Liška
Frederick Forsyth
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434448/bmid_liska-9Jv-434448.jpg
4
198
198
Nejnovější hit od legendy špionážní prózy Fredericka Forsytha a důkaz, že ani po letech neztratil nic ze svého spisovatelského umu! Bývalého britského tajného agenta Adriana Westona vzbudí uprostřed noci telefonát ministerské předsedkyně. Její sdělení je šokující: do počítačových databází Pentagonu, americké Národní bezpečnostní agentury a CIA se dostal hacker. Zdánlivě neproniknutelné firewally překonal neznámý nepřítel nazvaný „Liška“. Ještě překvapivější je zjištění, že pachatelem je britský mladík Luke Jennings. Ten nic konkrétního nesleduje, nemá žádná tajemství, jen nesmírně brilantní mozek. Zdá se, že vydání do Spojených států ho nemine – dokud Weston nedostane jiný nápad: Jestliže Luke dokáže tohle udělat nám, co může udělat našim nepřátelům? Po poradě s americkým prezidentem a britskou premiérkou se Weston rozhodne využít „Lišku“ a jeho talent ve prospěch obou zemí. Tím ovšem chlapce vypouští na geopolitické minové pole. Adrian musí být stále o krok napřed před četnými neviditelnými nepřáteli, přičemž stále hledá způsob, jak tuto nejsilnější a nejméně předvídatelnou zbraň využít.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Thrillery
Vydáno: 2020 , KalibrOriginální název:
The Fox , 2018
více info...
Přidat komentář
Vzhledem ke zdejšímu hodnocení knihy jsem si byl vědom toho, že mě tentokrát příběh možná nezaujme tolik jako ostatní politické thrillery Mr. Forsytha. Omyl! Absolutně nechápu, kde se těch 71 procent vzalo, jelikož tohle je pro mě jasná pětihvězdičková záležitost, natolik strhující, že jsem se od ní nemohl odpoutat. Ano, v porovnání s předchozími díly Forsyth zdaleka nejde do hloubky, vše se odehrává ve značné rychlosti, dialogy a vůbec jednotlivé kapitoly jsou ořezané na kost. Kdyby autor opravdu chtěl, mohl být obsah v klidu o 50 stránek větší. I když ona stručnost je u Forsytha něco nového, na škodu v žádném případě nebyla.
A jasně, samozřejmě je vše rozdělené na my vs. oni, přičemž druhá strana je vylíčena v extrémně negativním světle. A co má být? Proč bych se měl jakkoli zastávat Ruska, Iráku a Severní Koreje? Tohle není dílo, v němž bych očekával nestrannost nebo vyváženost.
Stejné je to i s hlavními hrdiny, Liškou a sirem Adrianem Westonem. Vše jim vychází a vždy jsou o krok napřed před svými protivníky. A pokud ne, pomůže jim náhoda. Jenže je to jako s Bondem nebo Mission Impossible, resp. s jakýmkoli akčním filmem, kde jeden muž všechny přelstí. Podobné příběhy zkrátka nejsou reálné, což však neznamená, že se jimi nemůžeme bavit. A přesně to je případ Lišky.
Před lety bych tu knihu označil jako průměr. Ale nyní jsem nadšen! Konečně kniha, kde demokratická část světa dává na prdel zemím jako je Rusko a Írán. A hlavní hrdina je v pohodě, nemá výčitky svědomí, že jeho země je bývalá koloniální mocnost. Netrpí výčitkami, kvůli hladovějícím dětem v Africe. Prostě pracuje jako tajný agent. A jeho nadřízení i podřízení s ním spolupracují, poslouchají ho a nejsou to idioti. A některé dedukce alá Sherlock Holmes jsou taky moc dobré. Jak osvěžující mít hlavního hrdinu, který netrpí depresemi!!!
Zajímavé byly hlavně informace o mezinárodní špionáži a vůbec vztazích různých států, ale co se týče děje a způsobu vyprávění, moc mě to nezaujalo.
Kniha je psáná jiným stylem, více popisným než akčním, přesto mě velice zaujala, jak to v dnešní době ve světě špionáže a kybernetických válek chodí. Přesto mám dojem, jako bych četl jakousi špionážní pohádku, hlavně ten závěr. Vše rázem skončilo, jako nějaké kouzlo, které pominulo. Kdo má rád Forsytha, zklamán nebude.
Páni... Já čekala literární bombu a ona to parodie na Stoletého staříka... A ten konec jak ze špatné pohádky... Tedy skutečně zklamání.
Vtipné momenty:
- prolnutí délkových systémů - "... centimetr za centimetrem, stopu za stopou..."
- trapná záměna Fort Mead s Ford Mead :-)
Zatím jsem toho o skutečných kybernetických válkách či soubojích v počítačovém prostoru věděl málo. Žil jsem v nevědomosti a byl jsem tomu rád. Domnívám se, že obrazy v této knize nejsou příliš vzdálené realitě - a o možných důsledcích při vypuknutí celosvětového konfliktu se bojím přemýšlet , co by se mohlo stát, kdyby se vše vymklo kontrole. Je dobře, že většina obyvatel planety netuší, o čem je současná špionáž.
Tak dlouho jsem čekal na novou knihu Fredericka Forsytha až jsem dočkal, vzhledem k předchozím knihám slabší, ikdyž hackerské útoky na zabezpečovací systémy USA se dějí neustále, příběh je tedy aktuální a má reálný základ, přesto se čtenář nemůže zbavit dojmu, že autor straní USA a Anglii oproti Rusku, Íránu a Severní Korei. A z těch dělá mnohdy naprosté diletanty.. viz útoky zabijáků na autistického génia..
Četl jsem od Forsytha prakticky vše, ale tohle byl otřesný komiksový brak se superhrdiny a superpadouchy. Na pár stranách vyřídíl Irán, Rusko a KLDR:-).
Psáno zřejmě v rychlosti na vlně šoku a potupy ze Skripala a dlouhodobé absence jakýchkoli úspěchů britských služeb. Esence primitivního britského přezírání zemí na východ od Berlína, jako zkorumpovaných, neschopných chudáků. Totální nepochopení dějin po roce 1990 v bývalém SSSR.
A schvalování státního ekonomicky motivovaného terorismu proti plynovodům ? To se opravdu zbláznil ?
pribeh nebol zlí, ale prišlo mi to ako keď moje deti na seba žalujú ... za všetko zlé môže ten druhý, tak neviem, skutočne je ten svet taký čierno-biely.
Dobrá oddechovka, pro mě s trošku pohádkovým dějem a koncem. Ale nakonec, proč ne? Alespoň v knížkách vítězí ti správní. V textu bylo pár narážek na otravu bývalého ruského agenta Skripala a tyhle pasáže byly obvzláště zajímavé s přihlédnutím k tomu, co se teď děje u nás s případem Vrbětice a kolem vzájemného vypovídání členů ruské a naší ambasády. Absolutní pecka jako Boží pěst, Vyjednavač nebo Ikona to není, ale z mého pohledu ani žádný propadák. Dávám tři a půl hvězdy, takže zaokrouhluji na čtyři celé.
A přidávám jeden pěkný citát:
Zamýšlela se stát příští paní Williamsovou a bylo jasné, že proti pohledné ženě, pevně rozhodnuté, vypadá těžká raketová střela Exocet vždycky jako špatně navržená rachejtle.
(SPOILER) Tak jsem tu knihu dočetl a marně hledám přesné slovo pro vyjádření pocitů, které ve mně zůstaly. Lítost? Zmatek? Naštvání? Aby bylo jasno, Forsytha mám rád, přečetl jsem od něj skoro vše, ale tohle? Přesně jak píše "Hromdočepice" níže - je to naprosto hloupá knížka s předvídatelným a naivním dějem, napsaná plytce, bez prokreslení postav i událostí. Osobně mi vadí i zoufale černobílé vidění světa naprosto nerespektující to, že třeba popisovaná kauza Skripal proběhla zcela jinak, než se snažila prezentovat UK vláda a její tajné služby. Velmi často jsem při čtení měl pocit, že čtu nějaký propagandistický leták. Nijak nechci popírat to, že Forsythovy knihy byly vždycky trochu černobílé, ale aspoň to byl dobrý čtenářský zážitek. Tohle je ale zoufalé. Čirou náhodou jsem před krátkým časem četl "Jeden musí z kola ven" (J. le Carré) a ten kvalitativní skok (= propad) je nestkutečný.
(SPOILER) Přiznám se, že nechápu ty oslavné ódy řady recenzentů na toto dílo... Forsyth bohužel zestárnul a jeho nejlepší dny jsou dávno pryč. Příběh je plytký, předvídatelný a naivní, daleko od kvality děl jako Vyjednavač, Ikona, Spis Odessa, o Dnu pro Šakala ani nemluvě. Nevadilo by, že je příběh vystavěn na černobílém vidění světa, horší je, jak naivně je to všechno podáno a obhajováno. I pohádka, má-li být dobrá, musí být aspoň trochu chytrá. Tohle chytré není, vlastně to ani nemá žádný pořádný narativ, je to víceméně jen sled vždy úspěšných hackerských útoků jedním mladým géniem ve službách dobra. Forsythe, Forsthe, cos to provedl?
Napínavé a velmi čtivé jako vždy, rozhodně jsem nebyla zklamaná, i když jsem se toho trochu obávala, přece jenom v tolika letech se pustit do příběhu s tak moderní tématikou - už za to patří autorovi nejmíň jedna hvězda. A v některých komentářích zazněla výčitka happyendu a černobílého vidění světa - ale kdo by si to aspoň v pohádkách tohoto typu nepřál..? Vyčítá to někdo agentovi 007...? Za mě rozhodně doporučuji!
Je úctyhodné jak se Forsyth ve svém věku ponořil do tématu IT špionáže, přesto je tato knížka slabým odvarem jeho předchozích děl. Líbilo se mi atraktivní téma. Naopak nelíbila se mi autorova naprostá happyendová naivita. Ti "hodní" vždy vyhrají, ti "zlí" mají pokaždé smůlu. Chvílemi jsem si připadl, že poslouchám J. Rollinse. Také se mi nelíbí tendenční vykreslování světa černobíle. Je jasné, že Severní Korea je určitě špatný režim, ale posadit Rusko na podobnou úroveň a přitom nepokrytě adorovat západ v čele s USA? To bych od Forsytha nečekal.
Forsythovy romány jsou jako řeka. Rostou z mnoha vedlejších proudů a přítoků a slévají se v mohutný proud. Tahle aktuální řeka však má spíš četná slepá ramena a také hlavní tok se líně vleče.
Autor pořád umí psát, ale už moc nedrží krok s dobou. Jeho popisy technických detailů jsou jako ze semináře "internet pro seniory". Děj je natolik rozbíhavý, nepravděpodobný a uměl propojený (Rusko, Izrael, Írán, Sev. Korea), že ve výsledku připomíná Stoletého staříka.
Četla jsem všechny knihy od Forsytha. Tahle je nejslabší z nich. U jiného autora by to prošlo. Ale tady jsem čekala víc. Klasicky rozsáhlý popis, možná až moc. Ale chybí mi děj. Akce střídá akci a to je vše.
Forsytha čtu léta,opět akční ,napínavé,střídají se akce a prostředí,jen tomu chybí příběh.
Forsyth jako vždy nezklamal. Kniha má úžasné vyprávění, dobře se čte a zápletka mě velmi bavila. Přímo vynikajíci. Knihu doporučuji a dávám 80 %.
Opět skvělé - jeho knihy přímo hltám - ale pro mě příliš krátké!!! Forsyth je úžasný vypravěč, pořád "umí" a každá jeho knížka je vždy zážitek, ale Lišku jsem slupla jako malinu a přišlo mi, že sotva jsem začala, už byl konec.
Štítky knihy
napětí špionáž politické thrillery kyberprostor špionážní zápletka špioni
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2005 | Ikona |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2014 | Seznam smrti |
Moje první kniha od Frederika Forsytha. Začátek mne zaujal. Rychle jsem se ponořil do děje, který byl po chvíli přerušen záplavou informací o tajných službách a speciálních jednotkách. Pár akčních a špionážních filmů jsem už viděl, takže zkratky jako SAS, MI6, Delta force, CIA, FBI, SEALs, Specnaz, Mosad jsem dobře znal, ale chápal jsem, že chce spisovatel seznámit i méně informovaného čtenáře. Potud v pořádku. Ale pak se vše začalo opakovat. Pořád stejná šablona miniaturního příběhu, kdy se hacknul cizí počítač a provedla se nepříteli nějaká sabotáž a on se neúspěšně snažil pomstít, doplněná spoustou nudných informací o nepříteli. Jednou Rusové, pak Íránci pak Severní Korejci, ale pořád to samé. Takže knihu jsem dorazil jen z povinnosti.
Další věcí co mne iritovala byla ničím nevysvětlená a naprosto nepodepřená genialita mladého hackera. Jediné vysvětlení je, že má Aspergerův syndrom. To jako vážně? Na nic jiného se spisovatel nezmohl? A k prolomení jakékoliv firewallu mu stačí osobní PC? A nejlepší počítačový specialista Velké Británie co ho sleduje, úkoluje a studuje jeho práci nechápe jak to dělá, přestože mu kouká přes rameno? Tak ještě, že na konci chlapce z Aspergerova syndromu vyléčí úder do hlavy skotským kamenem... Možná by si spisovatel měl příště pomoci tím, že hlavní hrdina má nadpřirozené vlastnosti, protože je z planety Krypton to by neznělo tak neuvěřitelně.
Poslední část kritiky by mohla mířit na to jak jsou všichni Britové super schopní a chytří a zbytek světa je banda neschopných trotlů, ale to zřejmě patří k tématu, takže to kritizovat nebudu. Navíc toho se zde v komentářích ujímají místní rusofilové, mezi které se zařadit rozhodně nechci.