Liška
Frederick Forsyth
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434448/bmid_liska-9Jv-434448.jpg
4
193
67
Nejnovější hit od legendy špionážní prózy Fredericka Forsytha a důkaz, že ani po letech neztratil nic ze svého spisovatelského umu! Bývalého britského tajného agenta Adriana Westona vzbudí uprostřed noci telefonát ministerské předsedkyně. Její sdělení je šokující: do počítačových databází Pentagonu, americké Národní bezpečnostní agentury a CIA se dostal hacker. Zdánlivě neproniknutelné firewally překonal neznámý nepřítel nazvaný „Liška“. Ještě překvapivější je zjištění, že pachatelem je britský mladík Luke Jennings. Ten nic konkrétního nesleduje, nemá žádná tajemství, jen nesmírně brilantní mozek. Zdá se, že vydání do Spojených států ho nemine – dokud Weston nedostane jiný nápad: Jestliže Luke dokáže tohle udělat nám, co může udělat našim nepřátelům? Po poradě s americkým prezidentem a britskou premiérkou se Weston rozhodne využít „Lišku“ a jeho talent ve prospěch obou zemí. Tím ovšem chlapce vypouští na geopolitické minové pole. Adrian musí být stále o krok napřed před četnými neviditelnými nepřáteli, přičemž stále hledá způsob, jak tuto nejsilnější a nejméně předvídatelnou zbraň využít.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Thrillery
Vydáno: 2020 , KalibrOriginální název:
The Fox , 2018
více info...
Přidat komentář
Nedočítala som. Nezaujalo ma to. Somariny o páde dvojičiek, vojne v Iraku či kde a sprostosti okolo vlády. A keď sa už začne čosi diať, autor to nechá tak a presunie sa inam. Za mňa hrozná nuda. A pritom anotácia vyznievala zaujímavo.
Velmi napínavé, čte se jedním dechem. Typický styl psaní FF, tentokrát ze světa špionáže. Chytrý text plný technických detailů, popisující bez příkras drsnou realitu dnešního světa. Přestože autor "Lišku" napsal již v roce 2018, vše zůstává právě v dnešních dnech silně aktuální. Kvalitu knihy kapku snižují dokonalé ( a tedy ne příliš uvěřitelné) schopnosti hlavní postavy příběhu (Sir Adrian Weston). A samozřejmě nepravděpodobný závěr, týkající se Severní Korei.
Děj plyne rychle a jedna světová událost střídá druhou. Princip je jednoduchý. Mladý hacker někam pronikne, způsobí škodu a po vypátrání jeho existence dojde k pokusu o odvetu.
Na textu je znát, že Forsyth tohle téma zpracovat umí, ale tady je to docela zrychlené a přímočaré, takže konec byl dřív, nežli jsem se stačil rozkoukat a pořádně se začíst.
Jedinou postavou, se kterou si dal trochu práci, byl Sir Adrian.
Přesto román hodnotím jako dobrý a takový to způsob zpracování mi zase tolik nevadil.
Dvě třetiny dobrý, vlastně výborný. Ale pak už nuda. Kniha ze špionáže velmocí světa.
Uznávám, že Frederick Forsyth už své nejlepší romány napsal, ale i přesto se mi hodnocení 72 procent zdá dost nízké. Obzvlášť s ohledem na množství literárního braku, který v současné době vychází.
Hlavní zápletka románu o mladíkovi s Aspergerovým syndromem, který dokáže prolomit nejsložitější firewally světa, jakož i samotný závěr knihy se mohou zdát poněkud přitažené za vlasy, ale autorův styl je nezaměnitelný a při čtení se čtenář zároveň dozví mnoho faktů.
Román jako celek se mi líbil, žádná z autorových knih mě nikdy nezklamala. Číst Lišku pro mě bylo to samé, jako kdybych se díval na svůj oblíbený akční film, který sice není žádné veledílo, ale je tak dobře natočený, že si ho jednoduše užiju.
Mám ráda špionážní romány, zejména od F. Forsytha. Četla jsem téměř všechny a ani jednou jsem nebyla zklamaná.
Autor se umí bravurně vyjadřovat, složité souvislosti jednoduše a srozumitelně vysvětluje. Dokonale zná problematiku zvoleného tématu. Platí to i pro tento román. Jsem spokojená, čtení mě bavilo.
Vzhledem k tomu, že čtenářům v knihkupectvích nabízejí neskutečné slátaniny, navrhuji Forsythovy romány pozlatit.
Dovolím si polemizovat. Toto není hit a starý pan Forsyth ztratil mnoho ze svého spisovatelského umu. Naposled ho projevil v Afghánci, který ačkoli není obecně přijímán, je podle mě přinejmenším v anglickém originále hodně silnou věcí. Pan Forsyth je jedním ze spisovatelů, od něhož bych si rád přečetl něco o Islámském státu, tam by se zřejmě zase našel. Dokud žije a píše, budu doufat.
Až příliš geniální konstrukce.
Jako Bondovka v kyberprostoru.
Citace:" Tohle je jedna z věcí, která spojuje esa zpravodajského světa. Studují se navzájem jako šachisté. Ideálem je, aby jeden druhého předčil v chytrosti, nikoli ve střelbě. Střílení je pro muže v maskáčích. Šachmat je uspokojivější."
Fajn, až na zaujatost.
Po opravdu dlouhé době jsem vzal do ruky zase Forsytha a musím říct, že jsem rozhodně neudělal špatně :-) Víceméně jsem knihu ani neodložil, dokud jsem ji nedočetl. Zajímavé téma, které je v současné době asi hodně aktuální. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Neviem prečo to má také slabšie hodnotenie.
Mne sa to veľmi páčilo. Jednoduchá poviedka, žiadny siahodlhý román.
Aspoň som sa nestrácal v postavách.
Ten koniec samozrejme trošku prikrášlený až naivný (Ostreľovač, Severná Kórea)... príliš veľa náhod a šťastia.
Ferdovi to ešte stále píše :-) páči sa mi jeho štýl, je taký špecifický, dokumentárny, novinársky...
(SPOILER)
Audiokniha. Čte Otakar Brousek ml.
,,Jednoduchá" kniha o špionském světě v IT rovině. Některé věci jsou skoro reálné a už se v naší době objevily, ale jak píše Epes níže, nejlepší výsledky mají v MI1-365 (nevím kolik jich je :-) ). Divné, že takový borec Míša, po sobě nechá stopu v uříznuté větvi a nezačerní řez. Ale budiž, je to dobré a tak se to i poslouchalo a mé procházky to vyplňovalo skvěle.
I ten konec se povedl...
p.s.: Jako by FF ztrácel dech nebo to napsal počítač na motivy FF. No, není každé dílo jako Den pro Šakala.
Čtivé a oddechové. Kéž by bylo vždycky tak jasné, kde stojí síly dobra a zla ve světě. Důkladná obeznámenost autora s mnohými reáliemi (např. současná energetická krize, která je v knize předpovězena tři roky předem) ukazuje, že Forsythova fikce není zas až tak fiktivní. Přesto těch úspěchů slaví britská strana až nápadně mnoho v příliš krátkém sledu, čímž příběh ztrácí na uvěřitelnosti, zejména ve výkladových pasážích o geopolitickém uspořádání světa. Nejprve mi bylo čtenářsky příjemné, jak se jednotlivé epizody rychle odehrají, takže čtenář nemusí dlouho zmučeně čekat na jejich projasnění, zhruba od poloviny knihy mi to ale naopak přišlo poněkud povrchní a nepropracované, neboť šťastný konec byl vždy na dohled.
Oddechovka na dovolenkove cteni. Jedna strana jsou velci borci, druha uplni tupci - tj. nevyvazene. Sada nekolika kratkych příběhů ktere spojuji hlavni postavy. Zajimave historicke znalosti a zajimava predpoved toho co se skutecne stalo (zavislost ma rusku, jeho agresivita a vydirani)
Napínavý špionážní thriller, který však trpí jedním neduhem a to tím, že zatímco americkou a britskou stranu (a jejich spojence) líčí de facto jako schopnou vojenskou a špionážní elitu, která se prakticky nedopouští chyb, tak oproti tomu jejich protivníky líčí jako neschopná nemehla, která kupí jednu chybu za druhou a tím pádem je dopředu jasné jak jednotlivé střety mezi znepřátelenými zeměmi dopadnou. Na druhou stranu musím pochválit svižný děj knihy, zajímavé zápletky a autorovu erudici ve světě špionáže a vojenské techniky. Celkově si kniha zaslouží dle mého soudu kladné hodnocení, nicméně díky výše jmenovaným neduhům a lehce nahodilému závěru nemohu udělit plný počet hvězd.
Forsytha si vždycky ráda přečtu, v přehršli moderních (více či méně) špionážních thrillerů je to sázka na jistotu zejména s ohledem na solidní pozadí, takže vím, že se něco dovím, něco se mi vysvětlí a nad něčím se nechá podumat. Sází na důkladnou znalost věci a neuchyluje se ke krvavých akčním zápletkám ani dílčím scénám.
V Lišce, dle mého, sice věnoval hlavní vypravěčskou linku kyberútokům, nesmírně mocné zbrani moderní doby, která dokáže paralyzovat vůdce a vojska, stejně jako průmysl a naneštěstí běžný lid. Nicméně přitom "zúčtoval" s jasně identifikovanými nesmiřitelnými nepřáteli zahrávajícími si s budoucnosti celé zeměkoule: Ruskem, Severní Koreou a Iránem. Velmi pečlivě a přitom stručně shrnul, co je jejich cílem a jak k tomu došlo. Na straně dobra a demokracie samozřejmě neochvějně zůstává Británie, zatímco zámořský bratranec už tak ne, to vždy podle obyvatele Bílého domu. A na své straně stejně neochvějně zůstává Izrael. A ti všichni mají mocné rozvědky a kontrarozvědky a speciální síly a vojenské specialisty a spousty pečlivě vycvičených, přesvědčených pěšáků pracujících dnem i nocí, či připravených na povel vykonat rozkaz. Nejen studená válka je už dávno zpět, ale i ta skutečná, zuřící válka, jak se přesvědčujeme už pár měsíců.
Forsyth zúročil své dlouholeté zkušenosti a v poněkud pohádkovém příběhu mladého autisty, superhackera (obé trochu současné klišé), pod vedením zkušeného, ale již penzionovaného operativce MI6, povolaného zpět do služby britskou premiérkou, nahlížíme do nitra špionážní práce a zejména útoků a protiútoků, zjevných či držených pěkně pod pokličkou.
Pominu-li hotový happy end, který se ovšem naneštěstí ani v nejmenším netýká Ruska či Íránu, pak to bylo slušné čtení, protkané stroze popisnými pasážemi, s občas opakujícími se větami. Zejména úvod byl tímto trochu únavný, ale pak už se děj rozjede.
"V době, kdy dosáhl prezidentského úřadu, pochopil tři základní kameny moci v Rusku. Nezměnily se od carských dob.
Zapomeňte na demokracii. To byla jen zástěrka a klam, a ruský lid o ni ve skutečnosti stejně nestál. Třemi pilíři moci byla vláda se svou tajnou policií, mega peníze a kriminální podsvětí. Vytvořte spojenectví těchto tří a můžete vládnout Rusku navždy. Tak to také udělal."
To je Vožď (ano, i on si říká Vůdce, což jsem ani netušila, když už tu byl Führer, Duce, Velký Kormidelník...), který zanechal své původní komunistické ideály někde v minulém století, nyní je výhradně fanatickým nacionalistou, největším gangsterem a nejbohatším skřetem na zemi.
xxx
"Celý život strávil tím, že se snažil vystříhat vzteku. Zatemňuje úsudek, maří logiku, znejasňuje myšlení. Když se něco pokazí, inteligentní člověk potřebuje všechny tři." (tohle už samozřejmě není o Vožďovi)
Za devatero řekami, devatero horami a devatero firewally žil, byl… hloupý Honza. Ale hloupý byl jen naoko. Díky tomu, že snědl maso z bílého hada, uměl mluvit s roboty…
„Už nemám co říci, vyčerpal jsem náměty,“ řekl v rozhovoru pro agenturu AFP (rok 2016) Forsyth. Proč tedy Liška? Tipuji – nakladatel požádá mistra alespoň o něco… Prostě něco napiš. Budou z toho nějaké peníze. A on napsal. Takovou špionážně – geopolitickou pohádku. Kterak Hloupý Honza celý svět hecknul…
Svět je ve válce. Virtuální. Digitální. Nedávné masivní útoky heckerů na státní správu jsou jen kapkou v moři. Po celém světě jsou roztroušeny trollí farmy. Skupiny „vládních“ i nevládních heckerů heckují všechno co jde. Sběratelé a následně majitelé „bigdat“ ovlivňují všechno, co chtějí ovlivnit. Válka zuří. Státy si kradou svá data. Podsouvají si data, která mají nepřítele oslabit. Kyberprostorem hřmí děla, vybuchují virtuální atomové zbraně. V temných sítích slídí tajní agenti s povolením zabíjet…
Pravdou je, že drtivá většina lidí to neví. Aktivně poskytují veškerá svá data a aktivně uskutečňují to, co jim zájmové skupiny – zejména skrze sociální sítě – nařídí udělat. Svoboda? Svobodná vůle? Svoboda slova? Zapomeňte… Data, která si jednotlivé skupiny (státy, atd.) vzájemně kradou, jsou tak obrovská, že není možné je zpracovat. Je pravděpodobné, že se skladují a čeká se na spuštění prvních kvantových počítačů. Pak teprve začne skutečnej kybermazec…
Co se knihy Liška týče. Forsyth udělal takový rychlý výcuc současných hrozeb. Načrtl, co by to mohlo znamenat a koho by to mohlo postihnout, případně komu pomoci. Trochu politiky, trochu geopolitiky. Malinko spekulací. Ždibec humoru. Špetka zbožného přání…
Možná že měl takové zadání. Od nakladatele. Ať to dobře dopadne a ať jsou „ti naši“ nejlepší. Podpořit morálku. Podpořit vlastenectví. Možná je to ale od něj takový hezký fórek na konec spisovatelské kariéry. Takhle by to vypadalo v ideálním světě. Ale všichni moc dobře víte (víme?), že svět rozhodně ideální není…
Určitě není na škodu si něco takového přečíst. V jedné recenzi jsem zaznamenal větu: takový špionážní román pro náctileté. Možná. Upřímně řečeno jsem přesvědčen, že nejen náctiletí, ale i většina starších se o svět kolem sebe nezajímá. Nezajímají je širší souvislosti. Nezajímá je politika (natož geopolitika). Volit nepůjdou, protože jejich hlas přeci nic nevyřeší.
Ne – nechci tu sklouzávat do marnotratného monologu o tom, kterak se věci skutečně mají a mohly by se mít, kdyby… Někdy je prostě milé užít si ten luxus, že za mě všechno vyřeší hloupý Honza. Ale na konci, milé děti, zazvoní zvonec, abyste se probudily a pochopily, že pohádky je konec…
(SPOILER)
Jeden z TOP Forsythových románů. Svým stylem mi to připomínalo jeho první špionážní romány. Zasazení do nedávné doby bylo skvělé.
Skvěle se to četlo, chvílemi mi to připomínalo silnou Británii v 60. a 70. letech. Putin jako Vožď a Trump jako POTUS - dobrý nápad.
Od Ruska přes Írán po Severní Koreu spolu s geniálním hackerem vedeným vysloužilým špionem.
Jen ten závěr to zkazil. Aspergův syndrom vyléčen a k tomu pád severokorejského režimu. Myslím, že Forsyth by zvládl konec mnohem lépe s takovým “wau efektem”, jak třeba v Žoldácích.
Do poslední stránky jsem to ale hltal, tak odpouštím i hollywoodský happy end a hodnotím plným počtem hvězd.
Moje první kniha od Frederika Forsytha. Začátek mne zaujal. Rychle jsem se ponořil do děje, který byl po chvíli přerušen záplavou informací o tajných službách a speciálních jednotkách. Pár akčních a špionážních filmů jsem už viděl, takže zkratky jako SAS, MI6, Delta force, CIA, FBI, SEALs, Specnaz, Mosad jsem dobře znal, ale chápal jsem, že chce spisovatel seznámit i méně informovaného čtenáře. Potud v pořádku. Ale pak se vše začalo opakovat. Pořád stejná šablona miniaturního příběhu, kdy se hacknul cizí počítač a provedla se nepříteli nějaká sabotáž a on se neúspěšně snažil pomstít, doplněná spoustou nudných informací o nepříteli. Jednou Rusové, pak Íránci pak Severní Korejci, ale pořád to samé. Takže knihu jsem dorazil jen z povinnosti.
Další věcí co mne iritovala byla ničím nevysvětlená a naprosto nepodepřená genialita mladého hackera. Jediné vysvětlení je, že má Aspergerův syndrom. To jako vážně? Na nic jiného se spisovatel nezmohl? A k prolomení jakékoliv firewallu mu stačí osobní PC? A nejlepší počítačový specialista Velké Británie co ho sleduje, úkoluje a studuje jeho práci nechápe jak to dělá, přestože mu kouká přes rameno? Tak ještě, že na konci chlapce z Aspergerova syndromu vyléčí úder do hlavy skotským kamenem... Možná by si spisovatel měl příště pomoci tím, že hlavní hrdina má nadpřirozené vlastnosti, protože je z planety Krypton to by neznělo tak neuvěřitelně.
Poslední část kritiky by mohla mířit na to jak jsou všichni Britové super schopní a chytří a zbytek světa je banda neschopných trotlů, ale to zřejmě patří k tématu, takže to kritizovat nebudu. Navíc toho se zde v komentářích ujímají místní rusofilové, mezi které se zařadit rozhodně nechci.
Štítky knihy
napětí špionáž politické thrillery kyberprostor špionážní zápletka špioni
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2005 | Ikona |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2014 | Seznam smrti |
Kniha Liška je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 271x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 146x |
| Chystám se číst | 74x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 4x |
Po vydání vlastního životopisu v r. 2016 se Frederick Forsyth na naléhání své manželky rozhodl, že s psaním skončí. Ke své škodě toto rozhodnutí porušil a výsledkem je Liška, jeho nejslabší román. Zvolil si podobné téma jako ve své rané povídce Jak na věc (v knize Kvintet z r. 2001), v níž vystupuje Julia Day, hackerka s punkovým účesem, schopná prolomit jakýkoli firewall. Myslím, že byl v tomto ohledu první; třeba Lisbeth Salanderová z románů Stiega Larssona ( která jako by Julii z oka vypadla), se objevila na scéně až o nějakých 8 let později. V Lišce je zase hlavním hrdinou mladík s Aspergerovým syndromem s podobnými zázračnými schopnostmi. S jeho pomocí se daří britské tajné službě sabotoval činnost svých nepřátel, ať již je to poškození ruského bitevního křižníku, zničení íránské továrny na výrobu obohaceného uranu, zničení výrobny balistických raket v KLDR atd. První část se čte dobře a kdyby kniha skončila s ruským křižníkem, bylo by to ještě únosné. Další děj už jsou bohužel jen předvídatelné variace na obdobné téma. Přečetla jsem hodně Forsythových knih a vím, jakým skvělým vypravěčem byl a stále ještě je. Nicméně tvůrčí schopnosti s postupujícím věkem přece jen ochabují a jemu bylo v době vydání Lišky 80 let! Z nostalgie a kvůli vzpomínkám na potěšení, jež mi přinášela četba jeho dřívějších knih, dávám 3 hvězdičky.