painthers
komentáře u knih
Umění milovat
Erich Fromm
S Frommem se neshodneme na mnohých závěrech ohledně (potřebnosti) uspořádání společnosti. Jako psycholog je ale úžasnej. Jde na dřeň. I v této poměrně krátké knize. Líbí se mi, jak elegantně v závěru došel k meditacím.
Červená královna
Matt Ridley
Kniha o evoluční biologii a sexualitě tvorstva. Jsou lidé monogamní? Proč je tak rozšířená nevěra? Proč i mezi ženami? Vydržte tu delší obecnější část o zvířatech (mě taky tolik nebavila), pak následují lidé a ti jsou excelentní. :-)
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Čtyři dohody jsem poslouchala jako audioknihu. Byl to příjemný poslech. Věřím, že pokud se člověku povede tyto čtyři zásady zakomponovat plně do svého života, může to vést k lepšímu prožívání a většímu štěstí. Knihu bych se nebála pořídit někomu jako hezký dárek.
Na cestě do sousední dimenze
Clemens Kuby
Letem světem duchosvětem - tak nějak bych tuhle knihu nazvala. :-) Takové fajnové čtení na klidný večer do vany nebo na dovolenou. Autor reportážním způsobem píše o tom, jak cestoval na různá místa světa za šamany a duchovními vůdci, aby o nich natáčel dokumentární filmy (ty jsem neviděla). Prokládá to svým příběhem o zázračném uzdravení po úrazu páteře a myšlenkami o životě a smrti.
Hypotéza štěstí
Jonathan Haidt
Od tohoto autora jsem letošní léto četla už Morálku lidské mysli, kterou jsem zařadila mezi mých TOP 10 oblíbených knih. A tuhle nelze než opět doporučit. Autor píše lidsky, poutavě. V této jeho konkrétní knize jsem se nedozvěděla od základů nic nového, ale je to příjemné a moudré čtení, u kterého si může člověk shrnout různé poznatky o partnerství, morálce, nastavení lidské psychiky, náboženství. Pokud bych dnes měla člověku, který se s existenciálními tématy okolo života, smyslu a štěstí setká poprvé, doporučit nějakou knihu, doporučím tuto.
HHhH
Laurent Binet
Francouzský autor se rozhodl objevit a poskládat informace a příběh ohledně atentátu na Heydricha. A povedlo se mu z toho udělat neuvěřitelně poutavé dílo plné historických informací, kterým se v jiných dílech moc nepřikládá váha. Věnoval se třeba rodinám, které parašutisty ukrývaly. Příběh pak vypráví jako román, takže si to člověk může znovu zrekonstruovaně prožít.
Temný les
Liou Cch'-sin
Druhý díl mě nebavil tolik, co první. Bylo to roztahaný, některý části nezáživný… zajímalo mě, jak to dopadne, ale už jsem to taky trochu chtěla mít za sebou. Nutno ale dodat, že poslední stránky byly to nejlepší z celé knihy a dávají celému příběhu moc hezký filozofický přesah.
Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
Druhý díl byl mnohem lepší jak díl první! Povídání o životě farářky. O zpovědích, o pohřbívání, o cestě ke kněžství, o tom, jaké to je neustále být pro své farníky, jak být jako žena farářka sama sebou, jak se kloubí kněžská práce s psychoterapeutskou, oddechové příjemné čtení.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Kniha o zničeném životě a o rodinném pokrytectví. Nebudu prozrazovat víc, ať nespoiluju. Příběh nicméně neuzavřený, a ač se mi kniha dobře četla, nějaký přelomový pocit z ní nakonec nemám.
Skutečná cesta ven
Patrik Banga
Autobiografická kniha o tom, jak získat respekt a svůj prostor v porevoluční rasistické společnosti. Kniha dává zajímavý pohled k tomu, proč je mnohdy integrace Romů do většinové společnosti komplikovaná. Doufám, že dnešní společnost už je dál než v devadesátých letech
Těžká hodina
Jiří Wolker
(SPOILER) Wolkerova poezie mě narozdíl třeba od té Skácelovy nebo od čínské klasické moc neoslovila. Je obyčejná, není složitá, na mě samozřejmě moc proletářská. Nutno dodat, že mě oslovil fakt, jak mladý Wolker ty básně psal, zemřel totiž ve 24 letech na tuberkulózu.
Ze sbírky mě nejvíc zaujala báseň Muž, kterou si zde - zejména pro sebe - dovolím odcitovat:
Uprostřed noci
vichřice do jeho srdce vpadla,
dřív než moh napřáhnout ramena zvadlá,
srdce mu z kořenů vyvracet počala -
a srdce to dubové, srdce to vysoké
se sedmdesáti čtyřmi roky - sedmdesáti čtyřmi haluzemi
se na tělo zvrátilo a tělo padlo k zemi.
Uprostřed noci
posetý hvězdami ran, sám v noc se měně už,
na podlaze bezmocně ležel a přece ještě muž,
nezavzdych, nezakřik, nezavolal,
aby se vnoučata, co vedle v jizbě spala,
neprobudila a nepolekala.
Nepadne naráz dub vichřicí,
nepadne naráz srdce mrtvicí.
Ráno jej našli, na postel položili
a tak jsme se naposled sešli, dědečku můj milý.
Tenkrát tvé oči přesmutné, tvé oči odlétající
z daleka na mě volaly a chtěly cosi říci,
tenkrát jsem poznal nejvíce, že slova tohoto světa
jsou příliš těžká pro ptáka, jenž nad oblaka vzlétá,
a přec jsem tiskl ruku tvou a toho jsem si přál,
by z ruky mé do ruky tvé se život přeléval;
té krve, jíž mám dostatek, chtěl dát jsem ze svých žil,
aby ses na loži posadil a ke mně promluvil.
Ale tvé ruce pokorné jak křížek polámaný,
jež nikdy si sloužit nedaly, sloužíce na vše strany,
nevzaly krve mé a já v té hodině
pochopil, kdo život opouští, že dát jej může jedině.
Má ruka brala tu, tvá dávala a z ní
jak jiskry elektrické sršely tvé síly poslední.
V pokoji nad městem, v otevřené truhli
dnes leží stařeček v svátečních šatech ztuhlý,
kytkami dětí a vnuků ověnčen.
Přes mrtvolu se dívám oknem ven.
Mrtvý byl Jiří, já jsem Jiří též,
mrtvý byl mužem, budu mužem též?
Až věčná vichřice na srdce nalehne mi,
vyvrátí srdce mé, přibije mě jím k zemi,
zda sílu zachovám, kterou mi mrtvý dal,
bych zemřel jako on, do noci nevolal,
do noci nesmírné, záhadné a prosté,
v níž stařec umírá a děcko ve snu roste?
Když tělo řekne NE
Gabor Maté
Kniha se zabývá celostním pohledem na lidské zdraví a tím, jak člověk může chronickým stresem podpořit vznik určité nemoci nebo rakoviny.
S daným tématem jsem velice opatrná, protože mnohým pacientům to může připadat jako obvinění, že se svým životem nedělali dost a tedy onemocněli. Sám autor před tímto varuje a od tohoto postoje se distancuje. Akcentuje však, že mnoho těžce nemocných osob nemá vyřešený svůj postoj k sobě, k životu a ke světu kolem. Důraz dává na potlačované emoce, zejména hněv, a na absenci osobních hranic. Kniha může mnoho lidí nakopnout, aby se svým vnitřním světem nějak pracovali, jelikož pokud by to náhodou nepomohlo jejich fyzickému zdraví (protože s jistotou kauzální spojitost asi nikdy neprokážeme), tak minimálně budou mít další život možná lepší jak dříve.
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Stručný přehled našich moderních dějin. Vše čtivé a důležité, základ toho, co by měl člověk z moderních dějin znát. Je ale možné, že pro hodně osob to bude odpočinkové opakování.
Anatomie lidské destruktivity
Erich Fromm
(SPOILER) Fromm je můj oblíbený autor, takže jsem se na knihu moc těšila a opět mě nezklamala.
Rozebírá původ lidského zla - jestli je člověku do duše agresivita přímo vrozená, nebo vzniká až dalšími okolnostmi, společenským vývojem nebo chybným osobním vývojem. Na delším rozboru zvířat a společností lovců a sběračů se snaží doložit, že ač si dnes myslíme z představ dávnověku něco jiného, tak že tehdejší společnosti byly velice mírumilovné a cílená agrese ve smyslu tyranie pro zábavu byla spíše výjimečná. Fromm tedy odmítá tezi instinktivistů, že zlo je lidské duši automaticky v hloubi vrozené.
Fromm rozděluje lidskou osobnost na pudy (tedy tendence k rozmnožování) a charakter, který je vlastní pouze člověku - charakter se sestává z různých osobních vlastností a vášní, které primárně reagují na existenciální úzkost a mají se s ní nějak popasovat. Pak předestírá dva patologické charaktery, které svůj smysl zakládají na agresi - sadismus (který především usiluje o krutost a ovládání svého okolí) a nekrofilii (která jako charakter především usiluje o destruktivitu, tendenci k neživému, smrti; opakem je biofilie - sklon k životu, činorodosti, rozvoji sebe i okolí). Jako příklady sadistů rozebírá Stalina a Himmlera, jako nekrofila předkládá perfektní psychologickou analýzu Hitlera.
V knize se odkazuje na Freuda, který časem svoje teorie pudů k životu a libida pozměnil na puzení k životu (eros) v opozici k puzení ke smrti (thanatos).
Autor tedy uzavírá knihu tím, že ve společnosti se objevuje více agresivity a puzení k ní v rámci osobnostních patologií, což dle něj úzce souvisí s rozvojem moderní společnosti, technologií, odcizení člověka od společnosti a samozřejmě kapitalismu (autor je marxista).
Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Martin C. Putna
Neuvěřitelně nabitá kniha informacemi, mrzí mě, že si brzy již všechno nebudu pamatovat. Kniha je to aktuální zejména v současném rusko-ukrajinském konfliktu k pochopení historického a společenského vývoje ruské společnosti a jejich mentálního nastavení.
Vzestup po úrovních vědomí
David R. Hawkins
Duchovní kniha, která pro můj spíše analytický mozek byla příjemným překvapením v tom, jak si lidské vědomí hezky rozeškatulkuje a seřadí. Snaží se dívat na ducha a jeho vývoj zvnějšku, bez příchylnosti k nějakému konkrétnímu náboženskému směru.
Samozřejmě, že mnoho věcí, o kterých autor píše, nelze (a z podstaty věcí ani nemůže jít) nikdy ověřit a je spíše na pocitu čtenáře, jestli z knihy dostane dojem, že dává smysl, nebo že je to úplná kravina. Zejména metodika “svalového testu” je vlastně neověřitelná a samotnou mě moc nepřesvědčuje.
Na druhou stranu - u čtení o nižších úrovních vědomí jsem poznávala věci, které pro mě jsou známé a přijdou mi pravda; logicky s vyššími úrovněmi se pro mě kniha stávala více abstraktní a méně pochopitelná. Možná i pro moje dosavadní zkušenosti se mi zdá, že by na knize mohlo něco být. Určitě jsem se viděla i v tom, jak v přechodech mezi úrovněmi (zejména překročením úrovně 200) roste člověku jeho subjektivní štěstí.
Méně sympatické mi v knize bylo odkazování na autora a jeho zkušenosti (jsem trochu citlivá na to, když někde cítím potenciálního “duchovního vůdce”).
Jako nevim. Kniha je v lecčems podnětná a k dlouhým diskuzím pak zajímavá, takže ji zařazuji do “doporučuji.”
Zápisky z podzemí
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
(SPOILER) „Jen se podívejte pozorněji! Vždyť my ani nevíme, kde ten živý život hledat, jaký vlastně je a jak se nazývá. Nechte nás o samotě, bez knihy, a my se ihned zamotáme, hned budeme v koncích - nebudeme vědět, k čemu se přimknout, čeho se přidržet, co milovat a co nenávidět, co ctít a čím pohrdat. Nám je dokonce na obtíž být lidmi z masa a krve, s vlastním tělem, stydíme se za to, pokládáme to za hanbu a snažíme se být jakýmisi vymyšlenými abstraktními lidmi. Jsme mrtvě narozeni, dávno už se nerodíme z živých otců a nacházíme v tom čím dál tím větší zahanbení. Přicházíme tomu na chuť. Brzy si vymyslíme, jak se zrodit z ideje. Ale dost, nechci už psát „z Podzemí”.“
Cizinec
Albert Camus
Kniha popisuje krásný aspergerovský přístup k životu, lidem a vztahům. Pragmatický existencialismus, prázdnota, k ničemu v knize si nelze udělat vztah. Jen holý fakt toho, že každý zemřem, každý sám za sebe a pro svět je to zcela bezcenné.
Kniha není dlouhá, jinak bych ji nedočetla. Táhne mě to mnohem více k přesahu lidské existence.
Roztěkaná mysl - Původ a léčení poruch pozornosti
Gabor Maté
Podle mě to nejlepší široko daleko, co si můžete o poruchách pozornosti, tedy AD(H)D, přečíst. Maté opět nezklamal. V knize vysvětluje, proč poruchy pozornosti nebudou jen souhrou náhod a genů, ale že vznikají v příčinné souvislosti s problémy v rodinách, které nemusí být ani na první pohled tak zjevné. Navrhuje, jak jednat s dětmi, které touto poruchou trpí, a jak člověk může léčit sám sebe. Všem lidem, pro které je toto téma nějak aktuální, knihu doporučuji.
Kámen mudrců
Johanes Anker Larsen
Duchovní román, který na příběhu vesnice vypravuje různé cesty duchovního růstu. Poměrně dobře se čte a někdy jde opravdu až do velké hloubky abstrakce a duchovních myšlenek, což mám ráda. Na druhou stranu - kniha na mě byla poměrně dlouhá a poslední třetinu už jsem ji četla spíše na tlak. V části o Dahlově ezoterické škole a astrálnímu cestování se mi také zdála trochu přitažená za vlasy. Mnohé myšlenky knihy jsou ale nadčasové a důležité.
“Skrytý příbytek boží je u silnice, a je tak otevřený, že si ho nikdo nevšímá.”
“Učinil jsem z boží zahrady letohrádek. Nyní je mi zabráněno v ní pracovat.”
“Ten, jehož mysl je nevinná, vidí zahradu nevinnosti. (…) Ráj je. Je přístupný. Vždy však jen pro jednoho. Každému se otevírá jeho klíčem, není otevřen pro hromadné vpády na vstupenku reformy.”