na těchto starých historicko-dobrodružných románech milují. Proto doufám, že se románu v budoucnu neujme vydavatelství, které by z něj udělalo 150stránkovou novelu.

16 29.12.2021

Mrzí mě, že jsem četbu této knihy tak dlouho odkládal. Svědomí proti násilí by se dalo ve zkratce označit za nadčasovou oslavu humanismu. Stefan Zweig byl humanista a je všeobecně známo, v jaké situaci knihu napsal a co chtěl jejím prostřednictvím světu sdělit.

Ono se totiž vůbec nemusí jednat pouze o souboj Castellia s Kalvínem, protože střety jednotlivců s diktaturami či jinými formami nesvobody se dějinami táhnou opakovaně, přičemž v mnoha rysech jsou si dost podobné. Zweig v knize brilantně popisuje nástup diktatury k moci a prostředky užívané k jejímu udržení. Jak napovídá samotný název knihy, primárně důležitá je otázka svědomí, kdy odvážné vystoupení byť i jediného člověka nahlas říkajícího pravdu má smysl.

Kniha je moc hezky napsaná a čtivá. Zweigův vzletný styl se mi velmi líbil a díky již zmíněné nadčasovosti jsem se dokázal s mnoha myšlenkami v knize plně ztotožnit. V průběhu četby jsem v duchu autorovi nejednou tleskal ve stoje. O to více se pak těším na jeho Svět včerejška. Dík náleží nakladatelství Prostor za krásné vydání z roku 2017.

„Právě tehdy, kdy chápeme svobodu už jako návyk, a ne jako nejsvětější vlastnictví, vyraší ze tmy pudového světa tajemná vůle, aby ji znásilnila; vždycky, když se lidstvo příliš dlouho a příliš bezstarostně těší z míru, zmocňuje se ho nebezpečná zvědavost po opojnosti síly a dostává zločinnou chuť na válku.“

16 04.10.2020

Stejně jako v případě Bílého tesáka jsem po mnoha letech dal druhou šanci i Volání divočiny, patrně nejznámějšímu románu Jacka Londona. Když jsem ho jako kluk četl poprvé, nijak zvlášť mě nezaujal a během té dlouhé doby jsem děj knihy dočista zapomněl.

Osud hlavního psího hrdiny Bucka je v porovnání s příběhem Bílého tesáka přesně opačný, je zde kladen větší důraz na Buckovu přirozenost. Čekal jsem, že právě tohle mě na knize zaujme, což se do jisté míry stalo, ale zároveň musím přiznat, že mě Bílý tesák oslovil více díky bohatšímu ději a větší psychologické propracovanosti.

Ostatní povídky obsažené v nejnovějším vydání od nakladatelství Leda rovněž nebyly vůbec špatné, Láska k životu byla přímo strhující, napínavou povídku Rozdělat oheň si dokonce pamatuji ze školní čítanky.

Co se Jacku Londonovi nedá upřít, je skvělé navození atmosféry drsné Aljašky s kupami sněhu a nepředstavitelnou zimou. Doporučuji tedy číst v zimních měsících s hrnkem teplého čaje.

16 24.04.2020

Po Senekových Listech Luciliovi jsem se po dlouhé době vrátil k edici Antická knihovna, tentokrát ke svazku, který byl v této edici vydán jako první – Hovory k sobě od Marka Aurelia.

Musím přiznat, že mi nějakou chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetl. Knihu je třeba číst pomalu a pečlivě, některé věty třeba i několikrát. Některé z dnešního pohledu těžkopádné slovní obraty se možná dají do jisté míry přičíst překladu Rudolfa Kuthana z roku 1947, na druhou stranu je nutno zmínit poznámkový aparát na konci knihy, který čtenáři může při četbě hodně pomoci. Já sám jsem si ho ale přečetl až nakonec, nechtělo se mi knihou během četby neustále listovat.

Jakmile jsem se začetl, kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekával – moudrost, útěchu a povzbuzení. I když v sobě asi nebudu mít dostatek sil aplikovat všechna v knize obsažená moudra v reálném životě, přece jen jsem v průběhu četby žasl a častokrát přemýšlel o sobě, o věcech a lidech kolem sebe, vzpomínal na konkrétní prožité situace, ke kterým by se daly autorovy myšlenky vztáhnout. Myslím, že se tomu říká nadčasovost...

16 12.04.2020

Josef Bryks, pilot RAF, nositel Řádu britského impéria a mnoha dalších vyznamenání, projevoval svoji odvahu, odhodlání a nezlomnou vůli mnoha útěky z německých zajetí, kdy neváhal utíkat v bečce od močůvky nebo v pyžamu a pantoflích, stejně jako se podílel na slavném Velkém útěku ze Saganu. Právě jeho obdivuhodné vlastnosti, pověst nezlomného útěkáře a skutečnost, že si vzal za manželku Angličanku, mu byly přítěží v komunistickém kriminálu, ve kterém ho režim nakonec fyzicky i psychicky utýral.

Kniha patří mezi ty důležité publikace, které kromě popisu konkrétních osudů názorně ukazují praktiky zvrácené ideologie, která v této zemi po válce systematicky ničila životy nejen samotným elitám národa, ale i jejich rodinám. V případě Josefa Brykse se tak jednalo o jeho rodiče, manželku a dcerku.

Co se týče knihy samotné, mám menší výhradu ke stylu psaní, který mi místy příliš nevyhovoval. Ostatně anotace výstižně uvádí, že se „nejedná o typickou literaturu faktu, ale o strhující vyprávění zařazené do dobových souvislostí.“ Když k tomu ale přičtu závažnost tématu, množství v knize obsažených fotografií a dokumentů, záslužnou práci autorů a skutečnost, že se jedná o jedinou knihu samostatně popisující osud tohoto výjimečného člověka, výsledné hodnocení je jasné.

Z dotazníku věznice Leopoldov:

„Jaké neúspěchy a zklamání jste měl v životě?“
„Za dobro a obětavost pro člověka a falešné pochopení jsem již nevinně přes devět let v žaláři a zklamání jsem se dožil v přílišném přeceňování české duše.“

„Posuďte sebekriticky své vlastnosti.“
„Velmi pracovitý, iniciativní, ale zápal při nezdaru zaniká, prudký až prchlivý, neústupný a vytrvalý ve svém přesvědčení, samotář, méně dbající o zevnějšek, skromný, příliš sdílný a důvěřivý, toužící po technické vědě a znalosti lidské duše.“

16 09.06.2019

Tuto knihu jsem začal číst symbolicky k příležitosti 80. výročí podpisu Mnichovské dohody. S ohledem na autorovu prvotinu Dva proti Říši, jejíž kvalita je nezpochybnitelná a časem prověřená, jsem se i na tento román velice těšil. A rozhodně jsem nebyl zklamán. Právě naopak.

Jak anotace naznačuje, v knize se střídá několik dějových linií. Souboj české zpravodajské služby s německým abwehrem a plánování Osterova spiknutí dávají knize podobu špionážního románu, časem se ale děj začne více soustřeďovat na dusnou a napjatou atmosféru v Sudetech, která začne pohlcovat i vztah mladé Němky a člena české finanční stráže. Čím víc se děj blíží k historicky nevyhnutelnému, tím víc je kniha strhující. Samotnou Mnichovskou dohodou pak všechny dějové linie vrcholí a osudy hlavních postav se uzavírají. Na konci zůstává pouze smutek, rozčarování a beznaděj jednotek Stráže obrany státu, které musejí své pozice na hranicích opustit bez boje.

Rovněž se mi velmi líbilo, jak autor opět dokázal do románu plasticky zakomponovat historické postavy, např. Františka Moravce, Josefa Mašína, Jana Masaryka, Nevilla Chamberlaina, Winstona Churchilla a mnoho dalších.

Mám rád takovéto knihy. Jsou napínavé, takže obracíte stranu za stranou a nechce se vám od nich odcházet, a k tomu všemu si doplníte znalosti historie. O to více oceňuji, že se autor i tímto skvělým románem znovu věnuje historii naší země. Svým stylem mi velmi připomíná oblíbeného Fredericka Forsytha, který rovněž umísťuje děje svých knih na pozadí reálných konfliktů. Panu Šulcovi náleží velký obdiv za tento román a nezbývá než se těšit na další.

16 15.10.2018

Co víc napsat k jednomu z nejznámějších a nejslavnějších románů všech dob. O osudu člověka, který 14 let trpěl ve vězení, aby se poté díky svému bohatství a inteligenci rafinovaně pomstil těm, kteří mu ublížili. Není to "jen" historicko-dobrodružný román, v knize se pojednává také např. o víře a boží prozřetelnosti. Četl jsem dvousvazkové vydání z roku 1991 s nádhernými černobílými ilustracemi a zásadně zavrhuji jakékoliv zkrácené vydání, nové překlady a podobné paskvily. V této knize má vše svůj význam!

16 29.12.2017

Neskutečně brutální a přitom tak krásná kniha. Prakticky není co vytknout. Citlivější čtenáři ať mají po ruce kapesník.

16 12.12.2017

Rozsáhlý, kultivovaně napsaný a skvěle čtivý román o životě jednoho z největších uměleckých géniů všech dob. Až má člověk chuť rozjet se do Florencie a Říma a vidět Michelangelova díla na vlastní oči.

Román sleduje Michelangelův život od jeho třinácti let až do smrti. Přibližuje nám nejen jeho umělecký zápal, boj s dobovými předsudky a rozmary mocných, ale především neskutečnou píli a snahu vždy a všude odvést tu nejlepší práci.

Knize prakticky není co vytknout. Možná jsem se během četby chvílemi trochu ztrácel v neskutečném množství osob, měst a dalších míst, a kvůli italským výrazům se mi nechtělo listovat knihou k rejstříku na konci. Také jsem v nejnovějším vydání knihy postrádal obrazovou přílohu, ačkoliv jsou koláže Miroslava Huptycha krásné a vkusné.

Na konci se můžeme rovněž dočíst, kolik práce autorovi dalo napsání tohoto románu, což je na knize samotné rozhodně znát. Velké dílo o velkém člověku.

15 19.08.2022

Pan Kundra se touto knihou zařadil k novinářům, politologům a historikům, kteří minimálně od roku 2014 píší o tom, co je Putin zač a čeho všeho je schopen. A stejně se svět v roce 2022 diví…

Autor se ve své knize zabývá především násilnými akcemi ruských tajných služeb v zahraničí s cílem likvidace tzv. nepřátel Ruska (Navalnyj, Skripal, Litviněnko, Changošvili, česká kauza „Ricin“). Dále je zde popsán pokus o puč v Černé Hoře v roce 2016, případ Vrbětice nebo nákup českých zbraní určených ruským agentům. Politické situaci v Rusku se autor věnuje spíše okrajově, ale dostatečně pro to, aby zmíněné akce uvedl do kontextu. Čtenář má rovněž možnost nahlédnout do historie a činnosti investigativní skupiny Bellingcat, se kterou autor několikrát spolupracoval.

Kniha je nesmírně zajímavá a čte se jedním dechem jako napínavá detektivka. Bohužel se ale jedná o velmi znepokojivou skutečnost.

Na závěr si dovolím nesouhlasit s výtkami některých čtenářů, že autor v knize neuvádí zdroje. Předně je třeba brát v úvahu, že Ondřej Kundra je investigativní reportér a seriózní reportéři své informační zdroje chrání, což sám autor naznačuje v poděkování na konci knihy. Tam, kde to bylo možné, autor zdroje uvedl. Rovněž nechybí seznam použité literatury.

15 29.05.2022

Po dlouhé čtenářské odmlce jsem si chtěl přečíst něco nenáročného a pozitivního, rozhodl jsem se tedy pro Dva divochy. Slavnou Setonovu knihu jsem kdysi četl v dětství a nijak zvlášť jsem z ní nadšený nebyl, proto jsem se rozhodl dát jí, stejně jako jiným knihám, druhou šanci.

Bohužel musím říct, že můj tehdejší dojem z knížky se ani teď příliš nezměnil. Ačkoliv se jedná o příjemné a poklidné čtení o dvou, resp. třech chlapcích hrajících si na indiány, postrádal jsem v knížce napínavost a dějové zvraty, které by mě dokázaly ke knize více připoutat. A postava vychloubačného a zbabělého Guye mě maximálně iritovala.

Přesto knížce v rámci dětské literatury neodpírám její kultovní status. Musím přiznat, že mě i po letech dokázala pro přírodu nadchnout víc než Thoreauův Walden.

15 05.06.2021

I já se hlásím k nadšeným komentářům a hodnocením. A když si k tomu všemu ještě kapánek rýpnu, musím napsat, že je román názornou ukázkou toho, že v současnosti vnímaném vzoru demokracie byla lidská práva porušována ještě v 60. letech 20. století. To není zase tak dávno...

15 14.12.2017

Při tolika hodnoceních a komentářích asi nemá význam snažit se psát něco originálního, takže to napíšu rovnou a jednoduše - jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední roky četl.

15 12.12.2017

Uznávám, že Frederick Forsyth už své nejlepší romány napsal, ale i přesto se mi hodnocení 72 procent zdá dost nízké. Obzvlášť s ohledem na množství literárního braku, který v současné době vychází.

Hlavní zápletka románu o mladíkovi s Aspergerovým syndromem, který dokáže prolomit nejsložitější firewally světa, jakož i samotný závěr knihy se mohou zdát poněkud přitažené za vlasy, ale autorův styl je nezaměnitelný a při čtení se čtenář zároveň dozví mnoho faktů.

Román jako celek se mi líbil, žádná z autorových knih mě nikdy nezklamala. Číst Lišku pro mě bylo to samé, jako kdybych se díval na svůj oblíbený akční film, který sice není žádné veledílo, ale je tak dobře natočený, že si ho jednoduše užiju.

14 27.08.2023

Co víc napsat ke knize, která je na Databázi knih umístěna v žebříčku nejlepších knih a jejíž filmové zpracování bývá všeobecně považováno za jeden z nejlepších filmů všech dob?

Kmotra jsem četl zhruba před dvaceti lety a i nyní mi dokázal vrátit chuť ke čtení. Promyšlený, napínavý a čtivý příběh s dobře vykreslenými postavami, který čtenáře nutí obracet stránku za stránkou. Co chtít víc? Sice jsem při četbě před sebou viděl herce z filmového zpracování, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Jak už to tak bývá, kniha na rozdíl od filmu více rozvíjí osudy vedlejších postav, takže je děj košatější, ale ne na úkor čtivosti.

Znamenité dílo, které ani sám autor již nepřekonal.

14 10.08.2023

Vzpomínky pana Nikulina coby inteligentního, kultivovaného a vzdělaného člověka na první linii východní fronty mají nesmírnou vypovídací hodnotu. Jak sám autor přiznává, své vzpomínky sepsal primárně proto, aby se s prožitými hrůzami vnitřně vyrovnal. A že jich bylo.

Kromě válečných hrůz a útrap autor nemilosrdně odsuzuje ruský způsob vedení války, který postrádal jakoukoliv úctu k lidskému životu, a tím de facto otevřeně zpochybňuje roli SSSR coby vítěze války. Rovněž se neštítí opakovaně odsuzovat zvířecí chování ruských vojáků na "osvobozených" územích.

Jak autor uvádí v doslovu, při sepisování svých vzpomínek byl ze strachu v mnoha ohledech až příliš mírný. I přesto k němu chovám velký obdiv. Nejen za jeho odvahu a morální postoj během války, ale především za odvahu pojmenovat věci pravými jmény. Znamenitá kniha.

14 02.05.2023

Příběh osamělého mimozemšťana na planetě Zemi je ve sci-fi poměrně vděčné téma. V tomto případě se jedná o komorní a smutný příběh návštěvníka z jiné planety, který na Zemi přiletěl s úkolem zachránit nejen svoji vlastní planetu, ale i samotné lidstvo před sebezničením.

Román není nijak rozsáhlý a v průběhu četby na mě doléhala především osamělost tvora, jehož schopnosti a vědomosti dalece převyšovaly ty lidské. Lidstvu jako takovému je zde nastavováno zrcadlo, jehož odraz nevyznívá zrovna přívětivě.

Filmové zpracování jsem dosud neviděl, ale Davida Bowieho si v hlavní roli umím představit naprosto bez problémů.

14 11.09.2022

Další znamenitá kniha Jiřího Šulce.

Na první dojem se může zdát, že téma vzniku Státu Izrael nemusí být pro čtenáře dostatečně atraktivní, ale opak je pravdou. Jak bývá u autora zvykem, jedná se o napínavé čtení kombinující prvky politického a špionážního thrilleru, které je postavené na reálných historických událostech, jak sám autor poznamenává ve svém doslovu.

Román je skutečně košatý, střídá se v něm mnoho dějových linií a postav, ve kterých jsem se ze začátku docela ztrácel. Co ale musím obzvlášť vyzdvihnout, je skvělý (a z faktického hlediska věrný) popis komunistického převratu v únoru 1948 a okolností jemu předcházejících včetně historicky smutné role Jana Masaryka. Tato dějová linie byla vskutku mrazivá a mnoho popisovaných prvků mi připadalo dost povědomých i ze současnosti.

Nezbývá než autora pochválit i za tento román. Jiřího Šulce považuji za českého Fredericka Forsytha a jeho romány v rámci tuzemské literární tvorby za výjimečné. O to víc bych si přál, aby se ke psaní vrátil. Historických témat, která by si románové ztvárnění zasloužila, je více než dost.

14 13.10.2021

Od H. G. Wellse jsem dosud četl pouze Válku světů a několik povídek, proto mě potěšilo, když nově vyšly Stroj času a Ostrov Dr. Moreaua. I když mi knížka nějakou dobu ležela v knihovně, nyní přišel ten správný čas si ji přečíst.

Dnes by možná někdo oba příběhy označil za brak, ale faktem je, že se i přes možnou míru naivity (pochopitelné s ohledem na staří obou příběhů) jedná o literární klasiku, jejíž odkazy můžeme v kultuře nalézat dodnes. A že se ve skutečnosti jedná o inteligentní četbu, o tom svědčí mnoho obsažených etických otázek a myšlenek.

Oba příběhy byly velmi čtivé, v případě Stroje času i při absenci přímé řeči. Ostrov Dr. Moreaua byl doslova strhující a rozhodně jej neváhám označit za horor. Mám velkou radost z toho, že jsem si četbou této knížky rozšířil literární obzor o další klasiku, která se navíc výborně četla.

14 30.07.2021